V ČR mnohými obdivovaný filozof Roger Scruton je považován britským akademickým establishmentem za bigotního pravičáka - a živí ho nyní v podstatě východoevropské vlády. Přesto je Scruton brilantní myslitel, argumentuje týdeník Sunday Times
Začátkem osmdesátých let se postavil Roger Scruton na klavír ve svém bytě v londýnské intelektuálské čtvrti Notting Hill a požadoval od shromáždění konzervativních univerzitních učitelů, aby zahájili ofenzívu a zlikvidovali liberální establishment. Zdálo se, že konzervatismus ovládne britský akademický život. Vznikla revoluce, píše Sunday Times, a Scruton byl její Lenin. Scruton však je podle autora rozhovoru se Scrutonem v Sunday Times, Briana Appleyarda, novináře specializujícího se současné myšlenkové trendy, daleko chytřejší, než byl Lenin. Scruton přivedl podle Appleyarda filozofii k životu. Sloučil ji s kulturní historií a stal se autorem neobyčejně přesvědčivých a často krutě útočných polemik, zaměřených proti dnešnímu západnímu způsobu života.
Konzervativní revoluce však selhala, píše dále v britském týdeníku Appleyard. Thatcherismus, v nějž vkládaly scrutonovské kádry tolik naděje, se odvrátil od kulturního konzervatismu a přijal primitivní hospodářský racionalismus. Na univerzitách se sice podle scrutonovců "levice" cítila zasažena, ale nikoliv poražena.
Scruton vyjádřil otevřeně pohrdání vůči celému britskému akademickému establishmentu a britský akademický establishment ho vyvrhl. Scruton rezignoval na své místo univerzitního profesora v Birkbeck College na University of London, přijal místo na část úvazku na Bostonské univerzitě, a pak přestal učit i tam a vrátil se na tichý anglický venkov v jižním hrabství Wiltshire, kde rád jezdí na koni. Vždycky se ucházel o mladší dívky, teď má mladou ženu a právě se mu narodil syn.
Scruton nyní žije z honorářů za své články a knihy (občas píše sloupek pro deník Times, články to bývají někdy přemýšlivé, jindy kontroverzní. Scruton v osmdesátých letech pomáhal pašovat do komunistického Československa konzervativní literaturu a naučil se proto sám česky, nedávno argumentoval v deníku Times, že je obecné kulturní povědomí v Čechách v dnešní době daleko silnější, než jaké je v Británii ) a také z peněz, které dostává od soukromé firmy, které organizuje kulturní poradenství pro vlády zemí ve Východní Evropě. Většina zájmu o Scrutona zdá se nyní pochází z Východní Evropy.
Za éry Margaret Thatcherové redigoval Roger Scruton konzervativní časopis The Salisbury Review, kdysi vysoko hodnocený i nenáviděný jako platforma nové ultrakonzervativní thatcherovské intelektuální elity. Na mně osobně, poznamenává Jan Čulík, časopis příliš velký dojem neučinil. Možná je tento soud příliš příkrý, ale řekl bych toto:
Británie má obrovské trauma soukromých internátních škol pro bohatší a bohaté lidi. Ve vyšších středních vrstvách bývá zvykem, že svého syna či dceru takovíto bohatí rodiče pošlou ve věku devíti nebo deseti let pryč z domova, na celý rok do přísné internátní školy, izolované od světa. Britská televize několikrát vysílala dokumentární filmy o tom, že je tato výhost dětí od rodičů do nepříjemného, přísného, školského světa, pro ně emocionální i mentální katastrofou. I britský princ Charles a další příslušníci královské rodiny svědčí o tom, že pobyt v internátní škole doslova nenáviděli.
Absolventi internátních škol jsou dlouholetým pobytem v izolaci v nich poznamenáni doslova na doživotí. Možná právě z těchto internátních škol pramení tradice tzv. "stiff upper lip", potlačování emocí a dodržování disciplíny za každou cenu.
Četbou Salisbury Review jsem nabyl dojem, že je to časopis, který si pro sebe navzájem píší absolventi internátních škol pro bohaté, kteří jsou odtrženi od normálního světa a nevědí o ničem nic. Ale, jak říkám, opakuje Jan Čulík, možná je tento soud příliš příkrý. Brian Appleyard obdivuje v týdeníku Sunday Times Scrutonovo dílo - proud románů, knih o estetice architektury, dvě "brilantní analýzy současné filozofie" a nyní jeho nejnovější knihu, An intelligent Person's Guide to Modern Culture, Průvodce inteligentního člověka moderní kulturou.
Tato nejnovější kniha je stručnou, ale hutnou anatomií historie pojmu kultury a velmi ostře odmítavou diagnózou nynějšího stavu. Scruton v díle "ostře ba brilantně" (Appleyard) napadá pop music, francouzské intelektuály a současné umění. Scruton interpretuje pop music jako neohrabané umění "nového lidského druhu". Pop music je "nereálná extáze," píše Scruton, " která proniká i do všeho, co je skutečné a pošpiňuje to. "
Francouzští filozofové Jacques Derrida a Michel Foucault dělají podle Scrutona "ďáblovo dílo" a současné vysoké umění podle Scrutona vůbec "není novou formou umění, ale jen složitou hrou na umění, předstíráním jeho oceňování a předstíráním kritiky."
