pátek 30. dubna

O B S A H

Co je nového v České republice:

  • Přehled událostí Odkazy:
  • Soubor nejzajímavějších článků z poslední doby Válka o Kosovo:
  • Jugoslávii je nutno obsadit a zdemokratizovat, jako po válce Německo a Japonsko (Daniel Goldhagen) Sdělovací prostředky:
  • Ukřivděný Vladimír Železný, který chtěl pro ČR jen dobro (Jan Čulík) Česká politika:
  • Na radnici v Kašpárkově Lhotě (Václav Žák) Jaderné elektrárny:
  • Euronews - nedostatek profesionality? (Vladimír Durec) Krize v Jugoslávii:
  • Carl Gustav Jung a ničivé vlastnosti člověka Ekologie v ČR:
  • Mezinárodní seminář o rozvoji území, postihovaném povodněmi (Nadace Partnerství)
  • Český kras - krajina na odpis? (Děti Země, Olomouc)
  • Dvanáct kandidátů na Ropáka vybráno - dnes v pátek finále (Děti Země)

    Kompletní Britské Listy


    Ikona pro Vaši stránku...

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|


  • Czech media, Czech politics and Czech culture: A selection of English language articles, published in Britske listy over the past year or so. (Selected Britske listy articles in English now appear in the new electronic pages of the journal "The New Presence"). - Zde je měsíčník Nová přítomnost.
  • Tady je minulé vydání Britských listů.
  • Kdo je vydavatel Britských listů? Zde je životopis Jana Čulíka.
  • Adresa Britských listů je zde. Pouze když nefunguje, pište na tuto alternativní adresu.
  • (Jan Čulík má anglicko-českou stránku materiálů a hyperlinků, týkajících se ČR, zde na Glasgow University).
  • Užitečné internetové stránky pro bohemisty a specialisty na Českou republiku jsou zde.

    Co je nového v České republice

  • Premiéři České republiky a Slovenska Miloš Zeman a Mikuláš Dzurinda se shodují, jak řešit kosovskou krizi. Český premiér navrhuje odzbrojit Kosovskou osvobozeneckou armádu, zahájit akce NATO vedením Rady bezpečnosti OSN a využít Rusko. (Jaksi shodou okolností je to úplně stejné řešení, jaké navrhuje německý ministr zahraničí Joschka Fischer.) Zeman dodal, že "jeho pojetí " je doplněním pěti požadavků NATO, které musí jugoslávský prezident Slobodan Miloševič splnit. - V dnešním čísle BL upozorňujeme na zásadní článek harvardského historika Daniela Goldhagena, který argumentuje, že nebude-li nucenou správou zdemokratizováno Srbsko, tak jako bylo zdemokratizováno po roce 1945 Německo a Japonsko, stabilizace Balkánu nebude dosaženo. Země, které páchají masové vraždění či chápou sebeurčení jako genocidu jiných národů, ztrácejí podle Goldhagena právo na suverenitu, neboť toto sekundární právo je podřízeno právu nebýt vražděn.

  • Bývalý ministr financí Ivan Kočárník vypovídal dvě hodiny před sněmovní vyšetřovací komisí, která vyšetřuje údajnou korupci při privatizaci českého Telekomu, avšak nic si nepamatuje.

  • Předsedkyně představenstva a.s.Skloexport Regina Rázlová, byla propuštěna z vazby. Bude nadále stíhána na svobodě.

  • Zpráva, která se zatím do českých sdělovacích prostředků nedostala? Ve čtvrtek napsal Britským listům Michal Pravenec: Zde je titulek okopirovany ze zprav CNN, z 28.4. o hlasovani v americke snemovne: House withholds support for NATO airstrikes, restricts use of ground troops (Americká sněmovna odepřela podporu pro letecké údery NATO, omezila užití pozemních vojsk.) Je priznacne, ze se tato zprava po nekolika hodinach neobjevila ve zpravach ceskych medii. Nevi si s tim totiz rady. Je to legracni vzhledem k absurdnim debatam, jestli nekdo jednoznacne podporuje bombardovani nebo ne a jestli nase devotnost je dostacujici...

  • Ztrácejí nyní Britské listy názorovou pluralitu? Napsal Patrick Janicaidis:

    Vazeny pane Culiku,

    Celkem pozorne a pravidelne ctu vase BL, protoze se obvykle s vetsinou (nebo alespon nekterymi) nazoru zde prezentovanych shoduji.

    Ale v soucasne dobe jsem v BL narazil na zajimavy problem. Na BL jsem ocenoval vzdy schopnost relativniho pohledu na vetsinu problemu (krome kritiky ceskych sdelovacich prostredku:). Proto by me zajimal, duvod vasi tvrde kritiky "moralniho relativismu" v clancich Belohradskeho a Kellera (o valce v Kosovu).

    Aniz bych vas chtel osocit, zda se mi, ze misty sklouzavate az k  neffovskemu zjednodusovani (kdo to nechape stejne jako my, je ...).

    Muzete mi sice namitnout, z v "humanitarni katastrofe" techto rozmeru (Kosovo) je jenom jedna pravda a moralka, ale to se mi nezda jako pripadny argument.

    Mimochodem, abych take doplnil informace o valce v Kosovu (jako tady dela skoro kazdy:)

    Podle zpravodajstvi recke televize (ted nevim jestli zaujate nebo nezaujate a proti komu vlastne) se z Recka zacinaji ztracet Albanci (kteri tam doposud utikaji z ekonomickych duvodu). Obzvlaste tezce to nesou recti zemedelci, protoze znacny pocet Albancu v Recku pracuje na polich. V rozhovoru pro reckou televizi objasnil jeden Albanec duvody masivniho exodu svych spoluobcanu nasledovne. Chodi pry verbiri a nabizeji Albancum za boj v UCK castky kolem 5-8 tisic DEM/mesicne, coz je na jejich pomery velice lakave.

    Pokud by to byla pravda, kdo jim ty penize muze platit?

    Je zajimave, ze televizni zpravodajstvi recke televize vyvraci vetsinu medialne sirenych (dle jejich nazoru) pomluv namirenych proti Srbum. A dela to celkem logicky a verohodne.

    Stejne jako napr nase ceske zpravodajstvi (popr. CNN) stejne verohodne a logicky Srby pomlouva.

    Odpověď Jana Čulíka: Žádné postranní důvody nemám. V Británii někteří kritizují letecké údery na srbskou televizi, mnozí kritizují i to, co považují za nedomyšlenost vojenských akcí NATO, ale hodně lidí (asi 60 procent národa) se shoduje v tom, že masové vyvražďování a vyhánění obyvatelstva ze země není přijatelné. To je zásadní morální věc, kterou neomluví ani největší případná zvěrstva skupinek UCL. Tento názor zastávám, možná příliš silně ovlivněn názory některých britských novinářů, jejichž úsudku a profesionality si vážím a kteří prokázali v minulosti velmi velkou nezávislost. Britské listy přirozeně zveřejňují i v této věci názory všechny. Na českých postojích mě fascinuje jejich "morální rozkolísanost". Nechci nikomu žádný názor vnucovat, ale zajímá mě, čím to je, že to, co ve většině západoevropských zemí vyvolalo velké morální rozhořčení (masové vyvražďování lidí) v ČR (či v Řecku?) takové rozhořčení zřejmě nevyvolává. Tak co se mělo proti tomuto zabíjení dělat? Složit nečinně ruce do klína, jak to Západ ostudně dělal na Balkáně deset let?

    Na Bělohradském mi vadí jeho černobílé škatulkování na pravici a levici - i když je pravda, že ve většině západoevropských zemí vládnou sociální demokrati, už jsem psal, že je velká otázka, není-li Tony Blair vlastně konzervativec - v nynější krizi se mimochodem pravidelně radí s Margaret Thatcherovou a je jí ovlivňován. Situace je prostě složitější. Mám pocit, že ideologické přesvědčení politiků v této krizi nehraje tak silnou roli, jak se to snaží navozovat pan Bělohradský (i když Jaroslav Teplý z Holandska upozorňuje, že podobný názor přinesly i některé západní noviny. BL přetiskly názor šéfredaktora "levicového" britského časopisu Living Marxism, který kritizuje Blaira za přílišný morální, až náboženský zápal, křižáckou výpravu do světa.)

    Nikomu žádné názory nepředpisuju, natož abych si myslel, že Češi musejí podporovat politiku NATO v této věci, aby se někomu zavděčili. Ale fascinuje mě ten nezájem o statisíce zničených lidských osudů. Co je důvodem české váhavosti v této věci? Nevadí lidem, že jsou masakrováni a z domovů vyháněni taky lidi, jsou to "jen" jacísi Albánci, co je nám po nich? Nebo se o jednotlivých osudech uprchlíků nepíše v českém tisku tak podrobně jako v tisku britském? (který mimochodem velmi drasticky popisuje i utrpení srbských civilistů, zasažených střelami NATO.) Bojí se Češi přílišné blízkosti války? Vadí nedůvěra k novinářům, to že nejsou v ČR věrohodné novinářské osobnosti, jimž by se v krizi dalo důvěřovat? Nedůvěra k jakékoliv armádě a k jakémukoliv vojenskému řešení? Obava, že by někdo mohl poukázat na to, že i bývalé Československo krutě vyhnalo jednu třímiliónovou menšinu ze svého území? Podezíravost vůči jakémukoliv pevně zastávanému morálnímu postoji, který se jeví ideologický? Zajímalo by mě to, jsem zvědav na vaše vysvětlení.

