Britské listy


středa 15. srpna

O B S A H

Co je nového v České republice:

  • Komentovaný přehled zpráv Odkazy:
  • Výběr nejzajímavějších článků z poslední doby ČR a její mezinárodní právní závazky:
  • ČR stále neplní některé své právní závazky v rámci Helsinského procesu (Erika Schlager, Helsinský výbor amerického Kongresu) Nesplněné požadavky: o čem psal Helsinský výbor amerického Kongresu Martinu Paloušovi už v roce 1999:
  • Práva Romů, restituce Čechoameričanů a trestní stíhání za pomluvu Odpověď Petra Uhla a Martina Palouše:
  • Důvěřujte nám, vládním strukturám a ne nevládním organizacím, jsme bývalí disidenti a teď máme státní funkce K blížící se privatizaci české energetiky:
  • Je Česká republika na cestě k bankrotu? (František Nepil) Dotaz:
  • Proč se Česká televize vrací do socialismu? (Viktor Najmon) O rasismu:
  • Romové jsou nám vlastně užiteční (Pavel Činčera) Češi v Americe:
  • The Nebraska Happening (Miloslav Rechcígl, SVU) Oznámení:
  • Vladimír Železný není ředitelem ČNTS (CME)



    Ikona pro Vaši stránku...

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|


  • Odpověď Petra Uhla a Martina Palouše

    Důvěřujte nám, vládním strukturám a ne nevládním organizacím, jsme bývalí disidenti a teď máme státní funkce

    Praha 9. března 1999

    Vážený pane poslanče Smithi a vážený pane poslanče Hoyere,

    Chceme Vás ujistit, že přikládáme velký význam zájmu vašeho výboru o lidská a občanská práva v naší zemi, stejně jako jeho povzbuzování našeho vlastního úsilí. Jsme si vědomi, že navzdory obrovskému pokroku, který naše země v tomto ohledu učinila po svém návratu do společenství demokratických států existují ještě oblasti, kde náprava nepřinesla konkrétní výsledky, a tak právem vzniká kritika. Jsme rádi, že jsme měli možnost hovořit s vámi o těchto oblastech, naposledy na půdě Helsinského výboru amerického Kongresu dne 20. ledna 1999.

    Než se budeme zabývat závěry této schůze, rádi bychom zdůraznili, že jsme oba pracovali po mnoho let jako aktivisté v oblasti lidských práv a jsme si tedy dobře vědomi, že neustálé monitorování dané země mezinárodními a nevládními organizacemi hraje nenahraditelnou roli. Víme z vlastní zkušenosti, jak důležité to bylo, když byla v naší zemi nesvoboda. Otevřená kritika tehdejší situace byla pro nás zdrojem naděje a později také inspirace pro obnovení zákonnosti v naší zemi po pádu komunismu.

    Oba si myslíme, že i dnes má váš názor na naše úspěchy i neúspěchy na poli lidských práv důležité místo, protože jsme přesvědčeni, že pokládání institučních zakládajících kamenů občanské společnosti neznamená konec boje za lidská práva, ale spíš je to svého druhu začátek. Oba jsme přesvědčeni, že je to pokračující proces, jehož cílem je učinit respekt pro lidská práva a jejich ochranu přirozeným a všeobecně sdíleným principem pro život lidí na všech jeho úrovních. Víme velmi dobře, že je Česká republika tomuto ideálu stále ještě daleko, i když už předpoklady pro vznik takové situace byly vytvořeny, stejně jako prostor pro svobodnou diskusi o tomto tématu.

    Shodou okolností patříme od nedávna oba do kategorie zástupců současné vlády a zastáváme vedoucí funkce v institucích, kde hrají lidská práva primární roli. Jedna z těchto dvou institucí byla dokonce vládou pověřena, aby trvale dozírala na lidská práva v této zemi a aby navrhovala legislativní i výkonná opatření na nápravu situace na tomto poli. Oba pracujeme usilovně ve svých funkcích, abychom poskytli lidským právům místo, které si zaslouží. A vnímáme to, že můžeme počítat s otevřenou podporou současné vlády v tomto ohledu jako výraz jejího přání učinit lidská práva součástí aktivní politiky, stejně jako výzvou pro nás oba.