Scrutonova kniha ostře kritizuje současnou západní kulturu a pochybuje dokonce i o našich schopnostech vytvořit smysluplný domov pro naše děti. Přicházející generace, píše Scruton "nemají žádnou náboženskou víru, mají jen slepé pověry, nemají žádné dospělé vzory, ale jen zkušené cizince, kteří si chvíli hrají na maminku a tatínka a pak najednou odcházejí, jak přišli, bez vysvětlení. Jejich sociální aspirace jsou odvozeny z reklamy a z rocku a popu. Uspokojování jejich žádostí není nikdy odložena ani na okamžik, aby mohla vzniknout alespoň šance na vyšší život - život oběti, v níž má místo svatost."
Scruton je autorem celé řady polemických útoků: proti homosexuálům, proti právům zvířat, proti pop music, o tom, jak je dobré, správné a krásné lovit na britském venkově lišky (fox-hunting, hony na lišku, mají zvlášť ďábelské místo v hodnotovém systému
britských liberálů - je to totiž zábava vyšších venkovských tříd, při niž jsou lišky podrobovány krutostem - mimo jiné i roztrhání psy za živa. Nebyl by to Scruton, aby se otevřeně nepostavil na obranu těchto zvyků).
Scruton se dostal do ostré polemiky s velkým britským filozofem sirem Isaiahem Berlinem. Byl kritizován jako bigotní omezenec z vyšších tříd. Britská levice ho doslova nenávidí. Scruton přiznává, že ho to bolí.
"Stávám se terčem obrovského množství kritiky od lidí, kteří se ani nesnaží pochopit, co říkám. Nevím, jak je to možné," stěžuje si. "Je zjevné, že když vás jednou identifikují jako pravičáka, dostanete se do kategorie odporných lidí jako je Hitler nebo Mussolini, kdežto, když jste levičák, jste zařazen do kategorie zdánlivě příjemných a slušných lidí."
Podle Briana Appleyarda máme však ignorovat povrchní polemiky na stránkách novin a měli bychom se raději snažit číst Scrutona samotného. Nejzajímavější je prý právě jeho kniha o moderní kultuře. Je to jedna z jeho nejlepších knih a je to v každém případě velmi syntetické vysvětlení nejtypičtějších charakteristických rysů dnešní západní kultury.
Katalyzátorem pro vznik knihy byl Boston. Na této neposkvrněně konzervativní univerzitě v obležení čelil Scruton krizi humanitních věd.
"Američtí studenti jsou daleko zaostalejší než britští", argumentuje Scruton, "protože americké školství je strašlivé. Vzhledem k tomu, že ale platí za vysokou školu až 25 000 dolarů ročně, velmi intenzívně usilují všechno dohnat. Mají zcela otevřenou mysl, ale vůbec nemají kulturu."
V Bostonu učil Scruton kurs pro postgraduanty o hudební teorii. Když psali studenti seminární práce, většina z nich nemohla užívat příkladů z klasické hudby, protože ji vůbec neznají. "Psali pořád jen o skupině Nirvana, a tak," konstatuje Scruton. "Tak jsem ty sračky musel poslouchat a snažit se pochopit, co se na tom lidem může líbit. To mě inspirovalo k tomu, abych se začal zamýšlet nad rockovou hudbou."
Scrutonovy myšlenky jsou znepokojující. "Začnete přemýšlet o mladých lidech a o tom, odkud pocházejí jejich představy o tom, co má nějakou hodnotu." Scrutonova kniha hledá kořeny tohoto hodnotového vakua. Začíná od racionální deziluze, která postihla svět v období osvícení, když nahradil tradici a autoritu demokratický konsensus.
Pak v období romantismu bylo náboženství nahrazeno vysokým uměním. Náboženství přestalo být zdrojem transcendentna a jeho zdrojem se stalo umění. Nakonec, v modernismu, se vysoká kultura naposledy zoufale pokusila vybudovat útržky civilizované kontinuity v jeden celek.
(Zní to zajímavě, tato argumentace, ale je skutečně přesvědčivá? Například, byla předdemokratická "autorita a tradice", jejíhož rozkladu Scruton tak lituje, skutečně kvalitnější a lepší než posléze vzniklý demokratický konsensus? Kdo to rozsoudí?)
Společná kultura však v období modernismu byla nahrazena masovou lidovou kulturou a vysoké umění ztratilo svou roli.
Nyní žije s důsledky tohoto vývoje, v technologickém světě, který je neobyčejně efektivní při vytváření prostředků, je však neschopný definovat cíle.
(To vůbec není nová myšlenka, najdete ji v Karlu Čapkovi už ve dvacátých letech.)
V tomto vakuu, argumentuje Scruton, nezbývá skoro vůbec nic cenného. Lidová kultura je pasívní a nihilistická, vysoká kultura není ničím jiným, než předstíráním. (Je to skutečně tak? Je veškerá vysoká kultura jen předstíráním?)