    Řecké sdělovací prostředky byly častěji citovány jako rozšiřovatel srbské propagandy - například tisknou řecké noviny zprávy, že bylo sestřeleno množství letadel NATO... Zpravodajství CNN jsem sledoval ve Slovinsku, nic jiného tam nebylo, a neučinilo na mě velký dojem, je povrchní a opatrné. (Posmívají se mu i jiní, např. v britském tisku Robert Fisk z Independentu.) JČ


  • Zajímavý odkaz. Mam jeden zajimavy odkaz http://kosovainfo.com/english/politics/990305-peace.htm .- dokument predlozeny Srbum v Rambouillet. Zvlaste bod cislo 8 velice pobouril mnoho lidi u nas. Zajimave je tez vyjadreni A. Solzenicyna, ktery rozhodne nepatri k neeticky jednajicim lidem. I.H.

  • Link na srbskou televizi na internetu. Druhe bombardovani objektu Srbske TV jiste vyvola dalsi diskusi. Protoze jen malo lidi muze vysilani Srbske TV videt, dovoluji si nabidnout k uverejneni v BL link na Real video jejich zpravodajskych relaci: V diskusi by meli byt slyset i ti o nez jde, tedy Srbska TV. Zde je link na Real Video/Audio jejich zpravodajskych relaci tlumocenych do anglictiny: http://www.c-span.org/guide/international/kosovoserbiatv.asp. Marek Sojka.

    Přehled článků o krizi v Kosovu, zveřejněných v BL v minulých dnech:

    Další články k tematice nynější války v Evropě o Kosovo najdete v přehledu nejdůležitějších textů z posledních dní, viz Obsah zde napravo.


  • To nejlepší z "českého" internetu. Jako příloha českého vydání časopisu PC World z března 1999 a  také časopisu Profit se distribuuje právě vydaný CD ROM "To nejlepší z českého internetu". Jako jeden z mála skutečných českých internetových časopisů jsou na CD ROMU zdá se mi velmi dobře prezentovány cca 5 megabyty nejzajímavějších článků přibližně za poslední rok také Britské listy. Seznamte prostřednictvím tohoto CD ROMU s Britskými listy vaše přátele.

  • Britské listy rozšiřované e-mailem. Na žádost čtenářů, zda by nebylo možno rozšiřovat BL i e-mailem, je nyní tato služba laskavostí Internet Servisu a Jiřího Gallase k dispozici. Podívejte se na adresu http://www.britskelisty.cz/blpostou.html.

  • Britské listy nyní mají novou automatickou každý den aktualizovanou upoutávku. Je na adrese http://www.britskelisty.cz/prehled.html. Obracím se na ty čtenáře-příznivce tohoto časopisu, kterým je význam Britských listů jasný a vědí, že je rozumné povědomost o tomto časopise rozšiřovat, aby upoutávku případně umístili na své internetové stránky. JČ.

    Výběr textů z posledních dní:


    Pokračování seznamu nejzajímavějších článků z poslední doby umisťuji zvlášť jako samostatný text, viz OBSAH dnešního čísla. (Toto pokračování se NENATÁHNE jako součástí Kompletních Britských listů, musíte si na ně v Obsahu samostatně kliknout.) Všechny články předchozích vydání od začátku Britských listů v červenci 1996 jsou k dispozici v archívu BL.

    Jugoslávie: Poučení z německé historie

    Před třemi lety vyvolal uznávaný harvardský historik Daniel Goldhagen bouři svou knihou Hitler's Willing Executioners, Hitlerovi ochotní kati. V této nekompromisní knize argumentoval, že za holocaust v druhé světové válce nesli odpovědnost obyčejní Němci. Nyní se vyjádřil pro deník Guardian poprvé také o jugoslávské krizi: dospěl k závěru, že masakrování může zabránit jen totální invaze do Jugoslávie.Tento článek vyšel v deníku Guardian ve čtvrtek 29. dubna 1999.

    Každý národ který vede dobyvačnou válku, páchá rozsáhlé vraždění a útočí na celé národy - nejen na jejich armády, ale i na neozbrojené muže, ženy a děti - ztratil ochranu, jakou obyčejně poskytují normy a konvence suverenity. Obdobně, jestliže chápe určitý národ své sebeurčení tak, že to zahrnuje dobytí území, masové vyhánění obyvatelstva a masové zabíjení, i pro takový národ je jeho právo na sebeurčení anulováno - protože je to princip, který je podřízen důležitějším principům, jako je právo na to nebýt vražděn.


    Začátkem čtyřicátých let vedly Německo a Japonsko brutální imperiální války, dobývaly jednu zemi za druhou, vyháněly dobyté obyvatelstvo z jeho domovů a páchaly masové vraždění. V devadesátých letech vede Srbsko brutální imperiální válku, snaží se dobýt jednu oblast po druhé, vyhání obyvatelstvo, které nechce, a páchá masové vraždění. Německo a Japonsko byly velké mocnosti, ničily země v kontinentálním měřítku, zatáhly společně svět do války. Srbsko je malá, místní mocnost, která ničí regiony a zatáhla zatím NATO do omezené letecké války.

    Ve všech třech případech podporovala tento imperialismus a kruté zacházení s obětmi velká většina domácího obyvatelstva, která se stala otrokem ideologie, požadující získávání dalšího "životního prostoru" (Lebensraum) a porážku všech možných nepřátel. Obyvatelstvo věřilo fanaticky v oprávněnost těchto akcí, i když vědělo, že je svět považuje za zločiny. Ve všech třech případech byly samotné zločiny páchány obyčejnými členy společnosti, kteří rádi dohnali svou dehumanizující ideologii až k radikálním závěrům, když to od nich očekávala vláda.

    Ve všech třech těchto případech si nalhávalo obyvatelstvo těchto zemí, že oni sami jsou skutečné oběti - a že opravdovým zločinem je pokus zastavit imperialismus a masové vraždění - například pokus učinit to prostřednictvím leteckých úderů. Ve všech třech případech se proti zločinům stavěly disidentské menšiny, avšak byly příliš slabé na to, aby se jim podařilo zločinům zabránit.

    Činy Srbska jsou v podstatě odlišné od činů nacistického Německa. Miloševič není Hitler, ale je to genocidní vrah, který způsobil smrt mnoha desítek tisíc lidí. Srbové neusilují o totální, zeměpisně neomezenou likvidaci jiného národa, jak o to usilovali Němci v případě židů. Avšak realizují eliminační projekt, jehož účelem je očistit celé regiony od Albánců a  předtím od Bosňanů.

    Srbové nezahájili své imperiální a hromadně vražedné války, tak jako Němci bez jakéhokoli předchozího příkoří nebo hrozby, ale učinili tak v doutnajících etnických konfliktech a poté, co sami utrpěli určité příkoří od Chorvatů, od Bosňanů a etnických Albánců. Nicméně Srbové učinili nakonec všechno, co bylo v jejich silách, aby světu připomněli holocaust.

    Je možné, že většina Srbů není, tak jako byli Němci, obětí apokalyptické ideologie, která požadovala politiku, jenž by nakonec vedla k likvidaci západní civilizace. Avšak drtivá většina Srbů je stoupencem zvlášť silné verze nacionalismu, charakteristického pro západní společnosti. Strašlivým důsledkem jsou všichni mrtví civilní Bosňané a Albánci - kteří, ať už tomu říkáme genocida nebo ne - jsou stejně mrtví jako byli zavraždění židé, Poláci, Rusové, homosexuálové a jiní za Hitlerovy éry.

    V roce 1945 Němci a Japonci přestali zabíjet. Během několika let už nebyli hrozbou svým sousedům. Německo a Japonsko se staly demokraciemi, dobrými sousedy a odpovědnými vedoucími členy mezinárodní komunity. Zejména Německo se stalo silou demokracie, spolupráce a prosperity šířené i do zahraničí.Přeměna Německa a Japonska z diktatur na demokracie je jedním z největších politických úspěchů dvacátého století. Jak mohlo dojít k tak hluboké přeměně? A dalo by se to zopakovat v Srbsku?

    Pokud je Miloševič u moci, na Balkáně nebude mír

    Německo a Japonsko byly totálně poraženy a okupovány. Vítězové nad nimi tyto země donutili, aby přijaly demokratickou ústavu a aby se restrukturalizovaly, aby odstranily z veřejného života nacionalistické, militaristické a dehumanizující ideologie. Postupně zakořenila nová politická kultura a nová politická praxe. Změnila se mentalita. Poválečný svět by býval nebyl tak mírový a prosperující pro sousedy Německa a Japonska, a ani pro Němce a Japonce samotné, kdyby druhá světová válka skončila nějakým diplomatickým kompromisem, kdyby zůstali zločinečtí politikové u moci a kdyby v těchto zemích i nadále vládly dominantní kulturní mýty a ideologie, které požadovaly násilné zotročení a eliminaci jiných národů.

