úterý 2. března

O B S A H

Co je nového v České republice:

  • Komentovaný přehled zpráv z ČR Odkazy:
  • Přehled nejzajímavějších článků z poslední doby Odlišné názory v ČR:
  • Ohlas protestu Jana Křečka v Polsku (Aleksander Kaczorowski) Česká společnost:
  • Český národ je na tom hůř, než si kdo uvědomuje (Jan Martinek) Velká Británie:
  • Britské změny - ztráta národní totožnosti? Věda:
  • Britští vědci přestali kvůli zdraví užívat mobilní telefony Radio Impuls, dříve Alfa:
  • Dotaz: stali jsme se svědky dalšího mediálního triku? (Jindra Vavruška) Měření sledovanosti TV pořadů:
  • Pes Novák a peoplemetry (Petr Jánský) Televize Nova:
  • Vladimír Železný hraje hru bez pravidel (Fara Kahir) Reakce:
  • Anarchistický mýtus o svobodě nesouhlasit! (Milan Pavlík)



    Ikona pro Vaši stránku...

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|


  • Nestydím se a nepohrdám

    Český národ se dle mého názoru nachází v horší situaci, než si kdo uvědomuje, a to právě proto, že je to národ vnímavých a samostatného úsudku schopných lidí, kteří se snaží pouze volit mezi různými stupni zla

    Jan Martinek

    Náhodou se mi do rukou dostaly inzertní noviny Annonce. Přiznávám, že k těmto novinám chovám určitou náklonnost , protože díky nim jsem po 8 měsících "hrdé" (=na úřadu práce neohlášené) nezaměstnanosti v roce 1991 našel práci, která mě živí slušně dodnes. První, na čem spočinul můj zrak, byl nápis na titulní stránce, cituji:

    Předseda vlády ČR Miloš Zeman a předseda PS parlamentu ČR Václav Klaus jsou prolhaný šmejd

    Pan Kudláček zvolil pro svůj apel velmi expresivní styl, není v něm místo pro konsensus a dle mého názoru mu snad nejde ani o konfrontaci (i když je to hodně konfrontační), pouze dramaticky demonstruje, že v daných společenských podmínkách není pozitivní vývoj, tak jak ho chápe a požaduje on, již reálně možný.

    Připomeňme si ve zkratce vývoj postojů a názorů pana Kudláčka: od souhlasné podpory pan Klause a jeho politiky, přes zprvu opatrný a později jasně deklarovaný nesouhlas k podpoře DEU (připomínám heslo této strany: Nejenom prosperita, ale i zákon a morálka), po podporu čtyřkoalice v posledních senátních volbách, až po současné poznání, že je vše marné a návrat zpět do země, kam za totalitního režimu emigroval. Každý máme právo na omyl, přiznáme-li se k němu veřejně, tak dostaneme nebo také nedostaneme šanci na věrohodnou korekci svých postojů i názorů. Ke cti pana Kudláčka je nutno přiznat, že se vždy snažil vystupovat s otevřeným hledím a šanci u určité nemalé části našich spoluobčanů dostal a stále dostává i přes výše uvedený názorový vývoj. Jak se zdá, tak už o tuto šanci a podporu nestojí, natolik je vším a všemi znechucen, že odchází tam, odkud k nám s nemalými nadějemi přišel, tj. zpět do Německa.

    Dokážu pana Kudláčka pochopit. Méně srozumitelně se mi pak jeví jeho rozhodnutí v souvislosti s názory, které vyslovuje ve svém článku Stydím se a pohrdám , který avizuje výše zmíněnou upoutávkou na čelní straně svých novin. Pan Kudláček v něm prezentuje svůj názor, že Čechům nelze pomoci, když takto hlasovali v senátních volbách, tj. opět pro ČSSD a ODS, že jsou to tedy zabednění hňupové, když neumějí nebo nechtějí pochopit, že jde, dle jeho názoru, o strany lhářů, kteří vedou republiku do propasti. Těmito voliči tedy pan Kudláček z celé duše pohrdá a stydí se za ně.

    Na jedné straně Kudláček vyčítá, co všechno měli či mohli udělat a neudělali a jedním dechem je nabádá k aktivitě. Ale sám to ovšem balí a odchází. Ze svého odchodu a znechucení viní hnedle polovinu tohoto národa. A nejenom to, on s ní ještě pohrdá. K čemu mu to tedy všechno, co zde podstoupil, bylo? Co si ponese po zbytek života v sobě? Maně si vzpomínám na jeden článek, kde reagoval čtenář na názor jiného čtenáře. Jednalo se o to, že jeden mladý čtenář veřejně deklaroval to, že není hrdý na svůj národ, že nemá proč. A ten starší čtenář se pozastavoval nad tím, jak je to vůbec možné, jakto že mladí lidé tak lehkomyslně odhazují odkaz svých předků - národních buditelů, kteří křísili za velkých osobních obětí v poslední chvíli český národ k životu. A to samé veřejně vlastně deklaruje i pan Kudláček.