"Bohužel, protože jsem filozof," konstatuje Scruton, "říkám otevřeně, co si myslím, že je pravda, i když to není příliš chlácholivé. S nepříjemnou pravdou se dá žít jen potud, pokud máte k životu ironický a humorný přístup, a to vyžaduje tvrdou práci."
Hlavní potíž je náboženství. Scruton nemá náboženskou víru. "V moderním světě prostě nemůžete věřit v náboženství, i když je možno víru respektovat. Zároveň má člověk povinnost nežít ve skepsi. Skepse by se měla považovat za osobní poškození nebo tragédii. Měli bychom skepsi definovat jako odmítání se angažovat v životě a ve světě, nikoliv jako svého druhu angažovanost."
Scruton se ztotožňuje s Konfuciem a je přesvědčen, že jediná možná cesta je cesta zpět do minulosti. Chce pěstovat schopnost truchlit. "Lidé mají schopnost si pořádně uvědomit hodnotu života teprve tehdy, když truchlí, poté, co život přestal existovat. Potřebujeme se naučit truchlit, zkoumat to, co bylo a vidět do v celé slávě."
(Otázka je, zda není tento romantizující idealistický konzervatismus poněkud zavádějící...)
Scruton ovšem hájí hodnoty a významy, které už v lidové kultuře neexistují. Jedinou obranou proti tomu je prý, že musíme žít, "jako by na věcech absolutně záleželo, jako by lidská říše měla věčnou, absolutní hodnotu". Jen tak budeme totiž schopni se navzájem plně vnímat v naší absolutní etické realitě. Z toho by mělo vyplývat dodržování rituálů, v klíčových momentech života, které spojují lidský život s nadlidskou realitou.
Je to prý možná všechno jen fikce, ale je to potřebná fikce, argumentuje Scruton: "Útěcha plynoucí ze skutečností, které si jen představujeme, není neskutečnou útěchou."
I Appleyard nachází ve Scrutonovi určité absurdní a kontroverzní rysy. Jeho obhajobu honů na lišku shledává absurdní a infantilní, stejně jako jeho obranu tradičního anglického venkovského života, který nyní přežívá jedině v důsledku nerealistických zemědělských dotací z Evropské unie. I občasná Scrutonova obrana literárních i politických mediokrit vyvolává podle Appleyarda podezření, že Scruton není vždy tak seriózním myslitelem, jak lze soudit z jeho nejlepších knih, ale že je to prostě provokatér.
Podle Appleyarda je možné, že je Scruton prostě jen "rodilý disident, který, kdyby musel v britské společnosti čelit předevšm konzervativnímu establishmentu, stal by se z něho nadšený levičák, jen pro tu možnost provokovat, tak jak je z něho dnes nadšený "konzervativec".
Debata o jaderné energii
Ekologické problémy na začátku výrobního procesu
Dovolil bych si prijit tez se svoji trochou do mlyna, aniz bych chtel s
nekym prudce polemizovat a jadernou energii jako takovou odsuzovat. Nejsem
odborne obeznamen s problemy bezpecnosti jadernych elektraren, ale myslim,
ze Jiri Jirovec (BL, 27. 11.) ma pravdu v tom, ze zde hlavni problem
pouzivani jaderne energie neni.
Jaderna technologie, jako kazda jina, pouziva surovinu k vyrobe energie.
Touto surovinou je uranova ruda, ktera se musi tezit z lozisek ruzneho
geologickeho puvodu. Hlavni uranovou rudou je smolinec (UO2), ktery je
silne radioaktivni a nachazi se obvykle v drobnych zilkach spolu s ostanimi
rudami. Hlavnim nalezistem smolince v Cechach byval Jachymov (dnes vytezen)
a okoli Pribrami. V CR se v soucasne dobe objevuji uvahy o obnoveni tezby
uranu v Strazi pod Ralskem, kde se mluvi o variante dotezeni uranovych
zasob z likvidovanych dolu. Zprava CTK, ktera se zminuje o obnove tezby
uranu v CR, pise, ze na svetovych trzich prevysuje uz nyni poptavka po
uranu nabidku. To se mi zda byt chybne tvrzeni, protoze celosvetove uranove
rudy je dostatek a jeji cena spise klesa nezli stoupa.
Kdo je obeznamen treba se "Zpravou o zivotnim prostredi CR" prof. Moldana a
kol. z pocatku 90. let vi, ze tezeni uranove rudy prinasi nemaly negativni
dopad na zivotni prostredi. Jen jednou vetou bych se zminil o teto
problematice v byvale NDR, kde v dobe komunistickeho rezimu pusobila
sovetsko-nemecka akciova spolecnost Wismut (Sowjetisch-Deutsche
Aktiengesellschaft Wismut). Nejinak tomu je v Kanade, kde na tezbe uranove
rudy zbohatnul slovensky, dnes jiz zesnuly, multimilonar pan Stefan Roman.
