Pravda a falešné vědomí

Poprvé od uvolnění hranic krátce po revoluci Češi zažili vpád světa "tam venku" na vlastní oči. Barevně, ne černobíle. Ne tak jako "sametová revoluce 89" (Na Štěpána bez Štěpána, zlý a hloupý Jakeš proti moudrému a statečnému Havlovi) ,"mediální" bitva o Kuvajt (zlý Saddám, hodní a bezbranní Kurdové a Kuvajťané, stateční Američané), "humanitární" bombardování jugoslávské infrastruktury (nacionalistický tyran Miloševič, hodní drogoví bossové z albánské UCK, dokonalé chirurgicky přesné nálety na vybrané civilní cíle v Srbsku, které dostane k  rekonstrukci EU), ubozí Romové (utíkající od sociálních dávek v Kč a Matiční ulice a socialistického Zemana do "otevřené náruče" Doveru k  socialistickému Blairovi na několikaměsíční placenou dovolenou a sociálním dávkám v GBP).

Tehdy jsme seděli v teple svých panelákových "králikáren" a u pivečka sledovali "Události" s velkým U a jsoucí hodně daleko. Nyní jsme se dívali přímo z oken a byli přitom "na dostřel". Co více si mohl kdo přát, než mít možnost konfrontovat své představy, něčí mediální výtvory a opravdovou realitu.

Tisíce českých rodin má ve svém středu děti, domnívající se, že musí ČINEM přispět k záchraně světa před měšťáckou lhostejností SVÝCH RODIČŮ. Tisíce českých dětí od svých ctihodných rodičů manifestovalo svůj nesouhlas s bídou daleko ve světě, aniž by kdy skutečnou bídu zažily. Tisíce dětí zažily DIRECT ACTION podle všech pravidel a získaly novou zkušenost.

Zkušenost s ANGAŽOVANOSTÍ, jejími klady, jejími riziky. Zkušenost s KOLEKTIVEM. Zkušenost s osobní zodpovědností.

Ne všichni obstáli a i to je zkušenost. Paříž 68, Praha 69 dokázaly změnit svým emocionálním nábojem a svými ideály celou generaci prarodičů. Nepřenositelně.

Měšťácká degradace ideálů za normalizace tam i onde poškodila svým "budováním kapitalismu" či "budováním socialismu" na duši většinu dětí těch rodičů. Stali se poslušnými loutkami, hrající pouze za peníze a pro peníze.

Děti jejich dětí se SETKALY uprostřed "milostivého" podzimu 2000 - pouze na několik dní uprostřed Evropy - s realitou světa, brutálně obnažující a odhalující své rozporuplnosti ("zlí" globalisté a stejně "zlí" antiglobalisté - "hodní" globalisté a stejně "laskaví a citůplní" antiglobalisté, "suroví" policisté a  "stateční" policisté, socialisté protestující, socialisté obhajující, anarchisté, skinheads černí i červení, apolitičtí i radikálně političtí, komunisté, trockisté, ekologové i sociální reformátoři, univerzitní profesoři radikálnější než jejich studenti, dělníci revoluce i její ideologové, naivkové a  magoři, násilníci i budhističtí kněží, stále ještě idealističtí potomci dětí květin i nabuzení tanečníci technopárty).

Pravda mimo vědecké (objektivní) poznání přitom není černobílá. Nikdy.

Toto vše byla "pravda" kategorie subjektivního, sociálního poznání. A  mnoho prostoru mimo ni zbývá ještě ve světě falešného (zájmového) vědomí - v ideologiích.

Obě strany vleklého civilizačního sporu vedou tedy stále nesmiřitelnou (tu faktickou, tu mediální) válku. Na jedné straně pustošené deštné pralesy, vybíjené velryby, bída či hladovějící děti někde strašně daleko, na straně druhé dlažební kostky strašně blízko - přímo pod vašimi okny nebo nad vaší hlavou.

