Americký Kongres se rozhodl zveřejnit videozáznam svědectví prezidenta Clintona před vysokou porotou, včetně jeho vytáček a klení, a tím ho možná s konečnou platností zničit

USA, 18. zari 1998

Největší Clintonova vina - zprznil americký jazyk

Typického Billa Clintona naleznete ve Starrově analýze v poznámce č. 109, napsal deník New York Times. Při slyšení před vysokou porotou se Clintona zeptali na tvrzení Roberta Bennetta v případě Pauly Jonesové, že mezi prezidentem a Monicou Lewinskou "není absolutně žádný sex".

Bennett měl naprosto pravdu, konstatoval Clinton, protože použil přítomného času. "Záleží na to, jaký je význam slova 'není'", vysvětlil prezident úslužně.

Tatáž poznámka obsahuje další clintonovské klenoty, výroky před vysokou porotou: "Neměl jsem s ní sexuální styky, jak jsem je definoval." "Záleží to na tom, jak definujete výraz 'o samotě'." "Mnohokrát jsme sice byli spolu sami, ale nikdy jsem si skutečně nemyslel, že tomu tak je."

Dvojznačná mluva nakazila i Berry Currieovou. "Nemyslím, že by se dalo říci, že se do Clintonovy kanceláře Monika vplížila," konstatovala Clintonova sekretářka, "já jsem ji tam jen přivedla tak, aby ji nikdo neviděl." "Prezident, když se to tak vezme, není nikdy o samotě."

Největším zločinem Billa Clintona není sex, ani lhaní o sexu, jak se domnívá vzrušeně dýchající Kenneth Starr. Clintonovým největším hříchem je podvádění a podvracení amerického jazyka. Clinton je jako ta prokletá dívka v pohádce: Pokaždé, když otevře pusu, vyskočí z ní žába.

Jeho problémy pramení z nutkání, kdykoliv se vyskytne potíž, věci zatemňovat a nikoliv vysvětlit. Snaží se dát slovům subjektivní význam. Trvá na tom, že znamenají jen to, co jimi míní on sám.

Avšak to činit nemůže. Zákony jsou tvořeny slovy. Prezident odpovídá za naše zákony. Když začne ze slov odstraňovat význam, ohrožuje svou schopnost vládnout této zemi. Proměnil Washington v orwellovské město. Clintonův zkorumpovaný jazyk korumpuje myšlení.

Aby unikl oprátce, prezident přiznává a popírá tutéž věc zároveň jedním dechem. Prezident přiznává, že se pokusil dezorientovat právníky Pauly Jonesové, ale popírá, že lhal pod přísahou. Přiznává, že Lewinská s ním měla sex, ale popírá, že on měl sex s Lewinskou. Popírá, že orální sex (druhé slovo tohoto výrazu je sex) je sex.

Jednou jsem zašla do obchodu jménem Elisabeth Arden. Snažili se mi prodat mýdlo. Řekla jsem, že mi mýdlo vysušuje kůži. "Ale," řekla prodavačka, "tohle je mýdlo, které není mýdlo." Koupila jsem to. Vysušilo mi to kůži.

Přitelkyně jednou vzala do ruky v obchodě Saks jakousi kabelku a poznamenala, že vypadá jako že je vyrobená z umělé hmoty. "Ne," řekla jí prodavačka s pohrdáním, "to je "Plastique".

Clintonův svět je plný mýdla, které není mýdlem, a umělé hmoty, která není umělou hmotou.

"Velkým nepřítelem jasné řeči je neupřímnost," napsal George Orwell v eseji o politice a o jazyce.

Jestliže se Clinton chce dostat z "nebezpečí nynější chvíle", jak to delikátně nazývá, musí se přestat kroutit a nalézt způsob, jak znovu dát dohromady slova a významy.

Pokud se mu to nepodaří, octne se ve skutečně velkém průšvihu. Záleží to ovšem na tom, co myslíme slovem "octne se".

Sdělovací prostředky skutečně musejí určovat politikům agendu

Poznámka k rozhovoru Jana Čulíka s Ivanem Kytkou a reakci Ivo Mathého

Česká televize: kontroverzní historie pokusu natočit film o Jazzové sekci

Na Britské listy se obrátil 4. září pan Karel Mašita, autor námětu a scénáře na dokumentární film o historie Jazzové sekce Svazu hudebníků, která v osmdesátých letech hrála velmi významnou roli jako nakonec velmi nezávislá kulturní (a vlastně i politická) organizace.

Karel Mašita je frustrován tím, že realizace jeho projektu byla zastavena. Obviňuje velmi ostrými slovy Českou televizi v této věci ze selhání.

Britské listy si nemohou osobovat právo zasahovat do interního editorského rozhodování České televize, jaký pořad případně natočit či nenatočit. Tento případ je kromě toho složitý: zdá se, že došlo z nepříliš jasných důvodů ke konfliktu zejména mezi Karlem Mašitou a některými vedoucími členy Jazzové sekce. Právě proto, zdá se nám, byl projekt pozastaven.

Požádali jsme o vysvětlení Radu České televize i generálního ředitele ČT Jakuba Puchalského. Od Rady ČT jsme obdrželi stručný dopis, že se nemůže vyjádřit, neboť se případ vyšetřuje. Z České televize jsme dostali včera vysvětlení, které zveřejňujeme v dnešních BL, viz Obsah.

Jde však o kontroverzní záležitost, která si zaslouží řádného objasnění. Proto rádi zveřejníme jakoukoliv další dokumentaci k této věci.

Zdá se nám, že je užitečné materiál Karla Mašity publikovat, už proto, že informace o historii Jazzové sekce v něm obsažené jsou málo známé a měly by vejít v širší povědomí.

I když chápeme rozhořčení Karla Mašity, Britské listy se s  emocionálními formulacemi některých částí dopisů pana Mašity, adresovaných ČT a Radě ČT, neztotožňují.

Jan Čulík

Karel Mašita, Kvestorská 1177/13, 140 00 Praha 4, (02) 420 900

Vážený pan
Jan Čulík
Britské listy

Praha 4. září 1998

Vážený pane!

V příloze Vám dávám k dispozici moji současnou problematiku jak s Českou televizí a jejím generálním ředitelem panem mgr. Jakubem Puchalským, tak s Radou ČT, která mi již tři měsíce nedopovídá na dopis k mé práci na dokumentu o Jazzové sekci pro ČT - viz můj dopis Radě ČT z 10. června 1998. Po pečlivém prostudování tohoto mailu určitě zjistíte, že jde o věc, kdy ČT už téměř rok záměrně blokuje tuto moji práci, a to v příkrém rozporu s tvrzením p. Puchalského o tom, že v ČT bude prosazovat především původní dokumentární a publicistickou tvorbu.

Snad Vám nemusím vysvětlovat, že televizní dokument o Jazzové sekci je jeden z největších dluhů ČT vůči veřejnosti, že ČT je v ČR jedinou televizí, která takové práce má přímo v zákonném popisu práce a že k tomu jako jediná má i peníze. Přesto, nebo možná právě proto ji ignoruje, resp. vymlouvá se na nutnost mé autorské spolupráce se všemi členy (i bývalými) Jazzové sekce. Ta ale ve své historii měla několik tisic člená a desetitisíce příznivců, takže taková spolupráce není prakticky vůbec možná. Koneckonců, autorem námětu i návrhu scénáře jsou pouze já, jiní náhlí "spoluautoři" se do věci chtějí jen vsunout pro vlastní oslavu.

Posuďte tedy laskavě sám, do jaké míry je tato problematika zveřejnitelná v Britských listech. Neboť současná česká mediální sféra je tak zrůdně prolezlá různými čachry, nekompetentností a klanovými zájmy, že o takovéto "věci" nejeví vůbec zájem. Jsem novinář (mj. se stálou akreditaci v Poslanecké sněmovně) a stav české žurnalistiky proto velice dobře znám.

Karel Mašita

Jazzová sekce

námět

Pozn. k návrhu:

Jde jen o velmi stručný námět, neboť historie Jazzové sekce je nesmírně bohatá a měla a stále má dalekosáhlé souvislosti jak do původně jen kulturní oblasti, tak později do politického života, včetně po téměř celém světě rozestřených mezinárodních vztahů. Použitelné archivní televizní podklady má jen Česká televize. Potřebné písemné dokumenty mám zkompletované jen já.

Zpracování navrhuji rozčlenit do alespoň čtyř navazujících bloků, každý v čase zhruba 40 - 50 minut. V konkrétním členění pak jde o tuto časovou souvislost:

Roky 1964 - 1974:

V té době v Československu pulzuje bohatý jazzový život, který se promítá i do široké mezinárodní jazzové spolupráce. Mladou generací hýbá beatová hudba, např. Beatles, Roling Stones. Kromě čsl. jazzových hrají v zahraničí i beatové skupiny.

V Praze např. hraje i Luis Armstrong, rozbíhá se tradice Mezinárodního jazzového festivalu (MJF), konají se beatové festivaly. Pracuje Českoslovesná federace jazzklubů, vzniká Svaz pražských lidových hudebníků (SPLH). Politické ovzduší je uvolněné.

To trvá do invaze v srpnu 1968. Z ČSSR emigrují statisíce lidí a zaniká i federace jazzklubů.

Po vyhlášení československé federace je v roce 1969 českým ministerstvem vnitra registrován Svaz hudebníků ČSR (SH - spojen s SPLH). Souběžně vzniká i přípravný výbor České jazzové unie (ČJU), v němž se nejvíce angažuje jazzový hudebník Karel Srp.

V té době panuje na MV zmatek, nikdo tam neví, zda se mu podaří udržet místo, a jelikož už existuje SH, je Srpovi doporučeno, aby se ČJU spojila se SH.

Po nástupu Husáka k moci v dubnu 1969 a po demostracích proti invazu v srpnu 1969 začíná tzv. normalizace, která už od roku 1970 v hudební oblasti nejtvrději postihuje beat - zákazy anglických názvů skupin, anglických textů, nošení dlouhých vlasů atp.

Zatímco státní moc razantněji postihuje i celou společnost, vedení SH a ČJU jednají o vzájemném spojení. V rámci VIII. MJF v pražské Lucerně 3é. října 1971 vzniká za účasti téměř dvou set předních tuzemských jazzmanů Jazzová sekce.

Prvním předsedou Milan Dvořák (dnes již nežijící) z Kralup nad Vltavou, Srp v předsednictvu. Začátkem roku 1972 získává od SH statut samostatné právnické osoby pro působnost v celé ČSR a ihned začíná spolupracovat na řadě tuzemských jazzových festivalů, např. v Přerově, ve Slaném, v Olomouci a v Mladé Boleslavi, kde se v roce 1972 Srp seznamuje s výtvarníkem Joskou Skalníkem.

S ním také připravil první tehdy ještě cyklostylované bulletiny JAZZ, kterých do konce 1974 "na koleně" vydali čtyři.

JS také rozbíhá bohatou klubovou činnost po celé ČSR, přes ní se o členství začínají hlásit stovky prvních zájemců. Tehdy ještě byla celá činnost JS zaměřena výhradně na jazz, spolupráce s jazzmany bezproblémová, začínají se připravovat I. Pražské jazzové dny (PJD), které proběhly v březnu roku 1974 v pražském Radiopaláci a byly věnované především jazzu.

30. března 1974 policejní masakr v Rudolfově u Českých Budějovic proti Plastic People of Universe, DG 307 a jejich fanouškům - 272 zatčených, desítky těžce a stovky lehce zraněných, brutální stříhání dohola, za účast vylučování ze škol a učilišť.

Koncem roku 1974 začíná "zlatý věk jazzu v Praze", návštěvy akcí Jazzové sekce se stávají módou a společenskou prestiží (např. klub Rubín v Praze na Malé Straně), ale i jinde po celé ČSR. V té době JS jakoby naráz získala značnou popularitu mezi mládeží a uznání mezi hudebníky, má i velkou publicitu.

Vše "jede" především po linii tzv. zájmové umělecké činnosti (ZUČ), establishment nemá námitky. JS pro začinající mladé hudebníky zahajuje výukové semináře Škola hrou.

Roky 1975 - 1980

V březnu 1975 v Radiopaláci a v Lucerně divácky velice úspěšně II. PJD. V témže roce se presidentem ČSSR stává Husák a v Helsinkách podepisuje v rámci KBSE mezinárodní pakty o občanských, politických hospodářských a kulturních právech.

Připravují se III. PJD na podzim, ale už se ze strany profijazzmanů ozývají protestní hlasy, že je celá jejich koncepce příliš moderní a zaměřená i na muzikanty, kteří hrají jazrrock anebo přímo státní mocí zakázaný rock.