Nejsem detailne obeznamen s tim, jak dnes vypada oblast Elliot Lake v
severnim Ontariu, kde se uranove doly pana Romana nachazely, ale vim, ze
zastaveni uranovych dolu, napr. prave v Elliot Lake, probiha velmi
komplikovanym a byrokratickym zpusobem, kteremu se v anglictine rika
"decommissioning". Likvidace uranovych dolu je tedy ekologicky patrne
stejne obtizna jako likvidace nepotrebnych jadernych elektraren, na
kteryzto problem upozornil pan Marcel Derian (BL, 3. 12). V Kanade se nasla
velka loziska uranu jeste pred druhou svetovou valkou v okoli Velkeho
Medvediho jezera a dnes se jevi coby perspektivni loziska v severnim
Saskatchewanu.
Oddeleni uranove rudy od hlusiny je dalsi proces, ktery nutno povazovat za
potencialne skodlivy pro zivotni prostredi. Pri zpracovani uranove rudy
vznika tak zvany nizkoradioaktivni a chemicky, casto velmi toxicky, odpad.
V Kanade doslo nejen k zamoreni oblasti Velkeho Medvediho jezera, kde se
uranova ruda dobyvala, ale i mesta Port Hope, v zcela jine oblasti Kanady,
kde se ruda zpracovavala.
Port Hope, male mesto vychodne od Toronta, je vystraznym prikladem, jak
uranovou rudu nezpracovavat. Zde se rafinovalo nejprve radium a pote uran,
ktery byl pouzit pro znamy valecny projekt Manhattan, ktery vyustil v sh
ozeni dvou americkych atomovych bomb na Japonsko.
Dnes je v Port Hope zamoren cely pristav a nikdo zatim jeste nenalezl
zpusob, jak tento pristav asanovat. Poblize mesta Port Hope je skladka
nizce radioaktivniho odpadu, ktera predstavuje potencialni nebezpeci, neb
se nachazi, ve velmi nevhodnych geologickych podminkach, primo na brehu
jezera Ontaria, odkud napr. obyvatelstvo velkomesta Toronto cerpa pitnou
vodu. Breh jezera je dik vlnam vystaven erozi a tak je nejvyssi cas skladku
prestehovat nekam jinam, coz jiz bylo (na skladku dohlizejicimu personalu)
znamo pred vice nez deseti lety. Prelozeni skladky je nijak laciny, ale
technicky resitelny problem. Neni to vsak problem resitelny politicky, diky
znamemu faktoru NIMBY (not in my backyard), o kterem psal jiz Jiri Jirovec.
Dodavam, ze k erozi prispiva toxicky vyluh s anomalne vysokou hodnotou pH
13, ktery hubi vegetaci. Na vlastni oci jsem videl ekologicky hruzostrasny
priklad chemie v prirode, kde zasadity vyluh byl par metru od brehu jezera
neutralizovan pomoci silne kyseliny.
Coby inzenyrsky geolog, obeznameny s problemy pobrezni eroze, jsem byl pred
vice nez deseti lety pozvan na nekolik schuzek s odborniky zabyvajicimi se
osudy sklady, ktera byla spolu s pristavem (Port Hope) designovana z
ekologickeho hlediska jako tzv. "oblast ohrozeni" (Area of Concern)
kanadsko-americkou Mezinarodni spolecnou komisi (International Joint
Commission) pro Velka jezera. Techto "oblasti ohrozeni" se vyskytuje v
oblasti Velkych jezer (jak v Kanade, tak i USA) asi 42, avsak jen Port Hope
ma problemy s nizkoradioaktivni skladkou a nizkoradioaktivne kontaminovanym
sedimentem. Po absolvovani nekolika schuzek v Port Hope jsem dosel k
pesimistickemu zaveru, ze na jednani jsem byl pozvan coby politicky
potrebny, avsak jinak naprosto nevyznamny sachovy pesak do poctu. Cela
problematika toxicke a nizkoradioaktivni skladky byla totiz rizena
politickymi, nikoliv odbornymi motivacemi. Skladka do dnesniho dne je tam,
kde by nemela byt a zadny odbornik s ni nehne, dokud nedojde k politickemu
konsensu (na urovni komunalnich uradu) a rozhodnuti (nejakym vetsim
vyborem), kde by skladka mohla byt bezpecneji umistena.
V kratkosti jsem se zminil o problemech na zacatku procesu pouzivani
jaderne energie. U kazde technologie je zadouci, aby byla ekologicky
posouzena v celem svem procesu, jak se rika "od kolebky az po hrob" (from
cradle to tomb). Likvidace jaderneho odpadu (zejmena vysoce radioaktivniho)
je jinym zavaznym celosvetovym problemem, kterym se nechci zabyvat v ramci
tohoto prispevku. Opakuji, ze nejsem odpurcem jaderne energie, neb mi je
znamo, ze kazda jina varianta ziskavani energie ma tez nejaky negativni
ekologicky dopad.
Jak byte chtěl vyrábět elektřinu vy, pane Saxonbergu?