    Nejsem historik, ale porovnávám-li tehdejší a současnou situaci českého národa, pak má mnoho podobných rysů. Opět jde o hledání formy a obsahu národní identity a opět je zde role pro pracovitou, vzdělanou a nezištně obětavou kulturní a politickou elitu. Kde se má ovšem sebrat, když bude znechuceně odcházet (je jedno, zda do vnitřního nebo vnějšího exilu). Měli bychom se poučit ze zkušeností procesu opětného včleňování bývalé NDR do jednotného Německa. Měli bychom si vzít příklad z budování židovského státu v počátcích jeho vzniku.

    Přese všechno, co si o Češích myslím, tak s nimi nepohrdám a ani se za ně nestydím, a to ani za ty, co volili ČSSD a ODS. Právě tak bych nikdy neprohlašoval o panu Klausovi a Zemanovi, že jsou prolhaný šmejd.

    Český národ se dle mého názoru nachází v horší situaci, než si kdo uvědomuje, a to právě proto, že je to národ vnímavých a samostatného úsudku schopných lidí, kteří se snaží pouze volit mezi různými stupni zla.

    A aby tato volba byla ještě víc komplikovanější, tak tak činí při stále se zhoršujících se životních podmínkách a perspektivách a hlavně při ztrátě posledních zbytků svých iluzí.

    Jakou to že cestou prošli Češi za posledních 50 let?

    Po válce se radovali, že ji přežili, a doufali v život ve spravedlivější společnosti. Tato jejich radost a víra, spolu s částečně uměle navozenou vděčností k "osvoboditeli" SSSR, byla politicky zneužita a obrátila se nakonec proti nim. Bylo jim nabídnuto vítězství pracujícího lidu a skončilo to politickými procesy s popravami nevinných lidí, znárodňováním a násilnou kolektivizací a zadrátováním republiky do podoby jednoho velkého koncetračního tábora.

    Jediný národ, který deklaroval a cítil lásku k Rusům, se musel přes 50. léta a 21.srpen 1968 dopracovat k trpkému poznání pravdy, že jak na západě, tak na východě je pro něho přichystána jenom zrada a podraz.

    Aby to nebylo málo, uvěřil český národ v roce 1968 podruhé, že přichází doba, kdy bude lidem poctivým a kvalifikovaným dána šance na život bez ideologického nánosu. Byl mu nabídnut socialismus s lidskou tváří, ale dostalo se mu okupace a let normalizace v socialistické totalitě. A podraz východu i západu se opakoval podruhé.

    Po letech zvrácené normalizace, přichází čas perestrojky. To už jsou Češi natolik zbaveni iluzí, že jenom trpně hrají další pokračování absurdního divadla. Nemohla je tedy zaskočit ani věta pana Gorbačova "eto vaše dělo", které pronesl při své návštěvě Prahy.

    Pak přišel listopad 1989, podivná to revoluce, do které musel být český národ vmanévrován agentem STB Žifčákem, který si zahrál mrtvého studenta. A ono to zabralo. Lidé vyšli do ulic. Procitli a oprášili něco ze zbytků svých ideálů a opět uvěřili, že se poměry narovnaly natolik, že bude lidem poctivé práce a smyšlení konečně přáno. Bylo jim nabídnuto budování kapitalismu v rámci parlamentní demokracie a to vše pod heslem "Láska a pravda zvítězí nad lží a nenávistí".

    A všechno bylo opět jinak. Nebyli jsme jako oni a oni zůstali takovými, jakými byli. A patřičně jimi samými připravené sametovosti využili. Oni byli připraveni a měli zkušenosti. Znárodnění se opakovalo, tentokrát do vlastních kapes formou velké, malé, kuponové a bůhví jaké ještě privatizace. Miliardy a miliardové majetky se přesouvaly z veřejných do soukromých kapes.

    Když došly kupony, přišly na řadu afery s lehkými topnými oleji, rumové, s odpočtem DPH při vývozu vše v rámci platných "nedokonalých" zákonů nebo kontroly nad jejich plněním. Kdyě už i to muselo skončit, přišly k dobru tunely.