    Dlouhá léta práce v nevládních organizacích nás naučila přistupovat k otázce dodržování lidských práv státními institucemi z jasně kritických hledisek. Víme ze zkušenosti, že tento způsob vnímání reality, totiž jako zapálení aktivisté, má své dobré důvody a je to jediný přístup, na jehož základě lze usilovat o zásadní změny. Avšak my také dobře víme, že takový přístup vytváří riziko určitých zjednodušení a schematického vnímání skutečnosti. Nezdůrazňujeme tohle jen proto, že nyní jednáme jako vládní činitelé, ale proto, že máme pocit, že takový přístup neposkytuje prostor pro popsání a objektivní vylíčení situace v oblasti lidských práv v zemích procházejících procesem postkomunistické transformace. Co se týče našeho osobního přístupu, můžeme vás ujistit, že v žádném případě neustoupíme od své předchozí kritiky. Naopak jsme rozhodnuti hovořit o všech věcech zcela otevřeně a prokázat na určitých jevech sociální dopad konkrétních problémů. Nicméně, v nové situaci musíme vyhledávat, kdekoliv je to možné, vyvážené, nikoliv jednostranné postoje, které berou v úvahu celou řadu dalších okolností. Avšak tyto postoje, bohužel, často, přenášejí řešení konkrétních případů z výšin abstraktních zásad dolů na tvrdou zemi každodenní reality.

    Tváří v tvář často neodůvodněné a selektivně pojaté kritice stavu lidských práv v naší zemi jsme připraveni bránit své pevné přesvědčení, že v rámci obnovení demokracie v naší zemi splnila Česká republika všechny základní podmínky pro to, aby mohla být považována za zemi, v níž je stav lidských práv srovnatelný s jeho stavem ve většině pokročilých západních zemí. Zároveň však nezavíráme oči před skutečností, že existuje celá řada fenoménů a projevů (sic!) jdoucích proti této premise.

    Soudíce podle zkušeností, které jsme získali ve svých nových vládních funkcích, neexistují jednoduchá a okamžitá řešení většiny problémů v oblastech, v nichž stále ještě neposkytujeme plný respekt lidským právům. V absolutní většině těchto problémů jde o otázky se složitým kulturním a sociálním pozadím, s hlubokými kořeny v minulosti. Jde o problémy, jejichž vnímání vyžaduje určitou úroveň sociálního povědomí. Odstranění těchto problémů je otázkou delší perspektivy, vyžaduje to systematický přístup a vzdělávání směrem k vyšší úrovni všeobecného občanského uvědomění. Toto se zejména týká celé kategorie problémů spojených s etnickou skupinou Romů. Tyto problémy se staly svého druhu zkreslujícím zrcadlem stavu lidských práv v České republice. Bude možno je vyřešit jen prostřednictvím osvobození Romů v mnohokulturní společnosti. V tmto případě je situace ještě více komplikovaná skutečností, že je toto proces, jehož podstatné vazby jdou mimo hranice naší země a mají vskutku všeevropský charakter. Současná vláda je si dobře vědoma tohoto problému, který je v českém kontextu nejzjevnějším projevem obecnějšího problému koexistence většinového a menšinového obyvatelstva a vyžaduje, po letech váhání a odkládání, rezolutní systémové řešení, které se bude odrážet v aktivní dlouhodobé politice. Určitá základní opatření však už byla přijata a jsou v současnosti realizována.

    Považujeme za nutné zdůraznit na tomto místě, že současná česká vláda už jasně prokázala své úsilí vyřešit (sic) zvývající nedostatky při dodržování lidských práv také v jiných oblastech, například při nápravě majetkových křivd spáchaných na obětech holocaustu, při dodatku k zákonu o zaměstnanosti, do něhož bude včleněna protidiskriminační klauzule i jinde. Oblast problémů, týkajících se nevyřešené otázky občanství byla zahrnuta do legislativního procesu, ale stále ještě existuje celá řada otevřených otázek. Složitému, ale jak se domníváme konstruktivnímu vývoji čelí rozhovory mezi vládou a církvemi o návratu jejich majetku. V souladu s těmito kroky vláda financuje a v těchto dnech zahájila kampaň proti rasismu a xenofobii. Důkazem úplně nového přístupu je konec konců také založení Úřadu vládního zmocněnce pro lidská práva, jemuž byly poskytnuty podstatné pravomoci.