    Pokud zůstane Miloševič u moci, pokud budou Srbové i nadále v sobě živit intenzívní nenávist spojenou s etnickým nacionalismem a budou postiženi iluzívními představami o sobě, o sousedních národech i o světě (totiž, že se proti nim celý svět spikl), na Balkáně nezavládne mír a nebezpečí obnoveného "etnického očišťování" potrvá. Stejně jako v případě Německa a Japonska, porážka, okupace a restrukturalizace politických institucí a převládající mentality v Srbsku je morálně a v dlouhodobější perspektivě i prakticky nutná. Pokud by Spojenci okupovali Srbsko, nová mapa, na níž by bylo bezpochyby Kosovo buď částečně nebo plně odděleno od Srbska, by způsobila, že by v regionu zavládl mír a nakonec i prosperita.

    Různé země a etnické skupiny by byly fyzicky bezpečné a bylo by jim umožněno dostat se z nynější spirály nenávisti. Existující srbské demokratické síly by se mohly prosadit. A nový demokratický vzdělávací systém by vyučoval osvíceným hodnotám, jako je snášenlivost a  morální rovnost všech lidských bytostí.

    Restrukturalizace Srbska je žádoucí nejen pro dobro sousedů této země, ale také pro obyvatele samotného Srbska, kteří jsou nyní obětí falešných představ, nenávisti, a stále válkychtivější společnosti a kultury, války a smrti. Okupace je nutnou podmínkou provedení hluboké demokratické transformace Srbska a šíře, celé bývalé Jugoslávie (nesmíme propadat iluzi, že všichni sousedé Srbska jsou andělé). Všeobecná představa, že vnější mocnosti nemohou nikomu vnucovat mír ani nesmějí vyvolat transformaci válkychtivé společnosti, je chybná - v historii se to už stalo. V Srbsku by to byl daleko menší a daleko méně nákladný úkol, ve srovnání s Německem a Japonskem.

    Nejrůznější výdaje pro spojence v NATO by přirozeně byly stále ještě podstatné. Spojenečtí vojáci by umírali, válka a okupace by byla finančně nákladná (ale stejně nákladná bude pozemní válka, jejímž účelem bude osvobození Kosova a pak trvalá karanténa Srbska, pravděpodobně vzniknou v rámci NATO diplomatické kontroverze, Rusko zaujme pravděpodobně nepřátelštější postoj). Než by NATO zahájilo tuto akci, musela by vzniknout pevná vůle přijmout všechny náklady a neustoupit. Dosud neexistují známky, že mají vedoucí představitelé zemí NATO a jejich elity morální odvahu a politickou rozhodnost, aby to učinili.

    To ale neznamená, že plán okupovat a transformovat Srbsko není v principu realizovatelný a morálně správný. Proto se zdá nynější debata o kosovské krizi neospravedlnitelně úzká, příliš se soustřeďuje na diplomacii, na sankce, na bombardování a na případné umístění vojsk pouze do Kosova. Morální námitky proti okupaci a násilné restrukturalizaci Srbska jsou však velmi chabé.

    Každý národ, který vede dobyvačnou válku, páchá rozsáhlé vraždění a útočí na celé národy - nejen na jejich armády, ale i na neozbrojené muže, ženy a děti - ztratil ochranu, jakou obyčejně poskytují normy a konvence suverenity. Obdobně, jestliže chápe určitý národ své sebeurčení tak, že to zahrnuje dobytí území, masové vyhánění obyvatelstva a masové zabíjení, i pro takový národ je jeho právo na sebeurčení anulováno - protože je to princip, který je podřízen důležitějším principům, jako je právo na to nebýt vražděn.

    Většina Srbů je nyní právně a morálně nekompetentní

    Každý národ, který páchá takové činy v otevřeném vzdoru vůči mezinárodnímu právu a navzdory vehementnímu odsouzení téměř celého mezinárodního společenství, se zjevně skládá z jednotlivců s poškozenými schopnostmi morálního úsudku a upadl do morální katastrofy, z níž se pravděpodobně v krátkodobé perspektivě nedostane bez pomoci. Jak nedávno napsala Stacy Sullivanová, bývalá reportérka časopisu Newsweek na Balkáně: "...dříve nebo později přestanou obyčejní Srbové popírat a začnou argumentovat, že masakry, které páchají jejich jednotky, jsou ospravedlnitelné. Účelem Miloševičovy propagandy není vytvořit u jejích konzumentů novou ideologii - účelem je aktivovat a posilovat ideologický systém, který už existuje."

    Většina srbského obyvatelstva se tím, že podporuje anebo toleruje Miloševičovu eliminační politiku, projevila jako právně i morálně nekompetentní řídit své vlastní záležitosti a prokázala, že je trvalým nebezpečím pro ostatní svět.

    V podstatě je zapotřebí umístit Srbsko pod nucenou správu. Druhotný princip suverenity a národního sebeurčení, který normálně respektuje mezinárodní společenství, musí být suspendován jménem primárních principů ochrany života a základních svobod lidí, na něž se útočí. Zločinci mezi Srby - Miloševič, srbské politické vedení a ti, kdo vraždili, vyháněli a znásilňovali Albánce i Bosňany - musejí být potrestáni. Ostatní stoupenci zločinců, včetně většiny srbského obyvatelstva, bude nutno přimět, aby pochopili své omyly a přijali civilizovaný pohled na svět. Srbský národ by měl zpět dostat svou suverenitu teprve až prokáže, že má skutečnou demokracii, která respektuje mezinárodní právo, včetně samozřejmě, konvence zakazující genocidu.

    Někteří mohou namítat, že kdyby se NATO o něco takového pokusilo, provinilo by se morální arogancí a svatouškovstvím, samo by jednalo výbojným, imperiálním způsobem a bylo by nepřípustně selektivní v tom smyslu, že dělá v Srbsku to, co neučinilo jinde.

    Všechny tyto nepřesvědčivé námitky jsou vyvráceny tím, že bylo zcela nepochybně správné a úspěšné, když stejným způsobem zasáhli spojenci v druhé světové válce v západním Německu a v Japonsku. Tyto úspěchy nijak neumenšuje skutečnost, že spojenci od té doby selhávali v tom smyslu, že nepodnikli obdobné kroky proti jiným genocidním režimům, čínskými komunisty počínaje, kteří praktikují genocidu už dlouhá desetiletí, až po genocidu, k níž došlo v roce 1994 ve Rwandě.

    Hlavní chybou při okupaci Srbska by bylo, kdyby se západní spojenci snažili Srbsko silně potrestat. Relativně tolerantní okupace by posílila demokratické síly v Srbsku tak, jak je posílila v západním Německu. Spojenci, částečně prostřednictvím okupace, která by pomohla zemi i region znovu vybudovat ekonomicky, by museli Srbům dát najevo, že není jejich cílem Srby vykořisťovat ani těžit ze svých činů a že základem jejich jednání je všeobecně přijímaná morálka a obhajitelné principy spravedlnosti. Myšlenka kolektivní viny, která je pojmově i morálně neobhajitelná, musí být odmítnuta.

    Jedinými argumenty proti okupaci Srbska jsou náklady a potřeba jednat s Ruskem

    Jen ti jedinci, kteří spáchali konkrétní zločiny, by měli být souzeni jako zločinci. Mnohonárodnostní podstata invaze by nakonec pomohla přesvědčit Srby, že je morální základ invaze spravedlivý. Způsobila by také, že by pravděpodobněji okupační jednotky nemohly realizovat vlastní partikulární a nelegitimní cíle. Pokud s takovouto politikou nebude souhlasit 19 členských zemí NATO, pak by tuto politiku měly realizovat Spojené státy a další země mimo NATO.

    Spojenecké země by neměly začít takovýto projekt realizovat lehkověrně, vzhledem k tomu, že jejich vlastní političtí představitelé sami nejsou morálně čistí. Takováto intervence by se měla podnikat vždy jen tehdy, budou-li pro ni splněny přísné podmínky. Přijatelný standard pro takovou intervenci byl efektivně vytvořen v roce 1945, spolu se zásadou, že národ, který se podílí na systematickém masovém vraždění, které organizuje jeho vláda, anebo je podporuje, smí být okupován a země smí být restrukturalizována podle demokratických principů. Srbsko podle všech rozumných měřítek této definici odpovídá. Jedinými přesvědčivými argumenty proti okupaci a restrukturalizaci Srbska jsou spojenecké náklady, v mrtvých a raněných a finanční náklady, které by nebyly malé, a potřeba jednat s Ruskem, které by se zcela jistě proti takovéto politice postavilo.

    Nicméně, jestliže lidé přijmou tuto zásadu intervence, a jestliže přijmou, že bylo morálně správné a moudré okupovat v roce 1945 Japonsko a Německo a restrukturalizovat je, z toho nutně vyplývá, že musejí v principu přijmout i to, že je žádoucí, aby bylo obdobným způsobem okupováno a restruktualizováno Srbsko v roce 1999. Ti, kdo odmítají dospět k tomuto závěru, by alespoň neměli předstírat, že politické alternativy, které jsou k dispozici, jsou omezeny jen na vyjednávání, bombardování či vyslání pozemních vojsk jen pro Kosovo. Měli by také předložit realistický koncept, jak vytvořit mír, pořádek a normální situaci v regionu, poté, co budou srbská vojska odstraněna z Kosova.