Vítězství - alespoň to pudové, povrchní a vítězství mediální - je jasné, zvláště když ho pronáší mladý, sympaticky kudrnatý blondýn s nepředstavitelnou funkcí v MMF kouzelně špatnou češtinou...

Deštné pralesy vaše měšťácké pohodlí neohrožují, dlažební kostky ohrožují vaše zdraví či život - a hlavně VÁŠ MAJETEK. A ten blondýn přeci je takový slušný, proti němu že protestují ti smradlaví vagabundi s fialovými vlasy?

Zničený chodník (který zaplatí pojišťovna) "platíte" vy z daní, výlohu McDonald´s (který schválně zůstal na ráně a nechráněný nikým - jaká to náhoda) asi "zaplatíte" také. Přitom ty ďábelská kuřecí křidýlka jsou tak dobrá... PRÓOČ?

Poté, co v Praze zasedání obou finančních institucí skončilo, průzkum Gallupova ústavu zaznamenal, že čtvrtina respondentů neví, zda MMF a SB někomu pomáhá. Zatímco před úterními demonstracemi s protestujícími souhlasilo 29% lidí, po střetech s policií a  násilnostech v pražských ulicích klesla podpora na 17%.

O zásahu policistů si polovina Pražanů myslí, že byl adekvátní, druhá polovina se přiklání k tomu, že zákrok byl nedostatečný (!). Za přehnaný nepovažoval zákrok žádný z oslovených Pražanů. 

Útržky myšlenek na okraj kontrasummitu

Výjezdní zasedání vysokoškolské studijní skupiny s praktickými ukázkami v ulicích.

Ani náhodou netvrdím, že neměli většinou pravdu o bídě třetího světa, ani náhodou netvrdím, že hovořili nesmysly o "krizi kapitalismu".

Pouze tvrdím, že většina přednášek svědčila o ubohé průměrné studijní úrovni a množství znalostí jejich běžných posluchačů. Většinu z argumentů už průměrně vzdělaní čeští posluchači znají a ve svém poznání jsou daleko dál - díky profesionálům z Vavrouškova okruhu (STUŽ - Společnost za trvale udržitelný život), Dětem země, Karlu Kosíkovi, komentátoru Práva Janu Kellerovi, filosofu Václavu Bělohradskému, knězi Ivanu Odilo Štampachovi, ekologickému hnutí Duha, hnutí Země především, Přátelům Země, hnutí NESEHNUTÍ , informační síti ECN a dalším. Ani časopisy A-Kontra či SOCSOL neobsahují místy až tak primitivní ideologické argumenty, jako některá vystoupení na kontrasummitu.

Nemyslím si, že všichni přednášející dosahovali kvalit českých filosofů a  sociologů. CHYBĚL MI ZDE ČLOVĚK, MAJÍCÍ INSPIRATIVNÍ A PROVOKUJÍCÍ KVALITY NOAMA CHOMSKÉHO.

Chyběl mi názor, který by situaci nepopisoval, ale dával realistický a proveditelný návod, JAK JI ŘEŠIT.

Například přednáška Lese Lewidowa O "neoliberálních" technologiích a kolektivním odporu byla snůškou tezí, majících svůj původ v předminulém století u  rozbíječů strojů.

Jak jinak chápat jeho odpor ke  globálnímu rozvoji komunikačních a informačních technologií v procesu výuky studentů, než jako zpátečnictví? Vždyť počítače neberou pedagogovi práci, počítače ho jen nutí ke konfrontaci s myšlenkami na celé planetě, nutí ho k samostudiu po celý život, nutí ho k opuštění snadno vyvratitelných tezí balamutících studenty a nutí ho neustálému dialogu. Emancipují studenta a umožňují mu se daleko lépe připravovat na semináře, nepodlehnout jakékoliv ideologické manipulaci, korigovat své poznání a svou zkušenost s myšlením celé virtuální komunity. Nutí obě strany k  otevření zdrojů argumentace, odkrytí tajných zřídel poznání a k brutální upřímnosti, kde lež má opravdu krátké nohy. Nutí každého pedagoga být osobnost, nebo odejít. To všechno ale profesor Lewidow neřekl.

