Stále pořad "Fakta" a telefony
Debata o zveřejnění údajů o telefonických kontaktech členů Rady 
pro ČT stále pokračuje i mimo prostor Britských listů. Jednu 
výměnu názorů, kterou jsem absolvoval v těchto dnech, považuji za 
signifikantní pro určitý způsob myšlení, který causa ČT vzkřísila 
a s přispěním mediální masáže petrifikovala. Jde o emočně 
zablokované myšlení, které se neopírá o žádná fakta, nýbrž 
o "zjevené pravdy". Fakta nechce slyšet, vidět, nechce se jich 
dotýkat.
Jistý pan inženýr mi ve svém již třetím e-mailu sdělil:
"...má (mají) právo kontrolovat nejen výpisy hovorů uskutečněných 
na telefonech  jejichž vlastníkem (uživatelem) je organizace 
(ČT), ale za určitých okolností dokonce tzv. aktivní hovory, 
uskutečněné na těchto telefonních zařízeních odposlouchávat 
(!!!). V tomto případě probíhá odposlech ve zcela jiném režimu 
než má na mysli ustanovení § 88 tr. řádu, respektive §§ 35,36 
zákona o Policii ČR (!!!), a to buď na požádání a ve spolupráci s 
provozovatelem (Telecom, Eurotel atd.), anebo vlastními 
technickými prostředky (!!!!!!). Tyto "zákonné" praktiky slouží k 
ochraně soukromého (státního) majetku a k zamezení jeho 
zneužívání ze strany zaměstnanců k soukromým účelům..." 
(Ty vykřičníky jsem do textu udělal já.)
Poněkud jsem užasl. Existují patrně nějaké mě neznámé zákony, 
podle kterých si není třeba obstarávat souhlas s odposlouchávání 
a svým zaměstnancům jejich hovory odposlouchávat! 
Panu inženýrovi jsem odpověděl:
Vážený pane inženýre, 
myslím, že je tato polemika dosti jalová. Jistě sám uznáte, že 
redaktoři pořadu FAKTA neprováděli kontrolu provolaných minut, 
aby nebyla poškozena ČT soukromými hovory. Jde zjevně o nezákonné 
užití těchto dat k účelům zcela jiným, než k jakým byla pro ČT 
pořízena. Domnívám se, že byste se měl seznámit rozvněž se 
zákonem o telekomunikacích ve znění novely 151/2000 Sb. § 84, 
odst. 3, písm. c): "předmětem telekomunikačního tajemství jsou 
[mj.] data související s poskytováním telekomunikační služby, 
zejména údaje o účastnících telekomunikačního spojení." 
Z toho lze dovodit, že telekomunikačním tajemstvím je i obsah 
podrobných telefonních účtů, které Fakta (stejně jako týdeník 
Respekt) získala a použila pro přípravu reportáže. § 84 
odst.2: "Každý, kdo se dozví informace o skutečnostech, které 
jsou předmětem telekomunikačního tajemství, je povinen zachovávat 
o nich mlčenlivost." Porušení mlčenlivosti může být pokutováno 
Českým telekomunikačním úřadem až do výše 5 000 000,- Kč (§ 97, 
odst. 1, písm. u). 
Jednat by se mohlo o trestný čin neoprávněného nakládání s 
osobními údaji. Tohoto trestného činu (§ 178, odst. 2, trestního 
zákona) se dopustí ten, "kdo údaje o jiném získané v souvislosti 
s výkonem svého povolání, zaměstnání nebo funkce, byť i z 
nedbalosti, sdělí nebo zpřístupní, a tím poruší právním předpisem 
stanovenou povinnost mlčenlivosti." Pokud se tak stalo "tiskem, 
filmem, rozhlasem, televizí nebo jiným obdobně účinným způsobem" 
(§ 178, odst. 3, písm. b), nebo spáchal-li pachatel trestný 
čin "porušením povinností vyplývajících z jeho povolání, 
zaměstnání nebo funkce" (§ 178, odst. 3, písm. c), uplatní se 
zvýšená sazba tří až pěti let vězení. Nicméně nejsem soudce ani 
obhájce a nebudu v této věci vystupovat u soudu. 
Vy jste v Britských listech toto estébácké fízlování, použité v 
publicistickém pořadu FAKTA uznal jako důkaz proti členům Rady 
(že udržovali kontakt s politiky). Vycházím z přesvědčení, že 
chcete poznat pravdu a proto, v zájmu objektivity a vyváženosti 
požadujete po redaktorech ČT, aby natočili obdobný pořad, v němž 
by byly nezávislým lidmi dešifrováni adresáti telefonických 
hovorů od 10.12.2000 do 20.1.2001 podle evidence hovorů ze 
služebních mobilů, které jsou užívány všemi redaktory ČT, 
krizovým štábem, stávkovým výborem a kompletním managementem, 
včetně exředitele D.Chmelíčka. Alespoň dva služební mobily by se 
našly i v řadách mluvčích "ČT - věc veřejná". 
