Uprchlická loď: Je to krize nebo příležitost?

Tento článek Grega Barnse a Jasona Falinského vyšel včera v australském časopise The Age. Oba autoři jsou členy australské Liberální strany.

V roce 1977 se rozhodla liberální vláda Malcoma Frasera, v níž sloužil nynější premiér John Howard jako ministr a Philip Ruddock byl řadovým poslancem vládnoucí strany, dovolit uprchlíkům z Vietnamu, aby zůstali v Austrálii. O čtyřiadvacet let později odmítli Howard a Ruddock povolit lodi zs 450 uprchlíky, aby přistála v australském přístavu, navzdory zoufalé situaci lidí na palubě.

Fraserovo rozhodnutí bylo nesmírně významné. Poprvé jsme byli svědky likvidace politiky, že Austrálie musí být výlučně bělošským kontinentem. Stáli jsme jako jedna z mála zemí a žádali jsme jiné země, jak to stojí na plaketě na americké Soše svobody: "Dejte mi své unavené, své chudé, své utlačované masy, toužící vydechnout svobodně. Zoufalé odpadky vašich přelidněných břehů, pošlete tyto bezdomovce, tyto oběti bouří ke mně." A Fraserovo rozhodnutí bylo přijato navzdory silné opozici Labouristické strany a odborů.

Nyní odmítli Howard a Ruddock, za pomoci Australské labouristické strany, tradici vlád Frazera a Menziese, které poskytovaly obětem útlaku na našich březích útočiště. A co je ještě podstatně víc znepokojující: tito pánové nedělají nic na podporu větší hospodářské a politické svobody v rozvojových zemích . nepodporují reformy, které by mohly přesvědčit potenciální uprchlíky, aby se nevydávali na cestu.

Nikdo neříká, že je otázka uprchlictví jednoduchá. Nikdo neargumentuje, že bychom měli poskytovat azyl známým zločincům a teroristům. Je také složité, že když někdo přijede zvnějšku na lodi a dostane statut uprchlíka, zabere místo jiné osoby, která na statut uprchlíka čeká už léta. Je to svým způsobem předbíhání ve frontě.

Avšak nynější politika australské vlády - chovat se co nejnelidštěji vůči osobám, které připlují k našim břehům v potápějících se kocábkách jen proto, aby získala trochu víc hlasů v nerozhodných volebních okrscích - v žádném případě neřeší problémy, které stojí za celou záležitostí.

Lidi se vždycky budou chtít stěhovat tam, kde budou mít větší šanci žít lépe. Stavět vyšší ploty, vydávat víc peněz na hlídání nebo na reklamní kampaň, která má dokazovat, jaká je Austrálie vlastně odporná země, nic z toho lidi neošálí.

Počet lidí, kteří budou přicházet k našim břehům, jenom poroste - ne proto, že si lidi v Afghánistánu vypočítali, které země mají takový právní systém či systém sociální podpory, který se dá lehce ošálit, ale protože si uvědomili, které země jsou lepší než je ta země, v níž žijí teď.

Kdyby to Howard a Beazley s otázkou uprchlíků mysleli vážně, dělali by daleké více v oblasti zahraniční pomoci a zahraniční politiky, aby se rozvojové země stávaly víc demokratické a více prosperující.

Uvědomili by si, že je to národní skandál, že se poměr australské rozvojové pomoci k australskému HDP snížil z 0.47 procent v roce 1983-04 na pouhých 0.25 procent v roce 2000-01. Praktikovali by zahraniční politiku, která by se stavěla daleko tvrději proti porušování lidských práv.

A taky by přiznali, že namísto vydávání milionů dolarů na výstavbu dalších nelidských vazebních středisek je daleko rozumnější vydat tyto peníze na rozpracování takové populační politiky, které by poskytla státům, jako je Tasmánie a Jižní Austrálie a většině regionální Austrálie ekonomicky udržitelné obyvatelstvo, V padesátých a šedesátých letech se nám to dařilo a hospodářské podmínky se od dnešních příliš nelišily.

Naši politikové by se měli podívat na to, jak řeší otázku ilegálních přistěhovalců z Mexika George W. Bush - uznává, že je marné snažit se hlídat hranici, poskytl sedmi milionům mexických ilegálních přistěhovalců, žijících ve Spojených státech amnestii a spolupracuje s mexickým prezidentem na maximalizaci hospodářského a sociálního potenciálu mexických přistěhovalců.

Uprchlíci nám poskytují příležitost ukázat své lidství vůči bližním, ukázat, jak bychom chtěli, aby s námi bylo zacházeno, kdybychom byli my v situaci uprchlíka.

John Howards a Philip Ruddock by si měli vzpomenout na své postoje před více než dvaceti lety, kdy učinila Fraserova vláda nejodvážnější rozhodnutí ze všech australských vlád v naší krátké historii tím, že dovolila vietnamským boat people, aby v této zemi zůstali. Když lidé přicházejí na náš práh, je to šance, ne krize.