Britské listy


čtvrtek 9. srpna

O B S A H

Co je nového v České republice:

  • Komentovaný přehled zpráv Odkazy:
  • Výběr nejzajímavějších článků z poslední doby Jak o zrušení imigračních kontrol nepsaly české noviny:
  • Británie byla donucena ukončit "diskriminační" kontroly potenciálních českých imigrantů (Guardian) Česká sebereklama v britském tisku:
  • O zrušení britských imigračních kontrol v Ruzyni se "zasloužil hrdinným nátlakem na Brity Kavan"? Nepřátelská Británie:
  • Další žadatel o azyl byl pobodán na dělnickém sídlišti v Glasgow
  • Velká Británie vězní oběti mučení Tragédie české politiky:
  • Konformista Martin Palouš (Jiří Jírovec) Lidská práva a vládní mluvčí:
  • Vládní zmocněnec pro lidská práva Jan Jařab není negramotný, ale mlží (Tomáš Pecina)

    Kompletní Britské Listy


    Ikona pro Vaši stránku...

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|


  • Britské listy oslovují ty, kteří v České republice rozhodují. Britské listy talks to decision makers in the Czech Republic.

  • Britské listy vycházejí v Praze, v České republice. Vydává je stejnojmenné občanské sdružení se sídlem Slezská 56, 120 00 Praha 2 (IČO: 26519887). Britské listy is published in Prague, the Czech Republic, by the Britské Listy Association. ISSN 1213-1792.

  • Stanovy občanského sdružení jsou zde.

  • Šéfredaktorem je Jan Čulík (325 Kilmarnock Road, Glasgow G43 2DS, U.K.), značka JČ, stálý pražský redakční tým tvoří Tomáš Pecina (TP) a Štěpán Kotrba (koš, šok, ŠK). E-mailová adresa redakce je zde.

  • Britské listy vycházejí na serveru Internet Servisu.

  • Tady je minulé vydání Britských listů.

  • Use it or lose it. Chcete-li si deník udržet, inzerujte na  jeho stránkách. Zde je náš ceník i další informace.

    Co je nového v České republice

    Leninské cui bono: Martin Palouš "Pecinovi odpovídat nebudu, protože to zneužije ke kritice"

    Filozofický dialog Martina Palouše: ptejte se mě na cokoliv, stejně neodpovím

    Využili jsme online chatu Lidových novin a položili několik otázek náměstkovi ministra zahraničních věcí Martinu Paloušovi:

    Tomáš Pecina: Proč vaše vláda umožňovala provádět imigrační prověrky mimo britské území a dovolovala tak vládě Velké Británie obcházet Ženevskou konvenci z roku 1951?

    Martin Palouš: Britští konzulární úředníci vydávali na ruzyňském letišti na základě konzulární úmluvy dokumenty potřebné k cestě do Velké Británie.

    Můžete odhadnout - ze statistických čísel - počet oprávněných žadatelů o azyl, kterým zřízení imigračních kontrol zabránilo opustit Českou republiku?

    Nemohu.

    V Senátu jste hovořil o tom, že kdyby Romové požádali o azyl v Německu, byli by německou stranou vráceni na základě readmisní dohody (v protokolu není tato část bohužel přepsána přesně). Bylo to přeřeknutí nebo na tomto výroku trváte?

    (bez odpovědi)

    Konzultoval jste politiku "protiromských kontrol" s prezidentem Havlem, s nímž, jak známo, udržujete dlouholeté neformální vztahy? S jakým výsledkem?

    Nekonzultoval.

    Jak daleko je vláda ochotna jít ve vstřícnosti k britské straně? Jste ochotni přistoupit na další nestandardní opatření, např. nařídit leteckým společnostem, aby prověrky cestujících prováděly samy? Zavést výjezdní doložky? Upravit vztahy k romské minoritě zvláštním zákonem, který po vzoru tzv. norimberských zákonů omezí některá práva této menšiny?

    (bez odpovědi)

    Usilujete nadále o místo velvyslance v USA, přestože, jak vím z ohlasu v našem deníku, tzv. krajanská komunita v USA přijala ruzyňskou epizodu s velkou nelibostí? Nemáte obavy, že Vám v dané situaci odmítnou udělit agrément sami Američané?

    (bez odpovědi)

    Na všechny ostatní otázky si ovšem pan náměstek čas udělal, příkladmo: "Dobrý den, pane Palouši. Nedejte se odradit kousavými dotazy. V rozhovoru pro LN jste me sice trochu zklamal, ale obdivuji vás a fandím vám. Jak se těšíte do Ameriky?" Jinou otázku zveřejňujeme i s odpovědí:

    Ed Findlay, IWM: Budete mit cas, jako velvyslanec, venovat se vztahum mezi politikou a filosofii? A co psani clanku (o Patockovi, Arendtove, a.j.?) :) Zdravim z IWM.?

    Martin Palouš: Právě jsem slíbil jednomu pražskému nakladatelství, že přeložím druhý díl Life of Mind od Hany Arendtové. Rozhodně se nemíním filozofie vzdát a v skrytu duše doufám, že i z Washingtonu budu moci i nadále udržovat se svými přáteli filozofický dialog.

    V závěru chatu se jeden čtenář zeptal, proč pan náměstek přeskakuje mé otázky. Dostalo se mu následující odpovědi: "Otázkám pana Peciny se nevyhýbám, jen mám pocit, že nejsou kladeny proto, aby se pan Pecina něco dozvěděl, ale aby měl ve svých Britských listech co kritizovat. "Rasistou", jak zde napsal [Jakže? Kde?-pozn. TP], rozhodně nejsem, a za svými názory, i když se nutně s jeho neshodují, si stojím. Na otázku, zdali Američané dají agrément, odpovědět pochopitelně nemohu, protože to není moje věc."

