středa 14. července

O B S A H

Co je nového v České republice:

  • Přehled událostí Odkazy:
  • Soubor nejzajímavějších článků z poslední doby Železnice:
  • Ministr Peltrám měl těžký den (Jaroslav Veis) Výroční zpráva OSN o lidském rozvoji:
  • Český tisk zamlžuje informace: Jak totéž téma zpracovala Mladá fronta Dnes a Guardian (JČ)
  • Kanada nadále jako světová jednička? (Aleš Zeman)Romové v ČR a americký Helsinský výbor:
  • Helsinský výbor amerického Senátu vítá hlasování ohledně českého občanství Zdraví:
  • Čokoláda zabraňuje nemocem srdce
  • Vědecký klíč k nesmrtelnosti objeven? Reakce:
  • Rozbití Československa chtěli Slováci (Dalibor Žůrek)

    Kompletní Britské Listy


    Ikona pro Vaši stránku...

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|


  • Britské listy talks to decision makers in the Czech Republic.

  • Inzerujte v Britských listech! Britské listy letos na jaře četla čtenářská obec přibližně 15 000 samostatných počítačů měsíčně. Sledují je nejvlivnější kruhy v ČR. Mimo jiné poskytují BL jedinečnou možnost zahraničním firmám představovat se české vládě prostřednictvím reklamy na BL svými projekty. (Výtěžkem z reklamy v BL bude financována investigativní novinářská práce v České republice.) Zájemci pište sem.

  • Nové: Andrew Stroehlein rediguje kulturně politický týdeník Central Europe Review.

  • Tady je minulé vydání Britských listů.

  • Adresa Britských listů je zde.

    Co je nového v České republice

  • Odbor ekonomické kontroly ministerstva vnitra prověřoval činnost státních úředníků v tomto resortu a objevil nejméně jedenáct zásadních skandálů. Ty připravily občany ČR o milióny korun. Některá pochybení by měla skončit trestním stíhánám. "Už nejde vyčíslit, o kolik peněz ministerstvo vnitra přišlo," řekl chabě ministr vnitra Václav Grulich. Je možno podle něho jen potrestat ty, kdo ještě v rezortu pracují... Úředníci ministerstva vnitra soukrome podnikali s majetkem ministerstva, sponzorovali podnikání soukromých firem, nevymáhali penále za nedodržování smluv, špatně účtovali, prodávali ministerský majetek za nižší ceny, než mohli získat, zadávali zakázky firmám, které nesplnily podmínky veřejné soutěže, uzavírali pro ministerstvo nevýhodné smlouvy. Systém práce řady útvarů byl už za ministra Jana Rumla prý tak nepřehledný, že některé viníky ani nepůjde potrestat. "Všichni odpovídali za všechno a nikdo za nic," řekl Grulich, který se nemyslí, že někdo skončí ve vězení. "Důležitější bylo, kdo má kde jaké vazby, než jakou vykonává funkci," řekl bývalý ministr vnitra Cyril Svoboda. - To je zdá se typické, pro strukturu mnoha českých podniků - mimo jiné to tak chodí ve zpravodajství České televize. Janu Rumlovi se nynější kritika nelíbí, že se prý Grulich nemá zabývat minulostí.

  • Ministr zdravotnictví Ivan David chce zrušit nebo změnit registraci soukromé vrchlabské nemocnice, jejímž ředitelem je podnikatel, který žil dlouhou dobu v zahraničí v Německu. Vedoucí pracovníci vrchlabské nemocnice si stěžují, že jsou prý obětí spiknutí mlčenlivosti a že nemocnici chtějí místní i státní struktury zrušit, snad ze závisti?

  • Krajský obchodní soud v Praze 2. července rozhodl, že většinový vlastník společnosti CET 21, držitel licence k vysílání televize Nova Vladimír Železný, nemůže volně disponovat se svým obchodním podílem ve společnosti CET 21 a s některými domy a pozemky.

  • Vedení Právnické fakulty Univerzity Karlovy se odmítá vyjádřit k obvinění, že se na podvodu u přijímacího řízení podílel někdo z jejích zaměstnanců. Děkan fakulty Dušan Hendrych, který kupodivu neodstoupil, ač je za podvod přímo odpovědný (jak to, že to ministr školství nepožadoval?) byl v pondělí vyslýchán policií. Uvedl posléze dobrou češtinou, na kterou může být jako právník (asi) hrdý, že "celá záležitost není rozhodně o 'zásadním vyvracení spekulací', ale o čekání na výsledky vyšetřování".

  • Parlament neschválil návrh zákona o referendu. Poslanecká sněmovna včera neschválila lidovecký návrh ústavního zákona o referendu. Místo nejméně 120 poslanců pro něj hlasovalo jen 114 ze 192 přítomných zákonodárců, proti bylo 75 poslanců.

  • Mladá fronta Dnes: Neschválení zákona o referendu není žádná škoda. Jiří Leschtina je v dnešní MFD věren klausovské představě, že občané jsou v demokracii póvl a jedinou pořádnou roli mají hrát politické strany. Je to pozoruhodné: Leschtina píše:

    Demokracie se určitě neotřásla v základech, když poslanci zamítli zákon o referendu. Spíše naopak. Norma navrhovaná lidovci byla zbytečná a zneužitelná (!) k dalšímu zpolitizování veřejného života.

    (Leschtina nicméně právem kritizuje, že tato forma referenda by bývala neúčinná, pokud existovala v návrhu zákona pozoruhodná klausule, že výsledek referenda musel potvrdit parlament! jinak by bylo neplatné, a pokračuje):

    Nejzrádnějším místem návrhu KDU-ČSL však bylo ustanovení, podle něhož by vláda musela vyhlásit referendum na žádost 250 000 občanů. (...) Nevyzrálá společnost by se častěji, než je zdrávo, ocitala ve stavu politické mobilizace.

    Opravdu, pane Leschtino? A kdy je společnost podle vás "vyzrálá"? Kdo to určí? A kdo má vládnout do té doby, než podle vašeho úsudku společnoste "dozraje"? Aha, prověřené, moudré politické strany...

  • Česká média, Zemanovy nadávky a tiskový zákon. Jan Čulík shrnuje nejnovější kontroverzi týkající se českých sdělovacích prostředků v angličtině v tomto článku v týdeníku Central Europe Review.

  • Skrytá reklama v českém vysílání BBC. Přišel tento dopis:

    Vazeny pane Culiku,

    kdysi jste psal o nepripustné reklame. Ceske vysilani BBC nyni jiz nekolikrat uvedlo neco ve stylu: Ivan Kytka bude o teto problematice mluvit za dva tydny. Ale jiz tento tyden si muzete o problemu precist v jeho clanku, ktery vyjde v tydeniku Respekt. Je to skryta reklama nebo ne? Treba jim Respekt neco plati za to, ze ho inzeruji, anebo publikuje jejich vysilaci cas, nevim. Bylo by dobre, kdyby se alespon BBC drzela pravidel.

    V Producers' Guidelines BBC se mj praví:

    Výrobek nebo služba se nikdy nesmí vyskytovat v obraze ani ve zvuku oplátkou za peníze, služby či cokoliv jiného.

    Třeba české vysílání BBC vysvětlí, jaký postoj zaujímá vůči těmto předpisům.


  • Britské listy rozšiřované e-mailem. Na žádost čtenářů, zda by nebylo možno rozšiřovat BL i e-mailem, je nyní tato služba laskavostí Internet Servisu a Jiřího Gallase k dispozici. Podívejte se na adresu http://www.britskelisty.cz/blpostou.html.

  • Britské listy nyní mají novou automatickou každý den aktualizovanou upoutávku. Je na adrese http://www.britskelisty.cz/prehled.html. Obracím se na ty čtenáře-příznivce tohoto časopisu, kterým je význam Britských listů jasný a vědí, že je rozumné povědomost o tomto časopise rozšiřovat, aby upoutávku případně umístili na své internetové stránky. JČ.

  • Czech media, Czech politics and Czech culture: A selection of English language articles, published in Britské listy.

