Česká policie ignoruje tísňové volání
Pondělí ráno, 20 km za Pískem. V odstavném pruhu u krajnice dvě auta, u nich poněkud pochybní lidé a ženy v šátcích. Mávají rukama. Nedůvěra, nechci
zastavovat takovým lidem ale razantní brzdění přede mnou jedoucího auta mě donutí udělat totéž. Zastavuji na úrovni druhého vozu a otevírám
okénko spolujezdce na pět centimetrů. V okně se rázem objevuje ruka se dvěma masivními zlatými (?) prsteny: “My z Turecki, vodni pumpa
kaput, nemit penyze, my zaplatit".
Právě v tu chvíli mi někdo telefonuje a já zavírám okénko i centrální zamykání a hned informuji mého
známého, který mi volá, o situaci, ve které se nacházím. Nabádá mě abych okamžitě odjel, což za nelichotivého posunku “tureckiho" dělám a ještě
ve zpětném zrcátku čtu SPZ, která je rumunská. Zvláštní, Turkové z Rumunska. Vůbec nic zvláštního, ujišťuje mě můj známý v telefonu. Patrně
prý nečtu noviny, vždyť toto je běžná praxe gangů, kteří vystoupivšího dobrodince napadnou a vezmou mu auto se vším všudy.
No jo, ale co s tím? Docházím k závěru, že nejlepší bude zavolat policii. Loučím se s kamarádem a vytáčím 158.
Pět minut mě automatický hlas
ve sluchátku ujišťuje, že jakmile bude volno, přijdu na řadu. Zavěsím a za deset kilometrů to zkouším zas.
Situace se opakuje. Je to možné?
Pamatuji si ještě situaci, kdy to na tísňovém volání vzali okamžitě. Ano, jenže to bylo patrně ještě za bolševika, jak se ten den dozvím.
Na
Cukráku zastavím u policejní hlídky, která měří rychlost a policistce rychle sděluji příběh. “Zavolejte na vaši centrálu, já se na 158 nemůžu
dovolat, tam je furt obsazeno!"
Policistka mě totálně odzbrojuje: “Ale my se tady odtud nikam na centrálu nedovoláme, my to nemáme komu
říctŠna 158 je obsazeno, to já vím ale my se tam taky nedovoláme."
Šokován a konsternován již křičím, jak je to možné, vždyt je to tísňové
volání!! Usmívá se a krčí rameny. Nechápu. Odjíždím. Konec příběhu.
Ještě ten den vyprávím několika známým celou historku. A několikrát mám pocit, že jsem přišel z jiné planety. Ty to nevíš? Ne, na 158 se
nedovoláš. Jednomu vykrádali na patře byt, nedovolal se. Druhý pozoroval člověka, který kradl auto a také ho ukradl. Bylo stále obsazeno.
Nevím jestli nakonec v pondělí "Turkové" “úlovek" měli nebo ne. Jedno vím ale jistě: policii je to jedno. Ne, nemá zájem chránit občany tohoto
státu. Kolabuje jako celý systém. Proč investovat do pultu centrálního tísňového volání a do pracovníků, kteří jej obsluhují? Vždyť by nás jen
otravovali (ti občané, pro které policie existuje), myslí si možná představitelé policie. A stejně nejsou lidi. To by se jen ulítali.
Nedávno jsem četl titulek v novinách - “Policie nemá peníze a kupuje vrtulníky za miliardu". Těžko lze chápat toto ambivalentní tvrzení, když
nemám peníze, tak přece nemůžu nic kupovat.
Přesto by bylo sympatické, kdybych četl: “Policie nemá peníze a investuje v zájmu občanů do pultu
tísňového volání".
To se ale stát nemůže. Za prvé, pult nebude stát miliardu. Tím, za druhé, si nemají zkorumpovaní činitelé co strčit do saka. A
za třetí, koho to do háje zajímá, dělat něco pro lidi??
Nicméně, korupční stránka věci mi tu vadí nejméně. Ani na ministerstvu vnitra nepracují Gándhíové a chtějí si líznout z každého kšeftu, ať je to
psací stroj nebo vrtulník. To je všude a prakticky běžné.
Kořen spočívá v tom, že funkce aparátu vysublimuje do zjištění, že tento aparát existuje sám
pro sebe a ne pro to, pro co byl vytvořen. Tedy pro to, co již bylo řečeno: pro ochranu bezpečnosti, zdraví a majetku občanů.
Hezky to dokumentuje tento malý příběh: před hraničním přechodem Rozvadov si to v pruzích přede mnou šněruje opel s německou SPZ.
Přijedu na čáru a hned to říkám českému celníkovi: “Heleďte, to auto tadyhle přede mnou, ten chlapík je asi opilej, koukněte se na to." Odpověď
policisty “ A stalo se něco?" “No nic, ale celou dobu ohrožuje provoz." Policajt mávne rukou, hmm.
Přesně totéž říkám o dva kroky vedle českého
i německému policistovi (opel mezitím odjel): “Jawohl, hned volám hlídku" a mizí v kukani.
A to je ten rozdíl! Nejenom akceschopnost, ale
zejména schopnost chránit a bránit pořádek je to, co policii dnes chybí.
Oslabována vnějšími i vnitřními vlivy nás nakonec nechá všechny ve
štychu.
Ještě že existuje její složka, dopravní policie. Ta nám sice nepomůže taky, ale za to se s ní setkáme všude tam, kde to nejméně čekáme (a
ani nepotřebujeme) - zákeřnost a vypočítavost “inkasních středisek" je dostatečně známa.
Ale co když budete mít nehodu? Žádný problém. Zavolejte 158.