    U vědomí vrcholně trapné situace se však M. Palouš překonal a ke dvěma ze tří původně odmítnutých dotazů se v závěru vrátil. Že v jednom případě odpověděl na něco jiného, než na co jsem se ptal, už jaksi patří ke kultuře představitelů postkomunistické České republiky:

    V Senátu jste hovořil o tom, že kdyby Romové požádali o azyl v Německu, byli by německou stranou vráceni na základě readmisní dohody (v protokolu není tato část bohužel přepsána přesně). Bylo to přeřeknutí nebo na tomto výroku trváte?

    Skutečností je, že valná většina žadatelů o azyl z České republiky se obrací na britské, případně belgické úřady, a nikoli na úřady sousedních zemí.

    Jak daleko je vláda ochotna jít ve vstřícnosti k britské straně? Jste ochotni přistoupit na další nestandardní opatření, např. nařídit leteckým společnostem, aby prověrky cestujících prováděly samy? Zavést výjezdní doložky? Upravit vztahy k romské minoritě zvláštním zákonem, který po vzoru tzv. norimberských zákonů omezí některá práva této menšiny?

    Mám-li vůbec vážně brát tento dotaz jako skutečný: zavedení výjezdních doložek pochopitelně v úvahu nepřichází, stejně jako nepřichází v úvahu omezování práva národnostních menšin. Leteckým společnostem česká vláda nic nařizovat nemůže, pokud jde o občanskoprávní vztahy mezi nimi a jejich cestujícími.

    V posledním případě nemá M. Palouš zcela pravdu, protože letecká společnost zjišťující finanční zajištění přepravovaných osob nebo jiné s přepravou nesouvisející údaje porušuje zákon č. 101/2000 Sb. o ochraně osobních údajů; nařizovat dopravcům to vláda opravdu nemůže, ale mohla (a měla) by jim to zakázat. (TP)

  • Pořádného personálního přehmatu se dopustil šéfredaktor redakce publicistiky ČT Petr Bohuš, když angažoval do funkce dramaturga Karolínu Rezkovou, bývalou redaktorku zahraniční redakce TV Nova a pozdější pracovnici Mozaic Strategic Communications, PR agentury, v níž působí mj. bývalý ředitel ČT pro strategický rozvoj Gordon Lovitt. Opakujeme totéž, co jsme říkali, když do ČT loni nastoupil přímo z PR agentury Přemysl Čech: není nic špatného na tom, když novinář přejde "na druhou stranu barikády" a pomáhá svým klientům v budování co nejlepšího mediálního obrazu, ale tato cesta - stejně jako cesta do politiky - je jednosměrná a není z ní návratu. Jen médium, které naprosto nedbá o svou pověst, zaměstná "napraveného" PRmana. (TP)

  • "Čulík způsobil v úterý na tiskové konferenci skandál, ale už radši moc neřekneme, kvůli čemu vlastně, a v žádném případě ta témata nebudeme sami analyzovat." Namísto toho, aby se české sdělovací prostředky vážně zabývaly a nezávisle samy zkoumaly kritické otázky, které vznesl Jan Čulík v úterý na Kavanově tiskové konferenci, totiž zda byly či nebyly britské imigrační kontroly na ruzyňském letišti protizákonné podle samotného dobrozdání MZV, které se pak rozhodlo obejít v této věci parlament a prezidenta, a proč tvrdili neinformované české novinářské obci v některých věcech činitelé britského velvyslanectví nepravdu (1. Broucher: "Žádný český občan nemá právo žádat v Británii o azyl." - přitom Romové v Británii azyl na odvolání dostávají; 2. Keefe: "Nejednáme jako rasisti, protože je to protizákonné." - přitom Race Relations Act dovoluje imigračním úředníkům rasistické hodnocení žadatelů o azyl, 3. Keefe: "Potřebujeme od Romů volné ruce, abychom mohli pomáhat skutečným žadatelům o azyl, přicházejícím z autenticky strašlivých životních podmínek." - ve skutečnosti britská vláda i prokázaně mučeným žadatelům o azyl útočiště v Británii nezřídka odpírá a oběti mučení vězní, čímž porušuje mezinárodní předpisy, viz toto vydání BL), stačilo jim, aby většinou jen poreferovaly o tom, že měl prý Jan Čulík s Alešem Pospíšilem, Kavanovým "mluvčím" "potyčku". Na hlubší samostatný rozbor závažných otázek, které Jan Čulík na Kavanově tiskové konferenci vznesl, se nezmohly. Škoda. Co když Čulík kecal? Nebo co když naopak Kavan a Keefe kecali? To české sdělovací prostředky vlastní analýzou nezjišťovaly (kdo by se o něco takového zajímal!), v nejlepším případě krátce s odstupem referovaly, že Čulík na tiskové konferenci cosi říkal. :) - Podívejte se, mimochodem, jak o zrušení britských letištních kontrol referoval včerejší Guardian, viz první text těchto BL. Je to poněkud odlišné od článků, které přinesl poslušný český tisk. (JČ) :)

    Poznámka TP: Jan Čulík situaci chápe správně. Když v roce 1988 povolil komunistický režim první neoficiální demonstraci v Praze na Škroupově náměstí, také bylo zprávou, že se konala, ne co na ní kdo říkal. Novinář, který si dovolí přijít na tiskovou konferenci, položit otázku a trvat na odpovědi, je v této zemi zaznamenáníhodnou raritou, ve srovnání s níž obsah položené otázky zcela ztrácí na významu.

