Britské listy

Pravdu má pan Pecina, když se v poznámce k mému článku "Proti týrání: plakáty versus vyhlášky" ptá: [Ale co "Spare the rod and spoil the child"?-pozn. TP]. Ano, najdete to v bibli, ve starém zákoně : "Old Testament Proverbs 13-24 - He that spareth his rod hateth his son." - Ten kdo šetří rákosku, kazí své dítě (překlad j.h.). V jiné verzi zase: "The one holding back his rod is hating his son, but the one loving him is he that does look for him with discipline." - Ten, kdo nepoužívá rákosku, nenávidí svého syna, ale ten který jej miluje, na něm vyžaduje disciplinu (překlad j.h.). Jak je vidět, tady už se jedná jen o syny, dívkám se asi odpouští :-) a jistě by se našlo mnoho různých verzí v dalších verzích Bible, i takových které by ještě víc uvedly v pochybnost doslovné chápání výše uvedeného rčení, například to, že Bible uznává jen tělesný trest.

Ano, napsal jem "rčení", protože i název "Proverbs", česky "Přísloví", naznačuje, o jaký druh konstatování jde. Rčení, které se dostala do Bible spíše jako rady, co a jak dělat, a která teď jistí bigoti považují za zákon.

Přísloví také, jak známo, používají analogie, symbolizmy a podobně. Například hned další pod výše uvedeným říká: "The righteous is eating to the satisfaction of his soul, but the belly of the wicked ones will be empty. " - Spravedlivý (člověk) jí, aby nasytil duši, ale žaludky (doslova břicha!) zlých lidí (či hříšníků), budou prázdné (překlad j.h.). Myslím, že nemusíme pitvat žaludky hříšníků ani duše spravedlivých, abych porozuměli, že se jedná o pouhý obraz a že ten, kdo by to bral doslova, by se jen zesměšnil. Asi tak, jako když se milostné Šalamounovy písně považují za oslavu církve (jak si pak vysvětlit verš "tvá ňadra, dvé mláďátek srních"?) .

Osobně si myslím, že si to vše bigoti spletli s příslovím "Kdo chce psa bít, hůl si najde" nebo možná i upraveným "Kdo chce psa bít, psa si najde", ale jistě se nemusíme bát, že náboženští fanatici budou chodit po ulici a bít psy hlava nehlava. U dětí si asi myslí, že se to může :-). Ale vraťme se k tomu, co jsem v článku tvrdil: "Osobně to považuji za hloupou výmluvu: náboženství může trestání povolovat, ale neznám náboženství, které by přímo nařizovalo rodičům provádět tělesné tresty [Ale co "Spare the rod and spoil the child"?-pozn. TP]. Netrestat děti tělesně tedy není hřích :-), zvláště když existují tresty jiné."

Nenašel jsem nikde, že by se jednalo o víc, než o přísloví - tak např. v Desateru o tom nic není, tam je jen "Cti otce svého a matku svou" ale ne už "bij své děti". A pokud vím, byl to právě Kristus, který řekl "Nechte maličkých přijíti ke mně" a tím myslím celý ten problém uvedl na správnou míru.

K tělesnému trestu: ještě dlouho se o tom asi bude diskutovat, než rodiče poznají, že existují daleko lepší a účinnější tresty a že nestačí jen trestat, ale je třeba i odměňovat. A dáváte-li dětem něco, ať už dar či trest, musí vědět, že to není váš rozmar, ale že se samy o to zasloužily.

Koneckonců vím sám, že jsme se jako kluci, když jsme dostali ve škole rákoskou - ano, ještě v roce 1947!) - jenom otřepali a brzo na to zapomněli, asi jako když dostanete pokutu za rychlou jízdu :-). Na téže obecné škole (ještě než zrušili hodiny náboženství) nám náš farář dával za odměnu žvejkačky a když jsme neuměli, tak zase pohlavek. Sám jsem jeden dostal, když jsem neznal, kdy je den nanebevstoupení Páně. Dnes si ale hlavně pamatuju ty žvejkačky, tedy ty odměny, a to, že ten pan farář ve válce trpěl v koncentráku - byl pro nás tehdy něco jako hrdina. Navíc nás naučil, že v životě má každý náš čin buď dobré či špatné následky a že nejsou jen tresty, ale i odměny. A že musíme sami poznat, kdy si co zasloužíme. A i když mi i to náboženství z hlavy časem nějak vyprchalo, tenhle poznatek mi zůstal.