úterý 21. listopadu O B S A H Co je nového v České republice: Komentovaný přehled zpráv Odkazy: Výběr nejzajímavějších článků z  poslední doby Rasismus: Jak Itálie utlačuje Romy (New York Times) Temelín: Kontroverzní český jaderný reaktor se automaticky vypnul během testu (Reuters) Česká politika: Senátní volby: debakl levice (Tomáš Pecina) Rozbor, který publikujeme neradi: Miroslav Mareš, mezinárodní problémy a přejednoduchá česká politická scéna (Jan Čulík) Recenze: Adolf Branald: Kapsy plné vzpomínek (Michaela Černá) Zdravotnictví: Dokument: jak drasticky málo jsou v ČR placeni lékaři Zdravotnictví - žijeme nad poměry? (Jiří Bakala) O zdravotnictví - otázky a odpovědi (Dalibor Žůrek, Jiří Jírovec) O střetnutí dvou kultur: Nechat zákazníka vrátit jídlo v restauraci bez placení je slušnost, ale se studentkou Machovou nesouhlasím (Jiří Sahula) Ikona pro Vaši stránku... |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|

Adolf Branald: Pražské promenády
Nakladatelství Mladá fronta, Praha 2000. 212 stran.

K recenzi poskytlo internetové knihkupectví KOSMAS.CZ

Adolf Branald se narodil 4. 10. 1910. Ke svým devadesátým narozeninám si nadělil Pražské promenády; půvabnou vzpomínkovou knihu, již tvoří pět kapitol-promenád: Vyšehradská, Divadelní, Po Karlově náměstí, Filmová, Vinohradská, a úvodní vyznání Moje pražské promenády.

(Včerejší noci se mi zdál sen, jak listuji Pražskými promenádami. Kapitoly se jmenovaly První stojka, druhá stojka, třetí stojka ... Ve snu jsem psala recenzi, kde jsem oceňovala, jak Branald zkombinoval rčení "dělat stojku" (stojku dělá manžel po výplatě, aby z něj vypadaly peníze) s procesem vlastního vzpomínání. Jakoby měl ve svém úctyhodném věku kapsy plné vzpomínek a při jeho stojkách by vždycky nějaká reminiscence vypadla.)

Promenáda vyšehradská

V první kapitole vzpomíná Branald na Vyšehrad a Podskalí; na oblast, která je zřídlem palety českých pověstí. Prochází se tu vodníci, rytíři, věštkyně; v  Botiči teče víno či pivo.

Branald nedává volný průchod fantazii, ale konfrontuje různé verze příběhů. Tak například "oficiální" verzi pověsti o Horymírově skoku porovnává s  vyprávěním starousedlíka Berlíka: Horymír se směl před popravou naposledy projet na Šemíkovi. Co mohlo koně přesvědčit, aby přeskočil hradbu a vrhl se z  vyšehradské skály do řeky? Podle Václava Hanky řekl: Nuž, Šemíku, vzhůru!, podle Aloise Jiráska pokyn zněl: Nuže, Šemíku, vzhůru! a Šemík ještě výzvu potvrdil: Pane, drž se! a skočil. Pan Berlík byl přesvědčen, že událost proběhla méně okázalěji, zato věrohodněji. Horymír pošeptal Šemíkovi: Karabec jde! Karabec byl místní řezník proslulý prodejem koňského masa.

Procházka vyšehradským hřbitovem je zalidněna množstvím postav, resp. nebožtíků. Jméno vyryté do náhrobního kamene slouží jako divadelní narážka, vypravěč začne rozpřádat zkazky o českých spisovatelích, hercích, zpěvácích, vědcích; poodhalí i soukromé příběhy. Vyznává se také ze svého vztahu ke Karlu Čapkovi: "Čím jsem starší a zkušenější, tím víc obdivuji muže, který se pokoušel pouhým slovem přimět lidi jak k rozumu, tak citu." (s. 56)

Promenáda divadelní

Jak se potkali Branaldovi rodiče? Richard Branald vyučoval v herecké škole operetnímu umění slávychtivé mládence a dívky. Do těchto kurzů se zapsala i  slečna Marie Růžková, dcera vyšehradského kanovníka. Pan Branald ji "zasvěcoval pečlivě do oboru mladistvých milovnic" (s. 74), a tak přišel na svět Karel Adolf Branald.

