Případ volání o pomoc
Včera, shodou okolností týž den, kdy Poslanecká sněmovna zvolila razantní většinou 137 hlasů Jiřinu Musílkovou ředitelkou Všeobecné zdravotní pojišťovny, přinesla ČTK alarmující zprávu, že ve vrchlabské nemocnici zemřeli dva lidé, protože je jiné nemocnice nechtěly převzít do své péče.
Vrchlabská nemocnice činí za smrt pacientů zodpovědným ministra zdravotnictví. Jeho úřad byl podle odborného poradce nemocnice doktora Drymla požádán, aby zakročil a přijetí nařídil. Odpovědí prý bylo, že se případ zbytečně dramatizuje. Pracovník tiskového oddělení ministerstva David Vlk později řekl, že ministerstvo žádnou oficiální žádost neobdrželo. Žádost totiž přišla faxem a ten podle pana Vlka není považován za klasickou oficiální cestou informace.
Přeložme si ministerské vysvětlení z úřední novořeči do jazyka, jímž se dorozumívají lidé. Z Vrchlabí přišlo volání o pomoc. Jelikož však nesplňovalo štábní náležitosti, nebylo vyslyšeno. Formálně vzato, má ministerský aparát svou pravdu, když říká, že za stav pacienta je zodpovědná nemocnice a za dostupnost péče pojišťovna. Lidsky vzato však odpovědnost nese každý člověk, k němuž prosba o pomoc dolehne, ať je to ministr, jeho úředník nebo cestář.
Právě proto je velmi podstatné, co téměř mimoděk připomněl lidovecký poslanec Josef Janeček, když komentoval volbu nové ředitelky VZP. Tato pojišťovna podle něho nese větší díl zodpovědnosti za stav našeho zdravotnictví než ministerstvo. Razantní podpora, jíž se nové ředitelce dostalo, totiž vzbuzuje oprávněnou naději, že potřeby nemocnic i životy pacientů pro ni budou důležitější než ministerské formality. Že bude jednat v zájmu našeho zdraví, ne svého úřadu.
Vysílá se ve čtvrtek 8. července 1999 ráno.