Po III. PJD na podzim v Lucerně tato nelibost sílí a bouří se i státní agentury, které chtějí tuto úspěšnost strhnout na sebe. Objevují se první udání na JS českému ministerstvu kultury (MK) a MV. Na jaře roku 1976 Federální shromáždění ratifikuje Husákem podpsané Helsinské dohody a JS pořádá IV. PJD, které se stávají masovou kulturní akcí.

MK vysílá varovné signály SH, že "pouhá" JS takové akce nemůže dál pořádat, první náznaky perzekucí JS, která už má několik tisíc členů a dál je z administravně technických příčin nemůže přijímat; JS ještě nemá stálé sídlo, pouze schránku na hlavní poště v pražské Jindřišké ulici.

Profijazzmani na protest zakládají vlastní "sekci" a získávají zázemí v pražské vinárně Parnas. Vedení SH si zatím neví rady. V pražské pobočce vzniká Sekce mladé hudby, která prohlašuje, že nikdy nedovolí vznik skupin typu Plastic People. "Zlatý věk jazzu v Praze" sice odezněl, ale V. PJD roce 1977 jsou už postaveny spíš na rockové hudbě; jsou zcela vyprodané - do Prahy se na ně sjíždějí tisíce návštěvníků.

JS získává své stále sídlo v Praze - Krči v domku manželů Kupkových. Začátkem roku 1978 chce na své konferenciv Radiopaláci SH zrušit samostatnost JS, zabavit její majetek a rozptýlit členy do jednotlivých poboček. JS svolává protestní shromáždění členů JS do Hajnovky (naproti Radiopaláci), přijelo asi 600 členů a na zasedání v Radiopaláci si paradoxně v předsednictvu SH upevnili pozice.

Bulletin JAZZ má už vysokou profesionální úroveň, JS zahajuje také ediční (knižní) činnost, zájem soustředěn i na výtvarné umění. Vzniká paralelní (alternativní) česká kultura, poprvé se ve větší míře začíná o JS zajímat StB, zprávy o JS v exilovém tisku.

Státní moc se snaží vklínit mezi vedení SH a JS, sílí tlak MK na úplně zrušení JS, která své právo na existenci hájí Helsinskými dohodami. V říjnu SH potvrzuje samostatnost JS. Na jaře 1979 VIII. PJD akce po celé Praze, IX. PJD na podzim s razií StB v Praze na Folimance, "Lucerny" skončily. Sílí spolupráce se zahraničními ambasádami, usmíření s "Parnasem", státní moc hledá formu postihů JS mapř. v daňových věcech.

V roce 1980 JS vstupuje do Mezinárodní jazzové federace, předsedou JS Srp, místopředsedou Skalník. Na pokyn MV zablokována bankovní konta JS. V edici Jazzpetit vycházejí první knihy, které MK sprostě pomlouvá a zároveň spolu s MV vše připravuje ke zrušení celého SH. JS se stále víc soustřeďuje na zahraniční umění, pořádá i filosofické semináře. StB po celé republice rozjíždí perzekuci všech členů JS, režim připravuje likvidaci celé české alternativní hudby pod heslem "Nová vlna se starým obsahem".¨

Roky 1981 - 1985

ÚV SH na nátlak MK zrušil JS - odvolání k revizní komisi SH, která zrušení prohlásila za neplatné. Během sporu zákazy PJD, JS naplno rozjela ediční činnost.

V edici Situace publikace o výtvarném umění, v pražském sídle výstavy, pokračují filosofické semináře, získávání cenných zahraničních publikací, úzká spolupráce s řadou ambasád (např. USA, Velká Británie, Francie, Holandsko), do JS přijíždějí význační zahraniční hosté. MK a MV zesilují tlak na Výbor lidové kontroly (VLK) a národní výbory po celé ČSR pro totální zákaz JS.

Začíná tisková kampaň proti alternativní hudbě - "Nová vlna se starým obsahem". V jaře 1983 SH ruší celostátní samostatnost JS a přičleňuje ji k pražské pobočce. V Jazzpetitu se připravuje vůbec první české vydání Hrabalova Obsluhoval jsem anglického krále, MK a StB rozjíždí kontroly po všech tiskárnách v ČSSR.

JS tiskne mimo Prahu (např. i na Slovensku). Solidarita s JS sílí po celém státě, dle anket její činnost ovlivňuje zhruba sto tisíc lidí. Charta 77 vydává dokument č. 31/83 o stavu populární hudby v ČSSR, kde vysoce kladně hodnotí JS a poukazuje na neúnosnou státní reglementaci v této oblasti. Na podzim 1983 je nezákonně ze zaměstnání propuštěn Srp a na poradě ÚV KSČ je rozhodnuto JS za každou cenu zlikvidovat. SH o tom neví, dělá ústupky, JS naopak činnost zesiluje. Světový tisk se JS zabývá čím dál víc.

V létě 1984 Skalník požádal 300 čsl. výtvarníků o spolupráci na kolekci výtvarně řešených malých krabiček Minisalon - 244 z nich nabídku přijalo. V červenci MV činnost celého SH nejprve pozastavilo, v říjnu celý SH definitivně zrušilo. Pouze JS proti tomu podává vrcholným státním orgánů desítky protestů a odkazuje na platné Helsinské dohody. Nikdo neodpovídá, tak žádá o přezkum soudy, které se tím však odmítají zabývat.

Na jaře 1985 přijiždí na návštěvu JS spisovatel Kurt Vonnegut, který stejně jako představitelé ambasády USA sází před sídlem JS stromek. JS pak nedaleko vztyčuje pomník k výročí konce II. světové války a ke vzniku OSN, režim ho ihned likviduje. V Bratislavě záhadně umírá člen JS Tomáš Petřivý a po policejním výslechu majitel objektu sídla JS František Kupka.

V září první nezákonné domovní prohlídky a zabavení věcí v sídle JS a v bytech členů jejího vedení. StB už má rozfázovanou kriminalizaci JS. Před následnou schůzkou o plnění Helsinských dohod v roce 1986 ve Vídni má v Budapešti proběhnout Evropské kulturní forum. Zatímco oficiální čsl. delegace s českým ministrem kultury Klusákem a slovenským ministrem kultury Válkem mají připravené referáty o tom, jak je ČSSR vše v naprostém pořádku, v prosinci do Budapešti potají odjíždějí i Srp s dublerem Huňátem.

Už předtím britský delegát Norman St John Stevas upozornil na problém JS a když se Srp a Huňát objevili na EKF osobně, byl nastolen problém celé nezávislé kultury v ČSSR. Válek prohlásil, že JS dluží státu na daních milión dolarů, JS doložila, že to není pravda. Pak se delegáti nemohli dohodnout na závěrečném dokumentu a v jednacím sále byly pozastaveny hodiny, než byl dokument schválen. Vznikl mezinárodní skandál "případ Jazzová sekce".

1986 - 1990

V lednu JS žádá o samostatnou registraci, v dubnu ji urguje, ale státní správa ji v rozporu se zákony zcela ignoruje. Po republice zatýkání členů JS, mj. za plakáty k pohřbu Jaroslava Seiferta.

V květnu se MV a MK dohodly, že veškerý, právně ovšem soukromý majetek JS musí být zabaven. Protiprávně zabavena i bankovní konta se statisíci korun - aby JS měla co největší finanční problémy. StB zabavuje v tiskárnách rozpracovaná vydání knih z Jazzpetitu (např. Svitavy).

JS už trvale spojena na zahraniční zpravodajství (prevážně přes Ivana Medka do Svobodné Evropy, Hlasu Ameriky BBC, Reuter). Ve Vídní zahájena následná schůzka o plnění helsinské KBSE, svět pozorně sleduje perzekuci JS, ale čsl. tisk hlásá, že je všechno v pořádku (např. tehdy nejčtenější Mladý svět, Rudé Právo a další.)

Národní výbory vedou přestupková řízení, JS ale pracuje dál, vydává zpravodaj 43/10/88 (její pražské telefonní číslo), k 15. výročí svého vzniku připravuje rozsáhlou anketní akci Jací jsme. 2. září zatčeno sedm členů vedení JS, domovní prohlídky v jejím sídle (z vazby k nim přivezen pouze Srp), policie tam vše zabavila. Ihned vzniká pracovní výbor (PV), který pokračuje v práci JS a vydává anketní publikaci Jací jsme.

Vše se ihned dovídají zahraniční agentury a ve Vídni je prezidentu Husákovi sděleno, že dokud nebude vedení JS propuštěno, měl by z Vídně odjet. 30 prosince vrací soud žalobu prokurátorovi, státní moc mlčí, ale světový odpor sílí.

Světoznámí intelektuálové a hudebníci podepisují rozsáhlou petiční akci na podporu JS. Na jaře 1987 za značného zájmu světových médií a domácí opozice probíhají soudy, ve vězení zůstává pouze Srp a tajemník JS Kouřil. Kromě zahraničí podporuje JS i CH 77.

PV vydáva časopis Jazz Stop a usiluje o pokračování činnosti, radikálnější členové jakýkoli dialog s mocí odmítají. Na podzim 1987 Jirous zasílá MV protest proti neustálé tvrdé perzekuci celé alternativní kultury, tu hned dostává ÚV KSČ a vedení StB - Jirous je pak kvůli tomu uvězněn. V lednu 1988 je jako poslední propuštěn z vězení Srp a jedná mj. i s Havlem o další spolupráci.

JS se stále pokouší o svoji legalizaci, vznikají první návrhy na založení nynějšího Artfora, řada členů pochybuje o smyslu takových snah. V prosinci Srp na snídani Mitterranda s čsl. opozicí.

V lednu 1989 se JS aktivně zúčastňuje Palachova týdne. Artforum je sice týž rok povoleno, ale plánuje se i samostané sdružení Unijazz - řádně zaregistrováno až v únoru 1990. Obě sdružení však úzce spolupracují v listopadu 1989, kdy byla pro mimopražskou informovanost použita především hustá síť tisíců členů a sympatizantů JS po celé republice.

JS je také spoluzakladatelem Občanského fóra v pražském Činoherním klubu, její Videojournal natočil množství unikátních záběrů z těch dnů, zvukové přenosy z demonstrací zhusta rovněž zajišťovali členové JS, organizovala první ochranku Václava Havla.

Artforum s dosud schválenou registraci jen pro oblast Prahy se v květnu 1990 registruje pro činnost po celém Československu a např. v Bratislavě tak dodnes funguje stejnojmenné nakladatelství. Soudní a společenské rehabilitace JS proběhly začátkem roku 1991.

Česká televize - producentské centrum

tvůrčí skupina č. 14, producent Karel Hynie

Praha 19. 12. 1997

Vážený pane producente!

V příloze Vám předkládám navrh scénáře k dokumentu o Jazzové sekci. Dle naší domluvy z 19. listopadu 1997 jsem jej rozpracoval do tří částí s předpokladem, že každá z nich bude dlouhá kolem 60 minut. Příliš detailně tento scénář rozpracovávat nelze, nebot samotná realizace závisí také na možnostech k natáčení těch lidí, které k přímým vstupům předpokládám - to už se musí postupovat dle jejich možností a ochoty. Několik spisovatelů z petice za propuštění JS z roku 1987 bude v dubnu 1998 v Praze na 8. Mezinárodním festivalu spisovatelů. Viz přiložená kniha, s. 142 - 143.

Zároveň si myslím, že by Česká televize mohla odvysílat několik spotů k divákům s prosbou o případné zapůjčení (nejspíš jen amatérských) filmových záznamů z historie Jazzové sekce. Vzhledem k tomu, že ve spojení s Jazzovou sekcí jsem z obrazovek dost známý a mně neznámí lidé se mě na ní ptají třeba i na ulici, mohl bych v tomto spotu o tyto obrazové či jiné dokumenty diváky požádat sám. Ale to už závisí na Vašich možnostech.

K mému honoráři pak konastatuji, že jsem snad udělal už takový kus práce od shromažďování písemných a fotografických podkladů od roku 1990, přes několik dlouhých pobytů v Londýně až po vypracování námětu a tohoto návrhu scénáře, že snad mohu požádat o zatím alespoň zálohu k dalšímu pokračování v této práci. Ale o tom už se snad domluvíme osobně ihned po Novém roce 1998.

Závěrem už jen to, že s režisérem panem Milošem Zábranským jsme si nedávno uvědomili, že v natáčení této věci nejspíš oba budeme potřebovat mobilní telefony, na něž však nemáme dost vlastních financí.

