K návštěvě boxera Mika Tysona v Británii
Kolikrát a jak lze trestat za týž přestupek nebo trestný čin?
Z důvodů, které jsem zatím zcela nepochopil, je jednou z
nejobdivovanějších
a nejznámějších činností, vedoucí k hvězdné slávě, mlácení bližního po
papuli a solaru plexu. Proto taky daleko víc lidí ví, kdo byl Cassius Clay,
než kdo byl Einstein.
Box provozují lidé, kteří se uspořádáním duševních a fyzických
vlastností
liší od nás normálních, kteří tu věc konsumujeme.
To, co v ringu považujeme za normální, ovšem mimo něj odsuzujeme. Boxer
tedy stojí před problémem pochopit , že je nenormální chovat se v ringu jako
normální občan (dávat přednost, zdravit, ptát se po zdraví, nastavovat
druhou tvář a podobně), ale že je normální nechovat se na veřejnosti jako v
ringu. Ne každý to zvládne a tak mají soudy občas práci.
V souvislosti s hysterií, která provází návštěvu "usvědčeného znásilnitele"
a tudíž kriminálníka, boxera Mika Tysona, ve Velké Britanii, se opět
objevuje otázka, kolikrát může být člověk postižen za jeden trestný čin.
Tyson narazil před několika lety. Nikdo sice neví, co se odehrávalo
v jeho
hotelovém pokoji, ale s trochou fantazie můžeme považovat za přiměřeně
pravdivé to, že došlo k mýlce. Železný Mike si pravděpodobně myslel, že
jistá kráska, s níž se zrovna seznámil v televisním studiu, by si ráda
vyzkoušela jeho mužnou sílu na poduškách - o zástupech takto orientovaných
obdivovatelek nemusí být vcelku pochyb.
Vyslané signály tomu nasvědčovaly. Dotyčná napřed souhlasila, že s
Mikem
pojede na noční prohlídku města a když přijela k jeho hotelu, šla mu dokonce
pomáhat hledat fotoaparát, který byl někde v jeho pokoji a bez nějž by výlet
za nic nestál.
Hledání se vyvinulo tak, že se nakonec ocitli v posteli. Možná kvůli
přístroji, možná proto, že rozestlaná postel lákala k odložení prohlídky z
druhé hodiny ranní na dobu normálnější. Na zámince teď už nezáleží.
Důležité bylo to, že Mike, nejspíš ve vidině pomyslného zvednutí paže na
znamení, že i na poduškách je mistrem, přestal myslet na kryt, nebo přesněji
na zadní kolečka.
Podle některých spekulací nebyl vývoj tak jednoznačný. Je-li
pravda, co se
psalo v novinách a říkalo v televisi, dostal se Mike do situace, z níž viděl
východisko podobající se starému a tudíž již politicky nevhodnému vtipu,
který kdysi vyprávěla, nejspíš při oslavách MDŽ, moje kolegyně (dokonce se
tomu sama smála, protože tenkrát tak nějak nevěděla, že ji to ponižuje).
Končil tím že žena postupně mění názor na průběh událostí volajíc:
"Strážmistře! Mistře ! Velmistře !".
Těžko říct, co zmíněná kráska říkala v inkriminovaném okamžiku.
Jisté je,
že na strážmistra došlo o několik dní později, když se jí prostřednictvím
kamarádky rozleželo, co se jí vlastně (možná) přihodilo.
Následovalo obvinění ze znásilnění a verdikt vinen. V neprospěch Tysona
mluvila jeho fyzická převaha a pak hlavně okolnost, že americký soudní
systém vypadal po osvobození O.J. Simpsona a jistého mladého Kennedyho k
smíchu a bylo mu třeba vrátit vážnost.
(Kennedy byl obviněn ze znásilnění jakési ženy, kterou sbalil v hospodě a
přivedl domů na večírek. Byl osvobozen, protože porota nemohla bez stínu
pochybnosti potvrdit ani vyvrátit, že z něj noční chlad a alkohol neučinil
impotenta. Zda erekce byla či ne se stalo předmětem mnoha veřejných
disputací. Ale to jen tak na okraj.)
Železný Mike si odkroutil kriminál a oficiálně polepšen pokračoval -
byť se
zádrhely - ve své kariéře.
