pátek 25. září O B S A H Co je nového v České republice: Komentovaný přehled zpráv z ČR Odkazy: Přehled nejzajímavějších článků z poslední doby ČR a utajování informací: Kdy budou veřejně k dispozici informace o toxickém znečištění životního prostředí v ČR? (Plzeňská ekologická nadace, Nadace Partnerství a Děti Země) Prerzidentský úřad: Jak Václav Havel navrhuje své nástupce (Jaroslav Štemberk) Sdělovací prostředky: Odpověď na článek Ivo Mathého "Vratké slovíčkaření" (Jiří Jírovec) Restituce: Církevní majetek a černovlasé blondýnky (Václav Žák) Obrana a bezpečnost: Obrana: Západ kašle na ostatní svět (FT) Kněží začínají ztrácet v Íránu vliv Podivnosti světového vývoje: Globalizace igelitovými taškami Dvojí občanství jen pro někoho, jako výjimka? Opět pro pana Jírovce - a omluva předem... (Jiřina Fuchsová) Ikona pro Vaši stránku... |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|

Jiří Jírovec

Ve svém článku jsem totiž napsal, že media někdy ovlivňuji a někdy dokonce určují agendu, třeba tím, že přijdou na nějakou lumpárnu nebo dají slovo někomu, kdo přijde s něčím tak závažným, že se to ani přejít nedá. Dobře fungující media čas od času přinuti vládu, parlament i politické strany změnit agendu a to často k jejich nelibosti.

Výrazy "někdy ovlivňují agendu" a "někdy určují agendu" jsem použil proto, že kategorické "musejí určovat agendu", vede ke stejně kategorickému "nesmějí určovat agendu". Ačkoli to je tak trochu hra se slovy, měl jsem pocit, že v diskusi o ČT je spojení "musejí určovat agendu" vykládáno až moc doslovně. Ivan Kytka jistě nepřišel do šéfovského křesla zpravodajství ČT s tím, že vláda a parlament bude tancovat podle toho, jak on píská.

Ivo Mathé, alespoň jak se mi z jeho výroků zdálo, funkci medií ovlivňovat a někdy dokonce určovat agendu politikům zrovna nevítá. Tím ovšem automaticky naráží na problém, jak divákovi předložit objektivní, ověřené, všestrané a vyvážené informace a nedostat se při tom do konfliktu s jednostrannou vládní propagandou a v jejím důsledku k tomu, že druhá strana, tedy politikové, bude muset brát v úvahu svobodně vytvořený názor diváků (veřejnosti) a přizpůsobit svou agendu dané situaci.

Vezměme vstup do ČR do NATO jako příklad. Co v tomto případě představují ony objektivní (atd) informace. Stačí sdělit, že si to přeje Václav Havel s tím, že si veřejnost udělá svobodný názor typu - když to Vašek propaguje, tak to musí být dobré, a je to? Nebo se má divák dozvědět, že na západě existují politikové a vojenští odborníci (nikoli levicoví), kteří před rozšiřováním NATO varují?

Nemohu polemisovat s Ivo Mathé o tom, do jaké míry se mu podařilo učinit ČT nezávislou na establishmentu. Ivo Mathé odvozuje, že kdyby byl na jeho straně zůstal, "seděl by pravděpodobně dodnes v ČT". Tvrdí, že právě nezávislost ČT rozčilovala politiky, parlamentní komisi, Radu České Televise, Radu pro vysílání a konec konců i šéfy komerčních stanic.

Chtěl bych se u tohoto výroku zastavit, přestože jsem, zase to zatracené slovíčkaření, ve svém článku napsal: "Ivo Mathé se zde (míněno názorem vysloveným v diskusi) postavil na stranu establishmentu". Pokud má Ivo Mathé pravdu, že to byla dobytá nezávislost ČT, která ho pravděpodobně stála ředitelský post, pak je skutečně nutné, aby byl zveřejněn projekt Puchalského, s nímž konkurs na ředitele vyhrál. Vzniká totiž závažné podezření, že se instituce, které Ivo Mathé jmenuje, pokusily, nepochybně v rozporu se zákonem o ČT, podřídit tuto instituci svým zájmům. To znamená vrátit vývoj ČT zpět.

Přirovnání Kytky k Murdochovi nebo Železnému jsem nezesměšňoval. Vyjádřil jsem pouze názor, že nemá smysl, ať již je příklad jakkoli zjednodušený. Lidé jako Murdoch (a do jisté míry) i Železný již moc mají a kontrolní mechanismy, které by ji omezovaly prakticky neexistují. Naproti tomu nebezpečí, že management veřejnoprávního sdělovacího prostředku podlehne chuti "držet v rukou mediální opratě", je kompensováno existencí zákonů a v jejich rámci zřízených kontrolních institucí. Je jistě možné, že se prostředku může zmocnit i regulační orgán, ale snad je třeba věřit, že alespoň něco ve společnosti funguje a když ne, tak, že je možné ozvat se.

K tomu, že šéfové komerčních stanic nemají ČT v lásce, bych poznamenal, že to je obecný stav věcí. Trnem v oku jim ovšem není nezávislost, ale to, že veřejnoprávní sdělovací prostředek odčerpává peníze, které by jinak mohli získat sami. To je stejné v ČR jako v Kanadě v případě CBC.

To, že vlastníci soukromých sdělovacích prostředků mohou jejich prostřednictvím prosazovat vlastní politické zájmy (a že to dělají), dokazuje například majitel řady deníků v Britské Kolumbii, Black. Tomu se nelíbí návrh smlouvy, kterou uzavřela provinční vláda s představiteli Indiánů ohledně územních sporů a práva na využívání přírodního bohatství. Pan Black nařídil, že všichni editoři musejí psát úvodníky proti této smlouvě a pokud se jim to snad příčí otisknou to, co jim dodá z pera ochotnějších. Nedovedu si představit, že by něco takového mohl svým editorům nařizovat třeba ředitel CBC.

Ivo Mathé píše v začátku svého článku o "strmém výstupu ČT na evropský standard" a o něco dále, že jsem zúžil svůj výklad na zpravodajství. Několikrát jsem ve svých příspěvcích zdůraznil, že až na malé výjimky nemohu ČT sledovat. Nicméně diskuse o ČT mě zajímá - právě proto že jde o zpravodajství - a proto do ní vstupuji. Nemohu se vyjádřit k jednotlivým televisnim pořadům a k tomu jak se jejich úroveň poměřuje s evropským standardem. Termín strmý výstup mě ovšem zaujal, protože naznačuje, že se ČT byla hluboko pod ním. Jen ve zpravodajství ? Nebo všeobecně? Čeho se ten standard týká - myšlenky, technického zpracování, moderátorů, pohotovosti přísunu informací? A co z něj stojí za dohánění ?

Jiří Jírovec