Britské listy


čtvrtek 9. srpna

O B S A H

Co je nového v České republice:

  • Komentovaný přehled zpráv Odkazy:
  • Výběr nejzajímavějších článků z poslední doby Jak o zrušení imigračních kontrol nepsaly české noviny:
  • Británie byla donucena ukončit "diskriminační" kontroly potenciálních českých imigrantů (Guardian) Česká sebereklama v britském tisku:
  • O zrušení britských imigračních kontrol v Ruzyni se "zasloužil hrdinným nátlakem na Brity Kavan"? Nepřátelská Británie:
  • Další žadatel o azyl byl pobodán na dělnickém sídlišti v Glasgow
  • Velká Británie vězní oběti mučení Tragédie české politiky:
  • Konformista Martin Palouš (Jiří Jírovec) Lidská práva a vládní mluvčí:
  • Vládní zmocněnec pro lidská práva Jan Jařab není negramotný, ale mlží (Tomáš Pecina)



    Ikona pro Vaši stránku...

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|


  • Konformista Martin Palouš

    Jiří Jírovec

    Být pamětníkem něčeho není zásluha, ale shoda okolností. Například moje datum narození je předsunuto před rok 1970 tak, že si pamatuji tehdejší prověrky na Přírodovědecké fakultě v Praze (a ne zas tak moc, aby mi je skleróza vytlačila z hlavy).

    V podstatě to bylo absurdní divadlo s náznakem realistických prvků boje o fakultní moc a stejně realistickým pocitem viny některých zúčastněných ohledně konformismu. S odstupem času se sice jako nejabsurdnější jeví to, že strana a vláda po nás nechtěla víc než to, abychom formálně projevili souhlas s názorem západních velmocí, že si Moskva může udělat na svém písku pořádek, ale to jsme tehdy tak nevnímali.

    Protože životní zkušenosti jsou těžko přenositelné, nepřekvapilo mě, když se v devadesátých letech objevily mladé hlasy, jejichž nositelé přesně věděli, že jsme tenkrát měli obnažit hruď a nechat se případně převést do stavu mučedníků.

    Jejich pochopitelná odtrženost od minulosti jim umožnila přijmout mravní zásady toho nejvyššího kalibru. Probudili se totiž do pohodlných let, v nichž souhlas s přítomností byl automaticky projevem maximální pokrokovosti a navíc uvolňoval cestu k uprázdněným korytům. A potvora historie se začala opakovat – tohle přece zažili předkové této generace v letech padesátých. A tak zase máme konformisty, kterým vidina kariéry a moci umožňuje upravovat jejich vztah k vlastním ideálům.

    Martin Palouš je výstražným příkladem toho procesu. Moc na sebe musí být pyšná, jak dokázala tohoto idealistu přes lidská práva odstavit do bezpečné pozice. O jeho osobních motivech se lze jen dohadovat. Zdá se, že ale nepochopil základní věc: lidská práva jdou v principu proti každé moci, takže jejich obhájci musí mimo každou moc zůstat.

    Martin Palouš bohužel přerostl na papaláše, který se z titulu své funkce prostituuje tím, že se snaží obhajovat neobhajitelné (*). Moje generace by to mohla sledovat s jistým zadostiučiněním, ale pochybuji, že z toho někdo může pociťovat víc než zklamání.

    Realistická část mého myšlení má tendenci Martina Palouše omlouvat okolnostmi (třeba by mu jeho žena nikdy nezapomněla, že se z první tajemníkové nestala paní velvyslancovou). Ta idealistická je zasažena tím, že se zase nenašel člověk, který by veřejně prohlásil: v téhle sviňárně s vámi, pánové, nejedu.

    Rodina konformistů dostává v osobě Martina Palouše významnou posilu. Díky jemu se totiž mnohé naše břímě (ať již z jakkoli vzdálené minulosti) bude zdát daleko menší, protože tady se nechal mocí pokurvit člověk, kterého by nesouhlas nestál víc než papalášskou pozici (v níž neměl být v první řadě).

    (*) Míru Paloušovy servility umocňuje fakt, že nekolik dní poté, co jako zástupce ministerstva obhajoval přítomnost britských hlídek na Ruzyni, dospěli Britové k závěru, že celá akce je politicky neudržitelná a stáhli se do pozadí.


    Britské listy

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|