Ještě k rezignaci Ivana Kytky
Neznám dopodrobna situaci ve zpravodajství ČT, respektive v době, kdy Ivan Kytka jako šéf nastoupil, ale chci upozornit na jeden důležitý personální fakt, typický pro česká (asi nejen) média.
Domnívám se, že se s velkou pravděpodobností ocitl v podobné situaci i Ivan Kytka.
Jde totiž o to, že pokud někdo nastupuje do nějakého českého média na nejvyšší posty s cílem uskutečnit zásadnější změny, musí si být předem vědom, že nemůže přijít sám, nybrž musí přijít s týmem. To neznamená s jedním, dvěma skutečně o nových záměrech přesvědčenými stoupenci, ale musí obsadit takovými lidmi všechny vedoucí posty a i na (v tomto případě) místa některých redaktorů musí prosadit lidi, kteří již od začátku!!! s novými záměry souhlasí (ne, že je postupně přesvědčí). Musí se totiž hned o ně opřít, aby ti zase mohli působit na ostatní.
Navíc musí počítat s běžně praktikovaným jevem, že lidi v těchto institucích se brání jakýmkoliv změnám a jsou připraveni všichni pohrozit (a také to uskutečnit) výpovědí. (Zcela běžně se stává, že po příchodu nových vedoucích celé redakce samy odcházejí).
Na tento fakt musí být takový člověk dopředu připraven. A pokud jde o takový kolos a navíc veřejnoprávní televizi, je podobná příprava bezpodmínečnou nutností.
Nelze totiž předpokládat, že mám za sebou šéfa (třeba ředitele TV), který mne podporuje, přijdu s jedním či dvěma kolegy do nepříliš profesionálních a stojatých vod (někdy i nepřátelských) a že postupně všechny přesvědčím a zvítězím.
Naopak zakonzervovaná redakce vyvine tlak a takového člověka velmi rychle zničí. S odpovědností a ne příliš pevnou pozicí, jakou má více či méně zkušený ředitel ČT, nemůže takovou situaci v současných českých mediálních poměrech pro takového šéfa (zpravodajství) nikdy ustát.
(A ještě k tomu připočítejte skutečnost, že nikoho nebylo stejně možno z redakce České televize propustit, všichni měli tříměsíční výpovědní lhůtu. Jenže Kytkovy reformy byly VELMI POZVOLNÉ... JČ)