Napred kratka citace z clanku p. Saxonberga z 4. 12.:
"V mnoha těchto otázkách zůstává ČSSD připoutána ke staré levici. Její plány stavět jaderné elektrárny jsou typickým příkladem. V dlouhodobé prespektivě budou jaderné elektrárny pravděpodobně mít katastrofální dopad na životní prostředí a také budou daleko nejnákladnější energetickou alternativou, když zahrneme všechny společenské náklady. I když pomineme možnost, že by mohlo dojít k roztavení radioaktivního jádra elektrárny, takže by se stala polovina země neobyvatelnou, problém, co si počít s jadernými zplodinami, zůstává. Vyhořelý jaderný materiál zůstane smrtelně radioaktivní po dobu přibližně 100 000 let. To znamená, že kontejnery musejí být konstruovány tak, aby přežily několik dob ledových (!) a neproděravěly, jinak budou kontaminovány velké části světa a stanou se neobyvatelnými. Možná bude v důsledku jaderné energie jednou neobyvatelný celý svět. V tom případě by příští generace mohly vzpomínat na rozhodnutí stavět jaderné elektrárny jako na největší zločin tohoto století. "
Tento odstavec je typickou ukazkou argumentace odpurců jaderné energie, jejichž hysterická kampaň vede k tomu, ze siroka svetova verejnost je stale vice infikovana neopodstatnenou neduverou k tomuto typu ziskavani energie a hlouposti, jimiz prekypuje i citovany clanek, se stavaji nezpochybnitelnym evangeliem, stejne jako sveho casu geocentricke uceni. Konecny dusledek jejich svateho tazeni, je zamorovani atmosfery oxidy siry, dusiku a uhliku, coz ma katastrofalni vliv na klima a vegetaci. Svet totiz hladovi po energii, kterou je v odpovidajicim mnozstvi schopen ziskat zatim jen spalovanim hornin organickeho puvodu, tzv. zivic (sem patri uhli, ropa, plyn, atd.) a sny o ziskavani tohoto mnozstvi energie z vetru, pohybu vodnich mas zpusobenych gravitaci nebeskych teles, apod. patri pouze do oblasti science fiction, jak snadno usoudi kazdy nepredpojaty clovek, podiva-li se na statistiky o vyuzivani a vyrobe energie.
Vezmeme si poporadku argumenty p. Saxonberga, ktere jsou i zbrani kriklounu, nechavajicich se pripoutavat k branam JE, popr. lehajicich si do kolejiste v mistech, po nichz ma prejet transport s vyhorelym palivem. Je to poucne, protoze se nam tak snad podari vniknout do jejich mysleni.
" ...V dlouhodobé prespektivě budou jaderné elektrárny pravděpodobně mít katastrofální dopad na životní prostředí a také budou daleko nejnákladnější energetickou alternativou, ..."
Prvni cast vety je vyrok, na jehoz podporu nejsou sneseny zadne argumenty. Tvrzeni o tom, ze JE budou nejnakladnejsi variantou vyroby el. energie pokladam za relativni, ponevadz v nem neni (zatim) zahrnuta legislativa, ktera do nakladu na vyrobu el. energie zapocte naklady na restauraci prirodnich zdroju (napr. krajiny znicene povrchovou tezbou, ci obnovu lesu znicenych kyselymi desti). Je sice pravda, ze tezbu nerostu (uranove rudy) vyzaduje i JE, ale jde o objemy hornin, kez jsou o tri, ci ctyri rady mensi. Pokracujme vsak dale.
"...Vyhořelý jaderný materiál zůstane smrtelně radioaktivní po dobu přibližně 100 000 let. To znamená, že kontejnery musejí být konstruovány tak, aby přežily několik dob ledových (!) a neproděravěly, jinak budou kontaminovány velké části světa a stanou se neobyvatelnými. Možná bude v důsledku jaderné energie jednou neobyvatelný celý svět. V tom případě by příští generace mohly vzpomínat na rozhodnutí stavět jaderné elektrárny jako na největší zločin tohoto století. ..."
Uranova ruda je nerost, ktery obsahuje radioaktivni izotop uranu (235 ci 238), ktery vedle ostatnich radioaktivnich hornin prispiva k pozadi prirozene radioaktivity, ktera dle soucasnych predstav vede k ohrevu nitra Zeme jiz od pocatku jeji historie. Tedy nikoliv jen po dobu nekolika ledovych dob, ale jiz po miliardy let. To, ze se na nasi planete evidentne vyvinul zivot, jehoz jsme nepochybnymi svedky, presvedcive vyvraci bachorky o smrtelnem ohrozeni zivota na nasi planety zarenim pochazejicim z radioaktivnich hornin.
Ano k proderaveni kontejneru po desitkach tisicu let jiste p Saxonbergu dojde, ale obavam se, ze pokud je nezacneme hezky rychle plnit radioaktivnim odpadem z JE, podlehneme daleko drive dusledkum nasi snahy spalit v nekolika malo stoletich, mozna desetiletich, pokud mozno vsechny fosilie, co kdy na nasi planete v prubehu stamilionu let vznikly.
Petr Vařeka, Karlovy Vary
Espy corruption case goes to jury
WASHINGTON - Former Agriculture Secretary Mike Espy took illegal
favors from companies he regulated and knew it was wrong, the
independent counsel who investigated Espy for four years told a jury.
