"Muži jsou teď zděšeni, když jde o sex"
Shrnujeme hlavní myšlenky z článku Jeanette Wintersonové, který k tomuto tématu vyšel v deníku Guardian ve středu 15. srpna.
Lessingová běduje na koncem feminismu (je "líný a zákeřný") - anebo je to možná jen konec mužů.
Ve skutečnosti je to tak, že nic nekončí - jednadvacáté století je báječná doba, v níž je příjemné žít. Západní svět proměňují nové formy, nové myšlenky, nové technologie - a především nové společenské vztahy. Možná se opravdu zdá, že je tanec mužů a žen v současnosti falešný a nerytmický, ale to je proto, že jsou oba partneři nuceni se naučit spoustu kroků. Nevyhnutelně šlapou ženy mužům na paty a některé z nás při tanci nyní vedou. Vůbec však nepochybujte, že v tanečním sálu jako celku vládnou stále ještě muži.
A jak dobře se tam mužům tancuje: Lessingová tvrdí, že ženy už dosáhly rovných platů a rovných příležitostí - a proto jsou snad v Británii jen 3 procenta univerzitních profesorů ženy? Proto jsou nejlépe placení novináři a televizní moderátoři muži? Proč je pořád ještě tak málo žen ve vládě a ve správních radách podniků? Ženy situaci dohánějí, ale zdaleka nevládnou světu. Pokud jde o mocenský boj, rozhodují o všem pořád ještě jen muži - což ví každý, až na ty "sympatické a inteligentní muže", kteří nyní budou číst Guardian v trenýrkách s nápisem "I love Doris".
Rozhodla jsem se provést skromný průzkum veřejného mínění, Zeptala jsem se své holičky, která je inteligentní a je sexy, jestli si myslí, že se v současnosti muži bojí žen. Je zajímavé, že vyjádřila názor, že muži nijak v současnosti netrpí, pokud jde o jejich zaměstnání a o jejich status, ale trpí absolutně, pokud jde o sex - a, jak zdůraznila, u mužů je vždycky sex to nejdůležitější, že?
Řekla mi, že všichni chlapi, které zná, mají děsný strach, že by jim manželka či jejich dívka mohla být nevěrná. Pro mě to, že by ženská dokázala být nevěrná, znamená, že má taková žena společensky a sexuálně sebedůvěru. Po dlouhá staletí trpěly ženy v nesnesitelných manželstvích a musely tolerovat mužskou nevěru - nezapomínejme, že hlavní heslo sufražetek bylo "Volební právo ženám a cudnost mužům". To, že nyní ženy vyhledávají sexuální či emocionální uspokojení, je nevyhnutelným důsledkem v přesunu v dynamice vztahů mezi muži a ženami. Ženy možná ještě nemají moc, ale možná se zbavujeme svého strachu.
Můj taxíkář mi sdělil, že si myslí, že je ve svém manželství pánem on, ale že chápe, proč mu manželka odmítá žehlit prádlo. Je mu to jedno - koupil si dobrou žehličku a při žehlení se dívá v televizi na fotbal.
Setkávám se se spoustou mladých lidí, kteří čtou mé knihy. Je na nich senzační, jak lehce dokáží mezi sebou komunikovat. Jistě, feminismus si může nárokovat neuvěřitelná právní a sociální vítězství, ale pro mě je jeho největším úspěchem, že vytvořil generaci mladých lidí, jejíž členové jsou schopni se navzájem uznat jako lidé, kteří jsou si rovni. Ženy už nejsou automaticky podřadné. Kluci neočekávají, že se o ně bude manželka starat a přestane chodit do práce. Ale nejlepší je, že v ulicích vládne hravost.
Takže, Doris, neberte to všechno zas tak vážně. Byla to právě vaše generace, generace feministek ze sedmdesátých let, ze zlatého věku feminismu, která šířila ony extrémní, docela šílené myšlenky, že všichni muži jsou sexuální násilníci, že jediným smyslem sexu je ovládání druhého, že pornografie je zneužívání lidí, že manželství je zločin. Díky Bohu, že tato éra už dávno skončila.
Muži si budou muset poradit s trochou kritiky. Jsem ale optimista ohledně toho, jak se věci vyvíjejí. Pokud je to pro některé muže těžké, no tak na sobě budou muset ještě trochu pracovat. Mezitím, jak moje intenzivně heterosexuální asistentka z Yorkshiru vysvětluje svému muži každý den: "Vím, že tomu nerozumíš, miláčku, vždyť jsi jenom chlap."