    A za nimi zůstávaly zbankrotované banky a podniky. I to bylo málo a přišla smlouvy typu Telecom. A národ zíral a chudnul. Není na školy, není na zdravotnictví, není na dopravu, není na policii, není na armádu, není na soudy,není na ekologii, není ......

    Ke komu se měl národ dovolávat. K politikům? Kdo se jim tak asi nabízel? Jednou Bamberk, podruhé švýcarská konta. Čert se v tom vyznej. Do jakých sporů a s kým měl kdo za národ vstupovat?

    Volte koho chcete, všem jde jen o jedno, o vlastní kapsu. Nikdy nešlo o změnu vlastnických vztahů ve jménu nastolení staronových kapitalistických pořádků, ale o pouhé přivlastnění si společného majetku, a to něco úplně jiného.

    Těžko můžete od člověka, který získá neoprávněně velký majetkový prospěch a k tomu nemá dobrý charakter a ani neoplývá znalostmi a schopnostmi, očekávat, že získaný majetek bude rozumně obhospodařovat k prospěchu svému i celé společnosti. Jde mu jen a jen o jedno. Hrabat do své kapsy, dokud je příležitost a co.

    Je-li takový člověk stále propojen se svými bývalými soudruhy a nemá-li schopnost a vůli si alespoň vybrat lidi znalé a schopné řízení a rozvoje podniku, pak to zákonitě musí dospět k těm koncům, kterých jsme svědky nyní.

    Spěje to k selhání víry ve fungování demokracie, protože se národ stahuje do svých zpustlých zahrádek, chalup a přestává se zajímat o politiku. Nemá v ni víru, chybí mu i ty poslední zbytky iluzí.

    Politici jsou pro něho pouzí šamani, kteří žijí v bludu, že stačí jenom předvádět obřadné tanečky a národ jim bude ležet u nohou s otevřenou hubou. Můžeme takovým národem, který toto ví, pohrdat? Těžko.

    Kdyby se kolo dějin mohlo vrátit zpět a český národ byl poučen zkušeností, kterou po roce 1989 prošel, pak věřím tomu, že by spíše vztyčil vlajku s jiným heslem a to: Morálka a zákon musí zvítězit nad zlem a nenávistí.

    Dost dobře nechápu snahu konat tak nyní proklamativním expost vyhlašováním akcí "čistých rukou", či vznikem Unie svobody. Češi jsou již zase jinde. Už neberou takovéto inovace šamanských tanečků. Řídí se heslem: "Nechoď Vašku s pány na led" a  jsou zase buď Švejky nebo smějícími se bestiemi. Můžeme s nimi za to pohrdat? Těžko. Oni totiě vědí, že si opět musí poradit sami, aby vůbec přežili. Zůstalo jim zase jenom to jediné pravidlo "pomoz si, jak umíš".

    A to píšu jako Pražák, kterému je hej, který nezažívá na vlastní kůži bídu v regionech, jako je např. Ostrava a ostatní severní příhraniční oblasti. Možná, že se někdo z těchto oblastí ozve a sdělí nám, jak moc špatné to je.

    Jak tedy dál:

    • vzít vývoj po roce 1989 na vědomí, popsat ho a distancovat se od nepravostí (velmi otevřeně); probuďte se, české kulturní a politické elity, máme-li ještě nějaké ochotné se tohoto úkolu nezištně ujmout (sám už tomu nevěřím)