  • České ministerstvo zahraničních věcí má skutečně vážné problémy s realitou. Zde na svých oficiálních stránkách zveřejnilo MZV to, jak ono vidí "transkript" tiskovky, na níž v úterý Jan Čulík "vyrušoval" vznesením závažných otázek. Cenzura je opravdu dokonalá: ministerstvo zcela vyzmizíkovalo novinářovy otázky a publikovalo jen odpovědi vládnoucího establishmentu. Je to senzační postkomunistická komedie: srovnejte výše uvedenou verzi událostí, jak ji vidí MZV, se skutečným transkriptem podstatných částí tiskovky, který jsme publikovali v BL včera. Je možno ministerstvu zahraničních věcí v čemkoliv vůbec důvěřovat, když mění realitu svým vnímáním takto podstatně? (JČ) :)

  • Subtilní sofismata prince Stanislava. Stále mi vrtá hlavou, jak je to vlastně s těmi statistikami o trestných činech policie. Více odhalených zločinců v uniformě = lepší práce Inspekce ministra vnitra, která tuto kriminalitu tvrději stíhá. Méně odhalených zločinců v uniformě = lepší práce Inspekce ministra vnitra, protože její boj s trestnou činností politistů je úspěšný. Jak by ale vypadal neúspěch IMV? Je vůbec taková situace představitelná? Je, ovšem dojít k ní může zhruba se stejnou pravděpodobností, jako že hozená mince zůstane stát na hraně. Inspekce by neuspěla jedině v případě, že by statistiky zůstaly přesně stejné jako v předchozím období. (TP)

  • V Česku je stále přísně. Jinou zajímavou statistiku jsme dostali od tiskové mluvčí Ministerstva spravedlnosti Ivy Chaloupkové: V prvním pololetí letošního roku bylo odsouzeno pro trestný čin pomluva (§ 206 TZ) celkem sedm pachatelů, šest mužů a jedna žena. Tři dostali podmínečný trest, tři pokutu a v jednom případě soud od potrestání upustil. --- Mrtvý paragraf z komunistického trestního zákoníku, jak jsme se domnívali? Nezdá se... (TP)

  • Umění výstižného, překvapivého titulku s nádechem černého humoru prezentovala ČTK, když svou zprávu o rekonstrukci střelby v Mělníce nazvala "Rekonstrukce prokázala, že policista mohl ženu smrtelně zranit". A já bloud si myslel, že ji zastřelil někdo jiný! (TP)

  • Omluva. Omlouvám se Jiřímu Borovcovi z TV Prima, že jsem ho podle Čulíkova popisu mylně ztotožnil s hulvátem, s nímž se na včerejší tiskovce na MZV J. Čulík dostal do konfliktu. (TP)

    Galerie Britských listů

  • Do fotogalerií jsme doplnili mnoho nových fotografií, mj. snímky, které Štěpán Kotrba pořídil ve spolupráci s Českým rozhlasem a které dokumentují jeho akci Africká odysea, narozeniny nosorožce v králodvorské ZOO, letecké záběry z východních Čech a fotografie parních lokomotiv, které nasnímal Tomáš Pecina v Lužné u Rakovníka. (TP)


    Hlavně nenápadně!

  • Zpřístupnili jsme galerii portrétů 42 "podivných postav", které za poslední rok doprovázejí různé pražské demonstrace.

  • Již několik týdnů je v provozu nové diskusní fórum BL. To je k dispozici zatím pouze pro prohlížeč Internet Explorer a pro Mozillu, na netscapové verzi se intenzivně pracuje. (TP)

  • Konto, kam je možné posílat příspěvky na investigativní práci Britských listů, je toto:

    Účet č. 431349001/2400 (2400 je kód banky), eBanka, a. s.
    Ovocný trh 8, 117 19 Praha 1 (na Ovocném trhu je oficiální sídlo banky, ale není tam klientské centrum.)

    Variabilní symbol pro příspěvky 2001 (ti, po nichž chce banka konstatní symbol, mohou použít 0558).

    Příspěvek lze složit (bez poplatku) na kterémkoli klientském centru banky:
       Brno, Jánská 1/3
       České Budějovice, Kanovnická 18 (podle věrohodných zpráv neexistuje)
       Hradec Hrálové, Rašínova tř. 1669
       Olomouc, K. Světlé 2
       Ostrava, Dlouhá 3
       Pardubice, 17. listopadu 238 (dtto)
       Plzeň, Šafaříkovy sady 5
       Praha, Václavské nám. 43
       Praha - Zlatý Anděl, Nádražní 23

    (Prosíme čtenáře, kteří přispěli nebo přispějí tímto způsobem v hotovosti, aby nás informovali e-mailem, kde a kdy částku zaplatili - připravujeme pro všechny sponzory malý, ale exkluzivní dárek a nechceme, aby o něj anonymní sponzoři přišli.)

  • TEMATICKÝ ARCHÍV BRITSKÝCH LISTŮ je na adrese http://www.britskelisty.cz/xz/.

  • Přehled anglicky napsaných článků od Jana Čulíka a  Andrewa Stroehleina o aktuálním vývoji v České republice najdete zdezde.

