Paní Fuchsová, úmluvu ČSR - USA o jediném občanství podepsal i T.G.Masaryk!
Vážená paní Fuchsová,
Nepřipadá Vám poněkud schizofrenní, že v tomtéž článku vyzdvihujete význam
T. G. Masaryka a zároveň kritizujete současnou vládu za to, že nechce
povolit bipolitismus českých exulantů v USA, aniž byste zhodnotila podíl
T.G.M. na tomto stavu?
Vždyť podpis presidenta Masaryka nechybí na mezinárodní úmluvě, která až do
r. 1997, kdy skončila její platnost, vylučovala možnost dvojího občanství
mezi ČR a USA. Pro případ, že tento dokument nemáte k dispozici, cituji jeho
plné znění, jak bylo uveřejněno ve Sbírce zákonů republiky Československé:
č. 169/1929 Sb.
ÚMLUVA
o naturalisaci mezi Československem a Spojenými Státy
JMÉNEM REPUBLIKY ČESKOSLOVENSKÉ
Jménem republiky Československé a Spojených Států
Severoamerických byla sjednána tato úmluva:
Úmluva o naturalisaci
mezi Československem a Spojenými Státy
Republika Československá a Spojené Státy Severoamerické,
přejíce si docíliti dohody o statutu bývalých příslušníků svých
zemí, kteří nabyli anebo mohou nabýti státní příslušnosti jedné
z obou zemí vhodnými naturalisačními procesy na jejich územích,
rozhodly se uzavříti o této věci úmluvu a jmenovali za tím účelem
svými plnomocníky:
President Československé republiky:
pana Kamila Kroftu,
mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra, a
President Spojených Států Severoamerických:
pana Lewise Einsteina,
mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra Spojených Států
Severoamerických v Československu,
kteří, vyměnivše si své plné moci, jež shledali v dobré a náležité
formě, dohodli se o těchto článcích:
Čl.I
O příslušnících Spojených Států, kteří byli anebo budou
naturalisováni na území československém bude se míti ve Spojených
Státech za to, že ztratili svou dřívější příslušnost a stali se
příslušníky Československa.
Navzájem o příslušnících Československa, kteří byli anebo
budou naturalisováni na území Spojených Států, bude se míti v
Československu za to, že ztratili svou dřívější příslušnost a
stali se příslušníky Spojených států.
Předcházející ustanovení tohoto článku nebudou platiti pro
příslušníka jedné z obou zemí, který dosáhne naturalisace v druhé
zemi v době, kdy jeho země vede válku.
Slovem "příslušník" ve smyslu, v jakém je ho použito v této
úmluvě, označuje se osoba, která jest příslušníkem Spojených Států
nebo Československa podle zákonů tam platných.
Slovo "naturalisovaný" vztahuje se k naturalisaci osoby
starší jedenadvaceti let, která jí byla udělena k její vlastní
žádosti za jejího trvalého pobytu v zemi naturalisační,
a k naturalisaci osoby mladší jedenadvaceti let nabyté
naturalisací jednoho z rodičů v předpokladu, že tato osoba nabyla
trvalého bydliště v zemi naturalisační.
Čl.II
Příslušníci jednoho z obou smluvních států, naturalisovaní
podle ustanovení článku I., nebudou při návratu svém na území
země, jejímiž byli dříve příslušníky, stíháni ani trestáni pro
expatriaci nebo proto, že před svou naturalisací neuposlechli
povolání k vojenské službě, které jim bylo doručeno do pěti let,
která předcházejí jejich naturalisaci.
Čl.III
Obnoví-li příslušník jedné z obou zemí, na kterého se
vztahuje článek I., své bydliště ve své původní zemi bez úmyslu
vrátiti se do země, kde byl naturalisován, bude se o něm míti za
to, že ztratil příslušnost nabytou naturalisací.
Úmysl nevrátiti se možno předpokládati, když osoba
naturalisovaná v jedné zemi bydlila po více než dva roky v druhé
zemi.
Čl.IV
Tato Úmluva, sepsaná československy a anglicky, jejíž obě
znění jsou stejně autentická, bude ratifikována Vysokými Smluvními
Stranami podle jejich příslušných ústav a nabude působnosti
bezprostředně po výměně ratifikací, která bude provedena co
nejdříve ve Washingtonu.
Tato Úmluva zůstane v platnosti deset let. Neprojeví-li žádná
z Vysokých Smluvních Stran úmyslu vypověděti ji alespoň rok před
uplynutím výše uvedeného období, zůstane úmluva v platnosti a
pozbude jí až za rok po tom, kdy ji vypoví jedna nebo druhá z
Vysokých Smluvních Stran.
Tomu na svědomí zmocněnci podepsali tuto Úmluvu a opatřili ji
svými pečeťmi.
Dáno dvojmo v Praze, dne 16. července 1928.
L.S. Dr. K. Krofta
L.S. Lewis Einstein
Prozkoumavše tuto Úmluvu schvalujeme a potvrzujeme ji.
Tomu na svědomí jsme tento list podepsali a k němu pečeť
republiky Československé přetisknouti dali.
