Britské listy


středa 21. února

O B S A H

Co je nového v České republice:

  • Komentovaný přehled zpráv Odkazy:
  • Výběr nejzajímavějších článků z poslední doby Společnost a policie:
  • Jak se potlačuje hudební i myšlenkový underground v Čechách (Pavel Kubů)) Jak místní mafie v Poděbradech potlačuje svobodu projevu:
  • Týdeník Nymbursko odmítl otisknout placenou inzerci, odhalující nekalé praktiky starosty Poděbrad za ODS Pozoruhodný rozhovor v deníku České slovo:
  • Vrátím se klidně podesáté, říká Bobošíková (Marek Pokorný) Společnost:
  • O nepořádku v jednom pražském činžovním domě - podobnost s Českou televizí a českou společností jen čistě náhodná (Pavel Polka) Britské listy:
  • S nelibostí sleduji vaše fňukání nad neschopností financovat BL (Martin Šorm) Sčítání lidu:
  • Neměli bychom se ho bát (Karel Mašita)



    Ikona pro Vaši stránku...

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|


  • Vrátím se klidně podesáté, říká Bobošíková

    Marek Pokorný, České slovo, 20. 1. 2001

    Tento pozoruhodný rozhovor Marka Pokorného vyšel včera v deníku České slovo. Přebíráme ho, protože se domníváme, že by bez něho mapování krize v ČT nebylo kompletní.

    Dvakrát odešla JANA BOBOŠÍKOVÁ z České televize - vždy ve zlém. Je ale ochotna se do ní vrátit, třeba i desetkrát. Proč? Aby si splnila svůj sen, stát se generální ředitelkou této veřejnoprávní instituce. O svých ambicích, o tom jak vnímá sebe a jak ji vnímá okolí, mluvila s redaktorem Markem Pokorným.

  • Dvakrát jste z televize po zlém odešla, teď asi budete muset odejít potřetí. (pozn. red: Rozhovor se konal v úterý 13. 2.) Dokonce jste usilovala o post prozatímního ředitele. Opravdu toužíte stát se generální ředitelkou České televize?

    Ano, už léta.

  • Proč?

    Protože z titulu své existence má v českých médiích absolutně největší potenciál nezávislosti. Jsem přesvědčena, že tento obrovský potenciál lze využít daleko lépe, než je využíván nyní. Proto mě veřejnoprávní média - i rozhlas - tolik zajímají.

  • Takže věříte, že se vrátíte do televize počtvrté, popáté...

    Klidně podesáté.

  • Toto je vaše nejvyšší ambice?

    Chci být zdravá, mít krásné děti, chci žít spokojeně...

  • Já myslel profesionální ambice.

    Už jsem skvělá novinářka a budu v tom pokračovat.

  • V parlamentu jste musela vědět, že je to předem ztracený zápas.

    Vy neznáte slova o tom, že někdy je cennější cesta než cíl?

  • Jak to myslíte?

    Jsem velmi ráda, že ta slova, která v parlamentu nemohla zaznít v roce 1992, tam zazněla v roce 2001.

  • Ta vaše kritická slova o televizi?

    Nejen kritická. Ta slova o tom, kdo za co zodpovídá, že je třeba se k té zodpovědnosti hlásit, byť je někdy strašně hořká. Parlament se k ní hlásit nechtěl a nadále nechce.

  • Myslíte, si, že máte ke zvolení šanci?

    To záleží na tom, kdo bude ředitele volit. Její zaměstnanci mě nezvolí.

  • Proč jste z televize v roce 1992 odešla poprvé?

    V televizi - tehdy Československé - jsem začala pracovat 1. prosince 1989. Protože jsem byla jednou z mála z těch, kteří nebyli spjati na obrazovce s bývalým režimem, tak jsme dostala okamžitě příležitost točit vše, co se v této zemi v té době začalo dít. Byla to fantastická škola. Byla jsem u klíčových událostí a mohla odkoukat práci zahraničních štábů, kterých v té době byla plná Praha.

  • Já ale mluvím o odchodu.