    K hanbě světa, Evropanů a zejména Spojených států, nikdo neintervenoval, když páchal národ Hutu v Ruandě genocidu proti národu Tutsi. K hanbě Spojených států a jejich spojenců stály tato země v nečinnosti po porážce Saddáma Husajna a dovolily mu, aby masově vyvražďoval irácké šiity.

    Cena nečinnosti ve světě, kde vraždící vládci vedou nenávistiplné národy do eliminacionistických, nebo i genocidních ofenzív je natolik vysoká, že i ti, kdo nechtějí použít vojenské síly NATO či Spojených států, by si měli uvědomit, že jiná morální alternativa než stoprocentně a trvale porazit genocidní vrahy dneška neexistuje. Jinak budou tito pachatelé zabíjet dále a budou velmi pravděpodobně zabíjet znovu. A budoucí genocidní vrahové si budou myslet - tak jako si to mysleli v poslední době - že se jim nic nestane.

    NATO neudělalo dosud skoro nic, než že hází zbožná slova a neefektivní bomby

    Spolková republika Německo získala zpět svou suverenitu po čtyřech letech takové okupace - a dala se pak, nejprve váhavě a posléze s velkou rozhodností, do budování úspěšné demokracie a dobrých styků se sousedy. Stará nepřátelství lze překonat zárukou, že násilí není politickou alternativou ani pro nás, ani pro naše nepřátele, a to prostřednictvím účasti lidí na demokratickém životě a prostřednictvím vzdělání.

    Součástí vzdělání musí být, že je člověk schopen se na sebe podívat korektivnm pohledem jiných lidí. Pro Němce v roce 1945 to byli spojenci, pro dnešní Srby by to měly být země NATO. Konec konců, kdysi trpké nepřátelství mezi Němci a Francouzi a Němci a Poláky bylo překonáno. To by bývalo nebylo možné, kdyby spojenci pouze zatlačili Hitlerovy armády zpět za hranice Německa, vytvořili "karanténu" a pak ponechali Hitlera, nebo jeho nástupce s podobnými názory, třeba Himmlera, u moci.

    NATO neudělalo dosud skoro nic, než že hází zbožná slova a neefektivní bomby, zatímco Srbové dále vraždí a vyhánějí statisíce Albánců a před nimi bosenských muslimů. Za předpokladu, že se NATO - nyní v rozpacích nad svou zdánlivou neschopností, znepokojené pochybnosti o jeho věrohodnosti - rozhodne vytlačit Srby z Kosova, vedoucí představitelé NATO budou ještě muset artikulovat strategii na vytvoření skutečného míru v regionu.

    Ostře se dá otázka formulovat takto: byli by Albánci, Bosňané, Chorvati, Evropané, Severoameričané a dokonce i Srbové na tom lépe, kdyby Srbsku vládl Saddám Husajn anebo Konrad Adenauer?

    Daniel Goldhagen nyní píše knihu o genocidě ve dvacátém století.


    Ukřivděný Vladimír Železný, který chtěl pro ČR jen dobro

    Ve sporu CME - Železný zůstávají stranou racionální argumenty, bojuje se prostřednictvím emocí

    Jan Čulík

    Není problém, že se v ČR krade, lže a podvádí, to se nakonec děje do určité míry všude, ale je problém, že se za to v ČR nikdo nestydí

    Nejzajímavější na vystupování Vladimíra Železného je analyzovat podrobně jeho techniku lhaní. Tato technika je pečlivě vypracovaná a stojí za větší pozornost, protože se zdá být příznačným způsobem chování pro postkomunistickou Českou republiku. Železný při jejím užívání dospěl skutečné dokonalosti. Zde jsou, stručně shrnuto její rysy:

    Polopravdy, sugestivnost, emocionalita

  • Polopravdy. Vladimír Železný spoléhá na to, že v rozkolísaném českém prostředí neexistují pevné, podrobné a spolehlivé informace, ani skuteční novináři - hlídací psi demokracie, kteří by nachytali, kdyby začal šířit nehoráznosti. Už jsem v předchozím komentáři nazval tuto metodu opíjením veřejnosti rohlíkem: Železný hrdě předpokládá, že jeho spoluobčané jsou většinou příliš hloupí a nevzdělaní, aby si dokázali sami rozebrat složitosti a podrobnosti jeho podnikatelské a životní kariéry. A zdá se, že má bohužel do určité míry pravdu - většina lidí se v ČR podle nejnovějšího průzkumu veřejného mínění v jeho konfliktu s podnikem CME nevyzná.

    (I když upozorníte novináře či právníky v Praze, že všechny informace z posledních let mohou lehce najít v angličtině na internetových stránkách amerického dohledu nad kapitálovým trhem Security and Exchange Commission, je to, jako by to bylo na jiné planetě - jeden právník mi dokonce před časem řekl, že informace od SEC by u českého soudu nebyly přijaty jako důkaz! Jeden novinář, který nedávno komentoval konflikt Železný - CME, citoval podle českého obchodního rejstříku skoro dva roky starou informaci, že prý CME vlastní v servisní společnosti televize Nova ČNTS jen 88 procentní podíl - ve skutečnosti je to od srpna 1997, jak se lze dočíst v dokumentech SEC, už 99 procent.)

  • Drzé čelo je lepší než poplužní dvůr. Železný ví dobře, že v české společnosti, kde nikdo nevystupuje na obranu pevných morálních a civilizačních norem (všimněte si, jaké znepokojení vyvolává v české společnosti, že se NATO důrazně postavilo proti vyvražďování rozsáhlé etnické skupině v Jugoslávii a zahájilo letecké útoky - to je nekompromisní, v podstatě neúhybný čin, na jaké v ČR nejsme zvyklí? - ať už je jeho konkrétní vojenská realizace možná nepříliš promyšlená), si může říkat, co chce, a nikdo ho neopraví. Jeho posluchači usoudí, no tak vzhledem k tomu, že to všechno pan Železný říká tak přesvědčivě, přece by nelhal, a vede/vedl tak úspěšnou televizi, tak to asi bude přece všechno pravda.

  • Obranný štít citového nánosu. Lidi v České republice, zejména normální občané, "nováci", nejsou příliš zvyklí na racionální debatu. Ve škole, kde se spíše látka bifluje, je nikdo věcně debatovat neučí. Žádné univerzitní studentské debatní kluby, jako na oxfordské univerzitě, pokud vím v ČR neexistují. Proto jsou, jak svědčili už mnozí, lidé často obětí emocionální manipulace. Vladimír Železný toho využívá velmi efektivně, ať už jde o dobře vypracované maličkosti, jako je známé sundavání brýlí a "upřímný" pohled do kamery, nebo o systematické vyvolávání pocitu solidarity s ním, neboť jemu (a donedávna "jeho" firmě CME) všichni tolik ubližují a škodí. Emocionálního vydírání na základě zkreslených faktů využívá Železný velmi efektivně - je pozoruhodné, že po pěti letech zkreslování skutečnosti ve prospěch svých zahraničních nadřízených (a ve prospěch vlastní kapsy) mu nyní jak se zdá u českého národa prošel přechod k jeho nové roli zastánce "českých národních" zájmů.

  • Absence integrity. I v Británii se lže, podvádí a krade, ale celkové společenské povědomí není natolik rozloženo, aby si v něm lidi vysoce nevážili osobní integrity. V britské společnosti dosahuje největší vážnosti člověk, který celá léta zastává tentýž názor, bez ohledu na svůj osobní prospěch. Člověk, o němž by bylo zjevné, jako je to zjevné o Vladimíru Železném, že mění své veřejně projevované "názory" přesně podle toho, co se mu v daných pěti minutách zdá osobně výhodné, by byl v normální západní společnosti dávno zdiskreditován. Je pro mě osobně dosti šokující, že velký počet - i univerzitně vzdělaných - lidí v ČR podle průzkumu veřejného mínění zastává zjevně názor, že by se Železný hodil do politiky. To jim to jeho systematické podvádění nevadí?

    Není problém, že se v ČR krade, lže a podvádí, to se nakonec děje do určité míry všude, ale je problém, že se za to v ČR nikdo nestydí.

    Pozoruhodný je níže uvedený rozhovor s Vladimírem Železným v regionálních jihočeských novinách. Otázky interviewujícího novináře jsou tak chabé, že vládne nutně podezření, že je to propagandistický kousek, předem zaplacená reklama. Kdyby ten Jihočeský deník byl seriózní list, přirozeně by vedle tohoto rozhovoru otiskl stejně dlouhý rozhovor s ředitelem firmy CME Klinkhammerem.

    Je pozoruhodné, jak lehce se nechávají lidé v ČR ohlupovat. Nejsou-li problémy vystaveny otevřenému střetu opačných kritických názorů, společnost je zaváděna na scestí pseudoreality. Jako by se to už v posledních letech nestalo - hospodářství krachuje, společnost neví, kam dál, novináře dále manipulují a matou?