    • usilovat o nápravu v oblasti zákona a morálky (poučit se z denacifikace Německa a z vývoje v NDR); to bude velký problém s těmi všemi doživotně jmenovanými a nedostatečně placenými soudci a špatně personálně i materiálově zajištěnou policií, o zákonech a mafiích nemluvě
    • tam, kde byl získán neoprávněný majetkový prospěch (např. prokazatelně podvodné získání úvěru na privatizací, následné vytunelování podniku a nesplácení úvěry apod.) tento majetek odejmout bez náhrady bez ohledu na to, kde, u koho a v jaké formě takový majetek skončil; sám tomu nevěřím, že se něco takového podaří (žijeme v právním státě)
    • udělit generální pardon u všech ostatních případů, kdy došlo sice nejspíš k nepravostem, ale podniky novým vlastníkům efektivně fungují a přinášejí prospěch jim i celé společnosti (velmi problematické, ale budiž, není čas ani síla a za daného stavu by to bylo kontraproduktivní); stálo by to za to, je to sice nemorální, ale účel světí prostředky
    • velmi vážně se zabývat oblastí vědy, vzdělání, zdravotnictví, policie a soudů a situací mladé generace (bydlení a perspektiva), vzít si poučení z budování židovského státu; základní moment pro kvalitativní změnu ve společnosti (efekt v dlouhodobém horizontu, ale zásadní)
    • vzít velmi vážně veškeré procesy spojené se začleňováním ČR do EU a NATO; tady všechny politické hrátky stranou, nemáme-li se stát trapnými ubožáky
    • otevřít maximálně prostor pro konkurenci (bankovní sektor, průmysl a zemědělství) a současně zpřístupnit zdroje pro rozvoj konkurenceschopného podnikání; nelze jinak, cesta k prosperitě jinudy nevede
    • okamžitě uznat dvojí občanství všem Čechům v emigraci a bez průtahů jim umožnit účast na obnově státu a v politice, samozřejmě jim navrátit to, co jim bylo ukradeno; nelze se vymlouvat na to, že by to znamenalo křivdy nové, když to funguje třeba u takového ukradeného auta, proč by to nemělo jít u ukradeného majetku emigrantům, v čem je rozdíl?
    • změnit politický systém postupným přechodem od parlamentarismu k prezidentskému modelu, nezískají-li zavedené velké strany na důvěryhodnosti své i svých programů (osobně si přeji, aby získaly!), tak je voličským nezájmem poslat na smetiště dějin a přispět ke vzniku stran nových (ne staronových jako např. US); už vidím jak se kvalitní lidé hrnou angaěovat se do toho Augiášova chlíva naší politiky a zakládají nové politické strany, které získávají důvěru u lidí zbavených posledních zbytků iluzí o politice a politicích

    Závěrem shrnu, proč českým národem nepohrdám a ani se za něho nestydím. Českým národem nelze pohrdat proto, že mu nelze přisoudit jednoznačnou vinu na tom, co se tady děje. A nemůžu se stydět z téhož důvodu. Vina je reprezentace, která se tu objevila v rámci sametové revoluce. Ta stanovila základní rámec pro pravidla hry. Zda to byl záměr nebo chybná kalkulace, to rozsoudí dějiny. Ale český národ s pány na led za této situace nikdo nedokope! Ví své a má historické zkušenosti. Jen to má těžší. Chalupy a zahrádky mu zpustly a na dopravu peněz nezbývá. Nastávají mu skutečně zlé časy.

    A co se týče pánů Klause a Zemana. Ti moc dobře daný rámec znali a znají a snaží se v něm i fungovat. Nevěřím tomu, že to byli oni, kdo rozehráli falešnou hru s národem, nemůžou být tím prolhaným šmejdem, za které je prohlašuje pan Kudláček. Jenom nechtějí, aby jim zůstal černý Petr v ruce, až hra skončí. O to se zejména snaží pan Klaus. Přeju to jemu, sobě a všem Čechům tady i ve světě. Naděje umírá poslední. Bohužel, pravda stále nevítězí. O lásce škoda mluvit.

    Jan Martinek, Praha

    Poznámka JČ: Vydavatel Annonce Jan Kudláček reaguje ve svém odmítání českého národa docela stalinisticky. (Pamatujete, jak německý dramatik Brecht ironizoval východoněmecké vůdce, když se jim nelíbilo, jak lidé v NDR hlasovali, že by si tedy snad vláda měla zvolit nějaký jiný lid.) Nikdy nemůže nikdo v demokracii nadávat voličům, že ve volbách hlasovali špatně. Vyplývá z toho, že Kudláček - navzdory dlouhým rokům života v německé demokracii - o ní nepochopil nic.

    Agent Žifčák se nedělal 17. listopadu 1989 mrtvým, ale na Národní třídě omdlel. Viz tento příspěvek.

    Je sice možná pravda, že v důsledku historických traumat je český národ odcizen historii, politikům i dnešním podmínkám a nejraději by se zavřel na chaty a ignoroval svět. Jenže ono to nejde, jak o tom svědčí i klesající životní úroveň, znemožňující právě národu na ty chaty jezdit. Do dětství se už vrátit nebude moci.

    Paradoxem je, že jediná cesta z nynějšího marasmu spočívá právě v individuální občanské a politické aktivitě, sebevědomém vzdělávání demokracie i podnikání. Češi nemohou čekat nic od nikoho: všechno, co budou mít, si musejí vytvořit sami. Potíž je, že nynější vývoj je jaksi zhrzeně od tohoto aktivního přístupu k životu právě odrazuje.

    Měli by ale na neúspěchy naopak reagovat zvýšeným úsilím v tomto směru. Opak povede jen k tomu, že se jejich situace bude zhoršovat.



    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|