  • (Jan Čulík má anglicko-českou stránku materiálů a hyperlinků, týkajících se ČR, zde na Glasgow University).

    Zde jsou užitečné internetové stránky pro bohemisty a specialisty na Českou republiku.

  • Kdo je vydavatel Britských listů? Zde je životopis Jana Čulíka.


    Výběr textů z posledních dní:

    Všechny články o válce o Kosovo, zveřejněné v BL, naleznete na tomto místě.

    Pokračování seznamu nejzajímavějších článků z poslední doby umisťuji zvlášť jako samostatný text, viz OBSAH dnešního čísla. (Toto pokračování se NENATÁHNE jako součástí Kompletních Britských listů, musíte si na ně v Obsahu samostatně kliknout.) Všechny články předchozích vydání od začátku Britských listů v červenci 1996 jsou k dispozici v archívu BL. Tematický archív BL od 1. září 1997, kdy se BL osamostatnily, je na adrese http://blisty.internet.cz/xz.

    Ministr Peltrám měl těžký den

    Jaroslav Veis, Radiožurnál

    Smutné představení sehrál včera ministr dopravy Antonín Peltrám. Kdo sledoval jednotlivé etapy jeho vysvětlování, proč že se vlastně sešel s předsedou představenstva německých drah Johanesem Ludewigem, mohl jen žasnout. Způsob, jímž se ministr od rána pokoušel vykroutit z nepříjemné šlamastyky, kterou mu v pondělí nachystal železniční odborář Jaromír Dušek, když poskytl novinářům zprávu, že Peltrám hodlá s Ludewigem jednat o prodeji českých drah, byl až čítankově trapný.

    Nejnehoráznější byla hned první výmluva, že se s panem Ludewigem sešel jen zdvořilostně, neboť německý velvyslanec usoudil, že by ho měl přijmout. Až mi zatrnulo, jak je to se suverenitou naší vlády a jestli se nevracejí doby, které jsme už kdysi zažili. Naštěstí se vzpamatoval i ministr a  začal vydávat už jen informační šumy. Třeba že i privatizace je vlastně restrukturalizací a že to ví i odborář Dušek, neboť u něho skládal v prvním ročníku vysoké školy zkoušku. Podezření, že tématem naplánovaného setkání byly námluvy, jak by se německé dráhy mohly nejen radou, ale i majetkově podílet na privatizaci, pardon, restrukturalizaci Českých drah, však jen posílil a stále hlouběji zapadal do pasti, kterou na něho odborář Dušek nastražil..

    Ironické na té lapálii je, že rovnou nepadla otázka, co by vlastně bylo špatného na tom, kdyby skutečně německé dráhy na privatizaci těch českých participovaly. Účast na privatizaci přece neznamená totální výprodej. Jistě, leckdo z těch, kdo jsou železnicí placeni, by to asi odnesl. Avšak my, co naopak dráze platíme, za to že ji používáme, bychom na tom s velkou pravděpodobností vydělali.To ministr Peltrám vysvětlit buď nechtěl nebo nedokázal.

    Vysílá se ve středu 14. července ráno.


    Výroční zpráva OSN o lidském rozvoji:

    Český tisk zamlžuje informace: Jak totéž téma zpracovala Mladá fronta Dnes a Guardian

    Jan Čulík

    Zdá se mi, že způsob zpracování tohoto materiálu čelným britským a čelným českým deníkem vypovídá mnoho o přístupu českých novinářů ke skutečnosti. Proto se chci pokusit obě zpracování srovnat.

    Na katedře žurnalistiky fakulty sociálních věd Karlovy univerzity na nábřeží vedle Národního divadla učí paní profesorka Barbora Osvaldová české adepty novinářství žurnalistické práci. Jak? Že v seminářích srovnávají rozdíly mezi články typickými pro Lidové noviny, Právo či Mladou frontu dnes. Studenti se učí rozeznávat různé druhy neprofesionality, aniž by jim bylo ukázáno, že je to neprofesionalita.

    Škoda, že škola nesrovnává, jakým způsobem zpracovávají tatáž témata české a zahraniční sdělovací prostředky. Tak se o to pokusme alespoň skromně, na malé ploše, my.

    Nejprve list Guardian:

    Spojené národy útočí na rostoucí propast mezi bohatými a chudými

    Guardian, pondělí 12. července 1999

    Společné bohatství tří nejzámožnějších rodin na světě je větší než celkový roční příjem 600 miliónů lidí v nejméně rozvinutých zemích, uvádí zpráva OSN, která dnes vyšla, a "groteskní" propast mezi bohatými a chudými se prohlubuje.

    Hospodářská globalizace vytváří nebezpečnou polarizaci mezi multimiliardáři, jako je Bill Gates z Microsoftu, rodina Waltonů, kteří vlastní impérium Wal-Mart a sultán z Brunei - kteří celkem vlastní majetek v hodnotě 135 miliard dolarů - a milióny lidí, kteří byli zanecháni pozadu, konstatuje výroční zpráva OSN o lidském rozvoji.

    Ve zprávě uvádí Ted Turner, miliardář, který vlastní televizní stanici CNN: "Globalizace se rozvíjí překotně a schopnost světa tomu porozumět a reagovat na to je zpomalená."

    Organizace spojených národů požaduje, aby byla změněna globální hospodářská pravidla ve snaze odstranit nerovnosti mezi chudými a bohatými zeměmi. Také požaduje reprezentativnější systém světové vlády, který by dokázal umenšit záporný dopad ekonomických cyklů, když se hospodářství v jednu chvíli bouřlivě rozvíjí a v druhou chvíli je v krizi.

    Z údajů Organizace spojených národů vyplývá, že za poslední čtyři roky zdvojnásobilo 200 nejbohatších lidí na světě své bohatství na více než 1000 miliard dolarů. Počet lidí, kteří mají k dispozici a k životu denně méně než jeden dolar, zůstává stabilní - je jich 1,3 miliardy.

    "Globální nerovnost v příjmech a v životní úrovni dospěla groteskních rozměrů," uvádí zpráva.

    Před třiceti lety byl poměr množství majetku nejbohatší pětiny světového obyvatelstva a jeho nejchudší pětiny 30 ku 1. Do roku 1990 se nerovnost prohloubila na poměr 60 ku 1 a v současnosti je poměr 74 ku 1.

    Co se týče spotřeby, nejbohatší pětina lidí spotřebuje 86 procent zdrojů, zatímco nejchudší pětina lidí spotřebuje jen 1 procento. Téměř 75 procent telefonních linek na světě - které jsou životně důležité pro nové technologie, jako je internet - je na Západě, i když na Západě žije jen 17 procent z celkového světového obyvatelstva.

    Kanada se podle indexu lidského rozvoje OSN z hlediska kvality života opět umístila na prvním místě. Válkou zničená Sierra Leone je i nadále na posledním místě. Velká Británie v tabulce postoupila směrem nahoru o čtyři místa a je na desátém místě. Předstihla Francii, která je na místě jedenáctém.

    Globalizace je nyní něčím víc než jen obchodem a prouděním peněz, uvádí zpráva. Obyvatelé světa jsou na sobě stále více navzájem závislí, protože se zmenšují prostor i množství času, které mají lidé k dispozici.

    I zdánlivě izolovaná záležitost, jako byla v červenci 1997 devalvace thajské měny bahtu, dokáže vyvolat globální finanční paniku. Organizace spojených národů odhaduje, že nynější globální hospodářské potíže povedou k tomu, že se hodnota světového produktu v letech 1998 - 2000 sníží o 2000 miliard dolarů.

    "Svět rychle směřuje k větší integraci. Motorem je většinou filozofie tržního zisku a hospodářské výkonnosti," uvádí hlavní autor zprávy Richard Jolly. "Musíme však do rovnice včlenit lidský rozvoj a sociální ochranu."

