Svoboda bez mezí je anarchie
O pravdivosti tohoto definování bezmezné svobody jistě nemůže být pochyb. Žiji už 32 let v zemi, kde mi byla dost často dána otázka, když tazatel zjistil, že jsem přišel ze země totalitní diktatury, " ...nezdá se vám, že zde je MOC té svobody?" Častý argument známé neziskové organizace "American Civil Liberty Union" je, že je obtížné stanovit hranici svobody a když se jednou začne třeba jen malinko svoboda omezovat, takový proces je nesnadné potom zastavit.
ACLU si získala ve své (asi osmdesátileté) historii pověst nejúspěšnějších obránců občanských práv. Snad první z nejznámějších případů byl tzv. "Opičí proces" někdy ve dvacátých letech, kdy obhajovala učitele, který si dovolil ve škole učit Darwinovu evoluční teorii, za což měl být vyhozen ze školy. V procesu Komunistická strana USA versus vláda US zabránila postavení této strany mimo zákon, obhájila právo amerických nacistů ve Spokane pochodovat s hákovými kříži a v nacistických uniformách městem a to je jen několik z mnoha případů, kdy zvítězila v takových kontroverzních procesech. Kdyby zde, v USA, nějaký šílenec chtěl vydat Mein Kampf, neměl by problém se zákony. (Ostatně mám tento brak ve své knihovně už dobrých 30 let) Měl by zcela jistě problém s návratností investice.
Myslím, že zcela jiná situace je v Evropě. Mám jisté pochybnosti o možnostech ACLU zvítězit v případných srovnatelných procesech, pokud by se konaly v kterékoli evropské zemi. Už jsme si zde jednou řekli, že svoboda jednotlivce končí tam, kde začíná druhému. A samozřejmě také tam, kde dokonce ohrožuje zdraví, či život druhých. A to platí i o svobodě projevu. Není dovoleno v kině začít křičet "hoří!". A není těžké si představit, že i slovem, či projevem je možno těžce ublížit.
Jistě můžeme pochopit trauma člověka, který prožil hrůzy a mučení režimu, jehož "biblí" byla pravě diskutovaná kniha Adolfa Hitlera a jeho šok, kdy ji uvidí na pultu v knihkupectví. ACLU by určitě bez problému obhájila právo pana vydavatele vydat, co se mu zachce, pokud by se soud odehrával v USA.
V mnohém, snad ve většině případů, se závěry ACLU souhlasím. Ale i svoboda projevu musí mít určitá omezení. Rozsah těchto omezení musí být velmi opatrně regulován zákonem. Takový zákon existuje v Německu a částečně i v České republice a možná i jinde. Je to zákon nedovolující činnost vzbuzující rasovou a náboženskou (v české verzi i třídní) nenávist.
Nevím, jak nazvat krok pana Zítka. Neurvalost, bezcitnost? Naivita či zhovadilost? Ale jak nazvat ochotu tento akt obhajovat právě v zemi, jejíž obyvatelstvo toho tolik prožilo a zkusilo? Zpozoroval jsem, že je zde tendence v obhajobě svobody jít až do extrémů. Zdá se mi, že se zde obhajuje bezmezná svoboda, nejen projevu myšlenky, ale i pokusy rozbít policajtovu hlavu čedičovou dlažební kostkou. A to je obhajoba anarchismu.
Poznámka JČ: Z článku pana Obereignera není jasné, proč mají Američané právo na svobodu projevu, ale Evropané nikoliv. V případech amerických nacistů, jimž ACLU obhajovala právo pochodovat městem, pochodovali tito nacisté právě kolem obydlí bývalých vězňů z nacistických koncentračních táborů, přesto měli svobodu projevu zaručenu.