Pokud takový pořad, který by ukazoval na vazby osob, které Vám 
navrhuji, na politickou reprezentaci, natočen nebude, je zřejmé, 
že se nezávislí redaktoři nepokoušejí hájit svobodu slova a 
svobodu informací jiných a pro jiné, nýbrž pouze svou vlastní, 
kterou používají jako nástroj manipulace veřejným míněním. Což se 
se statutem veřejnoprávní televize neslučuje. 
V pořadu PRIMA dnes p. redaktor Schmarz řekl, celou řadu 
pozoruhodných myšlenek, prohlubujících právní vědomí všech, kdo 
ho poslouchali. Mně však utkvěla obhajoba použití skryté kamery, 
kterou do týmu pí. Bobošíkové přinesl a používal (terminologií 
zpravodajskou "nelegál", tedy člověk, krterý nevzbuzoval 
podezření, že je nastrčeným špiclem). Pan redaktor ospravedlnil 
tuto metodu touhou, ba povinností vyhovět hladu diváka po 
takových informacích, které nelze jinak získat. A tak se možná 
vbrzku dočkáme i toho, že redaktoři ČT uspokojí legitimní hlad 
některých diváků na intimnější informace a páni redaktoři budou 
chodit se skrytou kamerou na WC. 
Fízlování se mi opravdu hnusí. Jeho zneužívání v médiích se mi 
hnusí dvojnásob. Ale to je patrně věc vkusu. 
S pozdravem 
Jiří Svoboda 
Domníval jsem, se že by tím naše korespondence mohla skončit, ale 
můj dopisovatel nasadil našemu dosavadnímu mailování argumentační 
korunu nezvyklé brisance, která mne donutila k zamyšlení:
"Pane Svobodo,
jak jsem uvedl, nejsem odborník na odposlouchávání. Ponechám na 
soudu,ať rozhodne, zda ČT a Respekt porušily zákon (pokud je 
někdo vůbec bude žalovat). Každopádně zveřejnění telef. účtů bylo 
pro mě jasným důkazem o propojení členů Rady ČT na politiky. 
Nebyla to ovšem příčina, jen následek opoziční smlouvy a partajní 
volby poslední rady. Z tohoto hlediska není podstatné, s kým byli 
ve spojení redaktoři, případně ostatní management ČT. (!!!!!)
Kauzu vyvolalo ODS, resp. nezřízená touha V. Klause ovládnout ČT 
(!!!!!!) stejně,jako již ovládl NOVU. (!!!!!) Jsou to totalitní 
(!!!!) praktiky, které se mi hnusí ještě více, než Vám fízlování.
PJ
A tak už jen epilog:
Vážený pane inženýre,
tento typ debaty je opravdu nesmyslný, protože Vy neprojevujete 
ani elementární ochotu naslouchat argumentům, polemizovat s nimi 
a všude, kde polemizovat účinně nedokážete, začít přemýšlet, kde 
se stala chyba. 
Na rozdíl ode mne prostě víte velmi přesně, že: "Kauzu vyvolalo 
ODS, resp. nezřízená touha V. Klause ovládnout ČT stejně, jako 
již ovládl NOVU...". 
Ovšemže pro takové tvrzení nepředkládáte jediný důkaz. Pokud 
byste ho měl, nepochybuji, že by Vás někteří nosili na rukou. 
Účelově pak vytěsňujete význam akcí druhé strany - pokud si s 
politiky telefonovali členové Rady, je to něčeho důkaz, něčeho 
přitěžujícího. Pokud si ovšem s politiky telefonovali redaktoři a 
členové managementu ČT, neznamená to vůbec nic. 
Má to logiku? Neznamenalo by to třeba stejný důkaz politického 
ovlivňování? Jedněch jinými? Škoda, pane inženýre, že máte tak 
malý respekt k pravdě v celé její složitosti. Škoda, že Vás 
nezajímá objektivita a vyváženost informací, šířených ČT. Proč 
ale potom tolik křiku o svobodě slova, když jde ve skutečnosti 
jen o odsudek ODS, Václava Klause a opoziční smlouvy? Neztrácelo 
se nad tím příliš energie, je-li to takto jednoduché? 
Jak bude jmenován nový generální ředitel, ihned se na něj obrátím 
s nepochybně mravným návrhem, aby dal všanc výpisy všech 
telefonů - a budeme dešifrovat a dešifrovat, kdo kam volal a pak 
s ním dělat překvapivé rozhovory na různých místech. A pak to ČT 
odvysílá ve třech pokračováních. Ale to je asi chiméra, viďte. 
S pozdravem
Jiří Svoboda