    Velké technické vynálezy, jako je internet, dokáží nabídnout rychlou cestu k hospodářskému rozvoji, avšak v současnosti mají z nich prospěch jen bohatí a vzdělaní lidé. 88 procent uživatelů internetu žije na Západě, uvádí zpráva a dodává: "Ti lidé, kteří mají doslova dobré konexe (spojení) mají obrovskou výhodu nad chudými lidmi bez konexí, jejichž hlasy a obavy nejsou součástí globálního rozhovoru."

    Největší prospěch z globalizace mají zločinci, kteří nyní mohou využívat celosvětové trhy narkotik, zbraní a prostituce.

    Bosové ze zločineckého podzemí nyní vládnou organizacím, které mají globální dosah multinacionálních společností. Odhaduje se, že šest hlavním mezinárodních zločineckých syndikátů vydělává ze zločinnosti celkem ročně 1500 miliard dolarů.

    Vytvářejí nyní strategické aliance, spojují se do globální sítě a využívají výhod globalizace," varuje zpráva OSN.

    Ve snaze bojovat proti záporným důsledkům globalizace činí Organizace spojených národů celou řadu doporučení. Mělo by vzniknout mezinárodní podnikatelské fórum a mezinárodní odborové, ekologické a rozvojové skupiny, které by čelili nadvládě zemí skupiny G7 při globálním rozhodování. Měly by být zavedeny předpisy mezinárodního chování pro multinacionální společnosti a mělo by vzniknout mezinárodní právní středisko, které by pomáhalo chudým zemím při vyjednávání v mezinárodní obchodní aréně.


    Nejlépe se žije v Kanadě, Česká republika je ve čtvrté desítce

    Mladá fronta Dnes, úterý 13. července 1999

    (Poznámky Britských listů jsou uvedeny pod článkem podle číselných odkazů.)

    P r a h a, N e w Y o r k - Nejlépe se žije Kanaďanům (1), pak Norům, Američanům a Japoncům. Alespoň to tvrdí včerejší zpráva OSN (2) o lidském rozvoji. Česká republika se ocitla v seznamu 174 zemí světa na 36. místě (3) a oproti minulému roku si polepšila o tři příčky (4). Z východoevropských zemí nás (5) předstihlo o tři místa jen Slovinsko, zatímco Slovensko je 42., Polsko 44. a Maďarsko 47. Z dalších sousedů patří Němcům čtrnáctá pozice a Rakušané jsou šestnáctí.

    Zpráva, kterou OSN vydává pravidelně každý rok, vychází z údajů o tom, jak žijí obyvatelé jednotlivých zemí: jak je postaráno o jejich zdraví, vzdělání, kolik si vydělávají nebo třeba kolika let se pravděpodobně dožijí muži či ženy, a z řady dalších informací, jež dohromady vypovídají o stylu a kvalitě života. (6)

    "Cílem zprávy v nynější debatě o globalizaci je položit důraz na lidské starosti a zájmy, nesoustřeďovat se pouze na toky financí," říká Richard Jolly, jeden z autorů zprávy OSN.

    A jaký je tedy vlastně život na zemi, zvláště když už v říjnu překročí počet jejích obyvatel hranici šesti miliard? Žije se na zemi čím dál lépe, či naopak? (7) Celosvětově se nadále poměrně rychle rozšiřuje propast mezi bohatými a chudými, přičemž tyto rozdíly prohlubuje i technologický pokrok spojený s pokračující informační revolucí. (8)

    Dvě stě nejbohatších lidí světa je stále bohatších: jen mezi léty 1994 až 1998 svůj majetek zdvojnásobili. "Mají více peněz, než činí součet příjmů těch nejchudších 40 procent světové populace," konstatuje Jolly. (9) Rozdíly v příjmech mezi pěti nejbohatšími zeměmi a pěticí těch nejchudších- afrických- států, které třeba v roce 1960 byly v poměru třicet ku jedné, narostly v roce 1997 čtyřiasedmdesát ku jedné (10).

    Jen to, co Tanzanie (celkově na 156. místě) platí na úrocích za své předchozí úvěry, převyšuje devětkrát její výdaje na zdravotní péči a čtyřikrát částky věnované na základní školství. Jen jedna pětina světového obyvatelstva žije v zemích s nejvyšším příjmem, a přitom v této skupině států se produkuje 86 procent světového hrubého domácího produktu, 82 procent světového exportu a 68 procent přímých zahraničních investic. A kontrolují 74 procent všech telefonních linek planety, stejně jako 97 procent patentů na světě.

    Zpráva ukazuje na statistikách, že například vysoký příjem není vždy nutnou podmínkou pro postavení žen ve společnosti. Česká republika, Slovinsko a Bahamy nabízejí lepší podmínky pro ženy, než by se dalo očekávat podle jejich příjmů. To je podle zprávy ilustrace toho, že "rovnoprávnosti lze dosáhnout v různých kulturách". Jen 33 zemí z celkového počtu 174 zaznamenalo v letech 1980 až 1996 roční růst na jednoho obyvatele ve výši nejméně tří procent.

    Během tohoto období růst na hlavu klesl v 59 zemích, zejména v subsaharské Africe a v někdejších komunistických zemích včetně bývalého SSSR. Zpráva se kromě jiného zabývá i organizovaným zločinem. Odhaduje, že celosvětový ilegální obchod s drogami v roce 1995 dosáhl obratu kolem 400 miliard dolarů, což je více, než činil podíl železářského, ocelářského a automobilového průmyslu ve světě. (13) Jedním z možných ukazatelů kvality života je i turistika: jestliže v roce 1980 se turistická výměna týkala 260 milionů lidí, v roce 1996 to bylo již 590 milionů.

    Jak si povšimla agentura Reuters, i v rámci bohatých zemí existují značné disproporce. Například, jestliže očekávaná délka života v Dánsku činí 76 let, třináct procent dánské populace se nedožívá šedesátky. V Irsku je 23 procent obyvatel funkčně negramotných a v superbohatých Spojených státech žije téměř pětina populace pod tamní hranicí bídy. Ostatně Británie, Irsko a USA vykazují vyšší podíl chudých než ostatní industrializované země. (11)

    Nejbohatší část světa již žije plně informační revolucí, která je zase pro ty nejchudší dosud téměř nedostupná. Výmluvně o tom hovoří několik čísel: pokud v roce 1930 přišel tříminutový telefonát z New Yorku do Londýna na 245 dolarů (v dolarech roku 1990), pak loňská cena činila jen 35 centů (zhruba dvanáct korun). (12)

    Každoroční zprávu sestavuje už deset let rozsáhlý autorský tým, v jehož čele stojí Mark Malloch Brown, ředitel tohoto programu světové organizace, a Richard Jolly, hlavní koordinátor tvorby zprávy. Vedle patnácti autorů jednotlivých částí zprávy se na její konečné podobě dále podílí přes třicet konzultantů. Informace o situaci v jednotlivých zemích získávají jak z oficiálních vládních i nezávislých zdrojů, tak od nejrůznějších mezinárodních institucí včetně organizací v rámci OSN. Zpráva vzniká tak, že autoři shromáždí množství statistických údajů. K nim přidají podklady od předních odborníků na sociální záležitosti a také výsledky práce celého týmu, který v průběhu roku shromažďuje informace o vývoji po celém světě. První verze je podkladem pro diskusi, jsou do ní doplňovány nové, aktuálnější údaje a podle potřeby jsou využívány další zdroje. Zpráva je poté vytištěna ve více než 100 000 výtiscích v 10 různých jazycích. (15)

    Pavel Pošusta, Milan Kruml

    (Odstavce jsou Britských listů.)


    Srovnejme tedy podrobněji, jak na totéž téma psaly Guardian a MFD

    Jan Čulík

    Všimněte si zaprvé, že britský článek v Guardianu vždycky vychází z konkrétních, individuálních informací, které posléze zobecňuje. Jak se k tematice staví MFD? Její chyby označuji čísly:

    1. Úzkoprsý, útěšně bulvární zájem o bohatství ("když budu psát a číst o bohatých lidech, třeba na mě taky odlesk jejich bohatství padne") bez snahy porozumět důvodům, které vedou ke vzniku bohatství a uvažovat o opatřeních, která vznik bohatství mají stimulovat (což je podstatou zprávy OSN).