  • Hudba a zvuk - Každé úterý: Týdenní přílohu věnovanou vážné hudbě (archív textů i zvukových ukázek) píše a rediguje v Neviditelném psu Lubomír Fendrych na adrese http://pes.eunet.cz/hudba/hudba.htm.

  • Britské listy rozšiřované e-mailem. Na žádost čtenářů, zda by nebylo možno rozšiřovat BL i e-mailem, je nyní tato služba laskavostí Internet Servisu a Jiřího Gallase k dispozici. Podívejte se na adresu http://www.britskelisty.cz/blpostou.html.

  • Britské listy nyní mají novou automatickou každý den aktualizovanou upoutávku. Je na adrese http://www.britskelisty.cz /prehled.html. Obracím se na ty čtenáře-příznivce tohoto časopisu, kterým je význam Britských listů jasný a vědí, že je rozumné povědomost o tomto časopise rozšiřovat, aby upoutávku případně umístili na své internetové stránky. JČ.

  • Czech media, Czech politics and Czech culture: A selection of English language articles, published in Britské listy.

  • (Jan Čulík má anglicko-českou stránku materiálů a  hyperlinků, týkajících se ČR, zde na Glasgow University).

  • Zde jsou užitečné internetové stránky pro bohemisty a specialisty na Českou republiku.

  • Kdo je vydavatel Britských listů? Zde je životopis Jana Čulíka.


    Výběr textů z posledních dní:

    Británie byla donucena ukončit "diskriminační" kontroly potenciálních českých imigrantů

    Tento článek Alana Travise a Kate Connollyové vyšel včera v deníku Guardian.

    Činitelé britského ministerstva vnitra byli nuceni v úterý zrušit kontroverzní nové opatření, podle něhož britští imigrační úředníci umístění v Praze prověřovali všechny cestující do Londýna, po protestech od českých politiků, že je opatření diskriminační.

    Opatření vyvolalo v České republice vlnu veřejného rozhořčení poté, co bylo znemožněno anonymně vystupujícímu televiznímu reportéru romského původu, aby letěl do Londýna. Organizace na obranu lidských práv tvrdily, že se opatření nespravedlivě zaměřuje na romské žadatele o azyl.

    Britské ministerstvo vnitra v úterý tvrdilo, že jeho rozhodnutí zrušit od čtvrtka "předodbavovací imigrační kontroly" na pražském letišti je důsledkem úspěchu zmíněného opatření.

    Avšak organizace na obranu lidských práv tvrdily, že zrušení imigračních kontrol na pražském letišti po třech týdnech je důkazem, že byl ministr vnitra překvapen reakcí. Většina odporu pocházela ze skutečnosti, že Češi museli čelit stejným kontrolám jako romští cestující.

    Do Prahy bylo vysláno dvanáct britských imigračních úředníků jako součást "předodbavovacích" letištních kontrol, které měly být zavedeny po celém Balkáně, pokud by se ukázalo, že jsou úspěšné.

    Britské ministerstvo vnitra v úterý uvedlo, že od zahájení imigračních kontrol na pražském letišti 18. července bylo vyloučeno z letecké přepravy do Londýna asi 110 osob, z nichž bylo nejméně šedesát českých Romů.

    Britské imigrační kontroly na pražském letišti vyvolávaly po celou dobu své existence palcové titulky na prvních stranách českého tisku dokud v úterý ministr zahraničních věcí Jan Kavan neoznámil, že bude opatření zrušeno poté, co si čeští politikové stěžovali, že je opatření diskriminační.

    "Zavedení tohoto kontrolního systému vyslalo jasný signál, že zneužívání azylových a imigračních procedur ve Velké Británii je nepřijatelné," uvedl Jan Kavan.

    Britské ministerstvo vnitra uvedlo, že ruší toto "pružné a krátkodobé opatření" protože jasně zapůsobilo jako odstrašující prostředek: Během doby, kdy se prováděly kontroly v Ruzyni, poklesl počet žádostí o azyl, které během tří týdnů před zavedením tohoto opatření dosáhly počtu 200, na 20.

    Avšak Jan Shawová, činitelka organizace Amnesty Internation pro uprchlíky, konstatovala, že opatření na ruzyňském letišti vyvolalo velké znepokojení. "Není sporu o tom, že toto opatření porušuje ducha konvence o uprchlících z roku 1951 v tom smyslu, že osobám, které potencionálně prchají před porušováním lidských práv, je odpírán přístup k azylu v Británii.

    Shawová zdůraznila, že byl tento úřední rasismus vůči Romů učiněn součástí práva v novele britského Zákona o rasových vztazích (Race Relations Act), který poskytl imigračním úředníkům pravomoci diskriminovat konkrétní etnické skupiny, včetně Afghánců a Kurdů.

    České průzkumy veřejného mínění ukazovaly, že se drtivá většina obyvatelstva staví proti tomu, aby bylo dovoleno britským imigračním úředníkům rozhodovat o tom, kdo smí cestovat do Británie.

    Z průzkumů veřejného mínění také vyplynulo, že téměř 60 procent Čechů souhlasí s tm, aby imigrační úředníci zabránili Romům cestovat do zahraničí, neboť to prý dělá České republice špatnou pověst.

    Pozorovatelé poukázali na to, že tyto výsledky průzkumů veřejného mínění jak se zdá potvrzují, že Češi diskriminují svou největší etnickou menšinu. Romové byli široce obviňováni za to, že pro Čechy zavedla víza v roce 1997 Kanada a v roce 2001 Nový Zéland.