    Velmi bychom ocenili, kdyby Helsinský výbor vzal všechna tato fakta v úvahu a nevytvářel generalizující obraz stavu lidských práv v naší zemi jen na základě kazuisticky založených zpráv, vypracovaných aktivisty v různých nevládních organizacích. Přejeme si, aby byly generalizující úsudky o stavu lidských práv v České republice založeny na vyváženém zhodnocení, které se nebude spoléhat jen na jeden druh informačního zdroje. Naopak, podpora pro úsilí české vlády o dobře zaměřenou a systematickou politiku v oblasti lidských práv, přicházející od mezinárodních institucí, včetně vašeho výboru, by byla pro takové úsilí cenným povzbuzením. Rádi bychom zdůraznili, že jsme ochotni přijímat kritiku, ale v žádném případě by tato kritika neměla být jednostranná. A naše další komunikace by se měla odehrávat přesně v tomto duchu.

    Informovali jsme vás o potřebě vyváženější interpretace stavu lidských práv v naší zemi při našem posledním setkání na půdě vašeho výboru. Čeští účastníci tohoto setkání odcházeli ze schůzky s dojmem, že chápete tuto potřebu a že se otevřela cesta pro lepší komunikaci mezi námi. Známky tohoto lepšího porozumění byly také zjevné ve zveřejněné zprávě o tomto setkání (tiskové prohlášení OBSE z 21. ledna 1999). Bohužel, zpráva obsahuje jednu nepřesnost, která by mohla vést k zkreslujícím závěrům. Text se správně zmiňuje o tom, že v závěru setkání jste kritizovali údajně dosud platné paragrafy našeho trestního zákona týkající se trestního stíhání za pomluvu státu a prezidenta. Činitel, který obsah schůzky zaznamenával, si, jak se zdá, nepovšiml ujištění naší strany, že výše zmíněné paragrafy byly z trestního zákona už odstraněny. Vzhledem k tomu, že nebyl čas na podrobnější vysvětlení, využíváme nyní této příležitosti, abychom záležitost takto vysvětlili:

    1. Nejkritizovanější ustanovení českého trestního zákona byla odstraněna dodatky k českému trestnímu zákonu.

    Dodatek k českému trestnímu zákonu (zákon č. 253/1997), který vešel v platnost 1. ledna 1998, zrušil dva odstavce trestního zákona; odstavec 102, který trestal pomluvu republiky, a odstavec 103, který trestal pomluvu prezidenta. Od 1. ledna 1998 nejsou tyto činy už trestními činy, a tak nikdo nemůže být stíhán na základě výše uvedených ustanovení. Prosím, povšimněte si, že určitý pozitivní vývoj v tomto smyslu byl zmíněn ve zprávě amerického ministerstva zahraničních věcí o stavu lidských práv v jednotlivých zemích na rok 1997, kapitola druhá. Dále bych vás chtěl upozornit, že odstavec 102 trestního zákona změnil Ústavní soud v roce 1994 (než ho nakonec v roce 1997 zrušil) a odstranil v ustanovení slova "parlament, vláda nebo ústavní soud", čímž omezil ochranu před pomluvou podle odstavce 102 jen na "republiku" jako abstraktní pojem.

    2. Musíme se zmínit o tom, že platný trestní zákon stále obsahuje ustanovení, které poskytuje určitou míru ochrany státním orgánům (jako kolektivním organizacím a institucím) proti hrubým slovním útokům (odstavec 154, paragraf 2). Avšak taková ochrana je omezena na situace, kdy státní orgány vykonávají své pravomoce. Podle našeho názoru není toto ustanovení ani v rozporu s mezinárodními normami ohledně svobody projevu, ani si nejsme vědomi žádné vážné kritiky či námitek zaměřených proti tomuto ustanovení. Závěrem se chceme v tomto kontextu zmínit o odstavci 196b trestního zkona, který poskytuje ochranu soudům před opakovanými verbálními útoky a před dalšími činy, které znemožňují jejich funkci. Ve srovnání s ochranou soudů ve Spojených státech (sankce za pohrdání soudem) se nezdá být ochrana, poskytnutá soudům v České republice, nadměrná.

    Prosím, dovolte nám uzavřít náš dopis tím, že znovu vyjádříme své vysoké ocenění práce, kterou dělá Komise pro bezpečnost a spolupráci v Evropě. Rádi bychom vám nabídli jménem českého ministerstva zahraničních věcí a české vlády informace a podporu, jakou můžete v budoucnosti potřebovat.

    Martin Palouš,

    náměstek ministra zahraničních věcí České republiky

    Petr Uhl, zmocněnec vlády České republiky pro lidská práva

    (Z angličtiny přeložil Jan Čulík, anglický originál dopisu je níže.)