The former Clinton Cabinet official abused the public trust by
accepting trips, pro basketball tickets and other perks from
companies he regulated, Independent Counsel Donald Smaltz said in his
closing argument Monday. "This case must be decided on the facts. It
cannot be decided on sympathy or politics or race," Smaltz said. Espy
is black, and the jury hearing his corruption case is mostly black.
The jury began deliberations Tuesday morning. See
http://www.infobeat.com/stories/cgi/story.cgi?id=2557422886-b80
Espyho úplatkářský případ před porotou
WASHINGTON - Byvaly ministr zemedelstvi (federalni vlady
U.S.A.) prijal vedome nelegalni vyhody od podniku na ktere jako ministr
dohlizel, rekl nezavisly vysetrovatel, ktery se pripadem zabyva jiz ctyri
roky. Vysledek vysetrovani shrnul vysetrovatel Donald Smaltz takto: byvaly
clen Clintonovy vlady zneuzil duveru verejnosti tim, ze prijal od podniku,
na ktere mel jako ministr dohlizet, vylety, vstupenky na basketballova
utkani a dalsi vyhody. Nezavisly vysetrovatel zaverem rekl: "Tento pripad
musi byt souzen na zaklade faktu. Nesmi byt ovlivnen ani osobnimi
sympatiemi, ani politickymi, ani rasovymi hledisky."
Přeložil Vratislav Kuška
Espy je cernoch, cili politicky spravne American africkeho puvodu a porota
je prevazne tehoz puvodu. At uz bude rozhodnuti poroty jakekoli, faktem
je, ze v U.S.A. (a nejen v U.S.A.) se podobne chovani netoleruje. Pan Espy
a. byl donucen se vzdat uradu
b. byl obzalovan
c. byl moralne odsouzen
d. shleda-li ho porota vinnym, muze byt potrestan i vezenim
e. pokracovani jeho politicke kariery bylo preruseno, mozna definitvne ukonceno
V podstate lze konstatovat, ze slibna kariera pana Espyho timto skoncila a
pan Espy muze skoncit v kriminale. A to vse pro par vyletu a vstupenek.
Celkova hodnota celkem zanedbatelna, asi tak v hodnote lepsiho jizdniho
kola. Ale jde o princip, prestoupeni zakona je prestoupeni zakona, nezalezi
na tom, jestli jde o male nebo velke prestoupeni. To se odrazi pouze ve
vysi trestu, ne v tom, ze nektera prestoupeni zakona lze tolerovat. Zakon
je zakon a jeho prekroceni se musi trestat, jinak se ze zakona stava pouhy
symbol, jehoz respektovani je dobrovolne.
V zemich, kde se na principy, at uz moralni, nebo legalni, prilis nedba,
napr. v bananovych nebo jinych republikach, dostavaji ministri od podniku,
ktere chteji napr. zprivatizovat monopolistickou statni telefonni
spolecnost nebo vyznamnou automobilku, draha auta nebo jine milionove dary,
at uz vecne nebo financni. V techto zemich ani v pripadech, ze uplatky
vyjdou najevo, nebo je vazne podezreni (na Espyho take bylo nejprve jen
podezreni a teprve dukladne, NEKOMPROMISNI vysetrovani NEZAVISLYM
vysetrovatelem podezreni podle nazoru vysetrovatele potvrdilo) se situace
nejen povazuje za normalni (zda se, ze vetsina naroda i ochrancu zakona
fatalisticky akceptuje jako fakt, ze hlavnim duvodem, proc se lide v techto
zemich stavaji ministry, je snaha o osobni obohaceni a tudiz se neni cemu
divit, kdyz se toto ocekavani potvrdi), ale, coz je pro lidi ovlivnene
principy netolerovani i drobnych prestupku zakona naprosto sokujici a
nepochopitelne, dochazi, sice ojedinele, ale dochazi, k oslavovani prijemcu
daru jako hrdinu, napr. v pripade Vaclava Klause, kdyz dostal of
Volkswagena par tydnu pred prodanim mladoboleslavske automobilky (komu? No
prece Volkswagenu! Je mozne, ze by se nekdo takhle hloupe ptal?) na zakazku
vyrobene Audi v cene pet milionu korun (oba udaje cerpany z oslavnych a
obdivnych clanku ceskeho tisku, rikajicich "podivejte jakej je pan Kraus
hrdina, i v Nemecku ho ocenuji jako milionovyho coveka").
V U.S.A. by v tomto pripade padl nejen Klaus, ale cela vlada a
pravdepodobne i strana, jiz by tento podle zakonu U.S.A. "zlocinec"
representoval. Jina zeme, jiny mrav. Nekdy je dobre se zamyslet, ktera zeme
a ktere mravy jsou lepsi a jestli nahodou kvalita zeme neni ovlivnena
kvalitou mravu. Jestlize zjistime, ze ano, muze to byt zacatek cesty k
naprave.
Poznamka zaverem:
Pokud se nekdo domniva, ze se snazim tvrdit, ze pan Klaus je zlocinec, tak
se myli. Dospel jsem pouze k zaveru, ze podle zakonu U.S.A. by jim
pravdepodobne byl. Ma vsak stesti, nepodleha v tomto pripade zakonum U.S.A.