Zatím děkuji a přeji Vám bohaté vánoce a šťastný a veselý Nový rok - neboť jak na Nový rok, tak po celý rok.

Karel Mašita

Nové rozdělení (dramaturgie) jednotlivých částí - pracovní názvy:

1. Od zlatého věku k druhé kultuře: léta 1965 - 1979

2. Likvidace undergroundu : léta 1980 - 1985

3. Případ Jazzová sekce : léta 1986 - 1990 rehabilitace 1991

Česká televize: tvůrčí skupina č. 14
producent Karel Hynie
námět Karel Mašita
scénář Karel Mašita, Miloš Zábranský
režie: Miloš Zábranský

Nezávislost závislosti

dokument o Jazzové sekci

3. díly - detailní časové rozdělení (dramaturgie?)
obrazové podklady: ČT, Krátký film, MV, BBC, Francouzský inst., Ústav pro soudobé dějiny (Prečan), Karel Srp, Leoš Svoboda - kameraman ČT (kontakt Srp), dokumenty, etc...

1. Od zlatého věku k druhé kultuře: léta 1965 - 1979
obecně svět a Československo

1965 - 1966

Politické uvolnění, v jazzu kraluje Louis Armstrohg, v beatu Beatles, Rolling Stones, velké jazzové festivaly (v Praze, Karlových Varech, ve Slaném), začíná móda dlouhých vlasů, na schodech u Národního muzea se scházejí "vlasatci", první čsl. beatové kapely (Matadors, Primitives Group, Beatmen z Bratislavy, první výraznější osobnosti Radim Hladík, Petr Novák, Karel Kahovec,) prezidentem Antonín Novotný. Majálesy, Prahu navštěvujeAllen Ginsberg. Vznikl Svaz pražských lidových hudebníků (SPLH). (Obrazově temný sál pražského kina Lucerna, report říká, že tam vše začalo, potom sestup do velkého sálu Lucerny, koncerty v Lucerně Armstronga a dalších jazzových akcí, pokud existují záběry českého beatu, tehdy také přišel do českých kin film Perný den.

1967 - 1968

Kromě velkých jazzfestivalů I. čsl. beatový festival (Lucerna), sílí hnutí hipies, v zahraničí se do popředí dostávají Jimi Hendrix, Doors, Janis Joplin a blues, kulturní ovzduší je v ČSSR velmi liberalní, několik set beatových skupin, vznikají první české desky s beatem. To vrcholí "Pražským jarem" s ještě větším uvolnění i v oblasti kultury. II. čsl. beatový festival. Mezinárodní rok lidských práv. Invaze vojsk Varšavského paktu, nejvíc protestují "vlasatci". (Obrazově záběry invaze. Report do toho, že v rozsáhlé emigrační vlně i řada předních jazzmanů. V září vznikají poinvazní zákony k upevnění veřejného pořádku mj. s možností zrušovat spolky, a v tisku k zavedení cenzury. Film Help - Beatles.)

1969 - 1970

Pokračuje odliv emigrantů, duben po hokeji s SSSR ÚV KSČ volí Husáka do svého čela, ten vyhrožuje represemi. V srpnu demonstrace proti invazi z roku 1968, státní moc vše brutálně potlačuje, je přijato Zákonné opatření ke zpřísnění sankcí - "stanné právo". SNB řádí, propouštění lidí ze zaměstnání, studenti vylučováni ze škol. "Normalizace", mj. i s čistkami ve státní správě, v podnicích, ve školách.

(Obraz mj. záběry ze zasedání ÚV KSČ, demonstrací, archiv ČT o přijetí "opatření", vládní návrh na toto "opatření", report mj., že v červenci 1969 se u českého ministerstva vnitra registruje Svaz hudebníků, ve světě festival Woodstock. v Praze na Ořechovce pravidelně koncertují The Plastic People of The Universe a v té době při jazzfestivalu v Přerově nápad na založení České jazzové unie, první a další jednání jejího přípravného výboru v Praze na Smíchově. Pro beat se ujímá slovo rock.)

1971 KSČ zesiluje tažení proti mladé rockové generaci, v televizi hysterie proti tzv. "vlasatcům", zákazy anglických názvů tuzemských skupin, v rozhlase, televizi, na gramodskách a při koncertech jsou zakázány anglické texty písní, razantně jsou zpřísněny podmínky pro veřejná vystoupení, státní agentury zahajují tzv. rekvalifikační zkoučky hudebníků, neprochází jimi např. Plastic People. Na hranicích ČSSR projevují zájem o koncerty za symbolické honoráře Frank Zappa a Fugs, v moderní hudbě nastupuje hardrock se skupinami Deep Purple, Uriah Heep atd.

(Obraz mj. o různých kapelách SSM, opěvující invazi, projevy státníků, že v ČSSR bude pořádek, XIV. sjezd KSČ se zprávou "o opatřeních proti vlasatcům", jejich žalářování. Mamutí zahraniční koncerty hardrocku. Report o VIII. Mezinárodním jazzovém festivalu v Lucerně, kde 30. října vznikla Jazzová sekce. Jejím předsedou zvolen Milan Dvořák. Struktura poboček SH v celé ČSR, vedení SH schvaluje samostatný organizační řád JS pro celou ČSR.)

1972 - 1974

Jazzová sekce spolupořádá tuzemské jazzfestivaly např. v Přerově, ve Slaném, v Olomouci a v Mladé Boleslavi. Tam se člen předsenictva Jazzové sekce Karel Srp seznámil s výtvarníkem Joskou Skalníkem. S ním také připravil první ještě cyklostylované bulletiny JAZZ. Sekce rozbíhá bohatou klubovou činnost po celé ČSR, přes ní se o členství začínají hlásit stovky prvních zájemců, např. i po koncertech Jazz Q Martina Kratochvíla. (Obrazem jazzové dění, tehdy ještě byla JS zaměřena výhradně na jazz, spolupráce s jazzmany bezproblémová. Report, že začíná tuhá státní reglemantace, původně samostatný Mezinárodní jazzový festival dostal Pragokoncert, který byl přísně kontrolován českým ministerstvem kultury. Malostranské paláce MK: "Kolovrat", "Valdštejn", "Nostic", kde 31. 5. 1972 český ministr kultury Milan Brůžek podepsal tajný výnos 9695/72 "O zvláštních fondech tiskovim v knihovnách jednotné soustavy," a týž den také tajný výnos 9656/72 "Pokyny k prověrce knihovnických fondů knihoven jednotné soustavy", což byl příkaz k ráznému vyřazení stovek autorů a tisíců jejich "socialismu nepřátelských" knih ze všech veřejných knihoven. Ukázky prvních čísel bulletinu JAZZ. K tomu report, že se připravovali Pražské jazzové dny (PJD). Poprvé v březnu roku 1974 v pražském Radiopaláci a byly věnované především jazzu. 30. března 1974 policejní masakr v Rudolfově u Českých Budějovic proti Plastic People of Universe, DG 307 a jejich fanouškům - 272 zatčených, desítky těžce a stovky lehce zraněných, brutální stříhání dohola, za účast vylučování ze škol a učilišť. Tehdy vznikl termín "zlatý věk jazzu v Praze", návštěvy akcí Jazzové sekce se stávají společenskou prestiží (např. klub Rubín v Praze na Malé Straně), ale i jinde po celé ČSR. V té době JS jakoby naráz získala značnou popularitu mezi mládeží a uznání mezi hudebníky, má i velkou publicitu. Vše "jede" především po linii tzv. zájmové umělecké činnosti, establishment nemá námitky.

1975 - 1977

V březnu 1975 v Radiopaláci a v Lucerně divácky velice úspěšně II. PJD. V témže roce se presidentem ČSSR stává Husák a v Helsinkách podepisuje v rámci KBSE mezinárodní pakty o občanských, politických hospodářských a kulturních právech. Připravují se III. PJD na podzim, ale už se ze strany profijazzmanů ozývají protestní hlasy, že je celá jejich koncepce příliš moderní a zaměřená i na muzikanty, kteří hrají jazrrock anebo přímo státní mocí zakázaný rock. Po III. PJD na podzim v Lucerně tato nelibost sílí a bouří se i státní agentury, které chtějí tuto úspěšnost strhnout na sebe. Objevují se první udání na JS českému ministerstvu kultury (MK) a MV. Na jaře roku 1976 Federální shromáždění ratifikuje Husákem podpsané Helsinské dohody a JS pořádá IV. PJD. "Zlatý věk jazzu v Praze" odezněl, IV. PJD jsou už postaveny spíš na rockové hudbě; trvaly od 18. 3. do 24. 3. 1976 po celé Praze a staly se masovou kulturní akcí. JS už má několik tisíc členů a hlásí se další. JS však ještě nemá stálé sídlo, pouze schránku na hlavní poště v pražské Jindřišké ulici - to získáva na podzim v Praze - Krči (na Kačerově) v domku manželů Kupkových. Profijazzmani na protest zakládají vlastní "sekci" a získávají zázemí v pražské vinárně Parnas. Vedení SH si zatím neví rady. Z původního SPLH se stává Pražská pobočka SH a vzniká i Sekce mladé hudby, která prohlašuje, že nikdy nedovolí vznik skupin typu Plastic People. Martin Kratochvíl odjíždí do USA, kde získal stipendium na Berklee College of Music v Bostonu. Soudní proces s Plastic People, ktwrý sledoval a o kterém psal také zahraniční tisk. V lednu 1977 Charta 77, Anticharta - herci, pop music. V dubnu V. PJD, celkem trvaly 8 dní - do Prahy se na ně sjelo tisíce lidí, manifest Už asi jinačí nebudeme. Bulletin JAZZ už má vysokou grafickou a obsahovou úroveň - v podtitulu, že je bulletinem pro současnou hudbu - tedy už nejen pro jazz.

(Obrazem volba Husáka prezidentem ČSSR, záběry z Helsink, projevy o lidských právech, ratifikace dohod z Helsink Federálním shromážděním (jaro 1976), XV. sjezd KSČ, záběry o budování socialismu, Charta 77, akce proti ní, Anticharta (herci, pop music). Film o Plastic People a undergroundu Atentát na kulturu, z TV seriálu Major Zeman část s názvem Mimikry. Report např. kladné mediální hodnocení PJD, mj. i v Rudém Právu. Kultura už rozdělena na oficiální (státní) a "druhou kulturu". Od V. PJD v roce 1976 vydáva JS k PJD samostatné programy a zpravodaje. Při VI. PJD v dubnu 1977 premiéra rockové opery pražské skupiny Extempore Milá čtyř viselců. StB telefonicky naléhala, aby Extempore vůbec nevystoupilo, ale nechtěla požádat a zdůvodnit to písemně - opera se odehrála. Na podzim vzniklo v pražské Karlínské besedě Metodické jazzové a rockové centrum a spolu se sály v Praze na Rokosce a v restauraci u Zábranských se stalo další prakticky stálou scénou JS. U Václava Havla na Hrádečku u Trutnova proběhl III. festival druhé hudební kultury a vzápětí začaly justiční politické procesy (např. V. Havel, Jiří Lederer, Ota Ornest, František Pavlíček, zatčen byl také Ivan Jirous). Státní moc hledá i proti JS "problémy", neboť odmítá respektovat státní pokyny a už příliš vybočuje z velmi upadlé čsl. pop hudby, první náznaky perzekucí. V roce 1977 se JS stala členem Mezinárodní jazzové federace při UNESCO, první nápady na založení knižní edice Jazzpetit. 1978 - 1979

V březnu 1978 na své konferenci v Radiopaláci chtěl SH na příkaz MK zrušit samostatnost JS, zabavit její majetek a rozptýlit členy do jednotlivých poboček. JS svolává protestní shromáždění členů JS do Hajnovky (naproti Radiopaláci), přijelo asi 600 členů a v Radiopaláci si naopak v předsednictvu SH upevnili pozice. Od té doby trvalý zájem StB o JS - o akci informovaly exilové Listy. Na VI. PJD (od 16. 5. celkem 10 dnů, akce po celé Praze) desetitisíce návštěvníků, z nich dvě třetiny mimopražských a i ze zahraničí. Tyto PJD státní moc chtěla všemožně překazit, hlavně jejich hlavní těžiště v Lucerně, do níž se Václavským náměstím valily davy lidí. O JS se represivní složky státní moci zajímají trvale, o vše se zajímá zahraniční tisk a ambasády. Pro "druhou kulturu" se ujímá označení alternativní česká kultura.