    Britský článek v Guardianu sice zaznamenal, že Kanada je považována z hlediska "kvality života" podle indexu lidského rozvoje OSN za nejlepší zemí, ale už nepovažoval za nejdůležitější parasiticky vyjmenovávat i druhou a třetí nejbohatší zemi, abychom se také mohli v jejich bohatství ohřát.

    Mladou frontu Dnes na prvním místě zajímá kdo je bohatý.

    Deník Guardian naproti tomu seriózně a lidsky na první místě zajímá, kdo je chudý a jaký je drastický, stále rostoucí rozdíl mezi bohatými a chudými v dnešním světě - což je také zásadním jádrem zprávy OSN.

    Z tohoto hlediska informuje Guardian o zprávě OSN věcněji, přesněji a "dokumentárněji" a nezkresluje zprávu směrem k bulváru.

    2. V relativistickém prostředí České republiky je třeba údaje zpochybňovat. Neexistují autority. To je zdánlivě velmi příjemné, neboť nikdo nemusí respektovat žádné normy. (Ve skutečnosti je to velmi nepříjemné a hospodářsky i politicky v dlouhodobé perspektivě ničivé.)

    Guardian píše, že zpráva OSN fakta "uvádí" či "konstatuje". Presumpce neviny. Dokud jsme někomu nedokázali, že lže, považujeme jeho informace za pravdivé. Benefit of the doubt.

    MFD naproti tomu hned v druhé řádce článku zprávu zpochybní:

    "Alespoň to tvrdí včerejší zpráva OSN..."

    Slovo "tvrdit" se používá v českých médiích dnes už skoro jako synonymum ke slovu "konstatovat". Ve skutečnosti má zpochybňující podtext. Že by to dělali novináři záměrně?

    3. Čeští novináři jsou posedlí tím, co si o ČR myslí svět. Je to snad výrazem komplexu méněcennosti, že se pořád, hned zpočátku ptáme, "jak na tom jsme"? Je to také součástí pěstovaného komplexu české malosti - "malé" české společenství se musí pořád definovat vůči vnějšku defenzívně?

    Nebo by lidi článek nečetli, kdybych hned na začátku nebyla slova Česká republika, protože nás vnější svět nezajímá, i když bezpochyby určuje vývoj v ČR, a z českého hlediska je vnější, česky nemluvící a na českém teritoriu nežijící obyvatelstvo podružné a neautentické?

    Informace o tom, "jak si stojí Česká republika", jsou v článku v MFD hned ve třetí větě, jako druhá nejpodstatnější informace (hned poté, co nám bylo bulvárně sděleno, kdo je nejbohatší).

    V Guardianu je informace o tom, "jak si stojí" Velká Británie, až v šestnácté větě, v devátém odstavci článku. Editoři Guardianu považovali celou řadu jiných informací, globálnější pohled, předvídání světového vývoje, analýzu celkových trendů, za  důležitější, než z kontextu vytržený fakt, kde zrovna v seznamu zemí světa se vyskytuje jejich země.

    4. Oblíbenost metafor, zejména mrtvých. Čeští novináři nemohou hovořit a psát jasně a stručně, konkrétními slovy, nevyhýbavě. Lyrizují svůj text (včleňují do něho emocionální kontext) prostřednictvím metafor, nikoliv však nových. Používají mrtvé fráze.

    MFD píše, že ČR si "polepšila o tři příčky" na pomyslném žebříku či žebříčku - Guardian uvádí, bez zaobalovacích kudrlinek, že Británie postoupila nahoru o čtyři místa a je na desátém místě v tabulce.

    5. Nacionalistické "náš" namísto objektivního "český". Český novinář se ztotožňuje se se společenstvím, o němž píše. Vyvolává to opět defenzívní dojem: My Češi jsme se obranně seskupili dohromady a ostražitě ze srocení pohlížíme ven, jaká je situace.

    MFD:

    "Z východoevropských zemí nás předstihlo o tři místa jen Slovinsko..."

    Britský deník naproti tomu napsal, správně, neosobně a objektivně:

    "Velká Británie v tabulce postoupila směrem nahoru o čtyři místa a je na desátém místě. Předstihla Francii, která je na místě jedenáctém."

    6. V následujícím odstavci charakterizuje MFD mnohomluvně, složitým a nepřehledným souvětím s vedlejšími větami, samu rozbíranou zprávu OSN:

    "Zpráva, kterou OSN vydává pravidelně každý rok, vychází z údajů o tom, jak žijí obyvatelé jednotlivých zemí: jak je postaráno o jejich zdraví, vzdělání, kolik si vydělávají nebo třeba kolika let se pravděpodobně dožijí muži či ženy, a z řady dalších informací, jež dohromady vypovídají o stylu a kvalitě života. "

    Je to možná do určité míry potřebné a omluvitelné, pokud čtenáři v ČR institucí výročních zpráv OSN o lidském rozvoji neznají. Jenže v novinách musí autor článku vždycky zvažovat mezi výběrem informacípřehledností, jasností a záživnosti.

    Mnohdy bývá méně více.

    Guardian informuje o těchto zprávách každoročně a pravidelně, takže stručných několik slov, že jde o zprávu OSN "o lidském rozvoji" postačuje.

    7. Slova a věty mezi odkazy (6) a (7)v v MFD jsou jen prázdnou, dezorientující slámou: to, co je v nich obsaženo, se dalo vyjádřit pádněji, jasněji a stručněji. Řečnické otázky jako:

    "A jaký je tedy vlastně život na zemi, zvláště když už v říjnu překročí počet jejích obyvatel hranici šesti miliard? Žije se na zemi čím dál lépe, či naopak? "

    jsou zbytečné. Citát z Richarda Jollyho je prázdný a nepotřebný, protože opakuje, co už bylo řečeno v předchozích větách :

    "Cílem zprávy v nynější debatě o globalizaci je položit důraz na lidské starosti a zájmy, nesoustřeďovat se pouze na toky financí,"

    Srovnejte ho s tím, co od Richarda Jollyho cituje Guardian. Když Jollyho cituje Guardian, citované věty zdá se mi něco sdělují. Je to příbuzné jeho výrokům v MFD, ale je to vyjádřeno daleko jasněji:

    "Svět rychle směřuje k větší integraci. Motorem je většinou filozofie tržního zisku a hospodářské výkonnosti. Musíme však do rovnice včlenit lidský rozvoj a sociální ochranu."

    8. Až skoro v třetině článku se MFD dostává k jádru sdělení, které mělo být hned v  první větě nebo v titulku:

    "Celosvětově se nadále poměrně rychle rozšiřuje propast mezi bohatými a chudými".

    Srovnejte s tím titulek článku v Guardianu:

    "Spojené národy útočí na rostoucí propast mezi bohatými a chudými.".

    Formulace MFD o tom, že se propast mezi bohatými a chudými rozšiřuje jen "poměrně rychle" je komická, vzhledem k tomu, že, jak uvádí Guardian, poměr mezi množstvím bohatství nejzámožnějších 20 procent světového obyvatelstva a nejchudších 20 procent byl v roce 1969 30 :1, v roce 1990 60:1 a nyní je 74:1.

    Hromadění adverbií je špatný styl. Čeští autoři to dělají dost často: nechtějí se k ničemu vyjádřit otevřeně a rovnou. Své výroky raději relativizují, aby případně, kdyby jim chtěl někdo nadávat, mohli z toho vyklouznout.

    Tak je drastický růst nerovnosti mezi obyvateli světa z hlediska českého novináře raději jen "poměrně rychlý".

    9. A nyní naše forte: prezentace statistik. Autoři článku v MFD se v číslech ale utopí a čtenáře zmatou.

    MFD:

    "Dvě stě nejbohatších lidí světa je stále bohatších: jen mezi léty 1994 až 1998 svůj majetek zdvojnásobili. "Mají více peněz, než činí součet příjmů těch nejchudších 40 procent světové populace," konstatuje Jolly."