    Politikové, včetně sociálnědemokratického premiéra Miloše Zemana, který v únoru podepsal bilaterální dohodu s Británii, která měla zavést tyto britské imigrační kontroly v Praze, ho veřejně odsoudil jako rasistické a diskriminační opatření, ale až poté, co investigativní pořad v České televizi ukázal jednoho romského novináře, který zamýšlel cestovat na stejnou adresu v Londýně jako jeho bělošská kolegyně a bylo mu v  cestě do Londýna zabráněno.

    Skryté kamery ukázaly britského imigračního úředníka na ruzyňském letišti, který romskému reportéru sdělil, že nevěří jeho tvrzení že jede na dovolenou a že se vrátí do České republiky.

    Analytikové konstatují, že by bývali politikové britské imigrační kontroly v Ruzyni podporovali, pokud by se ukázalo, že jsou úspěšné.

    Organizace bojující za práva Romů oznámily, že budou českou vládu žalovat, že toto opatření připustila.


    Česká sebereklama v britském tisku:

    O zrušení britských imigračních kontrol v Ruzyni se "zasloužil hrdinným nátlakem na Brity Kavan"?

    Tento článek vyšel včera v konzervativním deníku Daily Telegraph.

    Britské imigrační kontroly na pražském letišti, které obvinili obránci lidských práv z rasistické segregace vůči Romům, budou ve čtvrtek zrušeny, za pouhé tři týdny poté, co byly zavedeny.

    Rozhodnutí zastavit tyto imigrační kontroly bylo oznámeno ve společném prohlášení britské a české vlády. Zatímco britská vláda tvrdila, že bylo opatření úspěchem a že vždycky bylo zamýšleno jen jako dočasné, britská Imigrační služba poukazovala na to, že se Romové ruzyňským kontrolám vyhýbají.

    Martin Slade, generální tajemník odborů britské Imigrační služby uvedl: "Jakmile stanice začala fungovat, bylo jasné, že její životnost bude omezená. Že prý se jí začali vyhýbat a cestují přes Rakousko, Francii nebo Dublin."

    Došlo také ke ztrapnění, kdy bylo muži tmavé pleti, najatému Českou televizí, aby se vydával za cestujícího do Británie, zabráněno v cestě letadlem do Londýna, zatímco bělošce to umožněno bylo.

    Soukromě konstatovali vysocí čeští činitelé, že vyvinuli na Británii nátlak, aby kontroly na letišti zrušila. (Podtrhla redakce BL.)

    (...)

    Článek pak pokračuje známými fakty, jsou v něm ale dál některé drobné nepřesnosti.)

    Poznámka TP: To je charakteristický projev Kavanova stylu. Když vypukla aféra s britskými úředníky na Ruzyni, Kavan nechal neoficiálními kanály vzkázat Britským listům, že on sám je proti tomuto opatření, ale jako ministr s ním nemůže nic dělat; každou kritiku opatření v médiích však vítá, aby získal prostředky k nátlaku na Brity. Reagoval jsem odpovědí, že tento "spin" neberu a když si pan Kavan něco jiného myslí a něco jiného říká, asi by neměl být ministrem.


    Další žadatel o azyl byl pobodán na dělnickém sídlišti v Glasgow

    Druhý žadatel o azyl byl v úterý večer pobodán na sídlišti Sighthill v Glasgow, zatímco tam pokračovaly protesty proti údajně rasisticky motivované vraždě kurdského uprchlíka.

    Dvaadvacetiletý Íránec leží v glasgowské nemocnici Royal Infirmary poté, co, jak konstatuje policie, se stal terčem bezdůvodného útoku.

    Mluvčí Strathclyde Police konstatoval: "Hovořili jsme s tímto uprchlíkem a zdá se, že to byl zcela bezdůvodný útok.

    V souvislosti s jiným incidentem byli podrobeni výslechu dva žadatelé o azyl, poté, co byl v jiné oblasti města pobodán běloch. Později byli propuštěni.

    V Sighthillu, v tomto zanedbaném dělnickém ghettu, vzniklo násilí poté, co Firsat Dag dvaadvacetiletý uprchlík z Turecka, který přicestoval do Británie pod falešným jménem Firsat Yidiz, byl v časných ranních hodinách minulou neděli zavražděn.

    Stovky žadatelů o azyl demonstrovaly v ulicích na protest proti této vraždě, zatímco bělošští obyvatelé dělnického sídliště vyhrožovali imigrantům a ničili veřejný majetek. Stěžovali si, že se o ně komunální úřady řádně nestarají.

    Skotská nezávislá Rada pro uprchlíky konstatovala, že od letošního ledna došlo v Glasgow k 70 rasovým útokům a 7 z nich bylo vážných.

    Ministr George Foulkes nařídil zastavit stěhování uprchlíků na sídliště v Sighthillu.

    Velký počet z  3500 uprchlíků, odeslaných do Glasgowa, byl ubytován ve čtvrti Sighthill jako součást vládní politiky rozmisťování uprchlíků po celé Británii. Někteří místní lidé pak tam odmítli dál bydlet.

    Norrie Gower, předseda Asociace nájemníku v Sighthillu, poukázal na to, že si lidi myslí, že se vláda stará daleko lépe o uprchlíky než o ně samotné a že právě to na sídlišti vyvolalo rasové napětí. Dodal:

    "Nemyslím, že by se glasgovský komunální úřad měl pyšnit tím, co dokázal v Sighthillu. Odhodili jako na smetiště, a to myslím doslovně a vážně, téměř 2000 uprchlíků do nejvíce sociálně deprivované oblasti v celém Skotsku a důsledkem je to, co se stalo. Udělali medvědí službu uprchlíkům i obyvatelům Sighthillu.

