Nepolemické marginálie k článku Jiřího Jírovce "Život kolem Pražského jara"
Zcela souhlasim s tvrzenim Jiriho Jirovce, ze "komunisticky rezim...mel
priciny sveho vzniku, postupny vyvoj a zanik". Doufam, ze bude souhlasit se
mnou, ze nazev jeho zajimaveho a rozsahleho textu, ktery mi laserova
tiskarna vytiskla na 13 (!) strankach severoamerickeho formatu 8 x 11
palcu, by se mel spise jmenovat "Zivot za komunismu 1945-1977" nezli
"Zivot kolem Prazskeho jara".
Jak jiz vyslovne uvedeno, nasledujici neni polemika. Jiri Jirovec napsal
jiste zamerne text subjektivne se spoustou zajimavych postrehu a osobnich
vzpominek. Dobre vystihuje, jak se komunismus behem casu promenoval. Je to
namet na obsirnou dejepisnou a sociologickou studii. Nevim o zadne ceske
knize, ktera by se timto nametem pro me uspokojive zabyvala. Snad
nejzdarilejsi podobny pokus pro jine, castecne se prekryvajici, casove
obdobi jsou rozsahle pameti Vaclava Cerneho, v nichz je mnoho cenneho. Ale
je prospesne se obeznamit, co o jeho nekterych tvrzenich napsal treba s
plnym opravnenim Ferdinand Peroutka a mnoho dalsich. Ctive "Pameti" Vaclava
Cerneho jsou velmi dobrym dokladem pasti memoirove literatury. A to mluvim
o dile, ktere bude asi patrit mezi podobnou ceskou literaturou k nejlepsim
z nejlepsich.
Me poznamky se zamerne omezi pouze na padesata leta a nebudu opakovat to,
co jiz bylo receno. Tez ja jsem chodil do hodin nabozenstvi, coz vsak za
nekolik let po r. 1948 zcela zahynulo na ubyte. Nabozenstvi se komunistum
nelibilo a mnozi katolici a evangelici byli pronasledovani (za mnoho jinych
pripadu umuceni farare Toufara v pripadu Cihostsky zazrak).
Jiri Jirovec uvadi, ze politicke procesy na pocatku padesatych let byly
zamereny predevsim proti clenum KSC. To se vsak da rici jen o antisemitskem
monstrprocesu se Slanskym a ostatnimi obzalovanymi. Vetsina velkych
politickych procesu 50. let, a to treba zduraznit, byla zamerena proti
nekomunistum. Odkazuji na informativni knihu Karla Kaplana "Nekrvava
revoluce". Vlastnim pouze paperback vydany v Publishers 68 manzelu
Skvoreckych a vskutku doufam, ze tato kniha byla znovu vydana po r. 1989.
Podobna kruta likvidace nejstatecnejsich predstavitelu naroda jako napr.
generala Heliodora Piky ci dr. Milady Horakove se nikdy jiz v dejinach
ceskeho komunismu neopakovala. Utrpeni tisice dalsich nevinnych, kteri
nesdileli komunisticke nadseni, neznalo mezi a toto je znovu a znovu treba
pripominat.
Ve svem dopise Janu Culikovi jsem se snazil naznacit atmosferu stalinismu.
Nejde to v nekolika vetach a nezdari se mi to ani tentokrat. To naivni
nadseni, z ktereho vsak logicky vyplyvalo ono hrozne popreni demokracie, ze
"kdo nejde s nami, jde proti nam", jachymovske uranove koncentraky a
politicke popravy na kterych se podileli sovetsti poradci. O deset let
pozdeji jiz krome stranickych funkcionaru u koryta nikdo nadseni let
stalinismu nesdilel. Do stalinismu treba zahrnout zdevastovane pohranici;
opustena, vyplundrovana a zdemolovana kdysi malebna staveni a cele vesnice
sudetskych Nemcu. Hromadne devastace hrbitovu sudetskych Nemcu a jiste tez
opustenych hrbitovu ceskych. Zrizovani kasaren a niceni baroknich klasteru
s cennymi architektonickymi pamatkami, budovani zelezne opony pomoci
ostnatych dratu a zakazanych pasem. Neucta ke krajine, tradicim, vsemu, co
se vymykalo komunistickemu zivotnimu nazoru.
Nekdy v lete roku 1949 jsem pobyval s rodici v Nejdku u Karlovych Var.
Vzpominam, ze jsme tam byli s ceskymi rekreanty, zapalenymi komunisty,
kteri na sve deti mluvili toliko rusky. Jedna rodina vylepsila svuj prazsky
byt vanocni vyzdobou tradicniho stromecku s rudou peticipou hvezdou na
spici. V obyvaku visel na zdi portret "strycka Stalina" hned vedle
vanocniho stromku. Otec rodiny, ktera takto svuj byt "vyzdobila", byl
urcite vysokoskolsky vzdelan a pokud me pamet nemyli, mel i titul
akademika. A tak dale, mnoho pametniku by mohlo dodat podobna svedectvi, od
malych detailu az k otresnym zlocinum.
Nejlepsim dokladem "ducha doby" one sklicujici doby stalinismu jsou pomniky
a dila, ktera za sebou tato zanechala. Nadsene plakaty upozornujici na
nasazeni mandelinky bramborove americkymi skudci, hesla "Volha-Don si
postavili, wallstreetovce napalili", "Se Sovetskym svazem na vecne casy"
atd. Olejova platna "mistra" Cumpelika a dalsich socialistko-realistickych
"maliru-mazalu" oslavujici vitezstvi delnicke tridy a porazku burzoasie.
Oslavne ody na Stalina a jine ideologicke basnicke "skvosty", ktere byly
pred lety vydany panem Brouskem pod nazvem tusim "Podivuhodni kouzelnici".
Pobavi to svoji blbosti, ale zaroven je to i udesne, ze neco takoveho
mohlo byt vytvoreno v ramci ceske kulturni tradice. Jeden muj pritel
doporucoval, aby piedestal zbouraneho Stalinova pomniku na Letne byl vyuzit
na zrizeni "Pamatniku ceske blbosti". A duch doby jiste vystihuje i
vezickove monstrum hotelu Internacional v Praze-Podbabe.
Posledni cestne misto v teto naprosto neuplne a nedostacujici vzpominkove
mozaice na cesky stalinismus vyhradim hrbitovu v Dablicich, vezenskym
hrbitovum, prostym krizkum na nemeckem uzemi tech, kterym se nezdarilo
uprchnout do emigrace a mnohym neznamym mistum, kde spocivaji ostatky
nevinnych obeti komunistickeho nadseneho pokusu vytvorit lepsiho cloveka
zitrka.