Druhý darebák, o němž bude řeč, neřeže lidi pěstmi do hlavy, ale
skalpelem do
hrudníku. Wilbert Keon je srdeční chirurg, jehož šikovné ruce pacienti,
obrazně a možná i doslova, líbají. Taky je senátorem a vůbec prominentní
osobou v hlavním městě Kanady.
Wilbertovi se před časem přihodilo, že mu příroda podstrčila chtíč a osud
nastražil ženskou. Jede s tím prvním po Ottawě a zastaví fáro u osudové
ženy. No, nazastavte se u pěkné ženské na chodníku na kus řeči, vysvětluje
později na tiskové konferenci a dodává, že ani nepostřehl, že je na ulici
Summerset, pověstné ženami, které nejdou na nákup ani nespěchají na rande,
ale jen tak přešlapují na místě v naději, že se u nich někdo zastaví, aby se
pobavil.
Vědět by to mohl, protože to ví každý. V daném okamžiku ovšem vědět
nemůže,
že si zrovna na tom místě počínají policistky jako pěkné kurvy. Tedy v
rámci policejně-výchovné akce, jejímž smyslem je odchytit do legální pasti
potřebný počet mužů, aby se vyplatilo zorganizovat pro ně školení.
Policejní trik spočívá v tom, že lepá policistka vláká dáblem
posedlého muže
do konversace, a dovést ho ke slovnímu vyjevení sexuální potřeby a ochoty za
její uspokojení zaplatit.
Keon se baví a současně nevědomky naplňuje slavný Palivcův výrok: "Člověk
něco plácne a pak ho to mrzí." V okamžiku, kdy již nebylo co dodat,
vytáhla sličná policistka služební placku.
Policie to s doktorem sfoukla celkem kulantně. Spokojila se s jeho
podpisem
na presenční listině kursu, v němž si odchycenci tak nějak vyříkávají, jaká
že to byla blbost, že šli na Sommerset a že je daleko bezpečnější najít v
novinách nebo telefonním seznamu číslo doprovodné služby, kde jsou sice ceny
vyšší, ale odpadá nebezpečné smlouvání na ulici.
Wilbert byl tedy potrestán, ale pak někdo jeho story prodal sdělovacím
prostředkům. Vláčení tiskem lze považovat za trest druhý.
Zmiňuji oba případy proto, že určitá část obyvatelstva propadá hysterii v
přístupu ke zločinu a trestu. Mike přijel do Britanie, aby svoji železnou
pěstí rozbil hubu jakéhosi Francise. Přijel tedy pracovat. Co s tím má co
dělat jeho obvinění a trest je u boha.
V případě chirurga Keona reagovaly hystericky moralisté prodravší se do
mediií. Publikum naopak zaujalo postoje pragmatické v nichž na zkušenost
"čelem to nevypotí" (jak říkávala maminka jednoho mého spolužáka) navazoval
názor "lepší Keon v ottawské hrsti než v USA", a aféra poměrně rychle
utichla.
Oba případy ovšem naznačují znepokojivou věc. "Zákonů poslušní občané"
totiž mají tendenci k vybírat z právního řádu jen to, co se jim právě hodí
do krámu, přestože respektování rozhodnutí o způsobu potrestání stejně
důležité jako respektování zákona samotného.
V klimatu politické korektnosti, se začíná dařit představě, že presumpce
neviny nadřazuje (sprostého) obžalovaného nad oběť, což je první krok k
návratu k metodě soudce Lynch, kterou jsme si kdysi počeštili na "žaves".
Pokud si v tomto směru nezachováme soudnost, můžeme se dočkat toho, že se
každá vesnice opevní zátarasy a bude pečlivě sledovat, aby se snad mezi jeji
ctnostné obyvatele nevetřel někdo se štíplým kuponem za rychlou jízdu nebo s
nečistým trestním rejstříkem.
Jiří Jírovec
PS Dávat boxera Tysona do souvislosti s Pinochetem nebo Romy, jak
to udělal
britský Channel Four, není kontraversní ale absurdní.
Poznámka JČ: Neučinil to Channel Four, ale jakýsi pisálek v
nějakých novinách, který podle tiskového prohlášení Channel Four kreativně
připravoval popis televizního programu na příští dny pro svůj deník.
