Tady trvám na všech výhradách, které jsem kdysi popsal v příspěvku BL 24.04.1998 "Pár poznámek ke zpravodajství" (nebo nedávno na dotaz Zn): "Ze současného vysílání zpravodajství ČT mám pocit jakéhosi uhýbání před autentickou aktuální informací. Připomíná mi to strategii pana Jána Fülleho a jeho následovníků ve Slovenské televizi v roce 1992, kdy upřednostňování vysílání o "vypouštěných rybnících v Horné a Dolné" před informacemi o aktuálním politickém dění vytvořilo předpoklady, aby demokratické volby na Slovensku přinesly drtivé vítězství Mečiarova HZDS. Ochraňuj nás Hospodine.

Proč pan Kytka "se skvělými plány" zdejším občanům v r. 1998 nepomohl analyzovat předvolební programy jednotlivých politických stran, jejich tehdejší výroky a nekonfrontoval je se skutečným chováním politické strany v průběhu uplynulých volebních obdobích. Archivy České televizi jsou skvělým pramenem pro takovou práci (přesto Studenovský, Kytka ani Šámal s nimi takto významně nepracovali a nepracují).

Tyto archivy je však třeba doplňovat i současným děním - včetně tiskových konferencí politických stran. To vůbec neznamená, jak pánové Kytka a Puchalský stále dokola omílají, vysílat "záměrně či neúmyslně zveřejňované nepřesné, neúplné, nepotvrzené či zavádějící informace, jejichž prostřednictvím mezi sebou hrály ústředny českých politických stran mediální hry. . .". Naopak!

Proč nám Kytkova redakce zpravodajství nezprostředkovala konfrontaci názorů jednotlivých stran a jejich kandidátů na řešení obecně známých okruhů témat, které ve svém vyznání Kytka vyjmenovává ("...stav zákonnosti, ústavní spory, spory provázející soužití různých etnických skupin, sociální problémy, stav ekonomiky a její mezinárodní postavení, hospodářská kriminalita, stav životního prostředí, situace v českém školství, zdravotnictví, apod.")?

Jakmile šéfredaktor záměrně nepošle kameru ČT (občas ani redaktora) na místo konání události - např. i takové tiskové konference politických stran, pak nemá přesvědčivý (a často usvědčující) materiál ani pro zpravodajství ani pro stejně důležitý archiv. Je odkázán na zprostředkovanou informaci od agentur nebo amatérů.

Volič by si na základě výše popsaných analýz možná uvědomil, kdo tady v období po roce 1992 dělal sociálně demokratickou politiku. Zda je vhodné nazývat tehdejší vlády pravicovými. Proč a kdo tak činil a činí? Kdo a koho může a nemůže mobilisovat. Zda politik může sám sobě dávat bobříky mlčení, nedodržet je a zůstat politikem, nakolik jsou jedny ruce čistší než jiné apod.

Proč Kytka v předvolebním období 1998 takto nepostupoval?

Proč Kytka naopak hlásal blud, že tiskové konference jsou jen místem her jakýchsi ústředen?

Nikdy jsem nekritizoval Kytku za to, že neodvysílal prostý záznam tiskových konferencí politických stran, ač se vůči takovému (zřejmě nikdy a nikým z novinářů nevyslovenému požadavku) Kytka stále negativně vymezuje.

Jako divák bych v tehdejším tichu byl vděčen i za záznam o tom, že redaktor České televize na tiskové konferenci té a té strany nedostal odpověď na dobře položenou otázku. Musíme se smířit s tím, že se již nedovíme, zda se Kytka vůbec chtěl něco dovědět a divákům to sdělit nebo zda chtěl jen vytvářet pseudoanalýzy bez faktů? Můžeme jen vycházet z dostupných záznamů jeho pořadů - tam se chtění šéfredaktora presentuje v konkrétní podobě. Kdo Kytkovi poradil, že ". . .spolehne-li se na tehdejší organizační strukturu RZ, zkompromituje svůj projekt. Pokud ji zruší, zhroutí se mu projekt. . ."?

Byl to špatný rádce. Při povinnosti dnes a denně vysílat musel i Kytka vědět, že nestaví a neprojektuje na zelené louce. Nabízí se otázka: proč vlastně Kytka utekl ze zpravodajství a z ČT od, jak Čulík říká, rozdělané práce? Myslím, že to nebylo v minulosti ani dnes dostatečně vysvětleno.

V souvislosti s posledním dětinsky prostým Puchalského výlevem (pro Nn 2000-01-23) o údajném politickém tlaku na jeho osobu a Kytkovým i Čulíkovým ujišťováním o dobrých úmyslech současných manažérů ČT lze se důvodně domnívat, že se jednalo téměř dva roky o prosté a nevinné dětské hraní s Českou televizí, na které chlapci budou v dospělosti nostalgicky vzpomínat jako nejnověji Ivan Kytka - bez vůle nahlédnout svá pochybení a nést odpovědnost. To je vzkaz Kytkova vyznání "Nebyl jsem škůdcem ani spasitelem".