    Julia Allanová, předsedkyně skotské Rady pro uprchlíky, konstatovala: "Velký počet žadatelů o azyl byl přestěhován do Glasgowa, aniž by se to předem řádně naplánovalo. Situaci nijak neulehčilo, jestliže na sídlišti bydlí velmi zranitelní lidé ve městě s hospodářskými problémy."

    Allanová obvinila sdělovací prostředky a politiky, že vytvořili všeobecnou antipatii vůči uprchlíkům, vzhledem k tomu, že neustále tvrdí, že je prý většina uprchlíků "podvodných a neoprávněných".


    Velká Británie vězní oběti mučení

    Na českých poměrech mě fascinuje, že mnozí lidé v České republice považují to, že britské úřady odmítají většině českých Romů poskytovat azyl, za důkaz, že jejich žádosti o azyl jsou neoprávněné. Posuďte prosím tento postoj ve světle níže uvedeného článku, který vyšel v deníku Guardian dne 12. července 2001. (JČ)

    Oběti mučení, které žádají ve Velké Británii o azyl, jsou vězněni ve vězeních pod stejnou střechou s odsouzenými vrahy a násilníky. Porušuje to mezinárodní předpisy.

    Vysoké komisařství OSN pro uprchlíky konstatovalo, že toto zjištění činí Velkou Británii jediným státem v Evropské unii, která vězní oběti mučení, kteří v Británii žádají o azyl, přestože nespáchaly žádný trestný čin.

    Nezávislá nadace Medical Foundation for the Care of Victims of Torture (Lékařská nadace pro péči o oběti mučení) uvedla, že ve Velké Británii identifikovala alespoň jedenáct případů. Těchto jedenáct osob bylo mučeno elektrickými šoky, bitím, bičováním, znásilněním, věšením, pálením, předstíranými popravami a částečným dušením.

    Britské ministerstvo uvedlo, že žadatelé o azyl, kteří byli mučeni, jsou posíláni do vězení jen "za výjimečných okolností" a jsou oddělováni od normálních vězňů a mají volnější režim.

    Nadace pro oběti mučení konstatovala, že vláda "proměnila ve frašku" svůj návrh zákona z roku 1998, podle něhož by se skutečnost, že žadatel o azyl byl mučen, měla stát významným faktorem při rozhodování, zda ho poslat do vězení.

    Mluvčí nadace Mary Salinska konstatovala, že se stav některých vězněných žadatelů o azyl zhoršil od té doby, co byli v Británii uvrženi do vězení. "Ve všech zaznamenaných případech došlo k určité míře psychického poškození, i když se situace případ od případu liší. Někteří žadatelé o azyl nekontrolovatelně pláčí, když popisují mučení, jiní se stali obětí jasného psychiatrického onemocnění.

    Pocity zoufalství a izolovanosti jsou násobeny tím, že jsou žadatelé o azyl drženi ve vězení spolu s těmi osobami, které byly obžalovány anebo odsouzeny za vážné trestné činy."

    Nadace zjistila, že jsou žadatelé o azyl v Británii vězněni až 20 měsíců, někdy ještě po dobu několika měsíců poté, co byly získány lékařské důkazy o tom, že byly tyto osoby obětí mučení.

    Po propuštění z vězení dostaly tři osoby azyl nebo mimořádné povolení k pobytu v Británii, tři dostaly dočasné povolení k pobytu, dvě směly zůstat v Británii poté, co rozhodl soud, že by byly mučeny, kdyby byly deportovány domů, jedna mučená osoba byla deportována do své rodné země a jedna zůstává ve vězení.

    Michael Peel, lékař, který provádí pro nadaci pro oběti mučení lékařské prohlídky, konstatoval: "Z psychologického hlediska je bezdůvodné věznění po neurčitou dobu ve vězení vedle odsouzených zločinců silně škodlivé pro mentální stav mučených žadatelů o azyl.

    Vězení se nedokáže o tyto lidi řádně postarat, jejich potřeby jsou jiné než potřeby většinové vězeňské populace, která nejčastěji trpí schizofrenií anebo zneužíváním drog. Mučení žadatelé o azyl trpí depresí a postraumatickými psychickými poruchami v důsledku zažitého stresu.

    Případy, zdokumentované Nadací, se týkají období od 1. ledna 1999 do 23. června 2000. Ministerstvo vnitra konstatovalo, že si není vědomo, že by v současnosti byly drženy v britských vězeních nějaké oběti mučení.

    Dr. Peel naproti tomu konstatoval, že navštívil v červenci 2001 jednoho takového vězně ve vysoce bezpečnostním vězení Belmarsh v jižním Londýně. Uvedl, že tento muž, Kurd, byl v Sýrii rok vězněn a dvakrát týdně byl podrobován bití, byl bičován elektrickým kabelem a na hlavu mu nasazovali pneumatiku od automobilu. "Je zcela zdeprimovaný," uvedl dr. Peel a dodal, že vězeň je svým způsobem na samotce, protože nikdo v tomto britském vězení nehovoří jeho jazykem.

