Fotoreportáž:
Podkarpatská Rus v roce 2000
Jiří Kohout
(Jiří Kohout je český student, který v současnosti pobývá na Glasgow University v rámci výměnného programu Socrates.)
Část druhá
Z technických důvodů rozdělujeme fotogalerii na tři části
Naše výprava měla ale namířeno dál na sever do hor. Hřeben Karpat se táhne přes celou severní část Podkarpatské Rusi od západu až na východ a současně tvoří přirozenou hranici s ostatními oblastmi Ukrajiny. Karpatské pohoří je dosud stále pokryto rozsáhlými lesy a pustými travnatými poloninami na hřebenech. Veškeré obyvatelstvo se soustřeďuje do malých vesnic a samot v údolích a horských sedlech. Civilizace a nové časy sem pronikají daleko pomaleji, lidé se tu stále živí dřevorubectvím, pastevectvím a pěstivaním zeleniny na skromných políčkách. Horalé zde žijí nuzným ale poklidným způsobem života a narozdíl od obyvatel měst na jihu jim zůstala hrdost. Rádi si s turisty popovídají, pohostí je, poděkují za cigaretu, velmi dobře znají aktuální kurz dolaru vůči ukrajinské hřivně, ale nikdy se nepodbízí a nevnucují.
"Tak tudy se jde k Muzeu vorařství...", vysvětluje cestu starý Rusín, který se právě vrací s kravkou do vesnice
Snad asi každý turista se zajde podívat k Siněvirskému jezeru. Je to největší vodní plocha na Podkarpatské Rusi, horské jezero schované v lesích na severu
Památník na břehu Siněvirského jezera
Několik kilometrů odtud se také nachází slavné muzeum vorařství, nyní bohužel z poloviny zničené po velkých povodních před třemi lety.
Muzeum vorařství. Dřevěná klauzura (=přehrada) zadržovala vodu nahromaděnou z jarního tání, a pak přes dřevěné spustě (na fotografii) se splavily vory ze dřeva ze zimní produkce na místo zpracování. Klauzura byla využívána až do roku 1960, pak upravena na muzeum a nakonec na podzim roku 1998
byla smetena celá její část povodněmi.
Tyto povodně uštědřily krutou ránu už tak chudé zemi, řada vesnic byla doslova smetena rozbouřenými říčkami, zničena byla i celá síť známých lesních úzkokolejek. Opuštěné nádraží v Úsť Čorné, v centru dřevařského průmyslu, zůstává již jen němým svědkem minulých dob. Dnes se všechno dřevo vozí nákladními auty a ta za sebou zanechávají rozbahěné vrásky na tváři krajiny.
Dodnes se vesnice nevzpamatovaly z povodní. Technické prapory ukrajinské armády však čile zpevňují břehy horských řek
Válec na úpravu cest ... no comment
Sousoší dětí ze Siněviru
Naše výprava prošla všemi těmito místy a nakonec dorazila až do vesnice Koločava. Do Koločavy se chce podívat určitě každý český turista, a to nejen do Muzea Ivana Olbrachta, ale i na koločavský hřbitov, kde leží pochován Nikola Šuhaj Loupežník a také jeho Eržika. V Koločavě se také pořádají každoroční festivaly, na které se jezdí dívat mnoho Čechů.
Koločavský hřbitov s výhledem na poloniny
Možná jeden z potomků Nikoly Šuhaje...
