Byzantské zákony v akci
Přikazuji vám, že jste vinen
Komunikace s českými úřady bývá zdrojem těžko popsatelné kombinace pocitů, v nichž se mísí úzkost a bezmoc hrdiny Kafkova Procesu s bujarým veselím, jež dokázal nezapomenutelným způsobem zprostředkovat Vlasta Burian ve filmu U pokladny stál.
Pan Aleš Hronek, občasný přispěvatel Britských listů, udělal chybu. Přestěhoval se ze Svitav do Pardubic a opomněl do pěti dnů od změny bydliště požádat Policii o vydání nového zbrojního průkazu. Obdržel tudíž dopis z referátu vnitřních věcí pardubického Okresního úřadu.
Dokument je okouzlující svou stylizací: nejde pochopitelně o příkaz, nýbrž o správní rozhodnutí vydané v příkazním řízení (tento nesmysl je ovšem zakotven už v zákonu o přestupcích), a A. Hronek není vinen, ale prostě se - v úřední mluvě - přestupku dopustil. Razítkem vybavený rozumbrada nicméně postupoval benevolentně a provinilci, který takto pochybil poprvé a evidentně nikoli ve zlém úmyslu, udělil napomenutí, domnívaje se, že tím věc skončila.
Věci však nabraly kafkovský obrat, když o tři měsíce později přišel Aleši Hronkovi dopis od policie. V něm mu jakýsi major Josef Kopecký sděluje, že s ním policie zahájila další správní řízení a hodlá mu zbrojní pas odebrat, neboť A. Hronek "porušil povinnost stanovenou obecně závaznými předpisy na úseku zbraní a střeliva".
V dalším dopise, zaslaném o den později (uvádíme ho ve stejném dokumentu jako stranu 2), se provinilci sděluje, kdy a kde má právo nahlédnout do příslušného spisu.
Kuriózní na celém případu je, že policie, stejně jako okresní úřad, postupuje v tomto případě zcela v souladu se zákonem o zbraních a střelivu, který skutečně nařizuje policii odejmout občanovi zbrojní průkaz v případě, že ztratí spolehlivost v důsledku toho, že se dopustil jakéhokoli přestupku proti tomuto zákonu.
Jedná se o klasický legislativní zmetek: ačkoli ten samý zákon stanoví v § 49, odst. 1, písm. c), že zbrojní průkaz se odnímá, pouze pokud jeho držitel zákon porušil závažným způsobem nebo opakovaně, obchvatem přes zákon o přestupcích (č. 200/1990 Sb.) lze dovodit, že k odnětí zbrojního průkazu může vést i nejbanálnější porušení zákona o zbraních a střelivu, jako např. opožděné oznámení změny bydliště.
Aleš Hronek má nyní tři možnosti:
- na vlastnictví zbrojního průkazu resignovat a za tři roky, až uplyne lhůta, určená pro zahlazení jeho přestupku, požádat o vydání nového;
- proti rozhodnutí o odebrání zbrojního průkazu podat nejprve správní žalobu a poté ústavní stížnost; vzhledem k tomu, že současná právní úprava je vnitřně nekonzistentní a evidentně nepřiměřeně tvrdá, má značnou šanci domoci se nápravy; to však nebude dřív než za 2-3 roky a vyžádá si to nemalou investici do právního zastoupení (ta se u Ústavního soudu až na výjimky nevrací, a to ani v případě, že je stěžovatel úspěšný);
- pokorně vložit do obálky tisícovku a při prohlížení spisu ji zasunout do správné kapsy.
Co byste panu Hronkovi poradili vy?