    Jeden komentátor k níže uvedenému rozhovoru napsal:

    Vubec bych se nedivil, kdyby vyslo najevo, ze ten rozhovor v krajskem tisku zaridila PR agentura Technika, placena Zeleznym. Pro CME zase pracuje PR agentura Donath-Burson-Marsteller, a ti se zase snazi protlacovat do tisku nazory sveho klienta, jako napr. informace o pulmilionovych platech spolupracovniku Zelezneho.

    V rozhovoru si Vladimír Železný téměř plačky stěžuje, jak jsou na něho ti lidé z firmy CME nyní zlí. A to jste to, milý Vladimíre, nikdy netušil, nevěděl? Vždyť jste si musel být vědom, že je firma CME od samého počátku agresívní, že jde vždycky až na samotnou hranu zákona.. Vždyť jste tu agresivitu převzal i sám do svého vystupování jménem CME A teď nám tady pláčete, že se to všechno - tak nespravedlivě - obrátilo proti vám.

    Co je vlastně jádrem sporu CME - Železný?

    Jak už jsme v Britských listech psali, hlavní problém vznikl tehdy, když vyšlo najevo, že CME vlastně velmi silně prodělává a že bude nutno podnik prodat jiné americké společnosti, SBS. Ta požadovala, aby před převzetím firmy CME byly jasně stanovené všechny vlastnické vztahy, a zřejmě se jí nelíbilo, že nejvýdělečnější podnik CME, televize Nova, má nepevné postavení - CME sice vlastní z 99 procent servisní společnost ČNTS, která provozuje vysílání, nemá však plnou kontrolu nad držitelem licence CET 21. SBS tedy už od loňska zřejmě chtěla, aby došlo nějakým způsobem ke sloučení ČNTS a CET-21.

    Ješitnost Vladimíra Železného

    Potíž ovšem byla, že kdyby došlo takto k úplnému ovládnutí televize Nova firmou CME, a tedy posléze SBS, Vladimír Železný by ztratil své suverénní postavení.

    Už by nebyl otcem ředitelem, už by nerozhodoval o nejvlivnějším sdělovacím prostředku v ČR, musel by poslouchat. Jádrem k jeho osobnosti - i jeho ješitnosti - jsou jistě pořady Volejte řediteli, v nichž mluvil k národu. Zdá se, že Železnému ani tolik nutně nešlo o peníze, jako o to, aby vystupoval vůči českému národu v "prestižní", vedoucí roli.

    Kdyby se chovaly obě strany racionálně, je zjevné, že se budou muset dohodnout, protože ani CET 21 ani ČNTS nebudou schopny provozovat televizi Nova v její nynější formě samostatně. I kdyby se Železnému podařilo vyrvat televizi Nova z  vlastnictví CME, nebo začít se svou licencí (kterou po obdržení zmanipuloval a nesplnil její podmínky) vysílat cosi jiného, už nikdy to asi nebude tak mocná televize Nova, jakou provozoval v posledních pěti letech. Útěcha z historie spočívá v tom, že nic není natrvalo. V sedmdesátých a osmdesátých letech si ztraumatizovaný český národ myslel, že sovětská okupace bude navždy - a ejhle, celý systém se rozložil, ani ne za dvacet let. Začátkem devadesátých let si mnozí mysleli, že TV Nova je navždy - dostala se do vážné krize pouhých pět let od svého založení.

    Nedá se ovšem asi předpokládat, že se bude Železný chovat racionálně. Schopnost manipulovat veřejnost emocionálními interviewy neznamená, že má ten člověk prokázanou schopnost podnikatelské předvídavosti.

    Přečtěte si pozoruhodný dokument, níže uvedený rozhovor, v němž se snaží vyvolávat Železný pro sebe sympatie, způsobem, "já jsem ten chudák, na kterého si každý bere hůl."

    Prosím, čtěte ten rozhovor v souvislosti s touto citací z pořadu Volejte řediteli z 25. ledna 1997:

    Vladimír Železný:

    Chci říct, že ti Američané jsou dokonce takoví, že polovinu toho zisku tady dokonce nechávají a nedávno jsem seděl s prezidentem společnosti CME na jednom letišti tak, jak jsme prolétávali, a tak jsme s tužkou v ruce počítali, co ta Česká republika těm zlým americkým imperialistům, mám-li použít minulou terminologii, z minulých let, co jim přinesla.

    Proinvestovali přes 40 miliónů dolarů. Zatím dostali zpátky necelých deset za tři roky. To je velmi korektní investor. A navíc neinvestuje do té televize, investuje do služeb, které souvisejí s tou televizí, a do toho už panu Štěpánkovi vůbec nic není, je-li mu vůbec něco do toho prvního.


    Zdroj: Českobudějovické listy
    Datum: 26.04.1999

    Ze špičkového manažera se stal málem zločinec


    Podtitulek: TELEVIZE NOVA / Bývalý generální ředitel Železný již v tuto chvíli nevidí možnost dohody s bývalými partnery z americké společnosti CME.
    Autor: JOSEF RICHTER
    Str.: 13
    Oblast: Jižní Čechy
    Identifikace: CB19990426000067

    Text:
    I když se to často neříkalo, televize Nova se u nás stala ohromným fenoménem devadesátých let. Často až šokující zájem o její pořady připomínal dobu, kdy u nás před zhruba padesáti lety televize začínala. Silvestrovský program roku 1998 například sledoval na Nově neuvěřitelný počet skoro čtyř miliónů diváků. Na první stránky denního tisku se ale paradoxně Nova dostává až nyní, v souvislosti s odvoláním Vladimíra Železného z funkce generálního ředitele. Zakladatel a duchovní otec veleúspěšného vysílání televize Nova se rozhodně po sesazení či spíše vyhození z ředitelského křesla nevzdává. O své pohledy na současný spor se v tomto rozhovoru rozdělil i se čtenáři Deníků Bohemia.

    Události po vašem odvolání mají rychlý spád, zajímá se o ně velké množství lidí. Věříte ještě v nějaký pozitivní vývoj?

    Považujeteli za pozitivní vývoj nějaký pokrok v jednání ze CME pak žádný není. Nejsme ani siamská dvojčata, jak prohlásil pan Klinkhammer, nemáme ani zájem na sloučení. Od srpna prohlašujeme jasně a zřetelně, že nepotřebujeme žádnou smlouvu, že nejsme ochotni prodat kontrolu nad licencí, že si ji chceme podržet a že ji zejména nechceme prodat nyní, kdy CME má být vlastněno SBS. Nejsme si totiž jisti, co by to pak bylo za televizi. Nicméně jsme byli ochotni jednat z důvodů partnerských, protože já jsem osobní přítel mnoha lidí, kteří zakládali CME, a tak jsme jim chtěli pomoci v jejich zoufalé situaci, ve které jsou. Hodnota společnosti totiž neustále klesá. Prodělali v Evropě téměř kde mohli, s výjimkou televize Nova . Jednali jsme od srpna, oni trvali na sloučení a na plné kontrole. Jejich poslední návrhy jsou absurdní, padesát na padesát procent, což je nejhorší varianta, nemůžete vystoupit ani nic dělat, to je zmražená společnost. Navíc si navrhují určité zásadní rozhodovací pravomoce.

    Jakou roli v tom všem hrají peníze?

    Peníze nejsou v tomto problému podstatné. Já jim říkal, peníze jste od nás vždy dostali. My jsme vytvořili hodnotu přibližně pěti miliard korun. Oni odtud odvezli přes miliardu korun na dividendách a investovali devět miliónů dolarů do našeho podniku a dalších asi 60 až 65 miliónů, ale ty na nákup účasti ve společnosti, když vykupovali například Českou spořitelnu apod., to nebyla přímá investice do podniku. Takovou návratnost a ziskovost nezažil nikdo ve střední a východní Evropě. Já jsem byl pro ně šest let vzorem korektního, vynikajícího manažera a během několika hodin je ze mne padouch, zločinec a tunelář.

    Jak se cítíte v takovém tlaku?

    Je to nátlak děsivý, je to vydírání. Velmi špatně se jedná s někým, kdo je v zoufalé situaci. Jemu už je všechno jedno, je úplně u zdi a nemá žádnou flexibilitu. Zadluženost, dluhopisy ani akcionáři jim nedovolí, aby vstoupili do nějakého rozumného řešení. Pak už jen padají požadavky jako majorita, rozhodování, plná kontrola. V tomto smyslu nevidím žádnou možnost pozitivního vývoje. V dohledné době asi tří až čtyř dnů zopakujeme návrh, který jsme již CME předložili a který je podle mne korektní a v souladu s regulační politikou v České republice. Podle něj by dostali 34 procent CET - 21, investovali by do televizní technologie, za to by si navýšili ekonomický zájem, ne hlasování na valné hromadě. Dali jsme jim právo nominovat finančního ředitele, což je pro ně důležité. Oni ale trvají na svém - padesát na padesát a naše plná kontrola.

    Jak s tím vším souvisí připravovaný prodej CME společnosti SBS?

    SBS je ve zvláštní situaci. Je dosud konkurentem CME, provozuje drobné televizní stanice a profesionální kvalita je nesrovnatelná se stanicemi CME, je podstatně nižší. Tato společnost, která je v současnosti velmi dobře finančně vybavena, se rozhodla, že koupí CME. Nabídli cenu 615 miliónů, z té ceny postupně ukrajují, protože zjistili, že to, co CME prohlašovala o své situaci v České republice a o tom, že má například televizi Nova , není tak úplně přesné. Stačí si přečíst zákon a zjistíte, že jméno televize se přiděluje s licencí, takže TV Nova je vlastnictvím CET 21.

