čtvrtek 13. dubna O B S A H Co je nového v České republice: Komentovaný přehled zpráv Odkazy: Výběr nejzajímavějších článků z poslední doby Privatizace a český film: Kam se vlastně prodává Barrandov (Milan Šmíd) Sdělovací prostředky a čeští politikové: Jak by to s Kateřinou Dostálovou dopadlo v britském parlamentě(Tomáš Pecina) Rasy a inteligence: Ajajaj - Statistika, testy a rasové nerovnosti (Dominik Lukeš) Jakou barvu má IQ? (Václav Pinkava) Rasové testy (Jan Kameníček) Pan Teplý ani jeho mluvčí nemají pravdu (Karel Dolejší) Hradní politika v ČR: Proč chtějí hradní stoupenci Madeleine Albrightovou (Jiří Jírovec) Sdělovací prostředky: Politici (poslankyně Dostálová) versus(?) elektronická média aneb vakcína na neduhy české politické kultury (Miloš Štěpánek) K metodologii analýzy televizního zpravodajství (Libor Mihalka) Německá politika: Merkelová (Ivan Hoffman) Ikona pro Vaši stránku... |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|

Jiří Jírovec

Pane Čulíku,

Politolog Jiří Pehe zvolil název svého článku nesprávně. Otázka není "Kdo se bojí Madeleine Albrightové" , ale kdo ji potřebuje. Domnívám se, že odpověď na tuto otázku je poměrně jednoduchá - je to Václav Havel, jehož budoucí politický vliv závisí na tom, kdo po něm Hrad převezme.

Argumenty, které Jiří Pehe v souvislosti se sondováním půdy pro možný vstup Albrightové na českou politickou scénu používá, jsou na politologa tak slabé, že to až zaráží. Je to komunistická rétorika obrácena naruby. Dřív to byla ruská škola, dnes americká, dřív to byl nezpochybnitelný třídní instinkt a dnes "nezpochybnitelné demokratické zázemí". A opovažte se "čecháčkové" zapochybovat!

Proč Jiří Pehe, který pokud mě paměť neklame, v USA žil, nenapíše, že americká politika je nejen nenapodobitelná (a zkušenost z ní je těžko použitelná jinde), ale že má navíc má s demokracií velmi málo společného - je v ní až příliš mnoho peněz a partajničení.

Ostatně Washington (jako symbol politické moci) má tak špatnou pověs", že jedním z nejoblíbenějších argumentů politiků, kteří by se tam rádi drápkem uchytili, je že s tou sebrankou nemají nic společného.

Jiří Pehe má právo na osobní názor ohledně kvalit ministryně Albrightové a stejně tak je jeho věcí, do jaké míry se chce svou vlastní kariéru opřít o Václava Havla. Pokud je ale vyjadřuje tak jako ve zmíněném článku, nemůže se divit, vybaví-li se čtenáři Werichův názor na sloužení a posluhování.

V rámci toho druhého Jiří Pehe předstírá, že "v diskusi o Albrightové totiž nešlo o Albrightovou, ale o naše politické sebevnímání". Ledaže Pehe mínil sebevnímání Havlovo a svoje.

To, že šlo především o Albrightovou je zřejmé z argumentů, které Pehe ve svém článku používá. Podle něj není v republice mnoho kandidátů s takovým profilem, což jinými slovy znamená, že je třeba poohlédnout se venku. Takže se můžeme ptát, kolik je mezi krajany v USA (jiný stát se těžko počítá) lidí, kteří by měli kvality Albrightové, byli nakloněni presidentu Havlovi a byli by dostatečně výrazní na to, aby se mohli při presidentské volbě prosadit.

To, že by si Havel a jeho poradci "půjčili" Albrightovou (a nechali ji vláčet tiskem) k tomu, aby se presidentem nakonec stala nějaká jiná "morálně silná osobnost" je absurdní.

Zdraví Vás

Jiří Jírovec