Dopis Britským listům, pátek 15. října večer:
Havel versus Dubček
Vážený pane Čulíku,
k Vašemu aktuálnímu zpravodajství z dnešní konference -
"Jsem mu dal slib, že při nějaké příležitosti vhodné, co nejdřív, se vyjádřím v tom smyslu, že bych ho podporoval jako kandidáta na toho pětiletýho prezidenta po svobodných volbách a tak dále."
čistě technicky: žádné pětileté československé prezidentské období se už nekonalo;
V. Havel ani nemohl podporovat kandidaturu Dubčeka po volbách v roce 1990, neboť Dubček kandidátem nebyl;
svůj slib Havel tedy nesplnil pouze v tom bodě, že se "při nějaké příležitosti vhodné, co nejdřív," nevyjádřil;
nebyla to žádná dohoda, natož dohoda tajná při tajných schůzkách; Dubček byl nepřijatelný jak pro VPN, tak pro OF. Delikátnost situace spočívala v nutnosti vyhnout se otevřenému střetu mezi Slovákem Dubčekem a Čechem Havlem. Jediná autorita, na kterou Dubček v této věci dal, byl Havel - a ten byl současně jasně deklarovaným kandidátem na post, po němž Dubček toužil. Byl to jistě nešikovný příslib, který z Havla v rámci manévrování - ve prospěch a v barvách OF a VPN - vypadl. Nejen v politice, ale i v běžném životě však nastávají situace, kdy z různých důvodů je krajně obtížné nebo nemožné daný slib splnit.
Keane zcela tendenčně manipuluje s fakty a domněnkami. Ve skutečnosti Havel přijal svou kandidaturu na prezidenta nepříliš ochotně a po jistém váhání; byl to on, kdo přes odpor (nejen Zdeňka Jičínského) prosadil zkrácení funkčního období prezidenta na půl roku - to nedělá člověk, jehož cílem je být prezidentem za každou cenu. Havel tehdy pojímal svou roli jako "revolučního prezidenta" a původně vůbec nepočítal s možností dalšího funkčního období na tomto postu.
Zdravím,
Vl. Hanzel
P.S. Obdivuji rychlost, s jakou jste dal dnešní dění do BL.