    Z toho, co již bylo publikováno vyplývá, že jednání představitelů CME s vámi má daleko ke slušnosti?

    CME od nás dostávala velké peníze a každý se jich nyní ptá, jak to mají pojištěno do budoucna. V tom okamžiku na nás začínají dotírat a vydírat strašným způsobem. Mně například říkají, my tě zničíme, zadupeme, zatkne tě policie, obstavíme ti majetek, zabavíme ti majetek. Projíždějí nyní 750 000 dokumentů a hledají cokoliv, co by se jim mohlo hodit. Chovají se neuvěřitelně a některé postupy mně připomínají situaci, kterou jsem tam zažil, 21. srpna 1968 ráno, kdy jsem zahajoval vysílání proti ruské invazi. Zamkli mi kancelář a moji skříňku, ve které mám léky, které musím každý den v půl osmé brát. Je to vše kurióznější o to, že jsem byl po celých šest let absolutně nejloajálnějším partnerem, jakého kdy měli ve východní a střední Evropě. Dostávali od nás všechny peníze, ale říkali jsme jim, rozhodovat o programu budeme my. Bylo to účelné spojení a fungovalo. Já jsem byl také jejich loajální obhájce. Co jsem si jen za to vysloužil. Zbytečný spor s Petrem ©těpánkem, zbytečný spor s Radou pro rozhlasové a televizní vysílání, útoky tisku, že jsem americký agent a americký špión, destruent evropské kultury a nevím co všechno jsem byl, jako obhájce přítomnosti CME na českém území.

    Snažili se od vás odkoupit váš podíl CET 21?

    Od srpna, kdy s nimi jednám, mi nabízejí úžasné peníze, přes miliardu korun, ale já jim říkám pánové, ne všechno je na prodej.

    Jednou z eventualit vývoje situace kolem televize Nova je také to, že si vybudujete vlastní technické zázemí. Zaznamenal jste při jednáních o této možnosti nějaký pokrok?

    Dostal jsem neuvěřitelné množství nabídek. Nyní, kdybych chtěl dát dohromady 15 až 20 miliard, tak je mám. Ten projekt je přitom mnohem menší, vlastně o řád menší. Ale patnáct miliard jako nabídka již tady je. Myslel jsem si, že v této zemi nejsou peníze, zdá se, že ale jsou. Máme nabídky leasingových firem, podnikatelů, finančních kruhů, našich i zahraničních bank. Nechci, aby konflikt s CME vyvolal nějakou xenofobii, antiamerikanismus, nemám na tom zájem. Chceme být otevření, nepředpojatí. Máme však pocit, že nastal čas, kdy by české finanční kruhy měly docenit atraktivnost investic do médií.


    Na radnici v Kašpárkově Lhotě

    Václav Žák

    Toto je článek, který vyšel v nejnovějším čísle dvojměsíčníku Listy, časopisu pro politickou kulturu a dialog. Časopis si můžete objednat na této adrese.

    V Kašpárkově Lhotě vládla blbá nálada. Vesnicí vedla státní silnice, na níž skoro žádné auto nedodržovalo předepsanou rychlost. A tak se množily úrazy - nedávno jedno auto srazilo obecního harmonikáře. V hospodě bylo smutno jako na pohřbu.

    Co s tím? To byla potíž, radní se nedokázali dohodnout. Poslanci za Unii pravé víry tvrdili, že řidiči jsou neukáznění, protože je u nás málo rozvinutá občanská společnost, lidé nechodí do kostela a nerespektují křesťanské hodnoty, pilíř Evropy. Navrhovali proto, aby radnice vyzvala parlament, ať přijme zákon zavádějící povinnou výuku náboženství ve školách a roční kurzy v nedělních školách pro řidiče.

    Poslanci za Unii pravicových demokratů byli radikálnější. Je to jasné: můžou za to komunisti. Nevyrovnali jsme se s minulostí. Parlament musí přijmout zákon, který odebere všem komunistům řidičské průkazy. Stejně v těch rychlých vozech jezdí jenom nomenklatura, která si v demokracii nakradla, a když jim to zatrhneme, máme po starostech.

    Poslanci ze strany Opravdové demokratické svobody tvrdili, že se nemá dělat nic. Jací intelektuální elitáři by si osobovali právo vyvyšovat se a nařizovat někomu, jak má rychle jezdit! Kdo rychle jede, nejspíš pospíchá, protože má důležitou obchodní schůzku. Z jeho aktivity roste prosperita nás všech. Každý se má starat o sebe. Kdyby si lidi dali pozor a uskočili včas, nikdo by je nepřejel.

    Poslanci za Stranu solidarity zase tvrdili, že základním problémem je nedostatek vzdělání a solidarity mezi lidmi. Kupodivu, řešení navrhovali podobné jako poslanci za Unii pravé víry. Jenom místo do nedělní školy měli všichni chodit do škol práce, aby se naučili solidaritě a ohleduplnosti.

    Komunisti to viděli úplně jinak. Za všechno může ztráta třídního uvědomění a americký brak, který se promítá v televizi. Parlament musí zajistit, abychm vystoupili z NATO, vyhnali všechny cizáky a zavřeli domácí zloděje - a bude klid.

    Pro úplnost dodejme, že na radnici seděl i učitel a lékárník, zvolení za Stranu pro krásnější obec. Snažili se ostatním vysvětlit, že rychle jezdí staří mladí, domácí i cizí, komunisti nekomunisti - že spíš je třeba zajistit, ať se omezení dodržuje. Navrhovali, ať se obec dohodne s okresem, že do silnice zabuduje retardéry a přispěje policii na stacionární radar. Ti to schytali! Všichni se jim vysmáli, že jsou sociální inženýři, kteří nechápou globální problémy Kašpárkovy Lhoty, a ještě chtějí utrácet peníze z obecní kapsy!

    Liší se náš politický diskurs od debat radních v Kašpárkově Lhotě? Obávám se, že příliš ne. Ideologizace prolezla politikou až do morku kostí. Ideologie je však užitečná pouze jako vodítko v nepřehledném lese konkrétních problémů. Jsou-li však po ideologickém "zjednodušení" reálné problémy společnosti znetvořeny k nepoznání, politika mele naprázdno.

    Ukažme si to na jednoduchém příkladě: jakmile se v Rusku zprivatizovaly podniky, stát z nich přestal být schopen vybírat daně. Jak je to možné? Ideologická vidlička "stát, nebo trh" neskýtala prostor pro přemýšlení, na jakých předpokladech ekonomika volného trhu spočívá. Americké poradce, kteří zaváděli v Rusku kapitalismus, ve snu nenapadlo, že v Rusku nemají berňák, jaký mají doma. Jenže bez daní se stát hroutí: učitelé, vojáci, důchodci, úředníci nemají peníze. Jak dlouho může takový stát přežít?

    U nás je to podobné. "Občanská společnost" v podání prezidenta Havla nebo "společnost svobodných lidí" v předsedy Klause jsou termíny z arzenálu součásného západního diskursu. Potíž je v tom, že teorie vznikají v určitém kontextu - a také jen v něm dávají smysluplné odpovědi. Jenže některé problémy, před kterými stály postkomunistické země, řešil Západ před šedesáti lety (např. výběr daní, ochranu kapitálového trhu) nebo před třiceti (zavádění informačních technologií pro efektivní řízení státu). Základní funkce státu se staly tak samozřejmé, že se v západní politické debatě vůbec neobjevují.

    Současný problém Západu - přestavba zbytnělého sociálního státu - zdaleka nebyl hlavním problémem postkomunistických zemí. Ty zdědily hubený policejní stát, který neuměl plnit funkce, jež na moderní stát klade jak ekonomika volného trhu, tak správa veřejného sektoru. Místo toho, abychom tedy doslova "budovali stát", volal prezident Havel po občanské společnosti a Václav Klaus zase po trhu bez přívlastků. Pro oba byl stát nechtěným dítětem. Není pak divu, že selhává "úřadování" - náš stát nedokázal zabránit masivním "pirátským" transakcím v ekonomice a nedokázal ani regulovat veřejný sektor.

    Chybovat je lidské. Na pád komunismu nebyl skutečně nikdo připraven. Je ovšem smutné, jestliže po deseti letech od revoluce, po hmatatelném krachu politiky "budování kapitalismu bez přívlastků" pokračuje hra beobsažných ideologických frází nerušeně dál. Proč to vadí? Ideologizace staví celý koncept demokratického uspořádání na hlavu: veřejná debata nejen nepřispívá k řešení problémů, není schopna ani rozpoznat vážné chyby politiky. Názorná ukázka: Klaus prý selhal proto, že je zakuklený sociální demokrat. Bude-li politická debata nadále mlít jen ideologické hlouposti, "blbé nálady" se jen tak nezbavíme.


    Euronews - nedostatek profesionality, alebo zámerné dezinformácie?