    Poznámka TP: Jan Čulík není přesně informován, nejedná se pouze o paragraf o pomluvě, v trestním zákonu zůstala dodnes celá řada skutkových podstat, umožňujích státním orgánům trestat kritiku a omezovat svobodu projevu:

    Útok na státní orgán
    § 154

    ...

    (2) Kdo hrubě urazí nebo pomluví státní orgán při výkonu jeho pravomoci nebo pro tento výkon, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok nebo peněžitým trestem.

    ...

    § 164
    Podněcování

    Kdo veřejně podněcuje k  trestnému činu nebo k hromadnému neplnění důležité povinnosti uložené podle zákona, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta [podle tohoto ustanovení policie vyšetřuje Viléma Baráka za to, že šířil letáky upozorňující na nebezpečí sčítání lidu].

    ...

    § 165
    Schvalování trestného činu

    (1) Kdo veřejně schvaluje trestný čin nebo kdo veřejně vychvaluje pro trestný čin jeho pachatele, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok [použito proti mluvčím INPEGu Alici Dvorské a Viktoru Pioreckému].

    ...

    § 198
    Hanobení národa, rasy a přesvědčení

    (1) Kdo veřejně hanobí
      a) některý národ, jeho jazyk nebo některou rasu, nebo
      b) skupinu obyvatelů republiky pro jejich politické přesvědčení, vyznání nebo proto, že jsou bez vyznání,
    bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta.

    (2) Odnětím svobody až na tři léta bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 nejméně se dvěma osobami.

    § 198a
    Podněcování k nenávisti vůči skupině osob nebo k omezování jejich práv a svobod

    (1) Kdo veřejně podněcuje k  nenávisti k některému národu, rase, náboženství, třídě nebo jiné skupině osob nebo k omezování práv a  svobod jejich příslušníků, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta.

    (2) Stejně bude potrestán, kdo se spolčí nebo srotí k spáchání činu uvedeného v odstavci 1.

    ...

    Šíření poplašné zprávy
    § 199

    (1) Kdo úmyslně způsobí nebezpečí vážného znepokojení alespoň části obyvatelstva nějakého místa tím, že rozšiřuje poplašnou zprávu, která je nepravdivá, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok nebo peněžitým trestem [Obvodní soud pro Prahu 1 na základě tohoto ustanovení odsoudil německého aktivistu Greenpeace za to, že na demonstraci před Státním ústavem pro jadernou bezpečnost spustil sirénu].

    (2) Kdo zprávu uvedenou v odstavci 1, ač ví, že je nepravdivá a může vyvolat opatření vedoucí k  nebezpečí vážného znepokojení alespoň části obyvatelstva nějakého místa, sdělí podniku nebo organizaci nebo policejnímu nebo jinému státnímu orgánu anebo hromadnému informačnímu prostředku, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta nebo peněžitým trestem.

    (3) Odnětím svobody na  jeden rok až pět let bude pachatel potrestán,
      a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 2 opětovně, nebo
      b) způsobí-li takovým činem vážnou poruchu v  hospodářském provozu nebo hospodářské činnosti podniku nebo organizace nebo v činnosti státního orgánu anebo jiný zvlášť závažný následek.

    ...

    § 206
    Pomluva

    (1) Kdo o jiném sdělí nepravdivý údaj, který je způsobilý značnou měrou ohrozit jeho vážnost u spoluobčanů, zejména poškodit jej v zaměstnání, narušit jeho rodinné vztahy nebo způsobit mu jinou vážnou újmu, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok.

    (2) Odnětím svobody až na dvě léta nebo zákazem činnosti bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 tiskem, filmem, rozhlasem, televizí nebo jiným obdobně účinným způsobem [podle tohoto paragrafu je vyšetřován Tomáš Pecina za zveřejnění informací o zásahu městské policie na Ladronce].

    ...

    Podpora a  propagace hnutí směřujících k potlačení práv a svobod člověka
    § 260

    (1) Kdo podporuje nebo propaguje hnutí, které prokazatelně směřuje k potlačení práv a  svobod člověka nebo hlásá národnostní, rasovou, náboženskou či třídní zášť nebo zášť vůči jiné skupině osob, bude potrestán odnětím svobody na jeden rok až pět let [podle tohoto paragrafu je stíhán komunista David Pěcha].

    (2) Odnětím svobody na  tři léta až osm let bude pachatel potrestán,
      a) spáchá-li čin uvedený v  odstavci 1 tiskem, filmem, rozhlasem, televizí nebo jiným podobně účinným způsobem,
      b) spáchá-li takový čin jako člen organizované skupiny, nebo
      c) spáchá-li takový čin za  stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu.

