Britské listy

Vážený pane řediteli,
v rozhovoru na oficiální internetové stránce ČT jste odpovídal i na dotaz týkající se publicistické příspěvku o Janu Kavanovi. Tímto dopisem reagujeme na Vaši odpověď.

Nechceme se pouštět do polemiky o samotném příspěvku. Hodnocení jednotlivých reportáží totiž většinou odráží osobní postoje a zkušenosti, ale i pocity. Do značné míry to platí i o profesní (novinářské) reflexi. Pro nezávislou žurnalistiku však existují určitá obecná východiska a ta bychom chtěli v souvislosti s Vaší odpovědí zmínit. Například podle etického kodexu prestižní americké Společnosti profesionálních novinářů (SPJ) novinář musí "vytrvale vyhledávat témata zpravodajských reportáží tak, aby bylo možné věnovat se podezřením z nesprávného jednání (zločinů)". Domníváme se, že i pro novinářskou práci v ČT tato slova platí. Smyslem naší práce není připravovat podklady pro policii a další orgány a "reprodukovat" stanoviska institucí. Zvyk přikládat zvláštní význam (tj. zejména pravdivost) tzv. institucionalizovaným informacím patří k tomu nejhoršímu z novinářské rutiny a také k době před rokem 1989, kdy byla média ideologickým nástrojem státu, respektive komunistické nomenklatury.

Z vaší odpovědi však nešťastně plyne, že instituce (v tomto případě státní) jsou jediným arbitrem. Seriosní média však nejsou věstníkem policie a úřadů. Je samozřejmě na redaktorovi a editorech, aby posoudili důvěryhodnost jednotlivých zjištění a zpracování (případné odvysílání) se řídí rovněž psanými i nepsanými profesními zásadami. Obáváme se, že Vaše slova mohou působit na redaktory zpravodajství a publicistiky v tom smyslu, že nebudou mít chuť či odvahu vyhledávat vlastní témata a zpracovávat reportáže s kritickým obsahem. To by však byla pro rodící se investigativní žurnalistiku v ČT velká prohra. Investigativní reportáže totiž vytvářejí společenskou i profesní prestiž média a přitahují zájem diváků. Pro reportéra, který přistihne mocného politika při švindlování a obcházení pravidel, je totiž podpora nadřízených nezbytná. U šéfů takových mediálních institucí jako je Česká televize bývá také obvyklé, že jim ji poskytují celou vahou své osobnosti - a to přinejmenším do doby než některý z podřízených prokazatelně zklame. V novinářské profesi to konkrétně znamená, že prohraje soudní spor.

Marek Wollner, Petr Závozda
domácí zpravodajství ČT

Poznámka TP: Souhlasím, že Jiří Balvín se opět zachoval naprosto nevhodně: samozřejmě, že média v demokratické zemi hodnotí fakta nezávisle na posouzení státních orgánů a samozřejmě, že režim, kde jsou tyto orgány arbitrem pravdy, se stává diktaturou. Je smutné sledovat, jak málo Balvín těmto věcem rozumí a jak se víc a víc ztrapňuje nemoudrými výroky, jako byl ten na chatu ČT. Ale: reportáž Fakt o saabu Jana Kavana byla z profesionálního hlediska velmi slabá. Autoři v ní pominuli skutečnost, že Jan Kavan má dvojí občanství a není nic špatného na tom, že používal v Československu automobil registrovaný ve Velké Británii, kromě toho značně zveličili závažnost celního přestupku, jehož se Kavan dopustil v okamžiku, když v té době již nepojízdného saaba prodal (nebyl by to ovšem Kavan, kdyby tyto útoky neusnadnil nepochopitelným nápadem nechat si poslat peníze na účet občanského sdružení a dopisem, v němž přiznal, že si je nutnosti zaplatit clo - ať za tento nebo za jiný vůz, který by byl použit na náhradní díly - vědom). Summa summarum, redakce publicistiky vyrobila zmetek a Balvín by měl vyvodit důsledky vůči těm, kdo to dopustili. Místo toho je veřejnost svědkem další trapné frašky a skandálu: ale čeká se od veřejnoprávní televize vůbec ještě něco jiného?

Reakce zástupců redakce zpravodajství na chat s Jiřím Balvínem

Převzato ze serveru České televize, www.czech-tv.cz

11. 7. 2001

Marek Wollner, Petr Závozda domácí zpravodajství ČT

Marek Wollner, Petr Závozda
domácí zpravodajství ČT