    Vladimír Durec, Slovenské elektrárne

    Pred časom sa v  relácii TV Nova "O zlatou mříž" objavil divácky vtip, ktorého pointa spočívala v  tom, že jablká vypestované v okolí jadrovej elektrárne Jaslovské Bohunice sú neškodné, pokial sú ale zahrabané 2 metre pod zemou. Na adresu zasielatela tohoto vtipu som si vtedy povedal niečo v tom zmysle, aby sa radšej staral o ovocie z okolia elektrárne Dukovany, kde je v prevádzke tiež ruský reaktor.

    V  pondelok 26.4. v  správach stanice Euronews (o 19:15; preberá aj ČT2) bežal šot, týkajúci sa 13. výročia havárie elektrárne v Černobyle. Komentár sa zaoberal okrem iného aj nebezpečenstvom, ktoré predstavujú jadrové reaktory ruskej proveniencie. Na obrazovke sa pritom objavila mapa Európy, na  ktorej boli označené lokality, kde sú takéto reaktory umiestnené.

    S úžasom som zistil, že na tejto mape figurujú iba jadrové elektrárne na území bývalého ZSSR, Bulharska a Slovenska. Dukovany v Čechách, Paks v Maďarsku a Lovisa vo Fínsku na tejto mape chýbali.

    Vo všetkých týchto miestach sú ale tiež ruské reaktory. Neviem, či to bol zámer, alebo neprofesionalita tvorcov tohoto šotu. Rozhodne to však bola perfektná ukážka toho, ako sa dá (de)formovať verejná mienka.

    Žartom som začal, žartom aj skončím. Za socializmu koloval tento vtip:

    "Viete, aký je rozdiel medzi západnými a východnými Nemcami? Tí východní strielali pri Stalingrade do vzduchu."

    Analogicky sa pýtam: "Viete aký je rozdiel medzi ruskou jadrovou elektrárňou a ruskou jadrovou elektrárňou?" Ja nie. Ale poradím Vám. Obráťte sa s dôverou na odborníkov z Euronews.

    P.s. Musím sa priznať, že som nehovoril celkom pravdu. O tom rozdiele totiž niečo viem. Typ reaktora inštalovaného v Černobyle sa konštrukciou zásadne líši od reaktorov v  Bohuniciach, Mochovciach a  Dukovanoch, ... .

    Pri prehriatí aktívnej zóny sa výkon týchto reaktorov automaticky znižuje (odborne sa tomu hovorí záporná reaktivita), kým výkon černobylského sa zvyšuje (kladná reaktivita). Čo to znamená z hladiska bezpečnosti prevádzky najlepšie ukázala prax.


    Jugoslávie: C.G.Jung a ničivé vlastnosti člověka

    Vojtěch Polák poslal ke kosovské krizi k zamyšlení tyto dva texty od C.G. Junga.

    C. G. Jung, Boj se stínem (Der Kampf mit dem Schatten) Duše moderního člověka, Brno, Atlantis 1994ISBN 80-7108-087

    Původně jde o přednášku, kterou měl Jung na třetím programu BBC3. listopadu 1946.

    Poprvé byla publikována in: The Listener 36/930,London 1946, s. 615 a násl.

    Otištěna byla později jako úvod ke knizeEssays on Contemporary Events, London 1947 a dále pod názvemI ndividual and Mass Psychology in: Chimera 5/3, New York andPrinceton 1947, s. 3-11.

    Pro angloamerické vydání Jungových Sebraných spisů byla poněkud přepracována a odtud přeložena a zařazena jako dvanáctá část do 10. svazku GW, 1986, s. 243-254.

    Jak už jsem vám řekl, příval, který po první světové válce stoupal, se ohlašoval v individuálních snech ve formě kolektivních, mytologických symbolů, jež vyjadřovaly primitivnost, násilnost, zkrátka všechny síly temna.

    Jestli se takové symboly objevují uvelkého počtu individuí a nejsou pochopeny, začnou tato individua soustřeďovat jako magnetickou silou, a tak vzniká masa. Její vůdce se brzy najde v jedinci, který má nejméně síly k odporu, nejmenší vědomí zodpovědnosti a vinou své méněcennosti vykazuje nejsilnější vůli k moci.

    Je rozpoutáno vše, co je připraveno vybuchnout, a masa jako stržená elementární silou laviny ho bude následovat. Obohatili se jen někteří přemýšliví duchové a jejich mravní a intelektuální horizont se výrazně rozšířil uvědoměním nesmírné a podmaňující moci zla na straně jedné a na straně druhé uvědoměním skutečnosti, že lidstvo je schopno stát se jeho pouhým nástrojem.

    Průměrný člověk je však stále ještě tam, kde byl na konci první světové války.

    Je tedy až příliš zřejmé, že převážná většina lidí není schopna integrovat síly řádu. Je naopak dokonce pravděpodobné, že tyto síly naše vědomí přepadnou a z čista jasna a násilně si je proti naší vůli podrobí.

    První náznaky zjišťujeme všude kolem sebe: totalitarismus a státní otroctví.

    Hodnota a význam jedince rapidně klesají a jedinec stále více ztrácí vyhlídky na to, že mu bude dopřáno sluchu.

    V důsledku industrializace byly široké okruhy obyvatelstva vykořeněny a naměstnány do velkých center. Tato nová forma existence se svou masovou psychologií a sociální závislostí na výkyvech trhu a mezd zplodila individuum, které bylo vratké, nejisté a snadno ovlivnitelné.

    Zjišťovalo, že jeho život je závislý na vedení obchodů a na kapitánech průmyslu, a předpokládalo - ať právem, nebo neprávem- že ti se řídí především svými finančními plány.

    Toto individuum vědělo, že i kdyby pracovalo sebesvědomitěji, může padnout každou chvíli za oběť hospodářským změnám, nad kterými nemá sebemenšíkontrolu.

    A nebylo tu nic, na co by se mohlo spolehnout. Ostatně systém morální a politické výchovy, který tehdy v Německu převládal,dělal všechno, co mohl, aby smýšlení každého vštípil slepou poslušnost a víru, že vše, co je žádoucí a potřebné, musí přijít shora, od těch, kdož podle božího úradku trůní vysoko nad občany věrnými zákonu, jejichž pocity osobní zodpovědnosti jsou ovládánystrnulým pojetím poslušnosti.

    A tak není divu, že právě Německo padlo za oběť masové psychologii, i když to zdaleka není jediný národ, který je touto nebezpečnou nemocí ohrožen.

    Vliv masové psychologie je vskutku dalekosáhlý. Dojem individua, že je slabé, ba že ani neexistuje, byl vykompenzován výbuchem dosud neznámých mocenských tužeb.

    Bylo to jakési povstání psanců zbavených práv, nenasytná lačnost těch, kdo nic nemají. Takovými zvláštními podivnými prostředky nutí nevědomí člověka, aby si uvědomil sám sebe.

    V nevědomém rozumu jednotlivce bohužel chyběly hodnoty, které by mu umožnily tuto reakci pochopit a integrovat ve chvíli, když dosáhla vědomí.

    Nejvyšší duchovní autority nekázaly nic jiného než materialismus. Církve zjevně nebyly schopné se s novou situací vypořádat, nedokázaly dělat nic než protestovat, a to rovněž mnoho nepomohlo.

    A tak se lavina v Německu valila dál a vynesla na povrch vůdce, který byl vyvolen jako nástroj, jenž měl dokonat zkázu národa. ...

    Němci toužili po řádu, ale dopustili se osudové chyby, že si za svého vůdce zvolili hlavní oběť zmatku a neovládané chtivosti.

    Jejich individuální postoj zůstal beze změny: bažili po moci, stejně jako toužili po pořádku. Stejně jako ostatní svět nechápali, v čem spočívá Hitlerův význam, nepochopili, že symbolizuje něco, co je v každém jednotlivci.

    Hitler byl úžasným ztělesněním všech lidských méněcenností. Byl naprosto neschopnou,nepřizpůsobenou, nezodpovědnou, psychopatickou osobností plnou jalových, dětinských fantazií, ovšem jako kletbou zatížen ostrou čichovou schopností krysy nebo patníkového čmuchala.

    Představoval ve zdrcující míře stín, tedy inferiorní část osobnosti každého člověka, a to byl další důvod, proč mu lidé propadali.

    Ale co měli dělat? Každý Němec by býval musel v Hitlerovi rozpoznat svůj vlastní stín, své vlastní nejhorší nebezpečí.

    Osud každému z nás uložil uvědomit si svůj stín a vypořádat se s ním.

    Jak bychom však mohli očekávat od Němců, že to pochopí, když tak jednoduchou pravdu nemůže pochopit nikdo na světě?

    Dokud tato pravda nebude všeobecně uznána, nedosáhne svět řádu. A my si zatím budeme krátit čas tím, že budeme předkládat všechny možné vnější a druhořadé důvody, proč se tohoto stavu dosáhnout nedá, ačkoli velmi dobře víme, že podmínky do značné míry závisejí na způsobu, jakým je chápeme.

    My psychologové jsme se na základě dlouhé a bolestné zkušenosti poučili, že člověka oloupíme o jeho nejcennější zdroj pomoci, jestliže mu pomůžeme, aby se zbavil komplexů. Můžeme mu jen pomoci, aby si své komplexy dostatečně uvědomil a nechal vzniknout vědomý konflikt uvnitř sebe sama.