Škoda. Protože pak by musel připustit, že proces globalizace není černobílý boj ubohého a ponižovaného člověka proti bezduchým strojům a zájmům tučných velkokapitalistů, ale složitý proces integrace společnosti, mající za cíl budování nadregionálních, nadnárodních a nadstátních řídících struktur, a to včetně těch občanských.

BP je jednou, Greenpeace jsou druhou stranou toho stejného globálního procesu. Vyšší integrace společnosti, která začala už před desetitisíci let prvními státy, říšemi, pokračovala v celé evropské historii a díky renesanci dostala i svůj emancipační a občanský charakter. OSN a EU byly jejími posledními institucionálními dětmi. Také svou přebujelou byrokracií a neefektivností vynaložených prostředků nejsou ideální světoví hráči a přesto si bez nich světovou politiku a globální bezpoečnost dovedeme představit stěží.

Mělo by jít a mohlo by jít o zprůhlednění financování a kontrolu činnosti všech těchto nadnárodních institucí, kontrolu nad jejich počínáním, nepřipuštění jejich odcizení, emancipace z dohledu demokraticky volených zástupců, mělo by docházet ke snížení počtu řídících a schvalovacích stupňů, nižším výdajům na jejich správní agendy, měla by se prosadit jejich informační povinnost vůči světové veřejnosti, mělo by dojít k participaci občanských a aktivistických struktur na rozhodování těchto institucí. To vše jsou legitimní požadavky. Překrylo je ale násilí několika stovek jednotlivců.

Zákulisí informační války o budoucnost

Nelze opustit špatně fungující model a nemít žádný jiný, stejně jako nelze opustit pomalou loď na  moři, když není kam přestoupit.

A tak i česky roztomile žvatlající Mats Karlsson musí pochopit, že nemálo viny na konfrontační náladě světové omladiny má na  svědomí jeho instituce.

Tím, že nejasně a nesrozumitelně málo komunikuje s  veřejností, tím, že nepřipustí participativní model, tím, že provokuje milionovými limuzínami namísto metra či městské hromadné dopravy.

Tím že své materiály netiskne na ekologické materiály, ale jako výpravné a zbytečně nákladné publikace. Tím že svá jednání uzavírá před veřejností a omezuje akreditaci většího počtu žurnalistů (autor tohoto článku např. akreditaci do Kongresového centra nedostal, přesto že se prokázal novinářským průkazem žurnalistické organizace hostitelské země - s odůvodněním, že přišel 23. 9. POZDĚ).

Tím, s jakým odstupem se staví k obyčejným lidem.

Vidět finančníka v  jeansech a ve svetru není pro něj deklasující, naopak. Pohrdání ubohými, které SB a MMF předvedla v Praze přes původní přísliby, nepřinese pro její budoucnost nic dobrého.

Neoddlužené země třetího světa se nestanou demokratičtějšími, naopak. Možná se stanou neoliberálními rejdišti věčně hladových štik kapitalistického rybníka, temnými korupčními tůněmi, inkubátory mezinárodních zločineckých skupin.

Nejdříve projdou fází řady krvavých nepokojů, levicových i pravicových diktatur, pak budou vyrabovány "podnikateli" první vlny, následně poučeny o liberalizaci ekonomiky a vyrabovány druhou vlnou... Na  politiku obou institucí, kterou nalinkovaly zde v Praze, doplatí statisíce normálních lidí, které její "dobré" rady budou muset odpracovat. (Stejně jako v  Čechách, kde "rady" obou institucí způsobily víc škody než užitku.

