Česká televize - k rukám generálního ředitele
Praha 4 - Kavčí hory, fax (02) 42 15 62

Praha 11. 5. 1998

Vážený pane generální řediteli!

Na číslo faxu předsedy Artfora - Jazzové sekce pana Karla Srpa přišel minulý týden dopis producenta Karla Hynieho z letošního 6. května. Jelikož byl tento dopis údajně dán na vědomí i Vám a týká se především mně jako dosud jediného autora, který má s ČT smlouvu k dokumentu o Jazzové sekci, dovoluji si Vás požádat, abyste svému podřízenému producentu Karlu Hyniemu nařídil, aby všechna svá rozhodnutí a jejich zdůvodnění o tomto pořadu sděloval především mně, tedy nikoli lidem, kteří ke zmíněnému dokumentu nemají žádný autorsko právní vztah. Což není jen pan Srp, ale i několik lidí, kteří mají osobní zájem na tom, aby tento dokument buď vůbec nevznikl, nebo aby jej směli výrazně korigovat do pouze oslavného pomníku několika málo "zasloužilým" jedincům.

Pominu-li fakt, že členem Jazzové sekce jsem v jejích počátcích byl a i v pozdějších letech jsem její činnost sledoval (vinou mé více než dvacetileté policejně justiční perzekuce jsem pak byl z kultury vytlačován), jako novinář jsem se např. i ve spolupráci s Ústavem pro soudobé dějiny (ředitel dr. Vilém Prečan) její detailní problematikou začal dokumentačně zabývat ihned po politickém převratu v roce 1990. Vím tedy o ní daleko víc a hlouběji než ti, kteří chtějí tuto moji práci zcela zmařit - viz Vám adresovaný Otevřený dopis býv. členů Jazzové sekce z letošního 29. března.

Myslím, že tento postup lze označit za "klasickou" ukázku komunisticko estébáckých praktik k zamezení realizace mé práce, které producent Hynie zřejmě upřednostňuje před mým objektivním pojetím tohoto pořadu. Viz např. to, že bez mého vědomí a souhlasu přizval na naše poslední setkání hlavní iniciátorku zmíněného Otevřeného dopisu; ten bez hlubších znalostí celé práce podepsalo jen asi 15 lidí, zatímco Jazzová sekce měla několik tisíc členů a desetitisíce příznivců - a to i v zahraničí, z nichž někteří z pozic velmi významných osobností např. z Velké Británie o spolupráci na tomto pořadu projevují zájem.

Navrhuji Vám proto osobní setkání, neboť na realizaci dokumentu o Jazzové sekci v ČT trvám a v tomto finančně a časově velmi náročnému projetku ztrácím důvěru v producenta Karla Hynieho.

Karel Mašita

(V odpovědi na dopis generálního tajemníka ČT Jiřího Kučery z 8. června 1998, která byla datovaná 20. července 1998, vyjádřil Karel Mašita značnou frustraci s rozhodnutím Jakuba Puchalského se s ním osobně nesetkat. Zároveň podal Radě České televize žádost na odvolání Jakuba Puchalského, kde popisuje celá svůj případ, viz níže. Zveřejňujeme také odpověď Rady ČT na toto podání. JČ)

Rada České televize
Kavčí hory
140 70 Praha 4
Praha 10. 6. 1998

věc: Návrh na odvolání generálního ředitele České televize

Z titulu novináře - autora dokumentu o protikomunistické kulturní organizaci Jazzová sekce Svazu hudebníků býv. ČSR a s odkazem na ust. § 4, odst. 1 a § 8, odst. 1 zák č. 483/1991 Sb, v platném znění, o České televizi (dále jen ČT), tímto žádám Radu ČT o okamžité odvolání generálního ředitele ČT mgr. Jakuba Puchalského, neprodlené zbavení funkce producenta Karla Hynieho a o zjednání nápravy v této mé autorské věci. Zároveň Radě ČT sděluji, že proti zmíněnému producentu Hyniemu už jsem podal podnět k zahájení jeho trestního stíhání. Tuto žádost jsem nucen podat Radě ČT proto, že jak generální ředitel ČT Puchalský, tak producent Hynie zřejmě zcela ignorují má autorská práva k dokumentu, který má pro širší veřejnost zásadní význam.