    Srovnejte prezentaci těchže údajů v Guardianu:

    "Za poslední čtyři roky zdvojnásobilo 200 nejbohatších lidí na světě své bohatství na více než 1000 miliard dolarů. Počet lidí, kteří mají k dispozici a k životu denně méně než jeden dolar, zůstává stabilní - jsou jich 1,3 miliardy"

    "Mají více peněz, než činí součet příjmů těch nejchudších 40 procent světové populace" ?? To má být hlavolam?

    MFD podává ve srovnání s Guardianem informaci nekonkrétně. Guardian to uvádí jasně, protože udává konkrétní příjem těch nejbohatších a nejchudších lidí.

    Důležitou věcí také je, že Guardian udává statistiky v cifrách.

    Potřebujete-li v článku uvést několik číselných dat za sebou, dá přece rozum, že když např. napíšete "40, 112 a 250" , je to přehlednější, než když napíšete slovy "čtyřicet, sto dvanáct a dvě stě padesát".

    10. To je hlavní problém hned s další formulací MFD, nad níž se člověk taky musí zastavit a  přemýšlet, aby jí porozuměl. (Většina čtenářů se nebude obtěžovat a tuto část článku přeskočí.) Kromě zašmodrchanosti údajů a čísel psaných slovy čtenář ještě škobrtne o zbytečná slova jako "třeba" :

    "Rozdíly v příjmech mezi pěti nejbohatšími zeměmi a pěticí těch nejchudších - afrických- států, které třeba v roce 1960 byly v poměru třicet ku jedné, narostly v roce 1997 čtyřiasedmdesát ku jedné. "

    Srovnejme s formulací z Guardianu:

    "Před třiceti lety byl poměr množství majetku nejbohatší pětiny světového obyvatelstva a jeho nejchudší pětiny 30 ku 1. Do roku 1990 se nerovnost prohloubila na poměr 60 ku 1 a v současnosti je poměr 74 ku 1."

    11. Následující část článku v MFD je "informační smršť", kdy je čtenář množstvím statistických údajů zahlcen. Vypovídací schopnost mají takto bezcílně vrhaná čísla zdá se mi jen malou:

    "Jen to, co Tanzanie (celkově na 156. místě) platí na úrocích za své předchozí úvěry, převyšuje devětkrát její výdaje na zdravotní péči a čtyřikrát částky věnované na základní školství. Jen jedna pětina světového obyvatelstva žije v zemích s nejvyšším příjmem, a přitom v této skupině států se produkuje 86 procent světového hrubého domácího produktu, 82 procent světového exportu a 68 procent přímých zahraničních investic. A kontrolují 74 procent všech telefonních linek planety, stejně jako 97 procent patentů na světě.

    Zpráva ukazuje na statistikách, že například vysoký příjem není vždy nutnou podmínkou pro postavení žen ve společnosti. Česká republika, Slovinsko a Bahamy nabízejí lepší podmínky pro ženy, než by se dalo očekávat podle jejich příjmů. To je podle zprávy ilustrace toho, že "rovnoprávnosti lze dosáhnout v různých kulturách". Jen 33 zemí z celkového počtu 174 zaznamenalo v letech 1980 až 1996 roční růst na jednoho obyvatele ve výši nejméně tří procent.

    Během tohoto období růst na hlavu klesl v 59 zemích, zejména v subsaharské Africe a v někdejších komunistických zemích včetně bývalého SSSR. Zpráva se kromě jiného zabývá i organizovaným zločinem. Odhaduje, že celosvětový ilegální obchod s drogami v roce 1995 dosáhl obratu kolem 400 miliard dolarů, což je více, než činil podíl železářského, ocelářského a automobilového průmyslu ve světě. Jedním z možných ukazatelů kvality života je i turistika: jestliže v roce 1980 se turistická výměna týkala 260 milionů lidí, v roce 1996 to bylo již 590 milionů.

    Jak si povšimla agentura Reuters, i v rámci bohatých zemí existují značné disproporce. Například, jestliže očekávaná délka života v Dánsku činí 76 let, třináct procent dánské populace se nedožívá šedesátky. V Irsku je 23 procent obyvatel funkčně negramotných a v superbohatých Spojených státech žije téměř pětina populace pod tamní hranicí bídy. Ostatně Británie, Irsko a USA vykazují vyšší podíl chudých než ostatní industrializované země. "

    Připomíná to trochu komunistický režim, kdy vládní úřady taky chrlily statistiky, aby zabránily přehlednému hodnocení trendů. Dnešní čeští novináři to snad nedělají schválně. Ale to, oč ve zprávě OSN hlavně jde, jim úplně uniklo. Je to jako s učením v českých školách: umíme opakovat fakta, ale neumíme je seřadit či sdělovat tak, aby bylo jasné, o co vlastně jde. - Proč psát "například vysoký příjem"?

    12. O informačních technologiích a jejich dopadu na světový hospodářský a lidský rozvoj píše MFD takto:

    "Nejbohatší část světa již žije plně informační revolucí, která je zase pro ty nejchudší dosud téměř nedostupná. Výmluvně o tom hovoří několik čísel: pokud v roce 1930 přišel tříminutový telefonát z New Yorku do Londýna na 245 dolarů (v dolarech roku 1990), pak loňská cena činila jen 35 centů (zhruba dvanáct korun). "'

    Skutečně je v tomto oddílu článku pokles cen telefonních služeb bez dalšího vysvětlení tím nejdůležitějším údajem? Proč "již žije", proč "zase pro ty nejchudší", proč "dosud téměř nedostupná". (Tato malá slovíčka čtenáře matou.)

    Srovnejme s Guardianem:

    "Velké technické vynálezy, jako je internet, dokáží nabídnout rychlou cestu k hospodářskému rozvoji, avšak v současnosti mají z nich prospěch jen bohatí a vzdělaní lidé. 88 procent uživatelů internetu žije na Západě, uvádí zpráva a dodává: "Ti lidé, kteří mají doslova dobré konexe (spojení) mají obrovskou výhodu nad chudými lidmi bez konexí, jejichž hlasy a obavy nejsou součástí globálního rozhovoru."

    13. O šířícím se vlivu mezinárodního zločinu má MFD jen tuto jedinou, pasívně faktografickou větu, která neanalyzuje nic, ani nepředvídá nebezpečí budoucího vývoje:

    "Zpráva se kromě jiného zabývá i organizovaným zločinem. Odhaduje, že celosvětový ilegální obchod s drogami v roce 1995 dosáhl obratu kolem 400 miliard dolarů, což je více, než činil podíl železářského, ocelářského a automobilového průmyslu ve světě."

    Proč "kromě jiného"? (Je to banální. To je snad samo sebou, že ve zprávě asi budou kromě tohoto oddílu i nějaké další informace?) Není srovnávání obchodu s narkotiky s železářským a ocelářským průmyslem poněkud matoucí? Co je jeho účelem v článku MFD? Ohromit čtenáře? Není snad důležitější předvídat trendy?

    Srovnejme s Guardianem:

    "Největší prospěch z globalizace mají zločinci, kteří nyní mohou využívat celosvětové trhy narkotik, zbraní a prostituce.

    Bosové ze zločineckého podzemí nyní vládnou organizacím, které mají globální dosah multinacionálních společností. Odhaduje se, že šest hlavním mezinárodních zločineckých syndikátů vydělává ze zločinnosti celkem ročně 1500 miliard dolarů.

    Vytvářejí nyní strategické aliance, spojují se do globální sítě a využívají výhod globalizace," varuje zpráva OSN."

    14. Informace o tom, který byrokrat zprávu OSN vypracoval, jak se sestavuje a dokonce v kolika výtiscích a v kolika jazycích (!!) vychází, jsou podružné. Připoomínají komunistické televizní zpravodajství o tom, že "vláda zasedala". O procedurálních otázkách se ve zprávách nereferuje: hrozí nebezpečí, že zahltí skutečné informace. Umění psát zprávu je uměním výběru informací a jejich interpretace.