(Obrazem, že tehdy se do Československa se dostal punk rock, o němž komunistické mediální prostředky (hlavně tisk) tvrdily, že je to fašistická hudba. Report, že zájem JS soustředěn i na výtvarné umění, připravuje se edice knižních svazků Situace, JS zahajuje také vydávání Jazzpetitu. Státní moc tlačí na vedení SH, aby JS ukáznil, jinak bude mít problémy celý SH. JS zatím v gramofonovém nakladatelství prosadila zvláštní edici Minijazzklub, v níž pak vyšlo celkem 3O EP desek. U Pantonu vyšly také 2 LP desky Jazzrockových dílen - živé záznamy z Lucerny. V sobotu 3. března 1979 v severočeské obci Libouchec policejní razie proti Extempore, VB poslala stížnost SH, trestní stíhání. VIII. PJD od 23. 5. do 27. 5. 1979 opět po celé Praze, (mj. ve Smetanově síni v Obecním domě a ve sportovní hale na Folimance) a prvé za účastí zahraničních skupina - bubeník Piere Favre, mezinárodní punková skupina Art Bears. Tam i poprvé samostatný večer "Scéna alternativní hudby", závěr na parníku, policie na břehu - poslední PJD v Lucerně, státní moc prosadila, že JS tam už nesmí. První titul v edici Jazzpetit je Rocková poezie (texty písni světových skupin - např. Pink Floyd, Rolling Stones a další.) Začal vycházet členský zpravodaj 43/10/88 (pražské telefonní číslo do sídla JS v Praze na Kačerově) a byly zahájeny i filosofické semináře v Praze a potom i např. v Brně, v Olomouci, v Bratislavě, ®ilině. Další velká justiční politická zvůle u Městského soudu v Praze proti Petru Uhlovi, Jiřímu Dienstbeirovi, Otce Bednářové, Václavu Bendovi, Václavu Havlovi a Daně Němcové. Jako jediná světově známější rocková skupina hrála tenkrát v Lucerně už značně upadající (a proto asi levná) Suzi Quatro. Před IX. PJD (2. - 4. 11. 1979 - Radiopalác, U Zábranských, sportovní hala na Folimance) státní moc rozčílilo, když JS v programu k nim otiskla 21. základních bodů k alternativní hudbě - alternativa: k čemu? Při těchto PJD před halou na Folimance davy lidí, totálně vyprodáno, a to vše obklíčila SNB, přijeli i psovodi se psy, vtrhli dovnitř a při koncertu halu prohledávali. Rudé právo druhý den otisklo výhružný článek s titulem Vyhrožovat si nedáme.)

Kromě uvedených dokumentačních zdrojů by v této části měla hovořit i řada lidí. Nikoli však vůdčí osobnosti Jazzové sekce: v té době její místopředseda Karel Srp, Joska Skalník a vůbec nikdo z jejího vedení; předsedou byl tehdy Milan Dvořák - už nežije. Hovořit by však někdo z prvních iniciátorů vzniku České jazzové unie (z roku 1969), např. Jan Seik nebo Petr Kretschmer, který navíc v roce 1972 zprostředkoval seznámení Srpa a Skalníka v Mladé Boleslavi. Hovořit by měli v Nové Pace žijící člen předsednictva JS a vedoucí její klubové činnosti pro celé Čechy a Moravu Antoním Truhlář (je to starší člověk a mělo by se za ním spíš zajet), Tomáš Křivánek - vedoucí koncertů v sále u Zábranských, a tajemník Vladimír Kouřil. Dále z tehdy známých a ze Sekcí úzce spolupracujících jazzmanů by měl mluvit např. Martin Kratochvíl, Jiří Stivín, z tehdy progresivních rockových hudebníků např. Pavel Zajíček (DG 307), Mikoláš Chadima (Extempore), Filip Topol (v té době teprve čtrnáctiletý - Psí vojáci). "Kauzy" Plastic People a DG 307 (České Budějovice v roce 1974 - vstup P. Zajíček) a Extempore (Libouchec v roce 1979 - vstup M. Chadima) by se měly obrazově točit na místech.

2. díl - Likvidace undergroundu, roky 1980 - 1986

1980 - 1981

Pod dozorem MK začíná v lednu 1980 rozsáhlá reorganizace SH. Spousty komisí, JS se má stát jen jejich součástí - MK trvá na ztrátě její samostatnosti s cílem postupně ji přes SH zlikvidovat. Režim zahajuje tažení proti celé tuzemské "druhé kultuře", hlavně rocku. Vedení SH souhlasí se vstupen JS do Mezinárodní jazzové federace, ale jedná i s vedoucím oddělení kultury ÚV KSČ Miroslavem Müllerem. V červenci 1980 vycházejí v Jazzpetitu knihy O dada, surrealismu a o českém umění (Chalupecký), a v prosinci Partitury (Valoch). JS přechází na jiné oblasti umění.

(Obrazem upadlá čsl. pop music, dvojčíslo 27/28 buletinu JAZZ mj. o premiéře multishow Pink Floyd s The Wall (Zeď) v Londýně - Jazz o tom pohotově přinesl rozsáhlé povídání, včetně překladu textů písní. Report, že X. PJD státní moc už nepovolila. JS připravuje k vydání další tituly v Jazzpetitu o českém rock °n° rollu a Borise Viana. 12. října Living Theatre v Praze Na Ořechovce. 29. 11. ÚV SH ruší příslušnost JS k SH, profijazzmani z "Parnasu" mají radost, revizní komise SH to však odmítá a JS tedy dál formálně zůstává součástí SH. MK sprostě pomlouvá knihu Partitury a upozorňuje, že touto činností by se měla zabývat SNB. 23. 12. JS žádá MV o registraci samostatného Jazzového sdružení ČSR, MV porušilo správní řád: předalo žádost MK a dál se tím nezabývalo. 9. 4. 1981 z Olomouce stížnost na Vodňanského! 11. 6. odstoupil předseda JS Milan Dvořák, předsedou zvolen Karel Srp, místopředsedou Joska Skalník, tajemníkem Vladimír Kouřil. Nepovolené X. PJD se konají při de iure soukromé projížďce parníkem po Vltavě. V září prorežimní jazzmami uspořádali v Praze na Žofíně svoji obdobu PJD Vokalíza. V Jazzpetitu vycházejí knihy John Ono Lennon a Hudba přírodních národů. V říjnu jede JS do Varšavy na zasedání Mezinárodní jazzové federace, Srp je tam zvolen do její revizní komise. MK připravuje vyhlášku s cílem zrušit celému SH možnost zřizovat a zkoušet kapely k jejich veřejným vystoupením - zřizovatelé kapel (včetně SH) je pak musely nahlásit národním výborům - pro úplny přehled a tuhý dozor státní moci (viz Vokalíza). Dvojčíslo 27/28 bulletinu JAZZ profily skupin hnutí Rock In Opposition - Rock v opozici. Tehdy všechny nové směry v rocku (např. punk, ambient, performance, minimal) státní moc označuje termínem "nová vlna". Vznikly speciální seznamy "zakázaných" skupin, nejednotné, třeba v jednom okrese hrát mohly, v jiném ne. MK se všemožně snaží prosadit obstavení bankovních kont JS. V listopadu v Jazzpetitu vychází Hudba terezínského gheta. Od 1. do 8. 12. turné rockové skupiny Locomotiv GT z Maďarska (ne v Praze, jen na Moravě a na Slovensku) - ve sportovní hale v Havířově diváci mohli být jen na tribunách, nikoli na ploše, a když se na plochu prolomili, obrovská rvačka diváků (havíři) s policií. Hodně Poláků, krátce potom byl v Polsku vyhlášen výjimečný stav. Před vánocemi v pražské Lucerně koncert Tiny Turner z USA.)

1982

V Jazzpetitu připrava vydání knihy Bohumila Hrabala Obsluhoval jsem anglického krále. Bulletin JAZZ zakázán, nevychází. Začala platit vyhláška MK o tuhém státním dozoru nad rockovými kapelami. SH si s JS stále neví rady a jedná kvůli tomu na ÚV KSČ a MK. JS žádá pražský Národní výbor o povolení XI. PJD, bez jakéhokoli písemného zdůvodnění jen telefonicky zamítnuto, JS v jejich přípravě pokračuje. Na MK zejména kvůli Hrabalovi značný rozruch. (Obrazem oficiální vydání Hrabalových knih, záběry z jeho filmů z té doby. V únoru MV upozorňuje SH, že nadále nesmí zřizovat kapely, že to smějí dělat jen např. SSM, ROH, a kvalifikační zkoušky pro veřejná vytoupení smějí schvalovat jen státní agentury a komise národních výborů; tím byla dosavadní činnost SH, včetně JS zásadně paralyzována a SH ztratil svůj původní smysl. MK s MV připravuje zrušení celého SH. Report, že tento rok se vše točilo hlavně kolem "anglického krále", XI. PJD a zrušení JS. Inspektor pražského NV Trojan odmítl jednat s JS o povolení XI. PJD, jejich příprava ale již skončila, do Prahy se chystali tisíce lidí a JS pak zajistila rozsáhlou pořádkovou službu v okolí Lucerny, aby nevznikla záminka k zásahu policie. Zatímco v SH vůči JS panuje zmatek (JS právně nelze zrušit) JS pokračuje v činnosti (výstavy, filosofické semináře, soukromé koncerty atp). StB rozjíždí perzekuci všech členů JS, chystá se likvidace celé české alternativní hudby pod heslem "Nová vlna se starým obsahem". V Jazzpetitu vyšly "anglický král", Fotografické dílo Jindřicha ©týrského, dva díly knihy o minimalismu, o E. F. Burianovi, o Living Theatre, první díl encyklopedie světových rockových skupin Rock 2000 A - K a Tělo věc a skutečnost v současném umění - každý tento titul je odbornou veřejností považován za převrat v české knižní produkci. V září je předseda a odpovědný redaktor všech publikací JS Srp předvolán na vedení MK, aby vysvětlil vše kolem Hrabalova "anglického krále". Ten se odmítá o tom bavit, neboť je to ryze věcí JS a jejích členů a proto nepotřebují zvláštní vydavatelské oprávnění; MK na něj u prokuratury Prahy 4 podalo trestní oznámení pro tr. čin nedovoleného podnikání. MK také ihned požádalo české ministerstvo průmyslu, aby zjistilo, zda a kde je JS zadáno vytištění "anglického krále" a MP postupuje dotaz generálnímu ředitelství všech českých tiskáren, GŘ nic nezjistilo. Bylo zalarmováno MV, StB a VB, ani ty nic nenašly - kniha již byla vytištěna a právě se vázalo její další vydání v Praze na Malé Straně u sídla MK; stala se tehdy nejvyhledávanější knihou, půjčovala se i na pořadník. 30. listopadu revizní komise SH jedná o "konečném řešení otázky Jazzové sekce"; bylo navrženo buď ji od SH odpojit, nebo ji zachovat, nakonec vedení SH rozhodlo ponechat ji u SH, neboť měla přes tři tisíce členů, již dlouhá léta odváděla společnosti velmi prospěšnou činnost a navíc byla členem Mezinárodní jazzové federace při Hudební radě UNESCO. Koncem roku zákaz veřejného koncertování skupiny Etc... Vladimíra Mišíka. ÚV KSČ vydal pokyn k zahájení mediální kampaně proti "nové vlně").

1983

V únoru po koncertu v Hradci Králové zákaz hraní Pražského výběru Michaela Kocába. V březnu v komunistickém týdeníku Tribuna č. 12 velký článek Nová vlna se starým obsahem, zahájil kampaň proti rocku, v Rudém právu článek Prevít rock - a my?

Obrazem spreyové nápisy na zdech v Praze: "Nechte zpívat Mišíka". V lednu na ÚV KSČ předvoláno vedení MK a SH s tím že ÚV KSČ informuje Měst. KSČ v Praze o negativní činnosti JS. V únoru potvrzuje prezident Mezinárodní jazzfederace Charles Alexander z Londýna, že JS je řádným členem MJF. Po sérii jednání s vedením SH se JS 15. 6. na základě kolektivní smlouvy stává součástí Pražské pobočky SH (původní Svaz pražských lidových hudebníků - založený již v roce 1965) - dál tedy JS PP SH. JS v mediální kampani proti "nové vlně" reaguje v Jazzpetitu knihou Rock na levém křídle.

V Praze Světové shromáždění za mír a proti jaderné válce - tam měla i JS akreditaci a v jeho průběhu britský folkový zpěvák Donovan na pokyn čsl. státní moci změnil text v písní: původně měl text proti atomovým raketám, ale protože byly i v socialistickém bloku, Donovan změnil text na píseň o míru (psal ho přes noc v hotelu Panorama, originál na jídelním lístku mám). V Jazzpetitu vycházejí další tituly Dada, Poslední z transportu, Rock 2000 L - R a rozšířený Rock 2000 L - S, a kromě toho i rozsáhlý časopis Dvanáctka.