    § 261

    Kdo veřejně projevuje sympatie k  hnutí uvedenému v § 260, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta.

    § 261a

    Kdo veřejně popírá, zpochybňuje, schvaluje nebo se snaží ospravedlnit nacistické nebo komunistické genocidium nebo jiné zločiny nacistů nebo komunistů proti lidskosti, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta.

    K dokonalosti chybí už jen podvracení republiky...


    Deputy Minister of Foreign Affairs
    The Czech Republic

    Prague, March 9, 1999
    Ref. No.1 06.848/99-SNPa

    The Honorable Christopher B. Smith
    Co-Chairman Commission on Security and Co-operation in Europe

    The Honorable Steny B. Hoyer
    234 Ford House Office Building Washington, D.C. 20515-6460

    Dear Representative Smith:
    Dear Representative Hoyer:

    We wish to assure you of the great importance we attach to the interest of your Committee in human and civil rights in our country as well as of its great encouragement for our own efforts. We are aware that despite the enormous progress made by our country in this respect after its return among the community of democratic states, there are still areas where the remedies have not yet brought tangible results thus giving rise to justified criticism. We are glad to have the opportunity to discuss these areas with you, last time at the meeting on the soil of the Congress Helsinki Committee on January 20, 1999.

    Before referring to the conclusions of this meeting we would like to point out that we both used to work for many years as human rights activists and that we are therefore well aware that continuous monitoring of a country by international and non-governmental organizations aimed at human rights observance has its irreplaceable role. We know from our own experience how vitally important it was during the period of the lack of freedom in our country. The open criticism of the then situation was for us a source of hope and later on also of inspiration for restoring in our country the rule of law after the fall of Communism.

    We both feel that even today your view of our success and drawbacks in the field of human rights has its important place since we are convinced that laying the institutional foundation stones of a civic society does not mean the end of the fight for the case of human rights but rather some sort of its beginning. We both hold the view that it is a continuous process aimed at making the respect for human rights and their protection a natural and generally shared principle of people's life at all its levels. We know very well that the Czech Republic is still far from nearing this ideal, though the prerequisites for such a situation have already been created as well as the scope for a free discussion on this subject.

    By coincidence, we have both recently fallen into the category of representatives of the current Government and hold leading positions in institutions for which human rights are of primary importance. One of the two institutions has even been charged by the Government with permanent monitoring of human rights in the country and with proposing legislative as well as executive measures to remedy the situation in this field. We both are working hard at our positions to give human rights the place they deserve. And we perceive the fact that we can reckon with open support of the current Government in this respect as an expression of its wish to make the human rights issue part of the active policy as well as a challenge addressed to both of us.

    The long years of work in non-governmental organizations has taught us to approach the question of human rights observance on the part of national institutions from clearly critical positions. We know from experience that this way of perceiving the reality, i.e. as fervent activists, has its good reasons and that it is the only approach on the basis of which any substantial changes can be pressed for. However, we also know well that such approach poses the risk of certain simplification and schematic perception of facts. We are not stressing this only because we are now acting from the position of government officials but because we feel that such approach does not provide scope for describing and objectively assessing the situation of human rights in countries undergoing the process of post-Communist transformation. As to our personal approach we can assure you that we are in no way going to budge from our former criticism. On the contrary, we are determined to continue to call a spade a spade and to demonstrate on particular phenomena the social impact of concrete problems. Nevertheless, in the new situation we have to seek, whenever possible, well-balanced, not one-sided attitudes taking into consideration a whole range of further circumstances. However, these are, unfortunately, too often bringing the solution of concrete cases from the height of abstract principles down to the hard ground of everyday reality .

    In the face of often ungrounded and selectively conceived criticism of the state of human rights in our country, we are prepared to defend our firm conviction that, within the restoration of democracy in the country, the Czech Republic has met all basic conditions for being regarded as a country in which the state of human rights is comparable with that in the majority of advanced Western countries. At the same time we are, however, not turning a blind eye to the fact that there does exist a number of phenomena and manifestations going against this premise.