Vysvětlení:

Z pozice novináře, který se zhruba od roku 1973 publicisticky zabýval především moderní hudbou a s ní spojenými kulturními aktivitami, jsem se koncem roku 1990 začal dokumentárně historicky zabývat organizací Jazzová sekce Svazu hudebníků býv. ČSR. Ačkoli jsem předtím kvůli tomuto svému zaměření měl s komunistickým režimem trvalé nezákonné policejně justiční problémy (mj. jsem několikrát soudně rehabilitován s nároky učastníka odboje), v této oblasti jsem setrval; už v roce 1974 jsem si podal přihlášku do Jazzové sekce a zaplatil jsem i tehdy požadovaný členský přispěvek, avšak krátce na to jsem byl několikrát nezákonně vězněn, čímž mi byla užší spolupráce s ní prakticky znemožněna. I proto tedy chci problematiku této organizace detailně a pravdivě přiblížit široké veřejnosti. K této práci jsem v letech 1991 a 1992 získal tvůrčí stipendia od Českého literárního fondu a spolupracoval jsem i s Ústavem pro soudobé dějiny Akademie věd ČR, což může dosvědčit jeho dosavadní ředitel dr. Vilém Prečan. Jelikož jsem se v této investigativní práci dostal hluboko do všech vztahů a problematiky Jazzové sekce, požádal mě v roce 1992 její předseda pan Karel Srp o právní pomoc při odškodnění za jeho nezákonné uvěznění a ve vrácení nezákonně zabaveného majetku Jazzové sekce. To jsem přijal, pan Srp už byl odškodněn, část mobiliáře už byla vrácena v průběhu let 1993 - 1994, o vrácení zbytku stále probíhá úřední jednání. Poněvadž tato etapa mého zmocnění není dosud ukončena, mé zastupování v ní trvá.

V říjnu 1997 mi režisér mgr. Miloš Zábranský nabídl možnost práce na dokumentu o Jazzové sekci pro veřejnoprávní ČT. Po mém zjištění, že on sám o Jazzové sekci prakticky vůbec nic neví, jsem námět k tomtu dokumentu napsal sám a jeho prostřednictvím jsem ho ČT nabídl. Později mi řekl, že můj námět předal vedoucímu producentu tvůrčí skupiny ČT č. 14 Karlu Hyniemu, s nímž mi také zpostředkoval první osobní setkání dne 19. listopadu 1997. Na tomto setkání mi producent Hynie řekl, že námět přijímá, ale že je nutné připravit podrobnější, tzv. bodový scénář, podle něhož by mohl připravit předběžnou kalkulaci k výrobě dokumentu. Tento bodový scénář jsem opět vypracoval zcela sám a vzhledem k rozsáhlosti celé historie Jazzové sekce jsem jej časově rozvrhl do tří vysílacích bloků po cca hodině vysílacích časů tak, jak zněla naše dohoda s producentem Hyniem. Poněvadž K. Hynie řekl, že vše musí mít nejpozději koncem ledna 1998, aby mohl stanovit výrobní plán od jara roku 1998 a k vysílání v roce 1999, odevzdal jsem osobně tento bodový scénář v ČT už 19. prosince 1997 spolu s návrhem natočení dvou šotů se žádostmi k divákům, aby k výrobě dokumentu ČT poskytli vše, co mohou. Poté jsem s producentem Hyniem osobně v ČT jednal 16. ledna 1998, kde vyslovil souhlas s výrobou šotů s výzvami k divákům, a 23. ledna 1998, kde mi předložil k podpisu smlouvu o přijetí a honorování mého námětu. Tuto smlouvu jsem podepsal s tím, že producent Hynie už bezprostředně zahájí přípravy k vyrobě dokumentu. Dne 9. února 1998 jiná tvůrčí skupinou natočila dva šoty s prosbami k divákům o zapůjčení podkladů k dokumentu. Scénáře k šotům jsem napsal opět sám a zároveň jsem v nich osobně vystoupil. Dne 24. února 1998 mi byl doručen honorář za uvedený námět, nic dalšího mi ČT dosud nezaplatila, tedy ani bodový scénář a ani scénáře k šotům.

