Hokej a český nacionalismus
Jak jsem (loni a letos) přeladil na Slováky
Na ČESKÝ NÁRODNÍ hokejový tým (bez posil z NHL v průběhu roku mezinárodně bez šance), kterému je oficiálním partnerem ČESKÁ pojišťovna (před privatizací zahraničním kapitálem) se v ČESKÉ hospodě u ČESKÉHO piva (70% trhu patří japonské Nomuře) dívá ČESKÝ fanda na japonskou televizi. Uprostřed hřiště je kolo se znakem ČESKÉ automobilky (koncernu Volkswagen), jeho výrobky pak ve všech rozích. Nadšený ČESKÝ komentátor ztrácí hlas, a posléze i kontrolu. ČESKÝM hráčům rozhodčí ubližuje, Kanaďané tvrdí, že ČESKÝ hráč umí ze všeho nejlépe najít mezeru mezi dvěma díly chráničů a vrazit tam horní konec hole. ČESKÝ fanda je u vytržení, těší se na mejdan na Staroměstském náměstí (ČESKÁ reprezentace má 27 pánů, pardon hráčů vč. náhradníků a trenéra, ale to lešení je dnes pro jiné účely), kde na velkoplošném videu (minule poskytnutém Coca-colou - letos už komerčně nezajímavé) zařve ČESKÝ lev tak, že se skoro otevře Blaník.
Než přijde velké štěstí, stačí i malá výhra
ČEŠTÍ hráči jsou povětšinou placeni v tvrdé měně, ČEŠTÍ fandové v měně o poznání měkčí, nebo vůbec (ti v podnicích s podílem ČESKÉHO národního kapitálu), přesto někteří jedou na sever, aby v hledišti skákali v dresech firem, které je vyslaly (obvykle100% vlastněné cizími koncerny) a valašském klobouku. Psycholog ČESKÉHO týmu je odborník - na ledě se rvou celoroční spoluhráči z Tampy Bay, (někteří stihli hrát už za obě reprezentace), jako by se viděli poprvé, (kdyby se zranili nevadí, jsou pojištěni agentem téže pojišťovny). Za týden bude po všem. Někdo bude draftován, někdo ne.
Veletrh skončil.
Mezitím dolar dosáhl historického maxima, (lépe řečeno koruna a euro historického minima), ale to je teď na národu chvilku jedno.
Jsem taky rád, že jsme vyhráli, - loni jsem se díval na STV, její komentátor byl neutrální, říkal nám ČESI, občas se zapomněl a řekl NAŠI - (Slováci byli tehdy papírově outsideři), - letos ztrácel hlas a kontrolu také a atmosféra měla formu zvláštního derby, kdy před zápasem všichni (preventivně) prohlašovali, (a jejich názory oscilovaly) od : že je skoro jedno, kdo vlastně vyhraje, že to stejně budeme my Čechoslováci, až ke klasickému : JSME NEJLEPŠÍ NA SVĚTĚ, to v bodě matche, kdy už to bylo jasné.
Od řvaní ČEŠI DO TOHO je blízko k řvaní ČECHY ČECHŮM, od ČESKÉHO NÁRODNÍHO týmu k NIC NEŽ NÁROD - chléb a hry měly vždy stejné publikum.
Jistý vlastenec (dle tisku) vsadil na vítěze 1,000.000,- Kč a vyhrál 625.000,-Kč - dostal tak skoro stejně jako hráč otloukaný na ledě (a nemusí to zdanit) - všichni ostatní vlastenci, až odezní euforie, mu to závidí a šetří napřesrok.
Všechny týmy měly nápis na hrudi, CZECH ho měl na zadku, ale zato NEJVĚTŠÍ.
Váš
Jaroslav Pour (CZECH z Moravy)
