K čemu je mi banka
Komerční, a. s.?
Již několik let mám veden devizový účet u Komerční banky
v měně DEM se zůstatkem kolem 2000 marek, což zajisté není žádná
pozoruhodná suma. Na tyto peníze víceméně nesahám, leží tam pro strýčka příhodu
a na výpisech z účtu jsem dosud se zájmem sledoval, jak na řádku „ve
prospěch“ každý rok naskakovaly na úrocích částky s jedním platným místem
před desetinnou čárkou. Pak existuje na výpise řádek „na vrub“, kde se
objevovaly částky srovnatelné, leč prozatím vždy menší než úrok, a byly
souhrnem poplatků za vedení účtu. Rozdíl těchto částek býval až do letoška
kladný a moje konto tučnělo každý rok o pár feniků. Zkrátka žil jsem si.
Na posledním výpise se však znaménko rozdílu obrátilo. Úroky:
5,13 DEM, vedení účtu: 5,17 DEM. Tedy při úložce v přepočtu něco pod 40.000
korun hyne moje konto na úbytě. Můj úrok, který mi banka formálně přizná,
obratem ruky shrábne do své kapsy a navíc ukousne pár feniků i z uložené
částky.
Původně jsem se domníval, že banka má zájem o moje peníze
proto, že s nimi chce podnikat a podělí se se mnou o zisk. Banka však
přišla na to, jak nevyplatit úrok a ještě si ukousnout z jistiny. Je nejvyšší
čas uložit si marky do fusekle v prádelníku.
Škoda, že na tuto skvělou myšlenku nepřišly švýcarské banky
při správě válečných kont rasově pronásledovaných. Nemusely teď nic vracet,
mohly prostředky na kontech v průběhu 55 let zdravě strávit k svému
prospěchu. Pozůstalým by pak bylo stačilo místo vyplacení peněz ukázat účetní
knihy.