    Nejenže článek v MFD odsunul hlavní jádro zprávy, která měla být na začátku, kamsi doprostřed textu a zahltil ho bezvýznamnými dezorientujícími podrobnostmi, ale pominul důvod, proč zprávu OSN vydala - totiž její důležitá doporučení.

    Máme-li se o nich dovědět, musíme citovat jen Guardian. MFD si ani nepovšimla doporučení OSN vytvořit mezinárodní právní centrum pro obchodní vyjednávání chudých zemí v mezinárodní podnikatelské aréně, které by přece bylo velmi cenným nástrojem pro krachující ekonomiku České republiky:

    Guardian:

    "Ve snaze bojovat proti záporným důsledkům globalizace činí Organizace spojených národů celou řadu doporučení. Mělo by vzniknout mezinárodní podnikatelské fórum a mezinárodní odborové, ekologické a rozvojové skupiny, které by čelili nadvládě zemí skupiny G7 při globálním rozhodování. Měly by být zavedeny předpisy mezinárodního chování pro multinacionální společnosti a mělo by vzniknout mezinárodní právní středisko, které by pomáhalo chudým zemím při vyjednávání v mezinárodní obchodní aréně."

    Mnohokrát jsem psal v Britských listech, že se ve světě hovoří o nejnovějších trendech a předvídají se možná nebezpečí i katastrofické možnosti vývoje - lidé o nich debatují a připravují se na ně. Poukazoval jsem na to, že se tyto informace do České republiky nedostanou.

    Z výše uvedeného drobného konkrétního příkladu je snad zřejmé proč.

    I v takovéto zdánlivě podružné věci, jako je mezinárodní zpráva OSN, dokážou noviny jako MFD pečlivě vyfiltrovat ze zprávy všechno důležité a ostatní zamlžit, takže se čtenář nedoví s nadhledem nic.

    Jan Čulík


    Kanada nadále jako světová jednička?

    Aleš Zeman

    Jak zaregistrovala i Mlada Fronta Dnes (13. 7), zeme javoroveho listu byla jiz sestym, po sobe nasledujicim, rokem ohodnocena ve zprave OSN jako nejlepsi zeme sveta z celkoveho poctu 174 zemi. Clanek MFD nese dosti problematicky (alespon pro me) nazev: "Nejlepe se zije v Kanade, Ceska republika je ve ctvrte desitce". Hodnoceni OSN se deje na zaklade komplexni zpravy o lidskem rozvoji. Hodnoceni bere v potaz udaje, ktere zahrnuji mj. prijem, vzdelani a ocekavanou delku zivota. Na druhem miste se umistilo Norsko, na tretim USA. Z postkomunistickych zemi je CR dle tohoto hodnoceni na 36. miste, Slovensko na 42., Polsko na 44. a Madarsko na 47. Zprava je dostupna na internetove adrese http://www.undp.org/hdro.

    Toto hodnoceni statistickymi experty OSN zajiste potesi kanadske federalni politiky, kteri casto na tento celosvetovy primat pysne ukazuji, v prvni rade premier Jean Chretien. Tentokrate vsak bylo oficialnimi misty federalni vlady pripusteno, ze mnoho jeste v Kanade zbyva zlepsit, napr. v  ekonomice, zivotnim prostredi, detske chudobe a stavu indianskych a  eskymackych rezervaci.

    Kritici hodnoceni poukazuji, ze v nezamestnanosti, vysi prumernych vydelku a uspor Kanada zaostava za USA a dalsimi vyspelymi staty sveta. Co se tyka hrubeho narodniho duchodu, Kanada je az na 20. miste. V celkovych ekonomickych hodnocenich OSN je Kanada az na 13. miste, tesne za Islandem.

    Pokud se tyka uplatneni zen v zamestnani (tzv. "gender empowerement"), Kanada ziskala 4. misto; v hodnoceni boje proti lidske chudobe 9. poradi mezi vyspelymi staty. Polovicka z domacnosti s jednim rodicem zije v Kanade dle zpravy OSN pod urovni chudoby. U jinych zemi zaujmou napr udaje, ze v Irsku je 23 procent obyvatel funkcne negramotnych a v USA zije temer petina obyvatelstva pod hranici chudoby.

    Kritici hodnoceni Kanady jako celosvetove jednicky berou v uvahu neuteseny stav soucasneho kanadskeho zdravotnictvi, dik nedavnym rozpoctovym skrtum v  nekolika provinciich a casto stavkujicimu zdravotnickemu personalu (posledni celoprovincni stavka probehla v tyto dny v Quebeku). Kritici hodnoceni dale uvadeji nevalne vysledky kanadskych studentu v mezinarodnich srovnanich. To, ze Kanada ma pomerne vysoke mnozstvi vysokoskolskych studentu, neznamena jeste, ze toto vzdelani je veskrze kvalitni. Za zminku stoji zhorsujici se stav kanadskych dopravnich infrastruktur (snad s  vyjimkou nove ukonceneho mostu na Ostrov Prince Edwarda) a ve srovnani se zapadni Evropou, ale i napr. s CR, celkove nizka uroven verejne dopravy.

    Kanada zaostava za USA ve vyzkumu a technologickem vyvoji, jak na  univerzitach, tak i v soukromem prumyslu. Ciste prijmy Kanadanu po odecteni dani se behem 90. let snizily, zejmena zavedenim nepopularni dane z pridane hodnoty (Goods and Services Tax). Tez kanadska kultura prochazi obtiznym obdobim. Dik financnim skrtum byly zruseny napriklad filharmonicke orchestry ci divadla prichazejici s umelecky kvalitnimi repertoary. Shlednout kanadske filmy mimo filmové festivaly je krajne obtizne; tak jako v CR, zcela dominuje Hollywood.

    Nakonec jeste mezi nedostatky vyse uvedeneho hodnoceni nutno uvazit, ze  Kanada je nadale vystavena moznosti quebecke separace, ktera by, jak pro Quebek, tak i pro anglicky mluvici cast Kanady, byla velmi traumatickou zalezitosti.

    Ano, kritici maji v techto vytkach vesmes pravdu. Presto je Kanada jiste ve srovnani s vetsinou zemi sveta velmi kvalitni zemi, pokud zahrneme i  nevycislitelne faktory jako mezilidske souziti, zdvorilost, ochota pomoci slabsim, osobni zodpovednost, socialni spravedlnost, poctivost atd. Ne, ze  by se v Kanade nekradlo a nepodvadelo, ale deje se to v mnohem mensim meritku nezli jinde. Uroven sluzeb a zasada, "zakaznik ma vzdy pravdu" je hluboko zakorenena v kanadske tradici. Temer vsude se prodavacka na vas usmeje, zasvitori "how are you?" a zepta se, zda jste v prodejne nalezl vse, co jste hledal.

    Tez pomerne velmi maly pocet obyvatel (30 milionu), ktery obyva tak rozlehlou zemi, je pro Kanadu jiste velmi vyhodny, zejmena pokud se tyka celosvetovych ekologickych problemu.

    Prumerny Kanadan tedy asi uvita hodnoceni OSN, ale pokud se podiva do ostatnich statu sveta, zjisti, ze ne vsechno je v Kanade lepsi nezli jinde. A k podobnemu zaveru asi dojde i navstevnik Kanady z huste zalidnenych evropskych zemi. Poucne jsou v teto souvislosti zkusenosti ceskych Romu, kteri byli nalakani do Kanady prislibem zeme zaslibene. Jiz aby Jean Chretien dostal svemu slibu pri navsteve prezidenta Havla v Ottawe a Kanada konecne zrusila vizovou povinnost pro obcany CR.