Podle zakonu CR zrejme zlocincem neni. Totez se samozrejme vztahuje na
vsechny ostatni soucasne a byvale ministry a dalsi politiky, kteri jsou
podle zakonu U.S.A. zlocinci, ale jelikoz nepodlehaji zakonum U.S.A. jsou
vazenymi obcany a ne zlocinci.
Pokud nekdo nesouhlasi se zakony U.S.A., ma na to pravo. Nic neni dokonale,
tudiz ani zakony U.S.A. pravdepodobne nejsou dokonale. A to, ze je nekdo
podle urcitych (napr. norimberskych) zakonu zlocincem, jeste nic neznamena.
Nynejsi president Havel byl podle do znacne miry stale jeste platnych
zakonu (zda se, ze slo o vysoce selektivni zmeny a zrusovani) tez
zlocincem. Dnes je za tyto "zlociny" oslavovan.
K britské televizní diskusi o Pinochetovi
(Autorovo jméno je známo, nepřeje si ho zveřejnit.)
Zaznam diskuze byl zajimavy, i kdyz asi predevsim z didaktickych duvodu vuci
CT, v rovine argumentu pro/proti je zajimave predevsim to, ze nic podstatneho
nechybelo. Pro mne z toho byl novy asi jenom argument, ze by vraceni generala
do Chile situaci tam rovnez destabilizovalo. No, pokud tomu tak je, tak
skutecne si Britanie navarila hodne horkou kasi, dobre rozhodnuti v podstate
neni. Souhlasim i s tim, ze je to hloupy precedens poustet diktatory bez soudu.
Ovsem je to jenom castecny precedens, protoze to stoji na tom, ze Chile -
domaci zeme, neni ochotna diktatora soudit. Pokud by takovato vule v domaci
zemi byla, pak pro to tento pripad to precedens neni a diktator si dale musi
byt vedom, ze s lidmi vlastni zeme musi vychazet dobre. O coz jde.
Na rozdil od Vas si nemyslim si, ze by beseda BBC mela "pravni" formu soudu. To
rozhodne nikoliv. Napriklad vypoved daneho "svedka", ktery byl mucen, by asi
probihala hlubsi formou, aby mohla byt nejak potvrzena, zjisteny okolnosti,
ktere k jeho zatceni vedly, ne kvuli ospravedlneni faktu muceni, ale pro
osvetleni odpovednosti, kdo mel zajem na muceni, jak a proc, z cehoz by se lepe
dala dovodit osobni odpovednost, o ci iniciativu predevsim slo, koho bylo to
rozhodnuti nechat zatcene mucit. Tyto veci byly vynechany a proto by se dalo
debatovat o tom, zda nahodou BBC sama rovnez neni tendencni. Nazvat chilske
oponenty BBC fasisty je stejne lacine, jako kdyz nalepkoval Klaus v CR kazdeho
na potkani levicakem.
K te didakticnosti vuci CT. CT by si z toho mela vzit ponauceni v tom smyslu,
ze moderatori vicemene predem vedi, jaka stanoviska a argumenty budou mit
jednotlivi diskutujici.
V tom smyslu pak mohou diskuzi vest, upozornovat na
zajimave momenty a klicove argumenty. Umoznuje to vyhnout se hluchym mistum.
Posledni diskuzni porady v CT vedene napr. Romanem Prorokem mi prisly uz lepsi,
ovsem v podstate, kdyz diskuze koncila, tak to teprve zacinalo byt zajimave,
protoze moderator se konecne uz zacal v problematice orientovat. Kdyby
moderator vedel na zacatku poradu to, co vedel az na konci, sance na lepsi
diskuzi by se podstatne zvysila.
Z veci, ktere mi v diskuzi BBC dale preci jenom chybely. Jak je mozne, ze
zatimco ve Spanelsku, Francii a Belgii je Pinochet stihany, v Britanii tomu tak
neni! Jak je mozne, ze pokud general pachal tak masove zlociny, nenasel se
nikdo, kdo by na nej v Britanii same specialne take nepodal zalobu? To nikdo z
rodin tech 3000 zmizelych neemigroval do Britanie? To je docela znacne divne.
Je mozne, ze britsky soudni system z nejakych duvodu takove zaloby nepripousti?
Pokud je nepripousti, neni podivnou pravni zasadou vydavat za "zlociny", jez
vlastni zeme nepripousti? Co je skutecnym duvodem, ze neni zaloba na Pinocheta
v UK? Nebo, ze by tam skutecne chilsti exulante nebyli, nebo se ji v Britanii
bali podat, kdyz Chile byla spojencem UK ve valce? Nepodilela se tak samotna UK
kvuli svym mocenskym zajmum nejak na podpore Pinocheta v minulosti? Nebo, proc
ani dnes aktualne nikdo nepoda zalobu na Pinocheta v UK. Ani slovo o tomto
aspektu problemu nepadlo.
Dale nikdo z BBC se nezabyval otazkou z pohledu Chile samotne. Napriklad nikdo
se nesnazil zjistit, ktery typ reakce Chile destabilizuje ze vseho nejmene. BBC
kladla otazky pouze z hlediska zajmu Britanie a pak povsechne obecnych lidskych
prav.
