Los Angeles Times o přijímání středoevropských zemí do NATO:
Americký senát má ještě hodně práce ohledně rozšíření NATO: Prijeti Polska, Madarska a Ceske republiky do aliance by nemelo byt automaticke.
Gregory D. Foster
Los Angeles Times, 16. února 1998.
Uzavirani smluv bylo jiz od sameho pocatku zamysleno jako plne sdilena pravomoc, pomoci ktere se senat a prezident vzajemne kontroluji a setkavaji se v bode harmonicke rovnovahy mezi legislativni teorii a exekutivni pravomoci, v nemz kazda z nich vyrovnava uchylky a doplnuje nedostatky te druhe. Je to v tomto smyslu, ze senat prebira zvlastni bremeno odpovednosti v projednavani otazky rozsireni NATO, protoze je to specificka slabost prezidenta Clintona, ktera vytvari potrebu vyvazovat ji vyrovnavaci senatni pruraznosti.
Clintonova slabost nevyplyva ani tak z jeho obrovskych charakterovych vad ci z krecovite volebni zakladny podpirajici jeho drzeni Bileho domu, prestoze obe tyto skutecnosti vrhaji hrozivy stin na jeho uradovani. Jeho nejkriklavejsi slabost v oblasti statnickeho umeni je jeho neschopnost vytvaret strategickou vizi - formulovat rozumny smysl cilu a smerovani pro celou zemi. Namisto toho, k nasi skode, je nam predkladan mezerovity, ad hoc, ciste reaktivni soubor oportunisticke retoriky a ucelovych kroku. Prezidentuv pozadavek aby senat rychle schvalil rozsireni paktu NATO o Polsko, Madarsko a Ceskou republiku, je toho dukazem.
Rozsireni NATO nemuze byt prohlaseno za soucast jakekoli sirsi strategie v zahranicni politice. Zasveceni lide dokladaji, ze tento napad byl Clintonovi podsunut ze spatnych (nestrategickych) duvodu: z iniciativy celebrit Vaclava Havla a Lecha Walesy; pro osobni ambice proponentu uvnitr vlady; z duvodu lobbyingu americkych vyrobcu zbrani ( kteri jsou cirou nahodou silnymi prispevateli na volebni kampan) a etnickych Vychodoevropanu ve Spojenych statech (kteri mozna budou volit); z prani vzit republikanum, kteri vsunuli pozadavek rozsireni NATO do sveho "kontraktu s Amerikou", vitr z plachet v tomto volebnim pozadavku; z duvodu statistickych pruzkumu, ktere naznacovaly, ze uspechy v zahranicni politice ( at realne ci fiktivni) by pozvedly prezidentovy sance na znovuzvoleni; a konecne pro svudnou vidinu historicke prilezitosti, ktera zavadi prezidenta k tomu, aby propojil statnicke umeni a predem propocitany efekt.
Uloha pro senat, tedy -- jestlize americky lid ma byt ujisten a lepe informovan, jestlize pozice kongresu jako prvniho ze soucasti republikanskeho vladniho principu ma byt potvrzena, jestlize se mame zabyvat prezidentem vytvarenou strategickou zmatenosti, jestlize americke misto ve svete ma znamenat neco vice nez jen vykrikovani ideologickych hesel, politicke hastereni a rozpoctove pocitani fazoli -- uloha pro senat je tedy v delani neceho dustojnejsiho nez potvrdit rozsireni NATo pouhym souhlasnym mrknutim oka. Znamena to povysit projednavani teto zalezitosti na uroven skutecnych strategickych uvah, a pripustit, ze nejlepsi cestou nebude pouhe potvrzeni nebo nepotvrzeni.
Takove necharakteristicke strategicke uvahy by vyzadovaly, aby se senat zabyval pozadavkem rozsireni NATO nejen jako regionalni zalezitosti, ale jako zalezitosti globalni, a aby se zameril na jeji transcendentni vyznam v co nejobsaznejsim historickem kontextu. To znamena zabyvat se take celou radou otazek, ktere nedovoluji rychle a lehke rozhodnuti:
Co pro budoucnost nabizi multilateralismus, co dosavadni spolehani se na unilateralismus nezarucuje?
Ma NATO byt na veky pouze exkluzivni armadni alianci vzajemne obrany, anebo ma schopnost premenit se v kolektivni bezpecnostni nastroj, ktery by pomohl nalit novou krev do Charty spojenych narodu?
Umozni rozsireni dosazeni sirsich cilu, jako napriklad celosvetoveho odzbrojeni a demokratizace, od kterych bychom mohli ocekavat trvaly univerzalni mit a bezpecnost?
Zaruci skutecne inkluzivni kolektivni bezpecnost nastroj, ktery by z Ruska vytvoril oficialniho partnera spise nez jen pretrvavajiciho oficialniho odpurce, a pripravila by se tim zakladna pro postupne odzbrojovani tak, aby to uspokojilo senatni pozadavky spojene s naklady?
Jestlize prave prochazime velk\ym historickym vyvojem vyvojem, ktery probiha od dlouheho obdobi horke valky, pres relativne omezenou dobu studene valky, pres soucasne obdobi nove valky az k eventualnimu konecnemu stavu bez valky, jak prispeje rozsah a casovy prubeh rozsirovani NATO k tomuto konecnemu cili? Jakkoli grandiosni se tyto otazky mohou jevit, jsou to prave tyto otazky, ktere senat musi nyni klast. Je tim povinen nam vsem.
Gregory D. Foster je George C. Marshall Profesor Prumysloveho uciliste ozbrojenych sil na Univerzite narodni obrany ve Washingtonu. Nazory zde uvedene jsou jeho vlastni.
Los Angeles Times, 16. unora 1998.
Preklad by ATC, Los Angeles