    Judging by the experience we have gained in our new government positions, there exist no simple and immediate solutions to the majority of problems in areas which still owe to the full respect for human rights. In their absolute majority, these are problems with complicated cultural and social background, with deep roots in the past and problems whose perception requires a particular level of social consciousness. The elimination of these problems a question of a longer perspective, it requires a systemic approach and education towards a higher level of general civic awareness. The more does tills apply to a whole category of problems related to the Roma ethnic group. These have become some sort of distorting mirror of the human rights state in the Czech Republic and their solution leads only through Roma emancipation within the multicultural society. In this case the situation is even more complicated by the fact that this is a process whose essential links go beyond the frontier of our country and having a truly all-European nature. The current Government is well aware that this problem, which constitutes in the Czech context the most evident manifestation of the more general problem of coexistence of majority and minority populations, requires, after years of hesitation and marking time, a resolute systemic solution reflected in active long-term policy. Certain basic measures have, however, been already taken and are currently implemented.

    We consider it necessary to point out in this place that the current Czech Government has already clearly demonstrated its efforts to solve the surviving shortcomings in human rights observance also in other fields, such as e.g. the rectification of property wrongs to the holocaust victims, the amendment to the law on employment to include an anti-discrimination clause and elsewhere. The range of problems related to the unresolved question of citizenship has been included in the legislative process but there still exists a number of open issues. A complicated but as we believe a constructive development are now facing talks between the Government and the churches on the return of their property. In the line of these steps, the Government has funded and launched these days a campaign against racism and xenophobia. A proof of a completely new approach is after all also the establishment of the Office of the Government Agent for Human Rights which is provided with considerable competencies.

    We would greatly appreciate the Helsinki Committee to take into consideration these facts and not to draw a generalizing picture on the state of human rights in our country merely from casuistically based reports prepared by activists from various non-governmental organizations. We wish the generalizing judgements on the state of human rights in the Czech Republic to be based on a well-balanced assessment not relying on a single type of information sources. On the contrary, the support for the efforts of the Czech Government for a well-targeted and consistent human rights policy by international institutions, including your Committee, would be a valuable encouragement for such efforts. We wish to stress that we are open to criticism but in no way should such criticism be one-sided. And our further communication should proceed exactly along these lines.

    We informed you of the need for a more balanced interpretation of the state of human rights in our country at our latest meeting on the soil of your Committee. Its Czech participants were leaving the meeting with the feeling that you understood this need and that the road had been opened for better communication between us. The signs of this understanding were apparent also in the published report on this meeting (CSCE News Release of January 21, 1999). Unfortunately, there appeared one inaccuracy in the summary of the course of the meeting which might lead to distorting conclusions. The text rightly mentions that at the end of the meeting your side expressed criticism of the allegedly still valid sections of our Penal Code related to criminal liability for the defamation of the state and the President. The official taking minutes apparently failed to notice the assurances of our side that the mentioned sections had been deleted from the Penal Code. As there was no time for detailed explanations we are now using this opportunity to enclose the following exposition:

    1) The most criticized provisions of the Czech Penal Code have been repealed by the amendment to the Czech Penal Code.

    The amendment to the Czech Penal Code (Law no. 253/1997) which took effect on January 1, 1998, repealed two Sections of the Penal Code; Section 102 that sanctioned the defamation of the Republic and Section 103 that sanctioned the public defamation of the President. As of January 1, 1998 such acts are no longer criminal acts and, consequently, nobody may be prosecuted on the basis of the above provisions. Please, note that certain positive developments in this regard were mentioned in the U.S. Department of State Country Report on the Human Rights Practices for 1997, Chapter 2. Further to the issue I would like to remind you of the fact that Section 102 of the Penal Code had been changed by the Constitutional Court in 1994 (before its final repeal in 1997) which annulled the words "Parliament, Government or Constitutional Court" in the provision thus reducing the protection against defamation under Section 102 to the "Republic" as an abstract entity.

    2) We have to mention that the Penal Code in force still contains a provision that offers a certain extent of protection to state organs (as collective bodies, institutions) against gross verbal attacks (Section 154, par. 2). However, such protection is limited to situations when State organs are exercising their powers. In our opinion this provision is neither in contradiction with international standards on the freedom of speech nor are we aware of any serious criticism and objections directed against it. Finally, we may also refer in this context to Section 196b of the Penal Code that provides for the protection of courts against repeated verbal attacks and against other acts that infringe upon their functioning. In comparison with the protection of courts in the United States (sanctions for contempt of the court), the protection given to courts in the Czech Republic does not seem to be excessive.

    Please, allow us to conclude our letter by expressing again our high appreciation of the work done by the Commission of Security and Cooperation in Europe. We would like to offer you on behalf of the Czech Ministry of the Foreign Affairs and the Czech Government information and support that you might need in the future.


    Britské listy

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|