Kosovo: Můžeme se vyhnout nové válce?
Touto otázkou začíná analýza reportéra Roberta Fiska ve včerejším deníku Independent. Fisk si povšiml, že se v Paříži minulý týden sešli neformálně dva významní političtí činitelé, jeden z východu a jeden ze západu. Jedním z nich byl George Busby, britský diplomat v Bělehradu začátkem devadesátých let. Druhým byl Sergej Gryzunov, kdysi nejvyšší činitel KGB v Bělehradu, v nedávné době ruský ministr informací a nyní náměstek ředitele pro public relations v Evropě pro firmu ICN Pharmaceuticals, kterou vlastní jugoslávský milionář Milan Panic - tentýž Panic, kteerý původně zahájil vyjednávání o Kosovu a pak se marně snažil konkurovat v Srbsku Miloševičovi ve volbách.
Že by supervelmoci spolu neformálně vyjednávaly, i v této pozdní etapě, o možnosti svržení Miloševiče v Bělehradu, uvažuje Robert Fisk. Panic má osobní zájem na tom, jak dopadne příští balkánská válka. Před měsícem napsal otevřený dopis francouzskému prezidentu Chiracovi, v němž si stěžoval, že Miloševič vyslal v Bělehradu 200 příslušníků polovojenské policie, aby se zmocnili jeho firmy ICN Pharmaceuticals a znemožnili příchodu "amerických pracovníků" firmy.
Pročpak to asi Miloševič učinil, ptá se Fisk. Podle srbských novinářů se Miloševič velmi obává jakýchkoliv západních cizinců v Bělehradě. A tato obava je oprávněná. Protože Západ udělá všechno, jen aby se vyhnul skutečné válce na Balkáně, které by se muselo účastnit NATO.
Slovo "skutečný" je důležité, neboť si Západ zvykl na "měkkou" válku. My zabíjíme. Oni umírají. Jako tomu bylo v Iráku. Dny, kdy "naši" vojáci umírali na bojišti, jsou už dávno v historii, píše Fisk.
Tak se během posledních dvou měsíců odehrává velmi podivné divadlo, při němž se říká mnoho věcí, které nemusíme slyšet a mnoho věcí, které potřebujeme vědět, je utajováno.
Kosovští Albánci mají nyní mnoho důvodů k znepokojení. Minulý týden podepsali nikoliv nezávislost, ale dohodu o autonomii, která ponechává jejich provincii velmi pevně v srbských rukou. Nebyla to ani garance bezpečnosti. Neslibuje to, zda Kosovanům vojska NATO půjdou pomoci, jestliže budou Srbové dále ničit kosovské vesnice.
Prezident Clinton hovoří o morálce, a to je vždycky nebezpečný buben, na jaký se bije před válkou. Kosovští Albánci dobře vědí, co morálka znamená. Minulý měsíc přicestoval americký velvyslanec Christopher Hill do Bělehradu se srbským delegátem Nikolou Sainovičem. Podle deníku Washington Post odposlechly západní špionážní agentury telefonní rozhovor, v němž se tentýž Sainovič dohadoval s generálem Lukičem, velitelem srbských vojsk ministerstva vnitra v Kosovu, jak to učinit, aby vypadal masakr 45 Albánců v Račaku jako výsledek bitvy. Pročpak cestoval americký velvyslanec do Bělehradu s válečným zločincem, chtějí vědět albánští Kosované?
V jednom momentě během rozhovorů v Rambouillet projevila americká ministryně zahraničních věcí Madeleine Albrightová diplomacii, která hraničila s infantilitou. Vzala si šéfa Kosovské osvobozenecké armády Hashima Thaqiho na stranu a řekla mu: "Proč se nevzdáte ozbrojeného boje? Mohl byste se stát Gerry Adamsem z Kosova!" - Předpokládejme, že Thaqi by se chtěl stát Gerry Adamsem - a Kosovská osvobozenecká armáda skutečně musí odevzdat zbraně, dostane-li Kosovo autonomii - co měly výroky Albrightové znamenat?
Že by snad dostali obyvatelé Kosova právo uspořádat referendum, které by rozhodlo o jejich budoucnosti? Vůbec ne. Že by jejich podpis na nynější smlouvě mohl časem vést k nezávislosti? To si myslel Jásir Arafat, když podepsal v Oslo dohodu s Izraelem, a nedospěl vůbec nikam.
Připravujeme se všichni na válku na Balkáně. Namísto Bestie z Bagdádu budeme nyní mít Bestii z Bělehradu. Namísto Saddámovy hrozby bezpečnosti v Perském zálivu budeme mít nyní na talíři Miloševičovu hrozbu bezpečnosti na Balkáně. Nikdo nám nebude připomínat, že Srbové jsou křesťané a Kosovští Albánci muslimové. Neboť tato válka nesmí být náboženskou válkou.
Jak by bylo možno nyní zamezit válce?
Jak by bylo možno Miloševiče zlomit? Jedna možnost existuje a je jednoduchá a prostá, podle mezinárodního práva zcela legální aa stoprocentně morální.
Západ by měl zatknout válečné zločince Ratka Mladiče a Radovana Karadžiče, muže, kteří nesou největší množství odpovědnosti za desítky tisíc zavražděným a znásilněných bosenských muslimů, včetně masakru ve Srebrenici. Neexistuje jasnější varování Miloševičovi než zatčení těchto válečných zločinců a jejich deportace k mezinárodnímu soudnímu dvoru do Haagu.
To by Miloševičovi zatrnulo. Jestliže mohou být souzeni Mladiče a Karadžič, proč ne později i Miloševič? A oba tito váleční zločinci nyní žijí v oblasti, kterou už kontrolují vojska NATO.
Ale NATO se o nic takového nepokusí. Na francouzská a na americká vojska by totiž mohl někdo vystřelit, kdyby se pokusila Mladiče a Karadžiče zatknout. Znamenalo by to ohrozit životy západních vojáků. A v naší nové kultuře válek, v nichž vojáci NATO nesmějí umírat, by to bylo neodpustitelné.
Tak se připravujeme na střely s plochou dráhou letu a bombardéry nad Srbskem. A co pak?
Co když se Miloševič odmítne vzdát?
Bude pak Západ svolný s tím, vyslat do Srbska pozemní vojska?
Ne, nebude. Stejně jako Západ nikdy nezorganizuje invazi do Iráku, která by svrhla Saddáma Husajna.
Je to tak, že Západ nemá žádné plány, co by se mělo dít po svržení bomb.
Kosované si mohou naivně myslet, že je pak pojede vojenská kavalerie z NATO zachránit.
Je to naivní představa. Když se NATO nyní neodváží zatknout dva velké válečné zločince na území, které už kontroluje, jaká je pravděpodobnost, že by byli západní vojáci ochotni riskovat své životy pro Kosovany?
Není divu, že spolu hovořili v Paříži minulý týden Brit George Busby a Rus Sergej Gryzunov tak intenzívně.
Kdyby došlo v Bělehradě k převratu, válka, v níž by NATO muselo riskovat životy, by se tím odvrátila.