Skutecne pak nechapu selektivni uplatnovani prava ve Spanelsku - na Castra
spanelsky soud zalobu zamitne, na Pinocheta ji schvali a zada o vydani, oba
pritom jsou ustavnimi predstaviteli sve zeme. Termin "sef" statu (kterym uz
Pinochet neni) je sice asi vystizny, ale pravne nejspis irelevantni. Zaroven
BBC tvrdi, ze spanelsky soudni system nemuze nikdo zpochybnit. Domnivam se, ze
tomu tak neni, o cemz svedci prave tato selektivnost.
Dvě poznámky JČ:
1. Moderátoři v BBC zhruba vědí, jak budou účastníci pořadu hovořit, protože scénář takto dlouhého pořadu se v BBC předem připravuje. S každým účastníkem předem podrobně hovoří researcher, který předem seznámí autory scénáře s názory pozvaných účastníků a s okruhem nejzajímavějších otázek, na něž je podnětné se ptát.)
2. Pinochet zavraždil také několik britských občanů a v případě, že by byl souzen, podají na něho v Británii žalobu i jejich příbuzní, dočetl jsem se v britském tisku. Pokusím se zjistit, proč to neučinili dříve. Rozdíl mezi tím, zda je někdo hlavou státu, nebo jen senátorem v důchodu, je prý pro právní posuzování případu dosti podstatný. JČ
Dopis pana Pavlíka do BL
Mily pane Culiku!
Ackoliv jsem dennim ctenarem fora jak NP tak BL, jiz pres rok do nej nepisi.
Stal se domenou asi 10 lidi pocinaje panem Pavlikem, Milenou, Visem, JaroSlavem, Tanou a malo dalsimi, ktere povazuji za lidi s velkymi klapkami na ocich.
Z tohoto seznamu vyjmam pana Parika a pana Steve Proska, jejichz prispevky maji solidni uroven, byt s nimi vetsinou nesouhlasim. Pred rokem do fora jste psal vy, na pr. pan V. Zak, nyni sefredaktor Listu, se kterym se znam jeste z dob, kdy byl spickovy programator v Ustavu matematickych stroju, a mnoho dalsich lidi z celeho sveta, se kterymi jsem si pozdeji vymenil par mailu.
O panu Pavlikovi mohu rici jen to, na muj zdvorily dotaz na duvod jeho hrubych slov na jeden prispevek ve foru, se mi dostalo odpovedi o me neuveritelne stupidite. Travili jsme noc do peti do rana, maily mam schovane,
kde moje odpovedi umyslne vedene nejzdvorilejsi formou, byly okamzite atakovany hrubymi vyrazy.
Rozhodne Vas chci ubezpecit, ze BL ctou i jini lide, nez p. Pavlik popisuje a mylne se domniva, ze tvori vetsinu naroda. Naopak mi casto pripada, ze cast shora uvedenych lidi ma velmi ultrapravicove nazory a pri ziskani absolutni vladni vetsiny by velice ostre zatocila se svymi oponenty. Ja sam jsem ostatne presvedcen, kdyby se nedej Buh, dostal Klaus k absolutni moci, chrante vsichni svati nasi mladou demokracii.
Osobne je mi velmi nevolno, pokud nekdo povazuje gen. Pinocheta za sveho pritele, protoze zabil hodne komunistu, jen proto, ze nekteri komuniste take nekdy zabijeli.
Tito samozvani filozofove si neuvedomuji,
ze 20. stoleti nutne muselo projit etapou bolsevizmu, stejne jako nacizmu, aby se dopracovalo k soucasne demokracii. Mimochodem nesnasim smesovani nacismu a fasismu, tedy puvodniho italskeho fasismu.
(Mimochodem vite, ze Gorkij byl velkym obdivovatelem Mussoliniho a rekl, ze jsou dva velikani 20stoleti:Mussolini a Trockij).
Byla valka o Habes o mnoho horsi nez Burska valka nebo masakry Britu v Indii, ci 40000 postrilenych lidi koncem 40let v Alzirsku? A palestinsky terorismus je horsi nez teror Zidu v Palestine pred vznikem Izraele?
Mimochodem Izrael vznikl jako dusledek pocatku studene valky tesnou vetsinou v OSN, kterou podporil SSSR a jeho satelity vcetne nas a dodavek nasich zbrani podle hesla : "Co skodi Britanii, je dobre pro nas.
Ja jsem zil 40 let v totalite, ale vzdy jsem si skulinu v informacnim embargu nasel. Protoze jsem z Brna, pravidelne jsem sledoval rakouskou televizi, rozhlasove zahranicni vysilani (ne Svobodnou Evropu, kterou jsem nikdy nepovazoval za objetivni) pripadne rozhovory s prateli, kteri obcas cestovali a take diky obrovskym knihovnam mych predku.
Nekdy mam pocit, ze tehdy jsem mel vetsi prehled, nez mam nyni pri t.zv. svobodne CT a volnem kniznim trhu.
Mimochodem za totace byla Slovenska televize mnohem serioznejsi nez ceska.
Sepp