    Sophia Swithernové, mluvčí Vysokého komisařství OSN pro uprchlíky, konstatovala, že to, že Británie umisťuje žadatele o azyl do vězení, je porušením mezinárodních předpisů. "Je to trojí porušení předpisů. Pracujeme na základě předpokladu, že umisťování uprchlíků do vazby je svou podstatou nežádoucí. Zadruhé naše předpisy jasně zdůrazňují, že nemají být uprchlíci nikdy umisťováni do vězení. A za třetí, předpisy jasně konstatují, že oběti mučení patří do kategorie zranitelných lidí, kteří by neměli být v žádném případě zadržováni."

    Mluvčí britského ministerstva vnitra uvedla: "Tam, kde existují nezávislé důkazy, že byl žadatel o azyl obětí mučení, je naší praxí, že takové důkazy budou považovány za důležitý faktor při zvažování, zda má být daná osoba umístěna do vazby. Avšak přesto se mohou vyskytnout okolnosti, kdy navzdory důkazům o mučen je žádoucí, aby byla osoba do vazby umístěna."

    Britská vláda konstatovala, že se odchyluje jen "zřídka" od doporučení a předpisů Výboru OSN pro uprchlíky a od předpisů Evropského výboru proti mučení, což je organizace, kterou založila Rada Evropy, jejíž je Velká Británie členem.


    Konformista Martin Palouš

    Jiří Jírovec

    Být pamětníkem něčeho není zásluha, ale shoda okolností. Například moje datum narození je předsunuto před rok 1970 tak, že si pamatuji tehdejší prověrky na Přírodovědecké fakultě v Praze (a ne zas tak moc, aby mi je skleróza vytlačila z hlavy).

    V podstatě to bylo absurdní divadlo s náznakem realistických prvků boje o fakultní moc a stejně realistickým pocitem viny některých zúčastněných ohledně konformismu. S odstupem času se sice jako nejabsurdnější jeví to, že strana a vláda po nás nechtěla víc než to, abychom formálně projevili souhlas s názorem západních velmocí, že si Moskva může udělat na svém písku pořádek, ale to jsme tehdy tak nevnímali.

    Protože životní zkušenosti jsou těžko přenositelné, nepřekvapilo mě, když se v devadesátých letech objevily mladé hlasy, jejichž nositelé přesně věděli, že jsme tenkrát měli obnažit hruď a nechat se případně převést do stavu mučedníků.

    Jejich pochopitelná odtrženost od minulosti jim umožnila přijmout mravní zásady toho nejvyššího kalibru. Probudili se totiž do pohodlných let, v nichž souhlas s přítomností byl automaticky projevem maximální pokrokovosti a navíc uvolňoval cestu k uprázdněným korytům. A potvora historie se začala opakovat – tohle přece zažili předkové této generace v letech padesátých. A tak zase máme konformisty, kterým vidina kariéry a moci umožňuje upravovat jejich vztah k vlastním ideálům.

    Martin Palouš je výstražným příkladem toho procesu. Moc na sebe musí být pyšná, jak dokázala tohoto idealistu přes lidská práva odstavit do bezpečné pozice. O jeho osobních motivech se lze jen dohadovat. Zdá se, že ale nepochopil základní věc: lidská práva jdou v principu proti každé moci, takže jejich obhájci musí mimo každou moc zůstat.

    Martin Palouš bohužel přerostl na papaláše, který se z titulu své funkce prostituuje tím, že se snaží obhajovat neobhajitelné (*). Moje generace by to mohla sledovat s jistým zadostiučiněním, ale pochybuji, že z toho někdo může pociťovat víc než zklamání.

    Realistická část mého myšlení má tendenci Martina Palouše omlouvat okolnostmi (třeba by mu jeho žena nikdy nezapomněla, že se z první tajemníkové nestala paní velvyslancovou). Ta idealistická je zasažena tím, že se zase nenašel člověk, který by veřejně prohlásil: v téhle sviňárně s vámi, pánové, nejedu.

    Rodina konformistů dostává v osobě Martina Palouše významnou posilu. Díky jemu se totiž mnohé naše břímě (ať již z jakkoli vzdálené minulosti) bude zdát daleko menší, protože tady se nechal mocí pokurvit člověk, kterého by nesouhlas nestál víc než papalášskou pozici (v níž neměl být v první řadě).

    (*) Míru Paloušovy servility umocňuje fakt, že nekolik dní poté, co jako zástupce ministerstva obhajoval přítomnost britských hlídek na Ruzyni, dospěli Britové k závěru, že celá akce je politicky neudržitelná a stáhli se do pozadí.


    Vládní zmocněnec pro lidská práva Jan Jařab není negramotný (ale zato pozoruhodně mlží)

    Tomáš Pecina

    Přinášíme odpovědi J. Jařaba na šest otázek Tomáše Peciny, které byly položeny na 
    chatu iDnes:

    TP: Pane Jařabe, zpráva Výboru pro lidská práva při OSN kritizuje Českou republiku mj. za to, že provádí segregaci romských dětí. Vy jste to pro ČTK popřel. Proč?

    JJ: Nepopřel. Na to přišla ČTK sama; vycházela z toho, že se to slovo neobjevilo nebylo v tom zkráceném výtahu. Já jsem se ohradil proti tvrzení Evropského střediska pro práva Romů, že Výbor označil zacházení s Romy za JEDINÝ závažný problém v lidských právech u nás, což je samozřejmě účelový nesmysl. Výbor pro lidská práva se zabýval lidskými právy v celé šíři a označil více než 20 oblastí, k nimž se vyjádřil kriticky. Pokud jde o Romy, Výbor konstatoval problémy se zaměstnaností, zařazováním dětí do zvláštních škol (a výslovně použil termín "segregace"), rasovým násilím, diskriminací - problémy, o kterých nejen víme, ale sami jsme je popsali ve zprávě ČR a snažíme se přispívat k jejich řešení. Za daleko významnější proto např. já považuji stanovisko Výboru k tomu, že nám chybí nezávislá kontrola policie.

