Britské listy

I Jiří Lobkowicz nese odpovědnost za "chyby" IPB, ale zdaleka ne jen on / Expert jako on dobře ví o nedokonalosti českých zákonů, ale - doufám - je z těch posledních, co by je porušovali.

(Re: Jiří Lobkowicz nenese odpovědnost za chyby IP / Re: Lobkowicz si nemusel být vědom, že IPB porušuje zákon)

Rozbor pana Vaňka je pro mě typickým obrazem neštěstí podmínek "podnikání" v Čechách. Rozbor právně jistě velmi dobrý - tedy omezíme-li právo na ten přezáplatovávaný paskvil stále v Čechách provozovaný. Pan Singer krásně a fundovaně popisuje toto neštěstí formalismů, v plné nádheře podporující "případy" jako IPB.

A především se, spolu s JC, vůbec "nedomnívám, že mohou být členové ... orgánů individuálně zbaveni ... odpovědnosti za nepravosti". Nejen že loupež je loupež a mlčení o ní se také nějak nazývá. Zejména ale jde o to, za co jsou členové spravních a dozorčích orgánů velmi dobře placeni.

Osobní odpovědnost člena jakéhokoliv orgánu je - na rozdíl od názoru pana Vaňka - velmi nutné "zúžit na úvahu 'byl členem orgánu, který páchal či nezabránil nějaké nemravnosti a proto je'" i tento "'člen tohoto orgánu nemravný'".

Určitě takový pohled není "opět variace na oblíbené české téma o kolektivní odpovědnosti" (jak pan Vaněk píše). A vůbec už tady nejde o to, že by vysoce kvalifikovaný expert, jakým Jiří Lobkowicz bezpochyby je, snad měl být také "alkoholik, zloděj, levičák, pravičák" i kdyby se býval ocitl ve "společnosti alkoholiků, zlodějů, levičáků, pravičáků".

Ne, zcela naopak jde - a to velmi jasně - právě o odpovědnost ryze individuální. Zcela v staleté tradici od dob osvícení, konce středověku.

Jde o osobní zodpovědnost, navíc experta, který by mohl pro kus české ekonomiky něco udělat. Nevím, do jaké míry měl tyto možnosti právě u IPB. Alo asi těch signálů, o nichž pánové Singer a Vaněk píší, bylo za těch pět let tolik, že nakonec Jiří Lobkowicz - moudře, nebo pozdě ale přece - rezignoval.

Nedomnívám se, že by jakýkoliv - natož pak zkušený - expert nenesl alespoň část zodpovědnost a že by byl od zodpovědnosti jakkoliv zproštěn "zvláště v okamžiku, kdy je firma auditovaná renomovaným auditorem jako zisková a slušně se rozvíjející, což byl do roku 1997 případ IPB" (jak píše pan Singer). Jinou než ryze formální kvalitu těchto (na papíře) "renomovaných" auditů odmítám. Tyto audity se totiž pohybují v úzkých mezích zcela nedostačujících formalit českého "práva" a pro posouzení kvality řízení (ne "řízení") a stavu podniků jsou zcela bezcenné.

Před pár lety tady probíhala bouřlivější veřejná - přímo demokratická - diskuze kolem nového zákona o správě společností a/nebo dohledu nad nimi (nejsem právník). Spíše se diskutivalo o obojím (tím jsem si jist), a všech věcech kolem toho.

Švýcarské správní / dozorčí rady dlouho sloužily jako pohodlné prebendy "elitě", která se často nezávazně scházela, aniž by cokoliv spravovala nebo nad čímkoliv dohlížela. Tady analogie s ČR ale končí.

Za prvé tady funguje právo a jeho prosazování, čili o rozkrádání - natož ve velkém - nemohla být řeč.

Za druhé se tato "elita" mohla plně spolehnout na vysoce kvalifikovanou a svědomitou práci managementu (ne "managementu"), a v neposlední řadě i na práci vysoce kvalifikovaných a svědomitých zaměstancú.

Za třetí šlo o to, k čemu správci / dozorčí v dnešní době jsou, a jak to právně popsat tak, aby zákony spravování společností se týkající tento řádný chod lépe podporovaly. Tlak na tyto změny, samozřejmě, přišel mimo jiné z venku, od "cizáků" tentokrát v této věci pokrokovějších.

Zpátky do Čech: A dohled ČNB nad bankami? Ten nemůže nahrazovat řádné vedení bank. IPB nebyla sama (jak píše pan Singer), a nebyla sama náhodou. Do jaké míry ČNB podléhala tlakům mocenského establishmentu by mohl popsat snad jen pan Tošovský.

Velmi souhlasím s panem Singerem, "že případů jako je IPB je celá řada", ale už nesouhlasím s tím že pro "správné hodnocení činnosti osob ... je nutné rozeznávat mezi dozorčí radou a představenstvem." Formálně snad, a to snad píšu s velkými výhradami, věcně nikoliv.

Dnešní neuvěřitelně zaostalé formality zaslepují, brzdí a ničí.

Jakkoliv jsou s obrovským úsilím přezáplatovávány. Formality, zákony a soudy musí odpovídat soudobé vyspělé společnosti, jen tak mohou příspět k rozvoji Čech. O tom by diskuze, jako je tato, měla být.

Pro mě je navíc vysoce napínavé sledovat, jak se Jiří Lobkowicz ryze osobně zodpovědně choval a chová. Mohl by tak činit k prospěchu nejen svému, ale i Čech.

K tomu dodává Zdeněk Vaněk

Zkuste se na problém odpovědnosti podívat z druhé strany. Předpokládejme, že jste zvolen za člena dozorčí rady firmy XY a že tuto volbu přijmete. Dále předpokládejme, že ve firmě není všechno v pořádku, ale formálně všechno klape. Asi se shodneme, že na rozhodnutí "jdu od toho, protože mé pokusy o nápravu jsou neúspěšné" potřebuji určitý čas. A teď podle Vaší logiky bych měl říci: "stejně jsem se namočil už přijetím volby po určitý čas, takže mé jakékoliv další akce na mé pověsti nic nezmění".

Potenciální potřeba zásahu dozorčí rady existuje vždycky, jinak by dozorčí rada neměla smysl. Já osobně jsem členem dozorčí rady jedné významné nadace. Vzhledem k riziku, že třeba některý pracovník této nadace někde něco zašmelí (takové riziko existuje v každé obchodní nebo neziskové společnosti) jsem měl členství "pro jistotu" rovnou odmítnout, abych případně nebyl považován za šmelináře? Kdyby platil Váš způsob uvažování, jaký typ lidí by přijímal volbu za člena dozorčích rad?