Není snadné dostat se přes rétoriku
Pane Čulíku,
posílám Vám překlad článku, který mi dnes poslal jeden kolega. Pokud mě
pamět neklame, jeho autor je bývalý diplomat a politický poradce. Dosti
známé jméno.
Zdraví
JJ.
Není snadné dostat se přes retoriku
Norman Spector
Můžete se jen divit k čemu je (kanadský) Parlament, když vyslání kanadských
pilotů za účelem bombardování Bělehradu není dostatečným důvodem pro
zkrácení jeho prázdnin. Jakkoli je snadné svalovat vinu za tento nedostatek
demokratičnosti na vládu , nevzpomínám si, že by některý z vůdců
politických stran požadoval svolání Parlamentu a debatu o akci, která
znásobila lidskou tragedii, přestože ji zamýšlela zastavit.
Když jsem tento týden vyslechl, jak Preston Manning a Alexa McDonough
souhlasí spolu navzájem i s (ministerským předsedou) Jeanem Chretienem o
právu NATO suplovat OSN, nemohl jsem se ubránit dojmu, že mohli klidně
zůstat na Havaji, či kde se rekreovali. Ačkoli mnoho poslanců vyjádřilo v
debatě svoje pochybnosti , jediná neshoda (při jednání přece jen svolaného
Parlamentu - poznámka JJ) nastala v okamžiku, kdy opoziční strany začaly
dorážet na ministerského předsedu s žádostí o hlasování před (případným)
vysláním pozemních vojsk na Balkán.
S panem Chretienem musíte soucítit nebo ho dokonce i litovat: V
demokratické společnosti není snadné vysvětlit, proč zástupci lidu mají
právo hlasovat o zákonu o trestné činnosti mladistvých, ale ne o tom zda
mají naši mladí lidé riskovat životy v rámci zásahu pozemních vojsk v
občanské válce.
Ministerský předseda nejprve zamítl danou otázku jako hypotetickou, aby o
chvíli později vysvětlil, že nechtěl (hlasováním) naznačit rozpory mezi
Kanaďany. A pak přišel záblesk pravdy: "®ádná země nemůže rozhodnout
jednotlivě .... jsme součástí týmu."
Můžete se ovšem vsadit, že Bill Clinton nenabídne pozemní síly bez
hlasování v obou komorách Kongresu - není totiž člen týmu, jako kdokoli
jiný. Mr Chretien tedy chápe, že bude muset takové rozhodnutí USA
přijmout a my musíme chápat, proč nebude chtít přijmout (doma) něco, co
nebude schopen splnit. Pokud jde o svrchovanost, je naše vláda ostražitá,
když se jedná o časopisy. Politická svrchovanost, včetně parlamentu
ustupuje v případě záležitostí války do pozadí.
Samozřejmě, že jsme od začátku války podstrojovali Američanům. Vezměme jako
příklad všechny řeči o holocaustu, jimiž jsme vysvětlovali, proč se na válce
podílíme. Podobně jako Bill Clinton i pan Chretien a jeho ministři
pravidelně pravidelně používali výrazy jako "genocida" a odvolávali se na
"lekce z druhé světové války". Tony Blair a dokonce i Němci vstupují do
této hry - prohlášením jejich ministerského předsedy, že mají povinnost
zastavit "vraždy, deportace a vyhánění" lidí.
Takže tohle (podle nich) byl holocaust.
Musí vás napadnout , že naši vůdcové a ostatní (politikové) chodí příliš
často do kina a příliš málo se zabývají historií. ®ivot není stále krásný
- a jak teolog Irving Greenberg jednou připomněl - mluvíme-li o Holocaustu
musíme si pamatovat, že je řeč o spalování dětí.
To znamená víc než přestat přirovnávat každé barbarství ke "konečnému
řešení" - ačkoli i to je dobrá rada v jejímž rámci laureát nobelovy ceny
míru, Elie Wiesel, připomíná, že Hitlerovy vlaky (na rozdíl od těch, které
přivážejí uprchlíky z Kosova na hranice Makedonie - poznámka JJ) vozily ty,
kteří nebyli v Schindlerově seznamu, do táborů smrti kde byli zaopatřováni
plynem ne jídlem, a ne do uprchlických táborů. Daleko víc to ale znamená,
že z úcty k jeho obětem, slovo holocaust musíme používat velmi uvážlivě.