Státní moc hledá formu postihů JS v daňových věcech. Vše sestupuje do Výboru lidové kontroly (VLK). Dokument CHarty 77 č. 31/83 o populární hudbě, vysoce kladně hodnotí práci JS.

V září MK prudce odmítá legalizaci JS v PP SH a její členství v MJF a upozorňuje, že samo zřídilo Českou jazzovou společnost (ČJS), kam můžou členové JS vstoupit; ČJS byla MK přes Český hudební fond bohatě fundována a do jejího čela byl postaven Antoním Matzner; ČJS ihned rozjoždí dopisouvo kampaň členům JS k jejich přetažení k sobě.

Sílí spolupráce JS se zahraničními ambasádami. SH vypracoval návrh svých nových stanov, v preambuli hodně ideologických podbízivostí, avšak ÚV KSČ už rozhodl JS a SH zlikvidovat. V listopadu také doplněno o příkaz postihnout Srpa jako předsedu a odpovědného redaktora všech publikací. Ihned poté tajné porady na MK o okamžitém propuštění Srpa ze zaměstnání v gramofonovém nakladatelství Panton, odkud také nezákonně okamžitě propuštěn.

Kvůli tomu reorganizován celý Panton - aby tam už pro něj žádné místo nemohlo zůstat. Odbory se distancovaly, Kancerlář prezidenta Husáka rovněž Srpovu stížnost odmítla.

1984

(Obrazem, sídlo JS v Praze na Kačerově, kde VLK hystericky hledá daňové závady JS, aby byl jiný než politicko "kulturní" důvod k jejímu zrušení. Velmi hloubková "kontrola", ale JS má vše v pořádku. ONV Praha 4 přesto dal příkaz k zabavení jejich kont a začal šikanovat majitele domu se sídlem JS Františka Kupku. Budovy ONV Praha 4, odkud proti JS přestupkové řízení, ta nadále musí všechny transakce provádět přímou hotovostí zy z členských příspěvků a z prodeje publikací. Report, že je vše v pořádku potvrzuje i revizní komise SH.

Přesto SH na opakovaný nátlak MK doslova zakazuje JS jakoukoli činnost. Na to předseda revizní komise SH na svoji funkci abdikuval. VLK sice co mohl zabavil, ale JS pokračuje v práci - v Jazzpetitu JS vyšly knihy Případ Richard Wagner, Kat beze stínu a poslední díl rockové encyklopedi Rock 2000 S - Z. Pokračují přednášky, výstavy, v sídle JS řada význačných zahraničních hosti, o práci JS projevila oficiální zájem francouzská ambasáda, vládní delegace ze SRN. 24. 4. v pražském Paláci kultury Elton John, na jeviště nesmí s náušnicí (měl na ní papouška), nasadil tedy náušnici s briliantem, Müller z ÚV KSČ nenávistně řval. Koncert chtěla natočit ČST, Elton John odmítl (ČST nechtěla zaplatit autorská práva.)

10. 6. Skalník požádal 300 čsl. výtvarníků o spolupráci na kolekci výtvarného řešení malých krabiček (Minisalon), termín odevzdání přihlášek 27. 6. - 244 nabídku přijalo. 20. 6. po návštěvě bytového odboru ONV Prahy 4 zemřel na infarkt majitel domu se sídlem JS František Kupka. JS navštěvuje kanadský spisovatel Gordon Skilling.

19. 7. MV činnost SH pozastavilo a 24. 7. se sešli náměstci ministrů vnitra a kultury s místopředsedou VLK, aby dohodli další likvidační postup vůči JS a celému SH - rozhodnuto, že i když bude v SH vše v pořádku, musí být zrušen. 27. 8. o perzekucích JS poprvé v celostránkovém článku informuje celosvětově disribuovaný New York Time - mj. uvádí, že JS je opoziční kulturní aktivitou, která má vliv na zhruba sto tisíc převážně mladých lidí v Československu, stejně jako CH 77 trvá na dodržování lidských práv; zmiňuje se také o Plastic People.

V srpnu také na osobní příkaz náměstka MK byly na Bienále užité grafiky v Brně svěšeny všechny práce Skalníka. 22. října MV definitivně zrušilo SH dle zákona o přechodných opatřeních z roku 1968. Při tom určena i likvidační komise z MK, ačkoli JS ještě proti tomu podala rozklad ministru vnitra.

V říjnu píše Srpovi prezident Mezinárodní jazzfederace Charles Alexander s prosbou, aby mu Srp o všem kolem JS okamžitě podával zprávy, že MJF vše bude pozorně sledovat. Kromě další Vokalízy v Lucerně jako důkaz, že státní moc dbá o rockovou hudbu, v prosinci uspořádalo Pražské kulturní středisko v Paláci kultury Rockový maratón.)

1985

Zatímco státní moc horečně připravuje kriminalizaci JS (nikoli za politickou, ale za tzv. obecnou kriminalitu) světová kulturní veřejnost a s ní i tisk vše sledují stále pečlivěji. V Budapešti má proběhnout Evropské kulturní forum (EKF), pozvána tam i JS.

(Obrazem kniha Člověk a lidská práva a v knihovně Poslanecké sněmovny parlamentní tisky z března 1976 o projednávání a ratifikaci Mezinárodních paktů o občanských, politických, hospodářských, sociálních a kulturních právech. Report, že JS přes svého advokáta JUDr. Josefa Průšu dala soudům podnět k přezkumu zrušení SH - ty to odmítly s odkazem na Zákonné opatření z roku 1969. Státní moc tím JS zilegalizovala.

Dopisy nejvyšším státním orgánům. Perzekuce všech členů JS, mj. i Petra Cibulky z Brna, Pavla Wonky z Vrchlabí, za záhadných okolností umírá Tomáš Petřivý. Umírá také manželka majitele domu se sídlem JS paní Kupková. Bombastické komunistické oslavy konce II. světové války - JS pomníček a nabídka výstavy do té doby nezveřejněných fotografií konce II. svět. války ve stanici metra na Kačerově - státní moc odmítla. Zbořeno nádraži Praha Těšnov, JS k tomu pohlednici.

Sázení stromků od sídla JS až k nemocnici v Krči, cca 2 km. Přijel Kurt Vonnegut, také zasadil stromek. Roste zájem zahraničí, o JS informuje čsl. exil a velké světové noviny, tiskové agentury, rozhlasy, V témže roce ještě v Jazzpetitiu Hlava medusy a v edici Dokumenty esej Jaroslav Seiferta O patetickém a lyrickém stavu ducha.

Antologie současné americké poezie Dítě na skleníku a kniha V melounovém cukru už byly policií v tiskárnách zabaveny. 26. 7. na příkaz pražského měst. prokurátora Monsporta zahájeno trestní stíhání JS (nikoli za nedovolené podnikání) - výslechy na StB, soustavné sledovačky, 2. 9. domovní prohlídky a zabavení věcí v bytech členů vedení JS. V říjnu aféra se zpěvačkou Nico v KD Opatov v Praze na Jižním Městě, dávána do souvislosti s JS. Pragokoncertu nabídli koncert Genesis, nesouhlasil ÚV KSČ, Pragokoncert odmítl.

V Budapešti zahájeno Evropské kulturní forum (předchází Následné schůzce ve Vídni o plnění Helsinských dohod.) Do Prahy přijel vedoucí britské delegace na EKF sir Stevas a nabídl JS účast na EKF, za JS tam v listopadu odjel Srp s Huňátem; StB za to vyhrožovala trestním postihem. Začal "případ Jazzová sekce".)

V této části by měli mluvit předseda SH Milan Zelenka, o neregistraci JS a SH nějaký šéf z civilně právního úseku MV, k Living Theatre Petr Oslzlý, k filosofickým seminářům Petr Rezek, ke stížnosti z Olomouce proti Vodňanskému a Skoumalovi Vodňanský, k zákazu Etc...

Vladimír Mišík, k Eltonu Johnovi a nabídkám Genesis Elton John a Phil Collins (oba také podepsali petici za propuštění členů vedení JS z vězení v roce 1987), z Pragokoncertu Ivo Letov: také k odmítnutí koncertu Erica Claptona v roce 1986, Norman St. John Stevas, Gordon Skilling (oba podepsali petici za propuštění členů vedení JS z vězení), o Rocku v opozici Josef Vlček (autor publikace o něm a autor encyklopedie Rock 2000), někdo přímo z Rock in Opposition - mezinárodní parta kapel v Londýně (Chris Cutler - Art Bears, hráli na PJD, znají JS dobře), k zabaveným knihám Dítě na skleníku a V melounovém cukru jejich překladatelé Jaroslav Kořán a Josef Jařab, Petr Cibulka, JUDr. Josef Průša, JUDr. Zdeněk Stibral, Karel Srp, Joska Skalník, Čestmír Huňát.

3. díl - Případ Jazzová sekce : léta 1986 - 1990

rehabilitace 1991

1986

(Obrazem v Teplicích za letáky k pohřbu Seiferta rozsáhlé zatýkání 5O mladých lidí (v nich hodně členů JS). Zpravodaj 43/10/88 připomíná blížící se 15. výročí vzniku JS a ratifikaci Helsinských paktů FS ČSSR. 31. 1. JS žádá ONV Praha 4 o samostatnou registraci, v dubnu ji urguje, ale ONV Prahy 4 ji stejně jako MV v roce 1980 v rozporu se zákony zcela ignoruje.

Report šikany od ONV Praha 4, přestupková řízení (mj. i kvůli pomníčku), pokuty. Divadlo na provázku v Brně uvedlo "anglického krále" podle knihy vydané v Jazzpetitu. XVI. sjezd KSČ jednal i o JS, MV vydalo tajnou směrnici k provokacím vůči JS. JS už trvale spojena na zahraniční zpravodajství: přes Ivana Medka do Svobodné Evropy, Jolyon Neagele Hlas Ameriky, Reuter, velké noviny a časopisy ve Velké Británii, v USA, Josef Škvorecký v Kanadě, Palach Press a další. Sídlo JS navštívila řada zahraničních delegací, mezi nimi také Madelaine Allbrightová, před ním zasadil strom spisovatel John Updike z USA.

To vše StB soustavně sledovala a natáčela. Státní moc nařídila zrušit poštovní schránky JS na hlavní poště Prahy 4. V květnu se MV a MK dohodli, že veškerý, právně ovšem soukromý majetek JS, musí být zabaven. MK a Český ústřední výbor SSM pořádaji Rockfest v pražském Paláci kultury, rockovou hudbu převzal stát. JS k tomu prohlášení. Svůj koncert v Praze nabídl Eric Clapton - stejně jako u Genesis ÚV KSČ nesouhlasil, Pragokoncert musel odmítnout. Po smrti pamí Kupkové získali dům se sídlem JS Drdovi - Miloš Drda pokladníkem, Vlastimil Drda už předtím ve výboru JS. Tento výbor 2. září ráno zatčen a kvůli nedovolenému podnikání uvězněn: Srp, Skalník, Kouřil, Tomáš Křivánek, oba Drdové, Huňát.

Týž den a další dva dny domovní prohlídky, přítomen u nich pouze Srp, o všem ihned referuje nejprve Svobodná Evropa, potom po celém světě. Mezi členy zpočátku zmatek, z Brna přijíždí do Prahy Cibulka, z Francie se vrací člen vedení Jiří Exner, konzultace s CH 77, právní zástupce JS Průša vše sděluje prezidentu MJF Alexandrovi, ihned reaguje Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných (VONS).

Manželky zatčených píší prezidentu Husákovi, CH 77 rovněž protestuje dopisem FS a vládě ČSFR - shodně upozorňují, že JS se žádné trestné činnosti nedopustila. Vznikl výbor aktivistů JS (Exner, Jana Pacholíková, Martin Sýkora), veřejně prohlašuje, že práce JS pokračuje dál a vydává dokument Jací jsme. V říjnu se "případem Jazzová sekce" začíná zabývat Mezinárodní Helsinská federace pro lidská práva ve Vídni. JS začala pomáhat i Nadace Charty 77, Husova vzdělávací nadace. Obhajobu převzali Otakar Motejl, Tomáš Sokol, Jan Choděra, Zdeněk Dítě, David Uhlíř, Průša nemohl hájit, nebo» měl svědčit.