    Je podle vašeho názoru selekce cestujících na Ruzyni britskými imigračními/konzulárními úředníky v souladu s mezinárodními závazky České republiky? Proč jste se k otázce "protiazylových hlídek" tak dlouho nevyjadřoval?

    Pokud by se prokázala rasová diskriminace, bylo by to nepochybně i porušením našich mezinárodních závazků; stát by se toho porušení dopustil už tím, že diskriminaci na svém území strpí. Proč jsem se nevyjadřoval? Byl jsem, s dovolením, na dovolené. Pak jsem tu dovolenou přerušil a od té doby se k této otázce vyjadřuji.

    Co udělá váš úřad pro osoby, které nebyly vpuštěny do letadla jen na základě barvy pleti?

    V případě paní Ireny Bagárové, kde je podezření, že důvodem byla skutečně jen příslušnost k romské minoritě, jsme se už na britskou stranu obrátili. Jiný případ, u něhož bychom si byli jisti, že nešlo o žadatele o azyl, zatím nemáme (samozřejmě vyjma Samka a tam šlo o novinářský "test"). Teď budou kontroly zrušeny, takže tato otázka snad už nebude aktuální.

    Byli podle vašeho názoru mezi odmítnutými cestujícími i oprávnění žadatelé o azyl ve Velké Británii?

    Na tuto otázku opravdu neznám odpověď.

    Můžete uvést aspoň jeden příklad významného pozitivního výsledku vašeho dosavadního působení ve funkci?

    Vybojoval jsem změnu směrnice ministerstva obrany k zákonu č. 255/1946 Sb. - ministerstvo uznalo i ty Židy, kteří se za války ukrývali nebo byli posláni do pracovních praporů Slovenského štátu, za osoby, jež byly omezeny na osobní svobodě. Mohou proto nyní dostat osvědčení podle výše zmíněného zákona. Byl to zápas, který trval 1,5 roku, a na jeho výsledek jsem hrdý. Doufám, že se podaří i přijetí vládního návrhu zákona o registrovaném partnerství, jehož jsem byl iniciátorem (ještě jako tajemník sekce pro občanská a politická práva), novelizace zákona o výkonu trestu a novelizace zákona o veřejném zdravotním pojištění (zatím novorozené děti cizinců s povoleným pobytem nejsou ze zákona pojištěny, a mají-li vážnou nemoc, nikdo je smluvně nepojistí).

    Je podle vás oprávněná kritika zprávy Výboru pro lidská práva ohledně vaší funkce (tj. vládní úředník, který má kontrolovat, jak stát dodržuje lidská práva občanů)?

    O takové kritice nic nevím.

    Je-li skutečně pravda, že J. Jařab nikdy neřekl, že ve zprávě není ani slovo o segregaci romských dětí, a ČTK mu to pouze vložila do úst na základě vlastní interpretace dokumentů, jak to Jařab popisuje, vzniká otázka, jak kvalitní jsou ostatní výstupy České tiskové kanceláře. Daná věta sice nebyla v uvozovkách jako přímá řeč, ale formulace nepřipouští pochybnost, že výrok je připisován Jařabovi. ČTK by ve vlastním zájmu měla případ osvětlit a za chybu, pokud se jí dopustila, se veřejně omluvit.

    Jan Jařab se symptomaticky odmítl vyjádřit ke klíčové otázce, totiž zda byli mechanismem předsunutých kontrol zadrženi i oprávnění žadatelé o azyl. Nechce lhát a jako vládní úředník se musí snažit ze všech sil potlačovat a bagatelizovat informaci o počtu žadatelů, jimž britské úřady (na základě výroků odvolacího soudu) status rasově perzekuovaného uprchlíka přiznaly. I jediný takový případ by byl z hlediska české vlády skandálním přiznáním - a počet těchto osob je někde mezi osmi a dvaceti procenty všech romských žadatelů o azyl (první číslo uvedl na úterní tiskovce Denis Keefe, druhé je údajem nevládních skupin, který přinesl článekGuardianu).

    V této souvislosti je nanejvýš znepokojivá věta J. Jařaba, že "jiný případ, u něhož bychom si byli jisti, že nešlo o žadatele o azyl, zatím nemáme." Právo požádat v cizí zemi o azyl je zakotveno v Listině základních práv a svobod (jako širší právo opustit zemi) a vládní úředník nesmí diskriminovat (rozlišovat) mezi občany na základě toho, podezírá-li nebo nepodezírá-li je z úmyslu požádat v cizí zemi o azyl. V opačném případě by stát zaváděl institut "otkazniků". V mé otázce není ani zmínky o tom, s jakým úmyslem chtěly tyto osoby vycestovat - šlo o drobnou novinářskou past, do níž se Jan Jařab svou odpovědí chytil.

    Kritika postavení vládního zmocněnce je obsažena v bodě 7 zprávy a je širší; jejím předmětem je celé uspořádaní v ochraně lidských práv v České republice. Zpráva kritizuje, že neexistuje žádný kompetencemi vybavený nezávislý orgán, který by se zabýval dohledem nad dodržováním Mezinárodní úmluvy o občanských a politických právech. (TP)

  • Britské listy

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|