O přímé demokracii
Zamrazí mě, když se řekne, že rozhoduje lid
O osudu státu by měli rozhodovat odborníci
Milý pane Rotte,
děkuji za Váš dopis, který jste věnoval mé poznámce o touhách některých našich občanů po systému přímé demokracie.
Z Vašeho popisu jsem vycítil, že tento systém ve Švýcarsku pracuje ke spokojenosti jeho většiny občanů a Vy sám byste jej obhajoval. Totéž se dá jistě tvrdit i o občanech oregonských. Pár příkladů, proč nejsem s tímto druhem demokracie příliš nadšený, jsem uvedl ve svém článku, na který reagujete. Příkladů by bylo mnohem víc. Musím přiznat, že o Švýcarsku (v tomto směru) nevím tolik, abych mohl cokoli vytýkat, či kritizovat. Mám tam několik přátel, kteří se zmínili o některých zákonech, nad kterým jsem kroutil hlavou. Ale to se najde snad všude a nechci tím tvrdit, že kdyby tam byla demokracie parlamentní, že by to bylo určitě jinak.
Už dýchám atmosféru této planety víc jak dvě třetiny století a byl jsem svědkem všelijakých událostí, které mě přivedly k názoru, že to populistické : “Ať rozhodne lid” je velmi zavádějící. A mě vždy zamrazí v zádech, když to slyším. Pamatujeme i na nedávnou dobu, kdy Parlament byl “hlasovací mašinou” KSČ a o našich osudech rozhodovali prostřednictvím “poslanců” - bývalých slévačů, či dojiček z JZD - ve jménu lidu. Nebo “referenda” v podobě různých hromadných manifestací, či demonstrací. Zamyslel jste se někdy nad tím, kolik procent populace je schopno odlišit možné od nemožného, racionální od iracionálního? Kolik procent z nás je lehce zmanipulovatelných? Viděli jsme tisícové masy šílící - Heil Hitler, nebo Ať žije Stalin či Gottwald a je zde ještě celá řada takových, kteří na ty slavné dny ještě stále s láskou vzpomínají.
Já osobně věřím, že rozhodovat o osudu občanů státu by měli odborníci a ne zmanipulovatelné masy. To platí i o porotách u soudu, kde dochází k neuvěřitelným přehmatům. Velmi správně namítáte, že jestliže je občan schopen zodpovědně vybrat a zvolit kvalitního poslance, má jistě dostatek schopností se osobně ve společném zájmu domluvit a dobrý zákon prosadit. Jsem si plně vědom, že úspěch systému zastupitelské demokracie odvisí od kvality zvolených zástupců. Mám ale dojem, že, jak už jsem psal, je jednodušší vybrat kvalitního jednotlivce, než zkvalitnit celou společnost. Nevím, jak takový proces referenda probíhá ve Švýcarsku. Zde v Oregonu každý občan, nebo organizace má právo přednést problém a docílit jeho zařazení do voleb, pokud shromáždí (nevím kolik, ale je to) několik tisíc podpisů. Volič potom dostane brožurku s popisem toho určitého návrhu a zároveň i s doporučením, či kritikou, jichž je někdy několik desítek pro i proti. Mám zjištěno, že většinou by se dalo souhlasit i nesouhlasit tak i tak. Co chci říci: rozhodnutí je pro obyčejného smrtelníka velmi obtížné a dovolím si tvrdit, velmi často nemožné. Často se stává, že se rozhoduje o závažných zákonech, na př. trest smrti, euthanasie, drogy, prostituce a jejich legalizace, diskriminace homosexuálů a tam lidé mnohdy opouští demokratické principy či smýšlení a vloudí se názor utvořený vlivem dogmatického náboženského prostředí, ve kterém většina vyrůstala. Naštěstí je zde a jistě i ve Švýcarsku, “pojistka” v podobě legislativních expertů, kteří často i referendem schválený návrh prohlásí za neústavní, či z podobných důvodů neprosaditelný a veškerá práce navrhovatelů a občanů je fuč. Často potom lidé skuhrají, jaká je to demokracie, když něco většina odhlasuje a pár poslanců, či senátorů to potom zvrátí. Proto, znovu si dovolím opakovat, že tento systém považuji za zdlouhavý, nákladný a v podstatě zbytečný. O problémech a zákonech, které jsou často velmi důležité a podstatné, by měli rozhodovat odborníci. Zde není vlastně otázka, který systém je možný, či nemožný, ale který je vhodnější, praktičtější a tím pádem lepší.
Milý pane Rotte, volání po přímé demokracii je na stránkách českého tisku stále častější a tak myslím, že budeme svědky různých diskusí a je jistě zajímavé slyšet obě strany.