První šot s moji osobní prosbou k divákům odvysílala ČT ve dnech 15. - 16. února 1998, druhý začal být vysílán od 9. března 1998. Reakce na ně byla ze strany mých kolegů novinářů a od jiných mých známých velmi příznivá a všichni se shodli v tom, že je to můj záslužný čin, že dokument o Jazzové sekci měl vzniknout už dávno, protože jde o zcela ojedinělý fenomén československé kultury i politiky. Do ČT, mě osobně a i předsedovi Jazzové sekce panu Srpovi se ozvali desítky lidí s nabídkou spolupráce, což je vcelku pochopitelné, neboť Jazzová sekce měla v průběhu své existence několik tisíc členů a desetitisíce příznivců. Proto jsem také při mých dalších jednáních s producentem Hyniem opakoval, že by se příprava tohoto dokumentu a jeho výroba neměly odkládat, ten ale s konkrétními kroky stále otálel.

Začátkem dubna 1998 jsem se dověděl, že ČT zachytila jakési anonymní telefonní pohrůžky o tom, že pokud tuto náborovou kampaň ihned nezastaví, tak že dojde v areálu ČT k pumovému útoku. Za další asi dva týdny jsem se opět víceméně náhodně dověděl, že určitá skupina lidí se rozhodla tuto moji práci zcela zmařit. Ihned jsem proto požádal o vysvětlení producenta Hynieho, který mi jen předal fotocop dopisu odpůrců. Bez mého vědomí jako autora pak této skupince lidí sdělil, že práci na dokumentu zastavuje, aniž by vzal v úvahu, že ČT není jeho majetkem a aniž by respektoval má autorská práva a koneckonců i názory. Podotýkám, že o zastavení tohoto projetku nikdy neinformoval mě jako autora, ale zcela cizí lidí, kteří o této mé práci nevěděli vůbec nic. Když jsem ho svým dopisem z 25. dobna 1998 upozornil, že Jazzová sekce měla tisice členů a desetitisíce přiznivců a že by se neměl řídit názorem několika jedinců, kteří vlastně svým postupem porušují má autorská práva a navíc se vůči mně dopouštěji sprostých pomluv a nehorázných lží, na můj dopis mi dosud vůbec neodpověděl a k naší další pracovní poradě dne 6. května 1998 zcela bez mého vědomí a souhlasu přizval jakousi vedoucí postupu vůči mně. Z této porady jsem proto odešel, neboť v této fázi zásadně odmítám o své práci hovořit před cizími lidmi. O všem jsem informoval předsedu Jazzové sekce pana Srpa, který okamžitě zaslal producentu Hyniemu protestní fax. Producent Hynie odpověděl rovněž faxem, že celou práci zastavuje, aniž by to dodnes sdělil i mně jako autorovi. Dne 11. května 1998 jsem proto odeslal generálnímu řediteli ČT mgr. Puchalskému fax se stížností proti dosavadnímu postupu producenta Hynieho vůči mně. Ten však jen předal moji stížnost producentu Hyniemu, který pak GŘ Puchalskému dopisem z 18. května 1998 znovu zopakoval svůj předchozí postup proti mně v rozporu s mými autorskými i občanskými právy. Gen. řed. mgr. Puchalský mi však dodnes neodpověděl, čímž vše zřejmě jenom mlčky schvaluje. Takovým postupem jsem ovšem nejvíc postižen já, a to tím, že:

1. Bylo o mé práci opakovaně jednáno bez mého vědomí s cizími lidmi, kteří pouze chtějí moji dosavadní práci zcela zmařit.

2. Jako autoru mi nejsou sdělována závažná rozhodnutí o mé práci, a to v rozporu s mými autorskými a občanskými právy.

3. Musím trpět něco, co jako autor nemohu akceptovat.

4. Generální ředitel ČT Puchalský bez mého vědomí mlčky akceptuje nehorázně lži o mé osobě, čímž v rozporu se zákonným posláním ČT zároveň souběžně s výšeuvedeným napomáhá k zablokování mé práce tak, aby její dokončení mohl získat někdo jiný - nejspíš z řad přátel producenta Hynieho.

Myslím, že toto vše jsou dostatečně pádné důvody k tomy, aby se věcí už v totm stádiu zabývala Rada ČT a aby z ní vyvodila odvolání mgr. Jakuba Puchalského z funkce generálního ředitele ČT.

Podrobnosti mohu vysvětlit pouze osobně.

Karel Mašita

via:stemberk@oasanet.cz