V Praze právě probíhal Mezinárodní jazzfestival, kde hrál i Herbie Hancock, který si při recepci na ambasádě USA dal na klopu saka odznak JS: skandál a vyhrožování, že bude vyhoštěn. Předseda ČJS Matzner v prohlášení pro ČTK pochválil státní moc za zrušení JS, prý se dopustila značného daňového úniku a její vedení je tedy ve vězení oprávněně - pochválil přitom činnost ČJS. Ve vazební věznici v Praze na Ruzyni intenzivní výslechy odviněných z JS.

Průša předal ČTK protest proti pomluvám s tím, že he zašle i nadcházející Následné vídenské schůzce o plnění Helsinských paktů - začala 4. 11. ve Vídni, skončila 19. 1. 1989. Generální prokurátor prodloužil vazbu členů JS. Další schůzky pracovního výboru JS. Amnesty international zasílá protest prezidentu Husákovi a generálnímu prokurátorovi Jánu Feješovi (známý z procesů z padesátých let).

Mezinárodní odpor sílí, prezident MJF vyzývá k uspořádání koncertů na podporu JS. Věc mezitím předána na úroveň obvodu Prahy 4, prokurátorka Erbertová podala obžalobu (nedovolené podnikání a pro poškozování majetku v socialistickém vlastnictví - trestní sazba dva až osm let odnětí svobody, propadnutí majetku), 22. 12. obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl propustit Miloše Drdu a Skalníka z vazby, prokurátor podal stížnost, kterou městký soud zamítl. 30. 12. Obv. soud Prahy 4 vrátil žalobu prokurátorovi a rozhodl propustit z vazby Huňáta, Křivánka a Vlastimila Drdu.)

1987

Ve světě sílí masmediální podpora JS, ve Vídní je čsl. delegaci a hlavně Husákovi vyčítáno její uvěznění, v USA, v Londýně, v Paříži, v Amsterodamu proběhly koncerty na její podporu, petice předních světových hudebníků a intelektálů Husákovi za její propuštění, demostrativní podpora čsl. občanů, soudy, akce Ivana M. Jirouse "Tak dost", komunistická odveta.

(Obrazem věznice Ruzyně, 18. 1. bylo Srpovi padesát let, gratulace z celého světa. V únoru odtud byli propuštění Křivánek, Huňát a Vl. Drda, dál ve vazbě Kouřil, Srp kázeňsky potrestán samotkou. Report že soud nařídil první veřejné jednání na 10. 3. 1987, za značného zájmu světových médií a domácí opozice, přijel i prezident MJF Alexander, soud ho však odmítl vyslechout.

Obžalobu v přísném pouzení nedovoleného podnikání neuznána, soud uznal jen mírnou verzi (do dvu let), poškozování majetku v socialistickém vlastnictví zrušil úplně - Srp 16 měsíců, Kouřil 10 měsíců nepodmíněněn, ostatní podmínky, Drdovi nesouzeni. Světový tisk to nesouhlasně komentuje, nic neprokázáno, soudce dokonce JS pochválil.

V Londýně Zuzana Princová a Jiří Hanák zorganizovali petici světových hudebníků populární i vážně hudby za propuštění JS, v Paříži Patrick Ouředník a v Kanadě Skilling a Škvorecký totéž zorganizovali u světovýchh spisopvatelů, dramatiků a intelektálů.

Princová zároveň zapojila do věci i předního britského právníka v oblasti lidských práv Geoffreye Robertsona (mj. obhájce Sex Pistols), ve věci JS radil - jako mluvčí britské Labour party měl přijet do Prahy, ale na protest svoji návštěvu zrušil.

Permanentní kontakt a koordince JS s MJF, tisíce členů JS odesílalo informační dopisy o průběhu perzekucí na adresu MJF do Londýna, organizovaná akce, všechni povinně doporučeně, když režim dopis zadrží musel by za něj zaplatit - při tom množství cca půldruhéhomiliónu korun. Čsl. režim před sídlem JS v Praze na Kačerově vybagroval její pomníček ke II. svět. válce a k založení OSN. 12. 5. městský soud v Praze zamítl odvolání všech členů JS, světové agentury a tisk protestují - žádná trestná činnost nebyla prokázána, ani nejmenší daňový únik.

Radikální členové JS vydali časopis Jazz Stop a jakýkoli dialog dialog se státní mocí odmítli - např. Jiří Gruntorád, Ota Veverka. Srp a Kouřil již ve výkonu trestu (Srp v Plzni na Borech, kde byl mj. též V. Havel a další disidenti). V Paříži u Pavla Tigrida ve Svědectví č. 79 rozsáhlý článek o JS. Výbor JS připravil nový organizační řád a začal jednat o registraci (její žádost u ONV Praha 4 stále ignorována) a u MK začal požadovat vrácení nezákonně zabaveného majetku JS z prohlídek z 2. září 1986.

Opět informuje prezidenta MJF Alexandra, podává stížnost federálnímu ministru vnitra, Srp žádá o soudní revizi svého nezákonného propuštění ze zaměstnání v roce 1983, policie tvrdě jen i za veřejně projevované sympatie k JS, v celé ČSSR opět razie proti všem "vlasatcům". MK a StB zneužíiy při prohlídkách v JS v září 1986 zabavený adresář člen§ JS a rozesílají hlavně mimopražským členům nabídky k jejich "přestupu" do státem dozorovaným organizací. JS ihned reaguje žádostí o registraci pod názvem Unijazz. 1. 9. Prohlášení k prvnímu výročí zatčení JS.

V listopadu Ivan Jirous zaslal MV petici "Tak dost!" proti zákazu rockového koncertu na soukromém pozemku v Trutnově, proti věznění Srpa a Kouřila a za povolení JS, proti perzekuci rocku, proti likvidaci připravované Společnosti přítel USA a celé české alternativní kultury; podepsalo ji 1083 lidí z opozice - Jirous ji později přebásnil a na příkaz ÚV KSČ byl za to uvězněn. MV odmítl registraci Unijazz. Na 7. 12. v New Yorku v USA Gordon Skiling, Josef ©kvorecký a 2 kongresmani zorganizovali jazzový koncert za svobodu JS (videozáznam má Srp), současně proběhl obdobný koncert v Londýně. Druhý den v Praze Lennoniáda: velká demonstrace mládeže se svíčkami - i za JS.

1988 - 1990 (soudní rehabilitace 1991)

1. ledna Srp jako poslední JS propuštěn. Týž den jeho bouřlivé přivítání a mj. i setkání s Václavem Havelm, od té doby těsná spolupráce JS s CH 77 a celým disentem. Při návštěvě francouzského prezidenta Francoise Mitterranda v prosinci 1988 Srp pozván na snídani za disent v oblasti kultury.

(Obrazem brána věznice v Ostrově nad Ohří, kam byl Srp tajně převezen z věznice v Plzni a odkud byl na Nový rok byl potají propuštěn i tam čekala JS. Týž den řada setkání v různých bytech, mj. i s Václavem Havlem, dohoda o společném postupu proti režimu. Report, že zakrátko v jiné věznici (Hradec Králové) zemřel člen JS Pavel Wonka; StB jeho rodině znemožnila rozeslat parte, JS vše obstarala sama a na pohřeb vyslala své zástupce. JS se stále pokouší o svoji legalizaci, vznikly první návrhy na založení nynějšího Artfora, řada členů pochybuje o smyslu takových snah. V průběhu roku 1988 se JS zúčastnila protiinvazních demonstrací 21. srpna (20 let výročí invaze vojsk Varšavského paktu), v říjnu demostrací při výročí vzniku Československa (Husák kladl věnec na hrob T. G. Masaryka, herec Josef Vinklář vyjadřil KSČ dík herců atp.) V prosinci s čsl. opozicí Srp na snídani s Mitterrandem, 10. prosince řada členů JS na demonstraci ke Mezinárodnímu dni lidských práv v Praze na Škroupově náměstí. V lednu 1989 se JS aktivně součástí Palachova týdne (např. Jana Petrová - Pacholíková) a dalších protirežimních akcích celé opozice, Srp je spoluzakladatelem Hnutí za občanskou svobodu (HOS). V květnu je sice pražským NV povoleno Artforum, ale pouze pro kraj Praha, do samostatné organizace se oddělila skupina kolem Huňáta. Obě sdružení úzce spolupracovaly v listopadu 1989, kdy byla pro mimopražskou informovanost použita především hustá síť tisíců členů a sympatizantů JS po celé republice. 19. 11. 1989 Artforom jako jediná oficiální organizace spoluzaložila v pražském Činoherním klubu Občanské fórum, Skalník s Videojournalem natočil množství unikátních záběrů z těch dnů, JS organizovala první ochranku V. Havla. Artforum se v květnu 1990 zaregistrovalo pro činnost po celém Československu (od té doby dosud působí v Bratislavě stejnojmenné oblíbené nakladatelství), týž rok dostalo po zrušeném ústavu marxismu - leninismu prostory v Praze na Malé Straně, kde je dosud. Soudní a společenské rehabilitace Jazzové sekce proběhla začátkem roku 1991, od té doby Artforum - Jazzová sekce.

Pozn.

Originály podpisů petic světových hudebníků a intelektuálů má nyní Artforum - Jazzová sekce, některé z význačných osobností by bylo vhodné požádat o rozhovory v jejich zemi - např. o tom, co je k podpisu vedlo, co tehdy věděli o JS atp. Viz kniha o JS.

Možný úvod k části 2. - roky 1980 - 1985

Report: Tato část se možná bude zdát obrazově dost chudá, neboť sleduje obdodí Jazzové sekce v letech 1980 - 1985 a z té doby neexistují o ní prakticky žádné televizní či filmové dokumenty. Státní moc ji sice chtěla zlikvidovat, ale nikdy se nenamáhala širší veřejnosti o ní něco konkrétnějšího říci. Tedy kromě lží, jak už to komunistický režim uměl. Přestože se Pražské jazzové dny od roku 1975 staly nejprve pražskou a potom i celostátní masovou kulturní akcí, komunistická Československá televize o nich nic nenatočila, natož aby z nich uskutečnila přímý přenos. I to je tedy zrcadlem té doby. Doby v Československu mdlé, lživé, doby tuhé státní reglementace všeho kulturního dění, doby zoufalé a chudé společenským životem, prostě i chudé duchem. Možná ale leccos řeknou policejní videozáznamy záznamy, které ovšem vznikaly potají a bez jakéhokoli právního základu.

Možný úvod k části 3. - roky 1986 - 1990 (1991)

Report: V této části si zpočátku snad raději vyhrňte nohavice, vážení diváci, neboť se musíme trochu projet vskutku hnusmým komunistickým močálem. Snad by měl být tento díl i mládeži mepřístupný, aby se nenakazila nanávisti, kterou komunistický režim na Jazzovou sekci nakydal. A taky proto, že v této části budou záběry násilnických praktik komunistické policie proti slušným lidem.

Česká televize: tvůrčí skupina č. 14
producent Karel Hynie
námět Karel Mašita

Verze náborového šotu k dokumentu o Jazzové sekci k natáčení 9. 2. 1998

Plakát Jazzové sekce a nájezd na logo Jazzové sekce

Záběry z pořadu "21" z 12. 7. 1994 - dokumenty o Jazzové sekci, hlas mimo obraz: "Jazzová sekce byla nejrozsáhlejší protikomunistickou kulturní organizaci v Československu. Měla tisíce členů a příznivců. Uspořádala stovky koncertů, filosofických seminářů, výstav, divadelních představení i setkání s význačnými osobnostmi z celého světa. Vydala tisíce knih, časopisů a dalších publikací. Měla celou řadu protirežimních aktivit, za které byli její členové i příznivci vězněni a perzekvováni. Nyní v České televizi vzniká dokument, kterým chceme Jazzovou sekci přiblížit."
Prostory Artfora - Jazzové sekce v Praze na Malé Straně (Pálffyho palác). Předseda Jazzové sekce Karel Srp, asistentka režie, režisér a autor pořadu. Pracovní prostředí.
Od mříže s místností s regály přichází průvodce a říká:
"Jak jste viděli, vážení diváci podkladů máme poměrně dost. Možná jich ale máte hodně i vy a snad nám je půjčíte. Naše adresa je: Česká televize, Kavčí Hory, 140 70 Praha 4, výrobní štáb 54, heslo Jazzová sekce. Můžete nám ale i zavolat nebo poslat fax. Telefoní číslo máme (02) 61 13 74 O4. Faxovat nám můžete na číslo (02) 61 21 80 09". Písemně i do obrazu.

Karel Mašita

Česká televize - k rukám generálního ředitele
Praha 4 - Kavčí hory, fax (02) 42 15 62

Praha 11. 5. 1998

Vážený pane generální řediteli!

