Stíhačky
Není obtížné pochopit, že sto miliard korun na nákup stíhaček dokáže vláda sehnat snáze, než mizivý zlomek této částky například na prevenci a léčbu drogové závislosti. Nadzvukové letadlo křižující oblohu je krásné, zatímco závislost je ošklivá.
Jenomže stejně jako v otázce zda a nakolik pomáhat lidem, kteří uvízli v síti dealerů, se stát pečlivě rozmýšlí a s těžkým srdcem škrtá třeba u výdajů na vědu či kulturu. Proč je tomu tak? Nové stíhačky prostě nutně potřebujeme, to ostatní počká. Konec konců - letadla si na sebe vydělají díky ofsetovým programům, a snad v nich zahyne méně letců než v těch ruských, která dosluhují.
Argumentů pro nové stíhačky je víc: Jsme přece v NATO a neseme díl odpovědnosti za Evropskou bezpečnost. Výběr zboží za sto miliard je samozřejmě velká výzva. Žádá součinnost ministerstev financí, průmyslu a obchodu, zahraničí a obrany. Ministři budou postaveni před delikátní technický i diplomatický úkol, budou moci naplno rozvinout své kombinační a analytické schopnosti. Výsledkem jejich rozhodnutí bude bezpečnost našeho vzdušného prostoru. Kdo by ji nechtěl?
Mrzuté je pouze to, že je nám dáno pohybovat se po zemi, kde je to s bezpečností horší a kde člověk neví dne ani hodiny kdy bude okraden, podveden anebo obelhán. Tak už to na zemi chodí. Kdo by nechtěl být pilotem, který se jednou za čas alespoň na hodinu odpoutá od pozemských starostí? Za sto miliard ale bohužel nelze pořídit víc, než nějakých čtyřiadvacet, anebo šest a třicet letadel. Je minimální šance, že bychom se v nich vystřídali a trochu si té své investice užili.
Vysílá se v úterý 17. října ráno.
