Komunisté: tolerovat či netolerovat?
Jan Mezdříč
V BL 23.3. se dočítám o toleranci lidí u nás ke komunistické partaji.
Viděl jsem "třešničkový" leták distribuovaný k MDŽ. Ejhle, co se nedočtu:
Komunisté hodlají lidu nabídnout řešení tzv. současné společenské krize - druhou etapu socialismu. Ovšem napřed vědecky vyhodnotí tu první etapu a pak teprve (asi taky vědecky)
naplánují druhou etapu socialismu. Takže tlení ideologické mrtvoly komunismu se
odkládá!
Můj otec byl komunistou, a přihlášku si podával dlouho před únorem 1948.
Ale já se Vám soudruzi s třešničkami pěkně děkuju! Již Vaši předkové mávali mávátkem
nejdemokratičtější demokratické demokracie a jejich otitulovaní teoretici toho nakecali, že je
ani tým vašeho profěsorja Klanicy netrumfne.
Možná, že v té další etapě socialismu už nebude tolik leopoldovů, jáchymovů a bytízů (omlouvám se čtenářům, že nevzpomenu teď všechny koncentráky na likvidaci
odpůrců i možných odpůrců komunistů), ale socialismus se bez krádeží majetku, represí a myšlenkové sterility a totality dělat nedá. A to, co mají dejme tomu ve Švédsku, není socialismus.
Soudruzi, opustivší po r.1989 mátušku stranu, aby se pustili do budování
svého soukromého vlastnictví, nám věru nepředvedli, jak těm západním kapitalistům
dají na frak! A co by nám ukázali teprve věrní soudruzi-teoretici!
On ten socialismus je takový krásný, když soudruzi ideologové začnou
předkládat lidu (lidem zpravidla ne) růžové obrazy lepšího příštího vymalované do
kontur načrtnutých soudruhy teoretiky.
Velmi bych se přimlouval, aby si soudruzi ten nový socialismus vyzkoušeli
napřed sami na sobě, než nám svůj recept začnou nabízet ve velkém.
Namísto všelikých televizních diskusních tyjátrů s nimi, bych uvítal, kdyby si,
dejme tomu, od pana Karla, knížete Schwarzenberga, půjčili řádný kus země a na ní
začali budovat své lepší příští.
Praštěné? Ale ne, viděl jsem již pořed lety v Beneluxu, kterak pan baron
zapůjčil půdu rudým družstevníkům a ti vskutku orali, seli a sklízeli a na traktoru vozili
vlající rudý prapor. A teorie se jim z hlavy do mozolů vraziti ráčila.
23.3.1999
Jan Mezdříč
Obava z Vítězného února trvá
Motto:
"To, ze temer padesat procent obcanu chce povazovat KSCM za demokratickou
stranu (jak se take, navzdory sve pochybene ideologii, chova) neni dukazem
toho, ze jsou tito lide dodnes "obeti" jakesi komunisticke pomylenosti,
ale ze rozumeji demokracii, kupodivu lepe nez sam prezident Vaclav Havel."
Britske listy, 23.3.99
Vazeny pane Culiku,
pokud pridate k volicum KSCM priznivce a potencialni volice CSSD a KDU-CSL,
tedy dvou stran, ktere ke spolupraci s komunisty jaksi prirozene tihnou,
dostanete cislo temer shodne s onemi necelymi padesati procenty obcanu,
kteri podle Vas rozumeji demokracii lepe nez prezident Havel.
Mozna, ze je tomu skutecne tak, ale nemyslite, ze ta druha polovina, aniz by
rozumela demokracii mene nez ta prvni, se stale jeste nezbavila obav z
komunistickych praktik, ktere demokracii zacinaji a Viteznym unorem konci?
Se srdecnym pozdravem
Jiri Wagner
Komunisti nejsou politická mrtvola!
Současnou vládu považuje 49 procent občanů za nestabilní a 60 procent chce změnu vlády. 42 procent občanů by chtělo pravolevou koalici, ale to by se musela Unie svobody zbavit komunistobijce a experta na kopání do ideologické mrtvoly Jana Rumla. Změnu vlády požadují především voliči ODS a Unie svobody.
Proboha o co Vam jde ? Copak komunisti jsou politicka mrtvola. V Nemecku by se po vic nez 50 letech po valce neodvazil nikdo soudny rict o fasistech, ze jsou politicke mrtvoly. V tom okamziku by sam byl politicka mrtvola. O co Vam jde pane Culik ?
Podotykam, ze nejsem clen US ani jeji fanaticky privrzenec. Jen clovek, ktery v CR zije a kouka kolem sebe.
Miroslav Stuchlík
KSČM - strana demokratická?
Ferdinand
Obávám se, že názor, že komunisté jsou demokratickou stranou, se zakládá
spíše na přání, než na faktech.
Zastáncům tohoto názoru připomínám Sedmičku ze 16.února 1997. Zde Miroslav
Grebeníček Karlu Ledvinkovi poněkud neprozřetelně potvrdil, že Manifest
je stále základním dokumentem Strany, a že pokud se manifest rozchází se
stanovami strany, má přednost manifest. A to i v té části, kde se hovoří
o diktatuře proletariátu.
A vzhledem ke své vášní pro logické hříčky neodolám, abych se nezeptal:
lze počítat stranu, která se uchází o moc v demokratických volbách, leč
s cílem další demokratické volby nepřipustit, za demokratickou?
Ferdinand
Poznámka Jana Čulíka
Pane Ferdinande,
Komunistická strana Čech a Moravy nepáchá atentáty, neproviňuje se trestnými činy, respektuje většinu parlamentních předpisů. Má hloupý, primitivní a nedemokratický politický program, proti němuž je jistě třeba energicky vystupovat.
Proboha, to, že říkám, že komunisté musejí mít v parlamentu a ve společnosti stejná práva jako všechny ostatní politické strany, přece neznamená, že s nimi souhlasím, to je snad jasné!
Jistě, pane Ferdinande, i nedemokratická strana musí mít v demokracii právo předložit voličům svůj nedemokratický program. Jinak to není demokracie.
Potíž je, že vy nedůvěřujete voličům. Vy si nejste jisti, že by voliči "nehlasovali špatně". Možná, že po traumatickém zážitku čtyřiceti let komunismu je to pochopitelné. Není to ale demokratické.
V Československu vznikl v roce 1948 komunismus, protože se země stala kolonií Sovětského svazu. Bez Stalinova vlivu by komunismus v ČSR těžko vydržel čtrnáct dní.
V současnosti takovéto nebezpečí přece nehrozí. Hrozí jiná, vážnější nebezpečí. Jsme v jiné, naprosto změněné situaci. Je chyba být ve střehu jen před nebezpečími, které jsme už někdy v minulosti zažili, je možné, že nás oslepí natolik, že nebudeme schopni vnímat nová nebezpečí.
Studená válka skončila. Nikde na světě nevládne komunismus, jen různé druhy fašizujících nacionalismů.
Václav Žák připominá, že se československá rozvědka po roce 1918 tak strašně bála Habsburků, že tak dlouho sledovala různá habsburská hrabata a knížata a jejich milenky, že jí uniklo, že se v roce 1933 dostal v Německu k moci Hitler.
Nedělejme tutéž chybu.
Jen připomínám, že v době, kdy to bylo daleko nebezpečnější, totiž po dobu celé existence komunistického bloku, existovala v Británii legální Komunistická strana Velké Británie, vydávala svůj - Moskvou financovaný- deník Morning Star a v některých oblastech kandidovala ve volbách.
Ve Spojených státech to bylo v některých dobách trochu jiné, viz níže.