    To z toho vyplývá. Viděla jsem, jak to dělají jiní. I proto, že u nás šlo zdarma chytat vysílání zahraničních televizí. Byla jsem nespokojená, jak se naše televize dělala. Sehnala jsem si přes manžela, který v té době byl na stáži ve Velké Británii, kodex BBC, ten jsme spolu přeložili a na jeho základě jsem vypracovala s dalšími kolegy materiál nikoliv o tom, jak je televize špatná, ale naopak jak by mohla být lepší. Doručili jsme jej tehdejšímu řediteli Jiřímu Kantůrkovi a všem parlamentím klubům. Následoval zákaz práce a vyhazov.

  • Pak jste se ale vrátila.

    Pracovala jsem v Hospodářských novinách, a když se televizní kolegové dozvěděli, že se chci vrátit, nastalo to, čemu se říká vzbouření na vsi. S jedním vedoucím jsem dohodla nástup a vzápětí volal druhý a řekl: My víme Jano, že jseš dobrá, ale oni ti lidi, tví kolegové, tě nechtějí. My jsme měli schůzi a oni tě fakt nechtějí.

  • Proč jste tam i přes ten odpor šla?

    Kavčí hory mají své zvláštní kouzlo a záření - ať už v dobrém či špatném smyslu. Nastoupila jsem jako elév za naprostro směšný plat. Šlo to ale rychle, protože kvalitu své práce jsem si uměla obhájit. Od točení reportáží přes moderování ekonomické půlhodiny, Studia 6 a pak to vyvrcholilo Jedenadvacítkou.

  • Pak jste ale dala výpověď a začala poměry v televizi otevřeně kritizovat. Troufla byste si vystupovat a rebelovat, i kdybyste nebyla finančně zajištěna, protože váš manžel je známý a velmi úspěšný podnikatel?

    V roce 1992, kdy jsem šla do toho rizika poprvé, jsem z České televize odjížděla v zeleném trabantu. A pokud jde o mého manžela, troufám si tvrdit, že nic nepadá z nebe a vím, jak vypadá tvrdá práce. Vím, jak vypadá život manželky takového člověka, která se sama chce uplatnit. Já se práce nebojím. Do České televize - a to často neříkám, protože mi to připadá populistické jsem nastupovala z role uklízečky. Tři roky jsem uklízela. Neříkám že bych se k této práci chtěla vracet, ale nebojím se jí.

  • Vzbouření redaktoři na vás hned po nástupu vyhrabali všechno možné. Vaši přihlášku do zaměstnání, kde jste uvedla aktivní činnost v SSM, či fotografii s Václavem Klausem, když jste moderovala jeho vystoupení na veřejnosti.

    Já se vůbec nestydím za to, že jsem moderovala po boku předních činitelů. Taková fotka existuje s prezidentem Havlem, taková existuje s premiérem Zemanem, akorát se hodila pouze ta s předsedou Poslanecké sněmovny. Ale já jsem na to pyšná. Až si tito činitelé pozvou po svůj bok ty vzbouřence, já jim to budu přát.

  • A co ta vaše přihláška?

    V roce 1990 bylo všem zaměstnancům televize nabídnuto, že si mohou vyzvednout své personální materiály. Já jsem to neudělala, protože nemám co skrývat. Ať si každý vybere, zda mně chce hodnotit podle mé přihlášky, či práce.

  • Jste vnímána jako cílevědomá, houževnatá...

    To jsem.

  • Jako kariéristka se vnímáte taky?

    Já se vnímám jako ctižádostivý, asertivní člověk a ve slově kariéristka nevidím nic špatného.

  • Neústupná, která tvrdě jde za svým...

    Co si si představujete pod tím, jít za svým? Já prostě prosazuji své názory. A také za to jsem připravena platit. Třeba neúspěchem.

  • Všichni kolem vás odstoupili, jediná vy vytrváváte.

    Mně pan Balvín zatím nic nenabídl. Očekávám, že mi nabídne pozici a zaměstnání, které odpovídají mé profesionalitě. Tu považuji za vysokou.

