Britské listy

s velkým zájmem i s jistým pohnutím jsem si přečetl Váš dopis i veškeré další připojené texty a dokumenty. Vaší práce si nesmírně cením a pevně věřím, že Vaše úsilí rozhodnutí Ministerstva zdravotnictví nakonec zvrátí. V žádném případě jsem se nechtěl dotknout ani Vás ani postižené paní, jejíž smutek nad postižením matky jistě byl opravdový. Pakliže jsem tak nechtě učinil, hluboce se tímto omlouvám.

Na článek reagoval též jistý pan Derian (derian@vol.cz), jehož reakci Britské listy před několika dny též uveřejnily. Napsal jsem mu odpověď, taktéž uveřejněnou v BL, ve které jsem mu vysvětlil, že jsem se ve svém článku nesnažil postihnout podstatu problému léčení či neléčení Alzheimerovy choroby, ale pouze jednostrannost a tendenčnost televizní reportáže. Dané příklady sloužily nikoli jako prezentace mých osobních názorů ani se nesnažily předkládat možnost, že pravda možná leží někde jinde: byly to jen spekulativních příklady jiných, stejně jednostranných a citově zabarvených přístupů k reportáži. Jinými slovy: můj článek si nekladl za cíl kritizovat přístup k Alzheimerově chorobě, ale přístup k televiznímu zpravodajství, a zmíněná reportáž byla jenom poměrně náhodně voleným příkladem. Bohužel příkladem velice citlivým, možná jsem si měl vzít na paškál reportáž s jinou, méně ožehavou tématikou, protože poslední, čeho jsem chtěl svým článkem dosáhnout, je dotknout se citů trpících či soucítících lidí.

Ono totiž televizní zpravodajství musí být ve své nestrannosti i trochu slepé k utrpení druhých: novinář tu není od toho, aby se spravedlivě rozhořčoval, ani aby organizoval sbírky na pomoc trpícím nemocným, uprchlíkům či obětem války. Tady a teď je pořad, který veřejnost vnímá jako součást Událostí, musí na něj tedy být kladeny veškeré nároky, které klademe na běžné zpravodajství.

Svůj článek jsem záměrně psal z pozice nevědomosti: jako televizní divák na ni totiž mám plné právo, nejvíce mě totiž zajímají právě příspěvky na témata, o kterých nic nevím (kdybych o nic něco věděl, nemusel bych se o nich dovídat z televize). Jako televizní divák tedy požaduji všestrannou informaci a hlavně hodně odosobněný a nezúčastněný postoj, ve kterém by nebyly ani implicitně obsaženy jakékoli stopy stranickosti. Bohužel, toto kritérium splňuje jen velmi málo příspěvků ČT.

Ještě poznámku k ceně přípravku: skutečnost, že jeho cena je srovnatelná s jeho cenou na zahraničních trzích, je jistě chvályhodná, to však ještě neznamená, že tato cena není nadhodnocená celosvětově. Vzpomeňme například dob, kdy GlaxoWellcome přišel s přípravkem AZT, který zásadním způsobem posunul léčbu HIV pozitivních, a nasadil na něj tak nehoráznou cenu, že bylo nutné mobilizovat veřejné mínění a přinutit tak koncern, aby cenu snížil (dlužno ovšem podotknout, že cena přípravku je i nadále velmi vysoká, navíc GlaxoWellcome - tehdy myslím ještě jenom Wellcome - tehdy nepřišli s přípravkem novým, jehož vývoj by stál milióny dolarů, ale s neúspěšným lékem proti údajně rakovinotvorným retrovirům, který měli vyvinutý už asi dvacet let). V současné době, jak sama určitě víte, sílí kritické hlasy vůči patentovým zákonům, které v současné době nechrání ani tak technologický postup při výrobě přípravku jako samotné jeho chemické složení, a např. co se léků proti AIDS týče, ve světě existuje již několik metod, jak některé léky vyrábět několikanásobně levněji a umožnit tak léčbu nemoci ve třetím světě. Díky patentovým zákonům je však jejich levná výroba znemožněna. Je to trošičku podobné situaci, kdy bychom si nemohli koupit levný Acylpyrin a museli si kupovat značkový Aspirin stejného složení, který přibližně šestkrát dražší, nemýlím-li se. Zmíněná reportáž byla i příležitostí, jak na obecné úrovni otevřít toto důležité téma i v českých médiích, bohužel se tak nestalo.

Jinak si samozřejmě myslím, že zmíněný přípravek by Ministerstvo zdravotnictví mělo zařadit na seznam léků hrazených VZP, o tom není pochyb. Zároveň bychom si ale my všichni měli uvědomit, že poměrně nízké sazby zdravotního pojištění nemohou náklady na všechny potřebné a tolik nákladné léky pokrýt. Problém je složitý a necítím se povolán se k němu jakkoli dále vyjadřovat, mám ale podivný pocit, že ve veřejnosti sílí přesvědčení, do značné míry pěstované i Českou televizí, že ta hrozná vláda po nich pořád jenom chce nějaké daně, pojistky, sociální pojištění, atd., a zároveň představa, že jako občan této země mám automatický nárok na ty nejkvalitnější představitelné sociální služby, zdravotní péčí počínaje a třeba kvalitou povrchu silnic konče. Je tu jistá diskrepance, to je ale už námět na úplně jiné úvahy a reflexe.

Znovu se omlouvám, jestliže jsem se Vás či Vašich blízkých a známých jakkoliv dotkl, věřte mi ale, že to nebyl záměr článku.

Se srdečným pozdravem

Petr Brabec