Statisíce lidí (včetně většiny z české kotliny) na globalizaci ale "vydělají". Brutální kapitalistický vykořisťovatel dětské práce v Asii je zde v Čechách spasitel - strategický investor do našeho skomírajícího průmyslu.

Vítejme jeho dolary, neboť z nich je zaměstnáván a krmen český měšťák, nevolící pak například komunisty. p>Nedejbože ! Utopme jeho latentní protesty a levičácké snahy o  rovnostářství alespoň v minimálním dostatku, spotřebě, dejme mu mediálně filtrovaný pohled "za hranice všedních dnů", pošleme jej za jeho dvouměsíční plat na deset dní k moři a on dá pokoj.

Bude volit nás, protože nemá hlad, protože se dostl NA ZÁPAD, protože bydlí, protože SNÍ. Globální zkratka motivů české politické scény není sice stoprocentně výstižná, ale dostatečná pro pochopení mnohých mocenských i mediálních reakcí českých politiků. Zprava i  zleva.

De-globalizace, s  níž přišli mnozí zeleně uvažující přednášející, také není řešení. Protože dnešní společnost nelze izolovat. Není to technicky možné. De-konstrukce bez re-konstrukce je destrukce. Bytí daleko předstihlo vědomí a informační a  komunikační technologie znemožnila jakoukoliv izolaci, regionalizaci, jakoukoliv železnou oponu. Informace se díky internetu a satelitům šíří online, peníze týmiž kanály též. Lidé letadly a auty o něco pomaleji, avšak stále chtějí být onimi NEW AGE TRAVELLERS.

Postavila nás ovšem ta samá informační revoluce před jinou výzvu: SOCIÁLNÍ DETERMINACE VZDĚLÁNÍ, majetkové bariéry poznání a  kvalifikace. Její překonání lze jen za cenu inherencí společnosti do procesu vzdělávání, finanční kompenzací nákladů a to znamená mít stát, který by toho byl schopen a ochoten.

Za nejhorší výstřelek já osobně považuji multilaterální dohodu o investicích - MAI, připravovanou s přestávkami už několik let za zády parlamentů i občanů, kterých by se měla  - velmi drasticky až drakonicky - dotknout.

Zde je na místě a  také existuje celosvětové hnutí proti politice WTO, jehož aktivity zde v Čechách ale nikdo nesleduje. Protože ekonomové jsou převážně liberálního ražení, hovoří pouze o výhodách, nikoli už o  důsledcích bezbřehé liberalizace, kterou WTO pomocí MAI prosazuje.

Přitom řešení problému je po ruce, ale ještě jsme k němu nedospěli: je jím co nějširší PARTICIPACE.

Demokratizace globalizace, demokratická kontrola globalizace, udržení silných států jako protiváhy nadnárodním korporacím, socio-ekonomicko-ekologický pohled na globalizaci, nejen ten ekonomický. Široká, demokratická, neblokovaná a on-line informovanost, nediskriminační a co nejúplnější poznání. Musíme vidět a vědět, jaké dopady má to které konkrétní rozhodnutí MMF, SB, OSN, OSCE a dalších  institucí vyššího stupně integrace společnosti pro tu kterou konkrétní zemi, region, obec. Musíme vidět a vědět, jaký je ekologický, sociální i ekonomický rozměr problému. Jaké jsou dopady na možnost dalšího rozvoje dotyčné země.

Aby se díky ekonomické "internacionální pomoci" nestalo totéž, co předvedly v roce 69 Brežněvovy tanky "internacionálně pomáhající" Československu. Dvacet let TEMNA. Ale demokratizace má prozatím stejně daleko k demokracii, jak daleko má voda k vodce...

Mediální vepřové hody

Policie je najednou plná hrdinů a  "válečných" veteránů, ministr vnitra je génius taktiky, trest za všechna vandalství bude strašlivý, antiglobalisté i ekologové celého světa se budou smažit v ohni pekelném.

Co je ale podstatné, mediální adorace silového řešení a  nekomunikace s odpůrci globalizace zastřela úplně původní diskusi.