V Topolčiankách, dne 14. září léta tisícího devítistého
dvacátého devátého.
President republiky Československé:
T. G. Masaryk v.r.
L.S.
Ministr zahraničních věcí:
Dr. Edvard Beneš v.r.
Vyhlašuje se s tím, že ratifikační listiny byly vyměněny dne
14. listopadu 1929, kterýmžto dnem Úmluva nabyla podle čl. IV
mezinárodní působnosti.
Dr. Beneš v.r.
Tím, že ke dni 20.8.1997 platnost této úmluvy skončila, je otevřena cesta k
tomu, aby exulanti žijící v USA mohli nabýt občanství ČR bez ztráty
občanství USA. Záleží již pouze na vůli českých zákonodárců, aby jim novelou
zákona č. 40/1993 Sb. toto umožnili.
Osobně mám za to, že z hlediska pozitivního práva nelze přijmout výklad, že
byste byla zbavena československého občanství proti své vůli (tomu by bylo
tak jedině v případě, že byste byla násilím donucena nebo přivedena lstí k
přijetí občanství USA), neboť platí zásada "ignorantia iuris nemo
exculpatur", tedy ten, kdo relevantní právní úkon svobodně učinil, nemůže se
omlouvat tím, že neznal jeho právní následky (ledaže by jednající
protistrana této neznalosti záměrně zneužila a k učinění takového úkonu ho
lstí přiměla).
Jiná je pochopitelně rovina morální. Ztěží můžeme spravedlivě vytýkat
exulantům, kteří našli útočiště v USA, že si neponechali občanství
totalitního státu, který je nejen nechránil, nýbrž naopak pronásledoval, ale
přijali americké občanství, aby byli pod ochranou demokratické země.
Jestliže stojí o získání občanství své původní vlasti, ke které stále cítí
silné pouto, avšak po odpadnutí důvodů politických jim v návratu brání
osobní situace, měl by jim Parlament ČR dvojí občanství umožnit.
Jsem přesvědčen, že to není neřešitelný legislativní problém, stejně jako
umožnění voleb v zahraničí, je skutečně jen třeba, aby se našla k tomu vůle
na straně zákonodárců.
Z Prahy Vás s přáním všeho dobrého, zejména pevného zdraví a tvůrčích sil,
srdečně zdraví
Odpověď Jiřiny Fuchsové
Vazeny a mily pane Jaroslave,
ovsem, ze tu smlouvu mam, cesky i anglicky...
Dovoluji si Vas upozorniti na JEDNU ZAVAZNOU VEC:
A sice, smlouva 1928 byla uzavrena
MEZI DVEMA S V O B O D N Y M I a D E M O K R A T I C K Y M I
ZEMEMI, ve kterych nikdo nebyl, jako za komunismu nasich casu,
pronasledovan pro sve presvedceni, MOHL VOLNE CESTOVAT
kdykoli a kamkoli, MOHL SE VOLNE (s cestovnim pasem!) vystehovat..
NEBYLO duvodu k tomu, aby kdokoli mel DVOJI OBCANSTVI....
TOTO OVSEM ZA KOMUNISMU MOZNE NEBYLO.. NA HRANICICH STALY VEZE,
VOJACKOVE S OSTRE NABITYMI ZBRANEMI, CVICENI VLCACI NEBYLI DALEKO...
Je pochopitelne, ze muze-li kdo ze sve vlasti kdykoli VOLNE
cestovat ci se dokonce vystehovat, neni duvodu, libi-li se mu
kdekoli jinde, aby mel dvoji obcanstvi....
Dnes mladi Cesi dvoji obcanstvi take neprotrebuji, svoboda pohybu
je jim, doufejme, zajistena....
Ale uprchlikum z totality nezbyvalo, nez v cizi zemi, za dost tezkych
podminek, druhe obcanstvi ziskat...
Ostatne jak Madari, tak Polaci, zachovavaji svym obcanum
jejich polske i madarske obcanstvi dedicne, nezda se, ze by to
obema tem zemim bylo na skodu, ba prave naopak....
Jsem vdecna Vaclavu Havlovi, ze se do te USA pres veskere potize
odvazil.... Ovsem kdyby byl s sebou privezl, krome nekolika
radu Bileho Lva i ceske obcanstvi pro vsechny ceske Americany
BEZ ROZDILU, byl by si byl ziskal, v historii, stejne vavriny, jake
zustaly po Tomasi G. Masarykovi... Ten kdysi nikomu ve svobodnem
cestovani po celem svete, pokud mi moji dedove a otec vypraveli
pravdu, nikdy nebranil, ba naopak....
Uprimne ocenuji Vas dopis, mozna nekdy
nashledanou. Srdecne Vase Jirina Fuchsova
ceska basnirka bez obcanstvi ceskeho
(ktera sve ceske chce nazpet, ale nevi, proc by se mela vzdavat
sveho americkeho, kdyz ani pan Lansky (ceske a svedske) ani
pan Kavan (ceske a britske), ani pan Medek (ceske a rakouske)
se svych druhych obcanstvi vzdavat nemuseji.....
V Los Angeles, 16. zari l.P. 1998