    Helsinský výbor amerického Senátu vítá hlasování ohledně českého občanství

    Páteční hlasování české poslanecké sněmovny s cílem pozměnit český zákon o občanství představuje důležité vítězství pro romské hnutí za občanská práva," konstatoval v úterý předseda Helsinského výboru amerického Senátu Christopher H. Smith. (R-NJ). "Je to další konkrétní projev úsilí současné české vlády řešit problémy s lidskými právy, které se týkají největší menšiny žijící v České republice, Romů. Chválím ty členy českého parlamentu, kteří podporovali tento zákon, a ty členy české vlády, zejména zmocněnce pro lidská práva Petra Uhla a náměstka premiéra Pavla Rychetského za to, že projevili vedoucí státnické kvality. Politika předchozí vlády, která konstatovala, že romská menšina sice nemusí požadovat o asyl v Kanadě ani jinde, ale zároveň odpírala mnoha českým Romům občanství, byla prostě nesmyslná. Páteční hlasování navrací zdravý rozum do politiky o občanství české vlády. Doufám, že český senát rychle toto opatření schválí a že prezident Havel tento zákon podepíše, aby nabyl platnosti, při nejbližší příležitosti," uvedl Smith.

    Po rozčlenění československé federace 1. ledna 1993 zavedla Česká republika zákon o občanství, který patřil k nejtvrdším ze všech 21 nově nezávislých států Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě. Desetitisíce bývalých československých občanů, kteří měli trvalý pobyt v České republice bylo de facto nebo de jure zbaveno státní příslušnosti: všichni to byli členové romské menšiny. V roce 1996 byl zákon ve snaze uklidnit jeho mezinárodní kritiky pozměněn, ale novela z roku 1996 neobsahovala podstatné změny, ani nenapravila základní nedostatky zákona o občanství. V pátek 9. července schválila česká Poslanecká sněmovna dodatek k zákonu počtem 114 poslanců vlči 58. Tento dodatek umožní Romům, kteří mají trvalý pobyt v České republice, a kterým bylo dosud odpíráno české občanství, aby regularizovali svůj status.

    Předseda Smith dále uvedl: "Mnoho nevládních organizací sdílí kredit za tento úspěch: Nadace Tolerance, Český helsinský výbor, Grémium romských regionálních představitelů, Helsinské občanské shromáždění, Evropské středisko pro práva Romů a další hrály významnou roli při sledování a dokumentování problémů, jimž čelí Romové v České republice. Také chválím romské muže a ženy, kteří měli odvahu zasadit se o svá neodcizitelná práva. Společenství nevládních organizací znovu prokázalo, jak důležitou roli hrají v každé občanské společnosti - je to role, která nesmí být nikdy podceňována."


    Commission Chairman Welcomes Vote on Czech Citizenship

    Chadwick Gore, American Helsinki Committee

    Washington, DC - "Friday's vote by the Czech Chamber of Deputies to amend the Czech citizenship law represents an important victory in the Romani civil rights movement," said Commission Chairman Rep. Christopher H. Smith (R-NJ) on Tuesday. "It is another concrete manifestation of the current Czech Government's efforts to address the human rights concerns of the Czech Republic's largest minority, the Roma. I commend those parliamentarians who supported this legislation and those in the government, especially Human Rights Commissioner Petr Uhl and Deputy Prime Minister Pavel Rychetsky, for their leadership. The previous government policy-saying that the Romani minority need not seek asylum in Canada or elsewhere, while simultaneously denying many Czech Roma citizenship-simply made no sense. Friday's vote restores common sense to the government's citizenship policy. I hope the Czech Senate will quickly approve this measure and that President Havel will sign this into law at the earliest opportunity, " said Smith.

    After the dissolution of the Czechoslovak Federation on January 1, 1993, the Czech Republic implemented a citizenship law that was one of the most restrictive of any of the 21 newly independent states of the Organization on Security and Cooperation in Europe (OSCE). Tens of thousands of former Czechoslovak citizens who were permanent residents of the Czech Republic were rendered de facto or de jure stateless; all of them were members of the Romani minority. In 1996, the law was amended in an effort to placate international critics of the law, but the 1996 amendment failed to make substantive changes or to address the law's fundamental shortcomings. On Friday, July 9, the Czech Chamber of Deputies adopted an amendment by 114 to 58 which will enable Roma who are permanent residents in the Czech Republic and who had been previously been excluded from citizenship to regularize their status.

    Chairman Smith also stated, "Many non-governmental organizations share the credit for this success: the Tolerance Foundation, the Czech Helsinki Committee, the Gremium of Roma Regional Representatives, the Helsinki Citizens Assembly, the European Roma Rights Center and others have played a critical role in monitoring and documenting the problems faced by Roma in the Czech Republic. Finally, I commend the Romani men and women who had the courage to stand up for their inalienable rights. The non-governmental community has once again demonstrated the critical role they play in any civil society-a role that should never be underestimated."


    Čokoláda zabraňuje nemocem srdce

    V Británi byla v těchto dnech zveřejněna analýza, podle níž je čokoláda pozitivním příspěvkem ke každodenní dietě. Informoval o tom v minulých dnech deník Guardian.

    Pozitivní zdravotní vliv čokolády je překvapující, protože se čokoláda skládá z více než padesáti procent tuku a více než polovina tohoto tuku je saturovaný tuk, jemuž se mají lidé vyhýbat. Ale podle výzkumu v knize Chocolate and Cocoa, kterou podporuje International Cocoa organisation, a International Cocoa Research and Education Foundation, prý neovlivňuje kyselina stearová, hlavní tuková kyselina v čokoládě, záporným způsobem hladinu cholesterolu.

    V jedné z citovaných studií byla požádána skupina mužů, aby konzumovali vysoce tučnou dietu. Po tři týdny se skládalo postupně 40 procent jejich potravin z olivového oleje, pak z másla a pak z kakaového másla. Nejvíc jim zvýšilo hladinu cholesterolu máslo.

    Jídlo, založené na olivovém oleji vedlo k nejnižšímu množství cholesterolu v krvi. Relativně nízkou hladinu cholesterolu v krvi vyvolávalo také kakaové máslo. Další výzkum jak se zdá také ukázal, že čokoláda dokáže neutralizovat záporný vliv cholesterolu.

    Kakaové máslo obsahuje velké množství polyfenolů, včetně jejich skupiny, zvané katechiny, které působí jako antioxidanty.

    Když je cholesterol oxidován, podstatným způsobem přispívá ke koronárním srdečním chorobám. Antioxidanty zabraňují tomu, aby k této záporné chemické reakci docházelo. Zelený čaj a kakaový prášek obsahují velké množství antioxidantů.

    Většina antioxidantů, které se vyskytují v kakau, zabraňují oxidaci cholesterolu téměř stoprocentní měrou. Dosahují v krevním plasmatu vrcholu dvě hodiny po konzumaci čokolády a v krvi kolují celkem celých 10 hodin. Typická čtyřicetigramová tyčinka čokolády obsahuje tolik polyfenolů, jako 140 gramů červeného vína.

    I když čokoláda obsahuje "správný" tuk, nicméně je to pořád ještě tuk - a kromě toho, každá čtyřicetigramová tyčinka čokolády obsahuje 25 gramů cukru. Ale podle výzkumníků neexistuje prý vazba mezi pojídáním čokolády a tloušťkou. BMI (body mass index, index tělesné hmotnosti) je míra, podle níž se určuje, zda je člověk normální váhy, zda má nadváhu či je klinicky obézní. 20-25 se považuje za normální.

    V nedávné studii žen ze Skotska dosahovaly ženy průměrného BMI 24,4, ať jedly malé, střední nebo velké množství čokolády.

    Vědecký klíč k nesmrtelnosti objeven?

    Podle týdeníku Sunday Times se vědci domnívají, že objevili skupinu genů, která je klíčem k "nesmrtelnosti".

    Experimenty s muškami octomilkami vedly k objevu genů, které umějí udržet buňku při životě donekonečna, protože jsou schopny opravovat její poškození. Když jsou tyto geny aktivní, vede to k tomu, že mušky žijí třikrát déle než je jejich normální délka života. Teoreticky by mušky mohly vydržet i ještě déle - kdyby smrt nezpůsobovalo opotřebování jejich křídel a životně důležitých tělesných orgánů.