Filosofa Kosíka tak hodila do stejného pytle s vandaly ničícími KFC. Kdo je proti globalizaci, je zločinec a lump.

OBČAN, ta posvátná kráva politiky, se nasral.

Nesmírně nebezpečná je tato pravicově komsomolská teze ve chvíli, kdy je občan díky přestálému šoku z "vnějšího světa demokracie" ochoten vyměnit onu odvrácenou tvář demokracie  - "RADIKÁLNÍ OBČANSKÉ PROTESTY" a "DIRECT ACTION" za pohodlí a bezpečí OMEZENÍ OBČANSKÝCH a LIDSKÝCH PRÁV SILOU, včetně porušování zákona ozbrojenými složkami státu, ospravedlňované veřejným zájmem a  posvěcené průzkumem veřejného mínění, jednoznačně svědčící pro represi.

Jak jinak chápat šokující a populistické vyjádření místopředsedy ODS Miroslava Macka? Čeká Českou republiku také pravicová diktatura?

Demokracie není ani nejlevnější, ani nejefektivnější správa společných věcí. Je nejméně efektivní například proto, že nelze porušit presumpci neviny a pro podezření z "jiných" názorů odepřít vstup do země někomu, kdo se zde pak zúčastní demonstrace.

Je nejdražší, protože obrana proti zločinu stojí daleko více než předcházení myšlence na  zločin.

Právo demonstrovat je stejným právem, jako právo nesouhlasit s  demonstrací. Právo na protest je součástí ústavních práv. A jedno procento občanů má stejná práva, jako zbývajících devadesát devět.

Policie tedy musí chránit i právo demonstrovat (souhlas či nesouhlas, hlasitě či potichu, nalevo či napravo). Toto právo je vyšší právní síly, než právo jet autem po silnici nerušen demonstrací či něčími názory.

A tak prokapitalisticky naladěná část české společnosti (včetně části politiků) křičí STŘÍLEJTE DO DEMONSTRANTŮ, protikapitalistická část společnosti (včetně části politiků) je zmatená  - tohle je ta "západní" levice?, zakřiknutá a MLČÍ, média se předhánějí v bulvárních výkřicích, český měšťák je rád, že se JEMU nic nestalo a je ochoten z ministra vnitra pomalu udělat ombudsmana. Mediální klišé přehlušilo - jako už tolikrát - podstatu.

Pubertální vidění na obou stranách

Děti jsou rády, že neokusily DEMOKRACIE pendreku a zažily vzrůšo. Politici se na něčem POTICHU dohodli za lhostejnosti zbytku společnosti vůči desetitisícům účastníků POKLIDNÝCH DEMONSTRACÍ NESOUHLASU, jsa mediálně krytí výtržnostmi několika DESÍTEK profesionálních výtržníků (Na rozbití výlohy prodejny Mercedes Benz stačili dva výrostci). p> Tiskoví mágové MMF a SB jsou také rádi. Nic lepšího si totiž nemohli přát. Potichu zmizeli a nikdo si toho ani nevšiml. Ale rozbitá výloha McDonald´s a KFC bude dělat firmě  reklamu zadarmo ještě dlouho.

Antiglobalistrické bojůvky jsou spokojeny, protože Kongresového centra přeci jen proniklo několik desítek jejich bojovníků. Jako malí a slabí pokořili MOCNÉ A BOHATÉ TOHOTO SVĚTA.

Davidové proti Goliáši globálního kapitálu a  miliard dolarů. Novináři jsou také spokojení, protože o této skvrně na mediální pověsti policistů NEMUSELI referovat (oficiálně to nikdo neviděl, oficiálně se to vlastně nestalo).

Jen ty předlužené a nepokoji zmítané země třetího světa vlastně každý přehlédl jako planinu. To proto, že díky Zemanově bůčku a prdelačce nikdo vlastně neměl hlad.