  • Chcete zůstat v televizi?

    Záleží na tom, co mi pan Balvín nabídne. Přečetla jsem si zákoník práce a tam stojí, že by mi měl nabídnout místo odpovídající mému vzdělání a kvalifikaci. Já si troufnu tvrdit, že mé vzdělání je vyšší, než u řady moderátorů v České televizi a má kvalifikace rovněž.

  • Ale je tady u vás zase ta neústupnost, když jste neuspěla.

    Jaká neústupnost? Jak jsem neuspěla?

  • Je nový ředitel, vy už nejste ředitelka zpravodajství, ostatní kromě vás již odešli...

    Já ale nebudu ustupovat tomu, co chtějí vzbouřenci. Já očekávám, jak rozhodne můj nadřízený. A na tom trvám. Mě nebudou vyhánět vzbouřenci. Jestliže se stane jejich nástrojem generální ředitel, je to jeho problém. Čekám, jaký najde v zákoníku práce nástroj, který na mě použije. Já se na to těším. A budu ho respektovat. Mám manažerskou smlouvu, ve které není žádná zkušební doba. Pan Balvín - a on to dobře ví - může pracovní poměr se mnou ukončit pouze okamžitým vyhazovem. A na to, aby mě mohl okamžitě vyhodit, bych musela hrubým způsobem porušit pracovní kázeň. Toho se opravdu dopustit nehodlám.

  • Byla volba ředitele Balvína politická?

    Samozřejmě. Parlament, který je složen z politiků, nic jiného udělat nemůže.

  • Jak se bude podle vás ale odrážet na vysílání?

    To nevím. Já jen vím, že Česká televize je nyní vzorem ve dvou věcech. Všichni už vědí, že se má stávkovat při plné mzdě. A také vědí, že mohou po mnoho dnů ničit veřejný majetek a nic se jim nestane. To je velký přínos demokracii - to myslím samozřejmě ironicky.

  • Jak se váš návrat promítl do vašich vztahů s redaktory České televize? Neříkejte, že jste tam neměla vůbec žádné kamarády.

    Já nepracuji proto, abych byla oblíbená v kolektivu. Já pracuji pro koncesionáře. A pokud se podíváte na sledovanost mé někdejší Jedenadvacítky, tak se domnívám, že u koncesionářů jsem oblíbená byla.

  • A to vám nevadí neoblíbenost u lidí, s kterými musíte pracovat?

    Pro mně to není kritérium. Já jsem nevnímala, zda jsem či nejsem oblíbená u kolegů. Nechodila jsem s nimi do hospody, já jsem měla svého muže, svoji rodinu, svou práci.

  • Opravdu jste neměla ani jednoho kamaráda?

    Já jsem tam neměla kamarády. Nevidím v tom problém. Je tam pár lidí, kterých si vážím.

  • I když se přidali na stranu vzbouřenců?

    Samozřejmě, to je jejich postoj k občanskému životu, nikoliv k životu televiznímu. Oni vědí velmi dobře, že to, co dělali, nebyl boj za svobodu slova, ale za něco jiného.

  • A za co tedy?

    To je jejich problém. Ale nešlo o svobodu slova. Svoboda slova v Česku je.

  • Ale jste proti všem. Je opravdu chyba jen na jejich straně? Všichni jsou ti špatní, jenom vy jediná jste ta správná?

    Já neříkám, že všichni jsou ti špatní.

  • Vy jste ale sama proti několika stovkám zaměstnanců...

    I tisícům, s klidem. Pokud schvalují to, že se na pracovišti plive, dávají nohy na stůl, že se tam bučí, chrochtá a říkají se sprosťárny vedoucímu do obličeje. Nezlobte se, ať je jich třeba pět tisíc, nechci s nimi spolupracovat.

  • Nemyslíte si, že by mohli mít nějaký racionální důvod, že s vámi nechtějí spolupracovat?

    Vy znáte nějaký racionální důvod k tomu, aby moderátoři bučeli? Já ne. Nezlobte se, ne.


  • Britské listy

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|