Na číslo faxu předsedy Artfora - Jazzové sekce pana Karla Srpa přišel minulý týden dopis producenta Karla Hynieho z letošního 6. května. Jelikož byl tento dopis údajně dán na vědomí i Vám a týká se především mně jako dosud jediného autora, který má s ČT smlouvu k dokumentu o Jazzové sekci, dovoluji si Vás požádat, abyste svému podřízenému producentu Karlu Hyniemu nařídil, aby všechna svá rozhodnutí a jejich zdůvodnění o tomto pořadu sděloval především mně, tedy nikoli lidem, kteří ke zmíněnému dokumentu nemají žádný autorsko právní vztah. Což není jen pan Srp, ale i několik lidí, kteří mají osobní zájem na tom, aby tento dokument buď vůbec nevznikl, nebo aby jej směli výrazně korigovat do pouze oslavného pomníku několika málo "zasloužilým" jedincům.

Pominu-li fakt, že členem Jazzové sekce jsem v jejích počátcích byl a i v pozdějších letech jsem její činnost sledoval (vinou mé více než dvacetileté policejně justiční perzekuce jsem pak byl z kultury vytlačován), jako novinář jsem se např. i ve spolupráci s Ústavem pro soudobé dějiny (ředitel dr. Vilém Prečan) její detailní problematikou začal dokumentačně zabývat ihned po politickém převratu v roce 1990. Vím tedy o ní daleko víc a hlouběji než ti, kteří chtějí tuto moji práci zcela zmařit - viz Vám adresovaný Otevřený dopis býv. členů Jazzové sekce z letošního 29. března.

Myslím, že tento postup lze označit za "klasickou" ukázku komunisticko estébáckých praktik k zamezení realizace mé práce, které producent Hynie zřejmě upřednostňuje před mým objektivním pojetím tohoto pořadu. Viz např. to, že bez mého vědomí a souhlasu přizval na naše poslední setkání hlavní iniciátorku zmíněného Otevřeného dopisu; ten bez hlubších znalostí celé práce podepsalo jen asi 15 lidí, zatímco Jazzová sekce měla několik tisíc členů a desetitisíce příznivců - a to i v zahraničí, z nichž někteří z pozic velmi významných osobností např. z Velké Británie o spolupráci na tomto pořadu projevují zájem.

Navrhuji Vám proto osobní setkání, neboť na realizaci dokumentu o Jazzové sekci v ČT trvám a v tomto finančně a časově velmi náročnému projetku ztrácím důvěru v producenta Karla Hynieho.

Karel Mašita

(V odpovědi na dopis generálního tajemníka ČT Jiřího Kučery z 8. června 1998, která byla datovaná 20. července 1998, vyjádřil Karel Mašita značnou frustraci s rozhodnutím Jakuba Puchalského se s ním osobně nesetkat. Zároveň podal Radě České televize žádost na odvolání Jakuba Puchalského, kde popisuje celá svůj případ, viz níže. Zveřejňujeme také odpověď Rady ČT na toto podání. JČ)

Rada České televize
Kavčí hory
140 70 Praha 4
Praha 10. 6. 1998

věc: Návrh na odvolání generálního ředitele České televize

Z titulu novináře - autora dokumentu o protikomunistické kulturní organizaci Jazzová sekce Svazu hudebníků býv. ČSR a s odkazem na ust. § 4, odst. 1 a § 8, odst. 1 zák č. 483/1991 Sb, v platném znění, o České televizi (dále jen ČT), tímto žádám Radu ČT o okamžité odvolání generálního ředitele ČT mgr. Jakuba Puchalského, neprodlené zbavení funkce producenta Karla Hynieho a o zjednání nápravy v této mé autorské věci. Zároveň Radě ČT sděluji, že proti zmíněnému producentu Hyniemu už jsem podal podnět k zahájení jeho trestního stíhání. Tuto žádost jsem nucen podat Radě ČT proto, že jak generální ředitel ČT Puchalský, tak producent Hynie zřejmě zcela ignorují má autorská práva k dokumentu, který má pro širší veřejnost zásadní význam.

Vysvětlení:

Z pozice novináře, který se zhruba od roku 1973 publicisticky zabýval především moderní hudbou a s ní spojenými kulturními aktivitami, jsem se koncem roku 1990 začal dokumentárně historicky zabývat organizací Jazzová sekce Svazu hudebníků býv. ČSR. Ačkoli jsem předtím kvůli tomuto svému zaměření měl s komunistickým režimem trvalé nezákonné policejně justiční problémy (mj. jsem několikrát soudně rehabilitován s nároky učastníka odboje), v této oblasti jsem setrval; už v roce 1974 jsem si podal přihlášku do Jazzové sekce a zaplatil jsem i tehdy požadovaný členský přispěvek, avšak krátce na to jsem byl několikrát nezákonně vězněn, čímž mi byla užší spolupráce s ní prakticky znemožněna. I proto tedy chci problematiku této organizace detailně a pravdivě přiblížit široké veřejnosti. K této práci jsem v letech 1991 a 1992 získal tvůrčí stipendia od Českého literárního fondu a spolupracoval jsem i s Ústavem pro soudobé dějiny Akademie věd ČR, což může dosvědčit jeho dosavadní ředitel dr. Vilém Prečan. Jelikož jsem se v této investigativní práci dostal hluboko do všech vztahů a problematiky Jazzové sekce, požádal mě v roce 1992 její předseda pan Karel Srp o právní pomoc při odškodnění za jeho nezákonné uvěznění a ve vrácení nezákonně zabaveného majetku Jazzové sekce. To jsem přijal, pan Srp už byl odškodněn, část mobiliáře už byla vrácena v průběhu let 1993 - 1994, o vrácení zbytku stále probíhá úřední jednání. Poněvadž tato etapa mého zmocnění není dosud ukončena, mé zastupování v ní trvá.

V říjnu 1997 mi režisér mgr. Miloš Zábranský nabídl možnost práce na dokumentu o Jazzové sekci pro veřejnoprávní ČT. Po mém zjištění, že on sám o Jazzové sekci prakticky vůbec nic neví, jsem námět k tomtu dokumentu napsal sám a jeho prostřednictvím jsem ho ČT nabídl. Později mi řekl, že můj námět předal vedoucímu producentu tvůrčí skupiny ČT č. 14 Karlu Hyniemu, s nímž mi také zpostředkoval první osobní setkání dne 19. listopadu 1997. Na tomto setkání mi producent Hynie řekl, že námět přijímá, ale že je nutné připravit podrobnější, tzv. bodový scénář, podle něhož by mohl připravit předběžnou kalkulaci k výrobě dokumentu. Tento bodový scénář jsem opět vypracoval zcela sám a vzhledem k rozsáhlosti celé historie Jazzové sekce jsem jej časově rozvrhl do tří vysílacích bloků po cca hodině vysílacích časů tak, jak zněla naše dohoda s producentem Hyniem. Poněvadž K. Hynie řekl, že vše musí mít nejpozději koncem ledna 1998, aby mohl stanovit výrobní plán od jara roku 1998 a k vysílání v roce 1999, odevzdal jsem osobně tento bodový scénář v ČT už 19. prosince 1997 spolu s návrhem natočení dvou šotů se žádostmi k divákům, aby k výrobě dokumentu ČT poskytli vše, co mohou. Poté jsem s producentem Hyniem osobně v ČT jednal 16. ledna 1998, kde vyslovil souhlas s výrobou šotů s výzvami k divákům, a 23. ledna 1998, kde mi předložil k podpisu smlouvu o přijetí a honorování mého námětu. Tuto smlouvu jsem podepsal s tím, že producent Hynie už bezprostředně zahájí přípravy k vyrobě dokumentu. Dne 9. února 1998 jiná tvůrčí skupinou natočila dva šoty s prosbami k divákům o zapůjčení podkladů k dokumentu. Scénáře k šotům jsem napsal opět sám a zároveň jsem v nich osobně vystoupil. Dne 24. února 1998 mi byl doručen honorář za uvedený námět, nic dalšího mi ČT dosud nezaplatila, tedy ani bodový scénář a ani scénáře k šotům.

První šot s moji osobní prosbou k divákům odvysílala ČT ve dnech 15. - 16. února 1998, druhý začal být vysílán od 9. března 1998. Reakce na ně byla ze strany mých kolegů novinářů a od jiných mých známých velmi příznivá a všichni se shodli v tom, že je to můj záslužný čin, že dokument o Jazzové sekci měl vzniknout už dávno, protože jde o zcela ojedinělý fenomén československé kultury i politiky. Do ČT, mě osobně a i předsedovi Jazzové sekce panu Srpovi se ozvali desítky lidí s nabídkou spolupráce, což je vcelku pochopitelné, neboť Jazzová sekce měla v průběhu své existence několik tisíc členů a desetitisíce příznivců. Proto jsem také při mých dalších jednáních s producentem Hyniem opakoval, že by se příprava tohoto dokumentu a jeho výroba neměly odkládat, ten ale s konkrétními kroky stále otálel.

Začátkem dubna 1998 jsem se dověděl, že ČT zachytila jakési anonymní telefonní pohrůžky o tom, že pokud tuto náborovou kampaň ihned nezastaví, tak že dojde v areálu ČT k pumovému útoku. Za další asi dva týdny jsem se opět víceméně náhodně dověděl, že určitá skupina lidí se rozhodla tuto moji práci zcela zmařit. Ihned jsem proto požádal o vysvětlení producenta Hynieho, který mi jen předal fotocop dopisu odpůrců. Bez mého vědomí jako autora pak této skupince lidí sdělil, že práci na dokumentu zastavuje, aniž by vzal v úvahu, že ČT není jeho majetkem a aniž by respektoval má autorská práva a koneckonců i názory. Podotýkám, že o zastavení tohoto projetku nikdy neinformoval mě jako autora, ale zcela cizí lidí, kteří o této mé práci nevěděli vůbec nic. Když jsem ho svým dopisem z 25. dobna 1998 upozornil, že Jazzová sekce měla tisice členů a desetitisíce přiznivců a že by se neměl řídit názorem několika jedinců, kteří vlastně svým postupem porušují má autorská práva a navíc se vůči mně dopouštěji sprostých pomluv a nehorázných lží, na můj dopis mi dosud vůbec neodpověděl a k naší další pracovní poradě dne 6. května 1998 zcela bez mého vědomí a souhlasu přizval jakousi vedoucí postupu vůči mně. Z této porady jsem proto odešel, neboť v této fázi zásadně odmítám o své práci hovořit před cizími lidmi. O všem jsem informoval předsedu Jazzové sekce pana Srpa, který okamžitě zaslal producentu Hyniemu protestní fax. Producent Hynie odpověděl rovněž faxem, že celou práci zastavuje, aniž by to dodnes sdělil i mně jako autorovi. Dne 11. května 1998 jsem proto odeslal generálnímu řediteli ČT mgr. Puchalskému fax se stížností proti dosavadnímu postupu producenta Hynieho vůči mně. Ten však jen předal moji stížnost producentu Hyniemu, který pak GŘ Puchalskému dopisem z 18. května 1998 znovu zopakoval svůj předchozí postup proti mně v rozporu s mými autorskými i občanskými právy. Gen. řed. mgr. Puchalský mi však dodnes neodpověděl, čímž vše zřejmě jenom mlčky schvaluje. Takovým postupem jsem ovšem nejvíc postižen já, a to tím, že:

1. Bylo o mé práci opakovaně jednáno bez mého vědomí s cizími lidmi, kteří pouze chtějí moji dosavadní práci zcela zmařit.

2. Jako autoru mi nejsou sdělována závažná rozhodnutí o mé práci, a to v rozporu s mými autorskými a občanskými právy.

3. Musím trpět něco, co jako autor nemohu akceptovat.

4. Generální ředitel ČT Puchalský bez mého vědomí mlčky akceptuje nehorázně lži o mé osobě, čímž v rozporu se zákonným posláním ČT zároveň souběžně s výšeuvedeným napomáhá k zablokování mé práce tak, aby její dokončení mohl získat někdo jiný - nejspíš z řad přátel producenta Hynieho.

Myslím, že toto vše jsou dostatečně pádné důvody k tomy, aby se věcí už v totm stádiu zabývala Rada ČT a aby z ní vyvodila odvolání mgr. Jakuba Puchalského z funkce generálního ředitele ČT.

Podrobnosti mohu vysvětlit pouze osobně.