    Vědci se domnívají, že obdobný mechanismus existuje i u lidí. V důsledku toho prý budou moci lidé, kteří se rodí nyní, žít až do 22. století. Dožijí se věku 140 let a více.

    Michael Rose, profesor evoluční biologie na univerzitě v Kalifornii, v těchto dnech informoval, že se mu podařilo vypěstovat novou generaci mušek octomilek, které obsahují ještě silnější tyto geny. Po identifikaci chemických látek, které tyto geny produkují, budou lékaři prý posléze schopni nabízet pilulky nebo injekce, které budou schopny opravovat buňky.

    Rose, kontroverzní vědec, výsledky jehož práce byly podle listu Sunday Times "neochotně přijaty" vědci, zabývajícími se mechanismem stárnutí, konstatoval, že jeho nejnovější generace mušek octomilek dokáže žít až 130 dní, což je trojnásobek jejich normální délky života.

    Rose tvrdí, že mušky neumírají na starobu, ale jsou oslabeny mechanickým selháním - ulámou se špičky jejich nohou a křídel a mušky nejsou schopny soutěžit při získávání potravy.

    Rose přirovnává tento vývoj k poškození tělesných orgánů, jako třeba postupné ucpání tepen a žil v lidském těle, které podle něho nejsou součástí procesu stárnutí, ale důsledkem ekologických škod, způsobených žitím.

    "Jsem přesvědčen, že už existují nesmrtelní lidé a nesmrtelné mušky," konstatuje. "Musíme prostě jen přenést působení těchto genů, vyvolávajících nesmrtelnost, na mladší lidi, než utrpí příliš silné mechanické poškození."

    Britská organizace Research into Ageing (Výzkum stárnutí) financuje studium buněk, které je podobné práci, jakou vykonává Michael Rose. Britští vědci zkoumají genetické "vypínače", které vyvolávají příchod rozkladu a smrti. Vědci se snaží porozumět tomu, proč se někteří lidé dožívají 90 let, aniž by byl jakkoliv poškozen jejich zrak, sluch či intelekt, zatímco jiní jsou už ve středních letech postiženi demencí.

    Britští odborníci jsou přesvědčeni, že proces stárnutí ovlivňuje celá řada různých genů. Skutečnou hodnotou tohoto projektu bude zřejmě jeho schopnost zlepšit kvalitu života starších lidí.

    Vědci také zkoumají stárnutí u jiných zvířat, jako jsou želvy a krokodýlové, kteří dál rostou po celý život a také umírají v důsledku zranění, nemocí nebo vyhladovění a nikoliv v důsledku poškození buněk.

    Leonard Hayflick, profesor anatomie na univerzitě v Kalifornii a jeden z hlavních světových odborníků na stárnutí, uvedl: "Logika Rosovy práce je nepopiratelná. Existují geny, které ovlivňují dlouhověkost. Avšak jestli si budou schopni bohatí lidé kupovat léčbu, která jim prodlouží život, vyvolá to chaos."


    Rozbití Československa chtěli Slováci

    Dalibor Žůrek

    Nemohu úplně souhlasit s názorem pana Čulíka. Vztahy mezi obyčejnými Čechy a Slováky fungují dobře ( pokud pomineme nepočetné supernacionalisty na obou stranách ). Přesto existují mezi oběma státy nedořešené problémy. Jedná se hlavně o nedokončené rozdělení federálního majetku a likvidaci sporných položek tohoto dělení.

    Celý článek pana Čulíka budí dojem, že se jedná jen o dobrou vůli, při které se dají všechny problémy lehce překlenout.

    Jako vždy, kdy jde peníze ( a o ty jde, jak víme, vždy až v první řadě ), není nikdy jednání jednoduché.

    Navíc hrozí nebezpečí, že opozice v kterémkoli státě si to vezme za téma, a bude se z výsledku jednání snažit udělat zrazení státních a národních zájmů vládní garniturou.

    Obě strany vědí, že reálné vyřešení tohoto problému je obtížné, a žádné jednání nepovede k tomu, že by kterákoli strana cokoli získala. Buď proto, že není reálné, aby někdo dluhy uznal, ( z výše uvedených vnitropolitických důvodů - a ani v jedné zemi není situace taková, aby umožnila vládám riskovat ) a i kdyby je uznal, není schopen je zaplatit.

    Za těchto okolností je nejlepší se touto záležitostí vůbec nezabývat a tiše ji ignorovat..

    Také bych neřekl, že se nejsme schopni domluvit na běžných sousedských vztazích, alespoň celní unie je rozhodně dobré opatření, sahající vysoko nad běžné sousedské vztahy.

    Dalším takovým velmi dobrým opatřením je dohoda o vzájemném umožnění studia v partnerské zemi.

    V hospodářské oblasti se samozřejmě obě vlády snaží o vlastní prospěch. Bylo by nelogické, pokud by tomu bylo jinak.

    Jsou některé neekonomické problematické záležitosti mezi oběma zeměmi, aly ty jsou problémem spíše procedurálním. Jestliže našim parlamentům a vládám trvá nekonečně dlouho řešení našich interních problémů, je bláhové čekat, že v mezinárodním rozměru to bude lepší. V odpovědi bylo několik dalších nepřesností. Němci - výhrady jsou jen k Sudetským Němcům, problémy s našimi těšínskými Poláky nestojí za řeč. Možná si stěžují na nízké dotace do kultury, ale kdo už si dnes na ně v ČR nestěžuje. Mezi námi a Poláky z Polska existují běžné předsudky, jako mezi jinými sousedními národy. Raději se neptejte Rakušanů, co si myslí o Češích.

    Co se týče homosexuálů, četl jsem kdysi nějaký průzkum, podle kterého prokazujeme vysokou schopnost tolerace vůči této skupině našich spoluobčanů (snad větší než jiné národy) a v jednom večerním pořadu Radiožurnálu to potvrdil i prezident SOHO .

    Na otázky,které jsou obsaženy v zákonu o partnerských vztazích panují různé názory i v jednotlivých zemích EU.

    Nejdůležitější, co bylo řečeno, se mi zdá "Takže špatne česko-slovenské vztahy, je to jistě hlavně vinou politiků. Ti neumějí vyjednávat ve veřejném zájmu a způsobili i rozbití Československa proti vůli jeho občanů."

    Tento předpoklad je naprosto špatný.

    Ponechme stranou, co chtěli nebo nechtěli Češi, protože pro otázku udržení Československa je to naprosto nepodstatné. ( Pokud bychom ovšem nechtěli Slovensko ve federaci udržet násilím ).

    Podstatné je to, co chtěli Slováci. A ti byli nejednotní. Velká část chtěla samostatnost. Další velká část chtěla sice federaci, ale ve formě spíše konfederace. Představovali si prakticky samostatné Slovensko, se samostatnou ekonomickou politikou. Federace měla být spíše nějakou slupkou jablka.

    A to bylo prakticky nemožné. Jen malá část Slováků byla pro federaci v dosavadní formě. A to rozhodlo.

    Proto bylo rozdělení jedinou možností.

    Nejsem teoretik, který dobu rozdělování prožil někde v dálce. V letech 1978 - 1992 jsem žil na Slovensku a dobu rozdělování jsem prožíval dost intenzivně. A stýkal jsem se s běžnými lidmi, často s nimi diskutoval. Vím, že mezi běžnými, tzv. průměrnými Slováky existovaly i určité pocity hořkosti vůči Čechům, někdy oprávněné, někdy neoprávněné.

    Proto si myslím, že tentokrát nešlo o selhání politiků. Naopak se domnívám, že šlo o " hvězdné dny" Václava Klause a ODS, že se podařilo dosáhnout mírového a klidného rozdělení.

    Nemysleme si, že Balkán je až tak daleko, i když střílení nehrozilo. Úplně by stačily hospodářské obstrukce, které by si oba státy dělaly navzájem. A o těch se pan Mečiar zmiňoval ještě za doby premierování pana Pitharta.



  • |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|