Jistě, opakování refrénu "Již nikdy" zvyšuje podporu (veřejnosti) pro
vojenské řešení, ale současně omezuje kritiku takového řešení poslanci.
Jenže tato nepřesná a zjednodušující charakteristika zla rovněž snižuje
pravděpodobnost, že (v konfliktu) dospějeme k diplomatickému řešení.
Je obtížné vyjednávat s člověkem, kterého přirovnáváte k Adolfu Hitlerovi,
ačkoli diplomatické řešení by bylo nejrychlejší možností jak zastavit
hrozivou lidkou katastrofu a vrátit co možná nejvíce uprchlíků do jejich
domovů.
Státům NATO se nepodařil očekávaný knokaut a tak teď zintensivňují letecké
útoky. USA povolávají záložní piloty a pokud to se svrhnutím Slobodana
Miloševiše myslíme vážně, budeme asi brzo uvažovat o vyslání pozemních
bojových oddílů. Mnoho Kosovanů, Srbů a nakonec i vojáků NATO zemře.
Protože Srbové přirovnávají NATO k Nacistům a Rusko žádá Mezinárodní soud,
aby posoudil, zda naši vůdcové jsou válečnými zločinci, bylo by žádoucí,
kdyby obě strany ponechaly taková srovnání vědcům a psychoanalytikům. Na
posouzení válečných zločinou bude čas později.
Místo toho by pánové Clinton a Miloševič měli vyhlásit příměří a vyjednat
řešení které oběma dovolí ohlásit vítězství. Ačkoli mnozí se obávají, že
by to poškodilo NATO, není třeba se obávat, že by se to týkalo obrané role
společenství.
Na druhé straně, výsledek jednání by mohl znamenat, že by to bylo poprvé a
naposled, kdy NATO použilo vojenskou sílu, aby vnutilo řešení
etnicko/náboženského konfliktu. Pokud by to znamenalo méně vlažných
"lidských" válek a více jednání - jako v Severním Irsku, Středním Východě a
kdekoli jinde na světě, tím lépe.
Přeložil Jiří Jírovec
Článek
vyšel
v deníku The Globe and Mail (Zeměkoule a Pošta). Jde o seriózní
celokanadské noviny.
Poznámka pro čtenáře neobeznámené s politickými poměry v Kanadě
Ve federálním parlamentu má nadpoloviční většinu Liberální strana v čele s
Chretienem. Druhou nejsilnější stranou je Reformní strana (Preston Manning)
za níž následuje s malým odstupem Quebecká strana (Gil Ducepe) a s větším
odstupem Progresivně konservativní strana (Joe Clark) a Strana nových
demokratů (Alexa McDonough).
Protože v Parlamentu vládne striktní partajní disciplina, může si vůdce
většinové strany dělat po volbách prakticky co chce - pokud to nepře»ápne a
nedojde k revoltě uvnitř strany. Porušení stranické discipliny se trestá
odvoláním z různých funkcí a v krajním případě vyloučením ze stranického
klubu. V takovém případě může poslanec pokračovat jako nezávislý nebo
přejít do jiné strany. Jen výjimečně je povoleno "volené hlasování" (free
vote), kdy se na příslušnost nehledí.
Agendu parlamentu v podstatě určuje většinová strana. To je důvod, proč
ministerský předseda nemusí o některých věcech dát hlasovat.
V článku se v souvislosti o svrchovanosti mluví o časopisech. Jde o narážku
na nedávno projednávaný zákon, který se týká tak zvaných souběžných vydání
některých amerických časopisů (například Time a Sport Illustrated), která
přetahují inserenty z kanadských časopisů. Bude-li americká hrozba
odvetnými obchodními sankcemi příliš velká, Chretien může zákon zabít v
senátu
Jak článek naznačuje, v kanadském parlamentu nakonec tento týden debata byla
- trvala jeden den (a noc) a byla omezena tematicky na vyjádření obecné
podpory akci NATO.
Neměla se týkat toho, proč vláda nepředložila parlamentu k projednání
vyslání bojových sile (letadel) na Balkán. V únoru byl totiž diskutován
plán poslat vojáky dohlížející na dodržování dohod. Po jejich nepodepsání
vyslala vláda místo toho letecké bojové jednotky a tím vstoupila do války,
aniž by informovala parlament. Rovněž případné vyslání pozemních sil (proč,
kolik na jak dlouho a za kolik) bylo vyjmuto ze seznamu povolených témat.
