Olympijské imprese I
Ivan Sosna
Dneska chci nabídnout pauzu v bušení do
INPEGu a Dvorské, policie a Grosse, České televize a sebe navzájem
a vrátit se pár postřehy k čerstvě ukončené olympiádě.
Nebojte se, nad Dvořákovým podbřiškem ani Doktorovou ztrátou
formy rozumovat nebudu...
Nezávodí pro peníze
Olympijské hry jsou silné a silné musejí být i
emoce s nimi spojené. Divák potřebuje své hrdiny, své smolaře,
své slzy při hymně a krásné ideály, jež se jinak v dnešním
vrcholovém sportu krčí kdesi na hanbě.
Dostává je. A jenom šťouralové ex-post a programoví
skeptici pak kazí radost z téhle očisty. Vždyť i ten závodník
v pozávodovém transu řekne a věří lecčemu. Zpochybňovat,
že naše milá profesionálka Štěpánka skutečně myslí vážně
svá slova o tom, jak „sportovec především závodí pro čest
a slávu"? Fuj! I když - s pocitem právě vydělaného
milionu, s Nutellou v zádech a s vidinou své posílené tržní
hodnoty se tak pěkně a snadno říká, že „až na posledním
místě jsou u mne peníze"... Ve spolupráci s novinářem
to takhle vypustila do světa a budiž jí za ta hezká slova dík.
Jen svatokrádežně neříkejme, že se naučila, co kdy říci,
či dokonce že novinář ví, jak to podat.
Apropos Nutella. Co a jak říci zjevně nevědí tvůrci toho
strašlivého užvaněného spotu, v níž hrdinka deklamuje s přirozeností
třídního uličníka, recitujícího Velké širé rodné lány.
Oč lepší je hejno nemluvících Dvořáků! A aby tomu nebylo
dost, z tiskového inzerátu se zase dozvídáme, že Štěpánčiným
partnerem není manžel Luboš, nýbrž vyobrazená piksla pomazánky.
Mr. Lubos Nutella to za ty peníze jistě bere s humorem...
Symbolika sebereflexe
Australané jistě patří k nemnoha velkým a všeobecně
oblíbeným zemím. Nemá za sebou tíživou kolonilální
minulost, nikdo jí nepředhazuje roli světového četníka, říše
zla, nepouštěla se do dobyvačných válek na špatné straně.
Její jediný hřích je historický a interní - vztah k původnímu
domorodému obyvatelstvu. V něm prochází fází toho, čemu se
moderně říká vyrovnávání s minulostí. Symbolika toho, že
jejich milované atletce Cathy Freeman, „domorodé aktivistce",
připadla čestná role zapálit olympijský oheň, byla úžasná.
Připočteme-li k tomu to, jak celá Austrálie prožívala její
následné vítězství, máme jeden z nejsilnějších momentů
Her. A i když každé srovnání nutně nějak pokulhává,
napadá mě, zda bychom my podobně dokázali zbožnit třeba
romského sportovce...
Plavecký Edwards: dojetí nebo pokrytectví?
Do takřka standardního porfolia olympijských velikánů,
postav a figurek patří i Outsider. Ať už je to sportovec z
tropů při hrách zimních (viz film Kokosy na sněhu) nebo
slabou výkonností pozoruhodný amatérský exot (lyžař-skokan
Edwards). V Sydney do této neomylně vděčné role média
katapultovala plaveckého začátečníka „Úhoře" Erica
Moussambaniho z Rovníkové Guineje. Prožil si své dva dny
nafouklé slávy („Je hrdinou olympijských her."), typické
ale je, že, pokud vím, o něm do konce her už nepadla ani zmínka.
Do napsaného a vyřčeného se zato vešla velká slova o prapůvodním
smyslu olympiády, zaskloňoval se starý dobrý Coubertin, přiživily
se i firmy.
Je jistě dojemné, že lidé touží po sportu i v zemích, kde
jich naprostá většina řeší úplně jiné problémy než
sportovní. Ale z extatického dvoudenního zbožnění afrického
plavce cítím i jistou dávku pokrytectví: taky se tak dojímáme
nad tím, že podle nejnovějších statistik je až 80% afrického
obyvatelstva HIV-pozitivních a že se i seriozní vědci zabývají
prognozou faktického vymření obyvatelstva skoro celého
kontinentu?
Propásnutá šance
Gudzinevičiuteová, Jayasingheová, Chepchumbaová,
Chatziioannouová - to jsou jen čtyři příklady jmen
medailistek, „vylepšených" tvrdošíjnou českou přechylovací
mániií. Po nedávných nesmělých krocích k tomu, aby u nás
každá žena už nemusela být -ová, se zdálo, že by při
olympiádě 2000 mohla avangardně přispět i média.
Nepřispěla. Schizofrenicky tak jména Číňanek a Korejek
ponecháváme v původních tvarech, ale ostatní si hezky po česku
upravujeme: Jamašitaová (proč, když je česká Malá?),
Maleswariová (máme českou Gerši), Olaruová (máme Petrů a
Janů). Proč je čínská Luna, kdežto taiwanská Sutaová a
japonská Tačibanaová? A proč je najednou Brazilka Shelda? A
ani nejsme důslední: chudinka herečka Lucy Liuová... (LN 16/9,
ostatní olympijské příklady MFD)
Chci ušetřil práci tomu, kdo už už sedá k počítači a
chce mne poučit o volném českém slovosledu a roli ohýbání
a pádových koncovek. Běžná věta „V kategorii žen
získala stříbro Rumunka
Olaru" obsahuje - bez ohledu na případný kontext -
dostatečné až nadbytečné (redundance!) tři signály „ženskosti"
a podobně vypadá většina reálných promluv.
Jistě, televizní a rozhlasová sportovní reportáž je právě
tím velmi specifickým příkladem, kde „přihrála Smith"
nevystihuje, zda S. byla autorkou (kdo?) nebo příjemkyní (komu?)
přihrávky, cožpak mají ale pohodlí sportovního komentátora
v dynamických převážně míčových hrách a zvyk být
dostatečnými důvody, proč se stále držet nesmyslného přechylování?
V tomto mě především tištěná média silně zklamala.
Pokud tomu bude vydavatel příznivě nakloněn a jestliže čtenářská
obec houfně neshledá, že sem tato tématika nepatří, chtěl
bych se v pokračování vyslovit ještě k těmto lákavým tématům:
Polámal se (nejeden) mraveneček
Nesmyslné pořadníky
Dokud mluvím, jsem
A co odměny?
Fantasmagorická mise
