Ještě k pořadu ČT o Petru Uhlovi
Pavel Dostál už nehájí svobodu projevu pro Českou televizi?
Ještě krátce po vánocích patřil ministr kultury Pavel Dostál k jedněm z nejhalasnějších zastánců boje za nezávislost České televize, právo na politicky neovlivňovaný názor plamenně hlásával přes všechna dostupná média. Po nedávném diskusním pořadu ČT 1 „Jedenadvacítka“ už nabídl veřejnosti poněkud jinou tvář. Přes deník Právo ostře napadl „vzbouřeného“ moderátora Patrika Kaizra za údajně neobjektivní přístup k jeho příteli Petru Uhlovi. „Kaizr pojal Uhlův portrét jako obraz člověka, který slyšel trávu růst a hledal problémy tam, kde nejsou...“ V této situaci neváhal Dostál označit ústeckého starostu Hrušku, snažícího se řešit tíživý problém svých občanů, za „pravicového populistu, za kterého by se jistě nemusela stydět jedna z ultrapravicových politických stran našeho jihozápadního souseda“ a dal mu nálepku jediného stěžovatele na Uhlovy postupy. Zcela přitom pominul další stížnosti osob z jiných měst, samotné představitele Romů nevyjímaje.
Názory Petra Uhla bývají skutečně svérázné a mnohdy obtížně stravitelné i nezúčastněným osobám. V diskusích vídával a slýchával jen to, co vidět a slyšet chtěl, další aspekty ho zpravidla nezajímaly. Činitel ve funkci vládního zmocněnce pro lidská práva však musí se zájmem o svou osobu i s možností kritiky počítat. Místo ublíženecké pózy mohl Petr Uhl jako svéprávná osoba s názorem moderátora polemizovat a vyvracet ho pomocí seriózně podložených argumentů. Ve studiu byli pouze oni dva, šance měli stejné. Situaci v „Jedenadvacítce“ však nezvládl a kopí za něho zdvihl kamarád ministr.
„Petr Uhl je na podobné zacházení - pokud se týče zkreslené prezentace své osoby - zvyklý z předlistopadového režimu. Pro mě je ale hrozným poznáním, že podobné metody používá Česká televize,“ sdělil čtenářům a s neskrývanou výhružkou dodal: „Prozatímní generální ředitel by měl tyto věci řešit. Padni komu padni, bez ohledu na stužku. Protože ta by měla být především závazkem, že chceme jinou televizi. A to včetně redaktorů, kteří nebudou účelově tvrdit, že černý čtvereček je červené kolečko…“ Lepší politickou ukázku potírání svobody slova a vyžadování loajálnosti médií vůči spřáteleným osobám už Pavel Dostál ani poskytnout nemohl. Postavil se tím po bok odvolané rady ČT i své jmenovkyni Kateřině Dostálové. Jeho „podpásovka“ byla pro mnoho lidí možná překvapivá, ale rozhodně ne premiérová.
Poznámka JČ: Potíž je, že pořad Patrika Kaizra o Petru Uhlovi byl opravdu špatný a ignoroval nejen základní principy evropské civilizace, ale i běžné profesionální zásady novinářské práce. Kaizr prostě není dobrý novinář a bude-li Česká televize vysílat chaotické, nestrukturované, amatérské a zaujaté reportáže, jaké plodí zrovna on, bude i nadále lehkým terčem politiků, kteří budou zneužívat jejích chyb k vlastním politickým účelům. Ale to už jsme v Britských listech mnohokrát psali - proč se nikdy nenašel žádný ředitel ČT, který by tento problém razantněji řešil, je po prosincovém vzbouření redakce zpravodajství ČT, která nad sebou nepřipustí jako vedoucího pracovníka žádného televizního profesionála, nad slunce jasné.
K pořadu ČT o Petru Uhlovi psal v BL také Jan Jařab na tomto místě.