Marie Růžková a Richard Branald s pozdějším autorem Pražských promenád v náručí

V jednom divadelním představení hrál Branald-otec hlavní roli a  Branald-syn byl nápověda. Na představení se byla podívat babička, koupila kytici a donesla ji biletáři s přáním, aby ji dal Branaldovi, avšak neřekla dost jasně kterému. Aby řeč nestála, chlubila se biletáři s vnoučkem, že hrál hlavní roli ve filmu Venoušek a Stázička, a tak sel popletený biletář po představení rovnou k boudě a podal kytici Adovi Branaldovi. "Stalo se tak patrně poprvé v  historii českého divadla, že kytici dostal suflér." (s. 100)

Otec a syn

Promenáda po Karlově náměstí

"Forum magnum, underlák, Karlák, náměstí velikánů - tak mu říkali, jak kdo, jak kdy. Větší než Place de la Concorde. Délka půl kilometru. Šířka sto padesát metrů. Ze všech dvou set pražských náměstí největší. Větší než moskevské Rudé. Z  takového prostoru musel jít respekt ještě předtím, než se stal náměstím." (s. 112)

Jak Branald píše - když má něco rád, chce o tom vědět co nejvíc. Jeho znalosti o Karlově náměstí rozhodně nejsou povrchní. Autor navíc podává historická fakta namíchaná s napínavým vyprávěním. Čtenář se dozví o slavných osobnostech, které na Karlově náměstí bydlely (Karolina Světlá, Mácha, Purkyně aj.), opět jsou tu i epizody ze soukromého života Branaldova. Teenager Branald studoval v přilehlé Resslovce obchodní akademii a současně hrál drobnější role v  divadle i ve filmu. Roku 1922 si dokonce střihnul hlavní roli ve filmu S. Innemanna Venoušek a Stázička. Ředitelství obchodní akademie však nebylo jeho divadelní a filmové vystupování po chuti. Karel Adolf Branald tedy přešel od dosud výhradně užívaného jména Karel ke svému druhému křestnímu jménu Adolf. Karla vydával za bratra a roku 1929 úspěšně odmaturoval. Ovšem za okupace, válečných či poválečných let jméno Adolf velkou výhrou nebylo...

Promenáda filmová

Stromovka, Praha 7, červen 1956
Podle nákresu Kamila Lhotáka byl sestrojen obří tricykl. Jednoho slunného odpoledne stane se pražská Stromovka svědkem jediné jízdy tříkolového mamuta, šlapaného šesti sportovci v pruhovaných sáčkách a slaměných žirarďácíčcích. Komentář je prostý: - Americká továrna vyrobila největší tricykl světa. Zadní kola mají průměr čtyři a půl metru. Na  památku jsme se na tom monstru dali s Radokem, Lhotákem, Svitáčkem, Formanem a  sličnou skriptkou vyfotografovat. (s. 145)

Největší tricykl světa

Promenáda Vinohradská

Vihohradské vzpomínání je nejobsáhlejší (kapitola má 52 stran). Branald mj. připomíná Františka Langera, lékaře, dramatika, prozaika, dramaturga; známého obyvatele Vinohrad. Dočteme se nejen o klikatém osudu Langerových her (Velbloud uchem jehly, Periferie), ale i dvojím o setkání Langera s  Branaldem. Branald jako dítě viděl Langera na premiéře filmu Velbloud uchem jehly, ale styděl se poprosit o podpis. Asi o třicet let později byl vyslán jako redaktor nakladatelství Československý spisovatel za Langerem, aby ho pro nakladatelství získal. Tentokrát ostych setřásl a požádal o podpis dodatečně. František Langer však podaroval redaktora něčím lepším - "vzal ze zásuvky notýsek, který si vedl během války v Anglii, nalistoval, vytrhl lístek a dal mi ho. U data 6. 6. 1944 bylo tužkou napsáno INVASE. Neřekl jsem nic, byl jsem příliš překvapen, že se takové relikvie vzdává." (s. 183)

Dárek od Langera

Branald je demiurgem ještě jiné vzpomínkové knihy, Skříňky s líčidly, a další knihy, v jejímž v názvu je slovo "promenáda" - Promenáda s  jelenem. Široké veřejnosti je Branald známý jako autor knihy pro mládež Dědeček automobil či reportážního románu Vizita, na jehož motivy natočil K. Kachyňa filmy Pozor, vizita! a Sestřičky. Kritiky je Branald označován za "spisovatele reportérského typu", který si více než fantazie cení reality, autentičnosti faktů a jednotlivin. To se odráží i v jazyce - ve Vizitě se objeví množství medicínských termínů, v románech ze  železničářského prostředí (Severní nádraží, Lazaretní vlak) autor hojně využívá železničářský slang. V Pražských promenádách nad rovinu spisovného jazyka plasticky vystoupí zejm. divadelní slang.

Michaela Černá, 17.11 2000

Odkaz na knihu (KOSMAS.CZ): Pražské promenády