Karel Mašita

via:stemberk@oasanet.cz

ČESKÁ TELEVIZE
RADA ČESKÉ TELEVIZE

Vážený pan
Karel M a š i t a
Kvestorská 1177/13
140 00 Praha 4

V Praze dne 2. září 1998

Vážený pane Mašito,

Rada České televize se velmi vážně zabývala Vašim dopisem z.10. 6. t.r., ve kterém jí navrhujete, aby vzhledem k Vámi podrobně vylíčeným skutečnostem odvolala generálního ředitele ČT Jakuba Puchalského. Dále Radu ČT žádáte o neprodlené zbavení funkce producenta Karla Hynieho.

Vzhledem ke skutečnosti, že jde o velmi závažnou záležitost, chtěla by Vám Rada ČT vyslovit poděkování za podrobnou informaci i za důvěru, kterou v ní vkládáte.

U vědomí těchto skutečností se Rada ČT podrobně zabývala nejen právní, ale i morální a společenskou stránkou Vašeho případu. Rada ČT konstatovala, že podle zákona je v její pravomoci odvolat generálního ředitele ČT, avšak není v její pravomoci odvolat z funkce jakéhokoliv pracovníka České televize. Tolik tedy ke kompetencím Rady ČT.

Rada ČT samozřejmě uvítala; kdyby v České televizi vznikl solidní dokument o činnosti Jazzové sekce a uvítala by to nepochybně i Česká televize, která tak učinila už tím, že s Vámi uzavřela smlouvu na takový dokument podle informací, kterých se nám dostalo, tento námět i proplatila, nicméně je zapotřebí vzít v úvahu jisté problémy, které se v pohledu na historii Jazzové sekce vyskytly mezi samotnými jejími členy, jak jsme vyrozuměli z určitých narážek ve Vašem dopise).

Domníváme se, že by bylo dílu na škodu, kdyby zůstalo pohledem subjektivním, na škodu, kdyby se za obsah a vyznění díla nemohli bez výhrad postavit všichni, kteří se na práci Jazzové sekce podíleli. S tímto postupem by nepochybně Karel Hynie souhlasit musel.

Rada ČT nezná obsah Vašeho podnětu k zahájení trestního stíhání Karla Hynieho, je věcí příslušných orgánů jak v té věci budou postupovat. Do té doby, než bude tato záležitost vyřešena, např. soudní cestou, nemůže Rada ČT učinit žádné rozhodnutí ve věci Vašeho výše zmíněného návrhu na odvolání generálního ředitele ČT, nebo» se domnívá, že Vámi uvedené důvody (viz např. bod 4 Vašeho dopisu) jsou k takovému kroku při nejmenším více než nepřiměřené.

Je nám ctí pane Mašito, že jste se ve Vašem sporu s jedním producentem České televize obrátil na nás. Vážíme si důvěry, kterou v nás vkládáte, byli bychom rádi, kdyby se se stejnou důvěrou na nás obrátili i mnozí ostatní, kteří léta obětavě v Jazzové sekci pracovali a my budeme velice doporučovat generálnímu řediteli ČT, aby v rámci svých možností, jak finančních tak programových, vznik dokumentu o Jazzové sekci za odborné i tvůrčí spolupráce všech jejích členů bezvýhradně podporovat. Litujeme, že stávající zákon o Radě ČT nám neumožňuje iniciativnější postup.

Dovolte nám, pane Mašito, v závěru našeho dopisu Vám popřát mnoho dalších tvůrčích úspěchů, do Vaší práce Vám přejeme pevné zdraví a mimořádnou pracovní pohodu.

S pozdravem

PhDr. Jan Jirák v. r.
předseda Rady ČT

Karel Mašita, Kvestorská 1177/13, 140 00 Praha 4

Rada České televize
Kavčí hory, 140 70 Praha 4
Praha 7. září 1998

Věc: odpověď na dopis předsedy Rady ČT z 2. září 1998

Vážený pane předsedo, resp. místopředsedo!

K Vašemu dopisu z 2. září 1998 ohledně problému s vedením ČT ve věci televizního dokumentu o Jazzové sekci, který mi byl doručen dnes, Vás musím upozornit, že ani ČT a ani Rada ČT neplní své zákonné povinnosti a že zmíněný dopis obsahuje řadu možná účelových nepřesností. Pominu-li fakt, že tento dopis jsem dostal jako odpověď na můj dopis z 10. 6. 1998, tedy po téměř třech měsících, musím Vás tímto požádat, abyste a) celou věc znovu důkladně prošetřili, včetně toho, že se k ní zodpovědně vyjádří též gen. řed. ČT p. Puchalský, a b) abyste mi nevnucovali něco, co namísto projasnění věci ji pouze silně zamlžuje. Konkrétně tedy:

1. Vaše lpění na tom, abych na mé práci o Jazzové sekci spolupracoval se všemi členy a fanoušky Jazzové sekce, dokazuje Vaši hlubokou neznalost této organizace. Neboť znovu opakuji, že Jazzová sekce měla několik tisíc členů a desetitisíce příznivců prakticky po celém kulturním světě - ti všichni tedy "musí" do mé práce mluvit, a smějí mít k ní cenzorské, honorářové a další nároky? Anebo už jen hledáte alibi, jak se tohoto pořadu zbavit, když jsou s ním takové "problémy"? V tom případě ovšem spolu s vedením ČT porušujete § 2 zákona o České televizi.

2. Naléhání na to, že tato práce musí být objektivní, mě hluboce uráží. Neboť jsem novinář a veškerou dokumentaci o Jazzové sekci jsem shromažďoval řadu let právě proto, abych ji mohl veřejnosti podat v co nejobjektivnější formě. Zplnomocnění k nápravě nezákonnosti, spáchaných komunistickým režimem vůči Jazzové sekci, jsem vzal mj. proto, abych si vytvořil možnost též důkladně prostudovat všechny úřední, tedy i trestně právní spisy Jazzové sekce - opět kvůli maximálně objektivnímu pohle du na toto téma. Mimoto: já jsem sice autor námětu a návrhu scénáře, nicméně dalším "objektivizačním" prvkem snad musí být také režisér, zde zároveň spoluautor podrobného scénáře.

3. Snaha několika býv. členů Jazzové sekce o de facto totální zmaření této mé práce je pouze účelové mlžení skutečné historie Jazzové sekce. Hlavním cílem této snahy je, aby se těchto pár lidí mohlo na obrazovce samo náležitě "heroizovat" a ještě si připsat další výhradní zásluhu na vzniku tohoto dokumentu - nebo ho aspoň zmařit. Ve skutečnosti ovšem nebyli pro celou činnost Jazzové sekce příliš důležití; dlouholetý člen Jazzové sekce Jiří Exner mi do diktafonu k tomu řekl: "První liga byl pouze předseda Sekce Karel Srp a po něm místopředseda Joska Skalník." Ti další lidé plnili pouze jejich nápady a pokyny. Během Srpova věznění ostatně právě tito lidé provedli Srpovi v jeho koncepci Jazzové sekce několik nehorázností, což poté vedlo k jejich odtržení do nynějšího Unijazzu. V této souvislosti jde tedy jen o jakousi frakční bitvu, kde historie je jen zástupný problém a hlavním cílem je skrytá reklama současných kulturních aktivit a zejména představitelů Unijazzu. Tento problém není však mojí věcí jako autora dokumentu, který zpracovávám na základě zjištěných a ověřených skutečností; já si prostě nemohu dovolit podléhat lidem, jejichž tzv. nabídky na spolupráci s ČT jsou motivovány především jejich současnými komerčními zájmy - takovou spolupráci musí odmítnou i ČT. Neboť jinak nevznikne skutečně objektivní dokument, ale pouhý samolibý "oslavný pomníček" pár navzájem si přikyvujícím "protikomunistickým hrdinům" pro jejich vlastní reklamu.

4. Producent Karel Hynie tuto věc nemůže realizovat, neboť z našich osobních setkání jsem nabyl přesvědčení, že tímto projektem si chce udělat jen jakousi "plusovou čárku". Už při prvním setkání a koncepci tohoto tématu jsem ho upozornil, že jím nabízená pouhá hodina vysílacího času je nesmysl a plýtvání časem. Nebo» Jazzová sekce je fenomén nejen tuzemské kultury, ale i nejvyšších pater mezinárodní politiky - když např. Husák při Vídeňské následné schůzce o plnění KBSE v roce 1987 projevil přání setkat se s delegací USA, bylo mu vzkázáno, že nejdřív musí propustit z vězení Jazzovou sekci. Tomu ovšem něco předcházelo a poté i následovalo, a to vše prostě nelze vtěsnat do pouhé hodiny - viz ostatně můj námět a návrh scénáře.

Toto jsou rámcové důvody mého zásadního nesouhlasu s dopisem Rady ČT z 2. září 1998 v této věci a žádám jí tímto, aby se věcí znovu a důkladněji zabývala - viz § 4 zákona o České televizi. Zároveň Radu ČT žádám, aby tento dopis a můj dopis Radě z 10. června 1998 předložila gen. řed. ČT a vyzvala ho, aby se on sám, nikoli pouze producenti, neprodlené k věci písemně vyjádřil.

Pokud pak Česká televize nejpozději do 30. listopadu 1998 se mnou nepodepíše smlouvu na scénář a nejpozději do 31. prosince 1998 nezahájí konkrétní přípravy k realizaci dokumentárního pořadu o Jazzové sekci dle mého námětu a návrhu scénáře, odvezdaných ČT 19. prosince 1997, nadále na něm s ČT nebudu spolupracovat. Neboť nedůvěryhodné instituce i jednotlivce zásadně ignoruji.

Karel Mašita

V Praze dne 17. září 1998

Vážený pane Čulíku,

generální ředitel ČT mne pověřil, abych Vám odpověděl na Váš dotaz ohledně dokumentárního seriálu o historii Jazzové sekce. Celá situace není, bohužel, jednoduchá, zejména vzhledem k tomu, že velkou roli zde sehrály emoce. Pokud jde o fakta, mohu uvést následující:

1. Pan Karel Mašita předal koncem roku 1997 do Tvůrčí skupiny 14 námět eventuálního dokumentu. Tento námět byl přijat a zaplacen. Podotýkám, že smlouvou za námět nevznikají mezi autorem a ČT žádné závazky směrem k další literární přípravě a realizaci pořadu. Autor námětu tedy nemůže “trvat na realizaci dokumentu" ani požadovat nějaká další administrativní opatření, což se, bohužel, dále dělo. Autor byl výslovně upozorněn, že veškeré další činnosti spojené s přípravou eventuálního dokumentu (opakovaně vysílaná výzva k divákům, sběr materiálu, oslovení případných výrobních partnerů atd.) spadají do tzv. průzkumu realizace pořadu a že případné další autorské smlouvy (na scénář, režii ...) budou uzavírány až po dokončení tohoto průzkumu. Během realizace průzkumu byl ČT doručen Otevřený dopis některých členů Jazzové sekce, ve kterém byly vyjádřeny zásadní námitky proti předpokládanému pojetí dokumentu panem Mašitou. Za logickou formu řešení této situace zvolil pan Karel Hynie, producent TS 14, setkání sporných stran, neboť bez jejich spolupráce si nedovedl případnou realizaci vůbec představit. Tato schůzka však patrně neměla nejklidnější průběh a pan Mašita ji předčasně opustil - schůzku bral jako útok na svou osobu a nadále odmítá jednat s panem producentem Hynie, avšak zároveň “trvá na realizaci pořadu". Žádné takové právo však nemá.

Jinou věcí je, že ČT má zájem, aby vznikl dokument o Jazzové sekci. Aby však byl nestranný, nelze jeho přípravu v žádném případě nechat toliko na panu Mašitovi, a zároveň vztahy mezi hlavními “aktéry" Jazzové sekce jsou natolik konfliktní, že se nejvhodnějším řešením jeví počkat na “zchlazení hlav".

2. Pokud jde tvrzení, že generální ředitel ČT neodpověděl panu Mašitovi, nezakládá se toto na pravdě. Pan Puchalský obdržel fax pana Mašity 11.5. t.r. a po shromáždění podkladů jsem jeho jménem odpověděl dne 8.6. já sám. Toto je možné samozřejmě doložit, nehledě na to, že pan Mašita mi následně písemně odpověděl, byť nikoli příliš zdvořile.

3. Podle sdělení ČTK z 9.6. t.r. podal pan Mašita na vedoucího producenta TS 14 Karla Hynie podnět k trestnímu stíhání za možné trestné činy poškozování cizích práv a podvod. Po zjištění této skutečnosti byly podklady předány právnímu a smluvnímu útvaru ČT.

S pozdravem,

Jiří Kučera
tajemník generálního ředitele