    Tak se komplex stane ohniskem života.Všechno, co zmizí z vlastního psychologického inventáře, se snadno znovu vynoří v převleku nepřátelského souseda, který nutně vyvolává zlost a probouzí v člověku chuť útočit.

    Je jistě lepší vědět, že tento nejzlovolnější nepřítel přebývá právě ve vlastním srdci. Bojovné instinkty člověka nelze vymýtit - proto je stav dokonalého míru nemyslitelný.

    Navíc je mír nebezpečný, protože kuje válku. Skutečná demokracie je svrchovaně psychologické zařízení, které počítá s lidskou přirozeností a uvnitř svých vlastních národních hranic ponechává volný prostor pro nutnost konfliktu. Je to právě výrazný sklon západních demokracií k vnitřnímu sváru, který by je mohl přivést na nadějnější cestu.

    Ale bojím se, že této naději budou překážet síly, jež ještě stále věří v opačný proces, ve zničení individua a v převládnutí oné fikce, kterou nazýváme státem.

    Psycholog trvá na individuu jako na jediném nositeli ducha a života.

    Společnost a stát odvozují svou kvalitu od duchovního stavu individua, neboť z individuí sestávají, stejně tak jako ze způsobu, jakým jsou tato individua organizována. Jakkoli je tato skutečnost zřejmá, nepronikla dosud do kolektivního mínění dostatečně hluboko, aby lidi odradila od používání slova "stát" v tom smyslu, jako kdyby označovalo nějaké superindividuum, které je obdařeno nevyčerpatelnou mocí a veškerým bohatstvím. Od státu se dnes očekává, že uskuteční něco, co by od jednotlivce nikdo nečekal. Tato nebezpečná nakloněná rovina, která vede k masové psychologii, začíná s tím tak samozřejmým myšlením ve velkých číslech, u pojmů mocných organizací, kde jedinec klesá na pouhé číslo.

    Všechno, co překračuje určité lidské měřítko, vyvolává v nevědomí člověka rovněž nelidské síly.

    Člověk vyvolává totalitární démony, místo aby si uvědomil, že nepatrný pokrok v mravní povaze individua je vše, co se dá vskutku vykonat.Ničivá síla našich zbraní přerostla veškerou míru, a to vnucuje lidstvu psychologickou otázku: "Dorostl duchovní a morální stav lidí,kteří o použití těchto zbraní rozhodují, nesmírné obludnosti možných následků?"


    C. G. Jung, Po katastrofě - Doslov (Nach der Katastrophe - Nachwort) Duše moderního člověka, Brno, Atlantis 1994ISBN 80-7108-087

    Jung článek napsal a uveřejnil bezprostředně po skončení druhé světové války - vyšel v Neue Schweitzer Rundschau, Neue Folge13/2, Zurich 1945.

    Později byl spolu s Doslovem publikován vJungově knize Aufsatze zur Zeitgeschichte (Rozpravy k současným dějinám), Zurich, Rascher 1946.

    Stať Po katastrofě je publikovánajako jedenáctá část 10. svazku GW, 1986, s. 219-244 a Doslov tamtéž jako třináctá část, s. 255-273.

    Už dávno před rokem 1933 viselo ve vzduchu cosi jako neurčitý pach spáleniny a lidé se vášnivě zajímali o odhalení místa požáru a vypátrání žháře.

    Když pak nad Německem vystoupily těžké mraky kouře a požár Reichstagu dal signál, vědělo se, kde je žhář, to zosobněné zlo. Toto odhalení bylo děsivé, avšak v dalším dění působilo v jistém smyslu úlevu, že teď člověk věděl to nejrozhodnější, totiž kde je bezpráví a že on sám je na druhé straně, v táboře slušných lidí, jejichž morální rozhořčení mohlo stoupat stále výš, úměrně s narůstající vinou na straně druhé.

    Dokonce ani volání po masových popravách už neznělo v uších spravedlivých falešně a spálení německých měst bylo prožíváno jako boží soud.

    Nenávist si našla úctyhodné motivy a vyrostla ze stavu domácí a osobní idiosynkrazie - a to všechno, aniž ctihodné publikum tušilo, v jak bezprostředním sousedství zla se tím pohybuje.

    Ať si nikdo nepředstavuje, že by této hře protikladů mohl někdo uniknout.

    Sám světec by musel setrvávat v ustavičné modlitbě za duše Hitlera a Himmlera, gestapa a SS, aby ihned napravil úhonu, kterou utrpěla jeho duše.

    Pohled na zlo zažehá zlo v duši. To je nevyhnutelné. Nejen zavražděnému, nýbrž i vrahovi a celému lidskému okolí zločinu bylo způsobeno utrpení a křivda. Cosi se utrhlo z temné propasti světa a otrávilo vzduch k dýchání a do čisté vody přimísilo chuť krve, hnusnou a vzbuzující odpor.

    Jsme sice nevinní, vždyť jsme oběti, jsme oloupeni, podvedeni, znásilněni, a přesto nebo právě proto v našem morálním rozhořčení plane plamen zla.

    Musí tomu tak být, to znamená, je to nutné, že se někdo bouří a že se stává popravčím mečem osudu: zlý čin se musí odpykat, jinak zlí zničí svět nebo se dobří zalknou vztekem, kterému nedají průchod, přičemž se v žádném případě nestane nic dobrého.

    Věci, které se děly v Německu, a morální devastace celé generace "osmdesátimilionového" národa znamenají úder proti Evropanovi vůbec.

    (Dříve bychom takové věci nejspíš vylučovali do "Asie".)

    To, že se člen evropské kulturní rodiny mohl dostat až tam, kde jsou koncentrační tábory, vrhá povážlivé světlo na všechny ostatní. Vždyť kdo nakonec jsme, abychom si mohli namlouvat, že u nás by něco podobného bylo vyloučeno? ...

    S hrůzou jsme zaznamenali, čeho všeho je člověk schopen, a co bychom tedy i my dovedli, a od té doby nás hryže hrozná pochybnost o lidstvu, do něhož jsme také zahrnuti.

    Nicméně - a v tom bychom měli mít jasno - takovou degeneraci mohou přivodit jen určité podmínky. Především je k tomu zapotřebí nahromadění městských, industrializovaných mas, to znamená jednostranně zaměstnaných, ze své půdy vykořeněných, které ztratily jakýkoli zdravý instinkt, dokonce i instinkt sebezáchovy.

    Instinkt sebezáchovy se totiž ztratil v míře, v jaké se očekává od státu, což je špatný symptom. Čekám-li něco od státu, znamená to, že to čekám od všech ostatních (=stát) místo od sebe sama.

    Každý visí na druhém ve falešném pocitu jistoty, protože člověk nevisí ve vzduchu o nic méně, když tam visí s desetitisícem jiných.

    Jenže člověk si své nejistoty už nevšímá. Vzrůstající očekávání od státu a spoléhání na stát nejsou dobrým symptomem, znamenají totiž patrně, že národ je na nejlepší cestě k tomu, aby se z něho stalo stádo ovcí, které vždycky čeká od pastýře, že je vyžene na dobrou pastvu.

    Pastýřská hůl se brzy promění v železné pruty a pastýři se promění ve vlky.

    Nebylo snadné přihlížet, jak celé Německo vydechlo, když psychopat stižený velikášstvím řekl: "Já přebírám zodpovědnost."

    Kdo ještě má instinkt sebezáchovy, ví zcela přesně, že ten, kdo mu chce odebrat odpovědnost, může být jen podvodník, neboť nikomu, kdo má zdravý rozum, přece nenapadne, aby na sebe bral odpovědnost za existenci někoho jiného.

    Ten, kdo všechno slíbí, nedodrží nic a každý, kdo příliš slibuje, se ocitá v nebezpečí, že užije špatných prostředků k tomu, aby svůj slib splnil, a tím se vydává na cestu ke katastrofě.

    Neustálé rozšiřování státní péče je jistě na jedné straně velmi pěkné, ale na druhé straně je to jedna z největších povážlivostí, protože člověka připravuje o individuální odpovědnost a produkuje infantily a ovce.

    Kromě toho vzniká nebezpečí, že schopní lidé budou nakonec využíváni lidmi neodpovědnými, jak tomu bylo ve svrchované míře právě v Německu.

    Musíme se snažit zachovat občanovi sebezáchovný instinkt za všech okolností, neboť jakmile je člověk jednou odtržen od živných kořenů svých instinktů, stává se hříčkou všech vichrů; pak je jen nemocným zvířetem, je demoralizovaný a degenerovaný a zdravý stav může být nastolen jen skrze katastrofu.

    Středověký obraz světa se rozpadl, zmizela metafyzická autorita nadřazená tomuto světu a vynořila se znovu v lidech.

    Vždyť Nietzsche předpověděl, že Bůh je mrtev a že jeho dědicem se stane nadčlověk, fatální tanečník na laně a blázen.

    Je to nezměnitelný psychologický zákon, že projekce, která se stala vratkou, se opět vrací ke svému počátku. Když tedy někdo přijde na podivnou myšlenku, že Bůh je mrtev nebo že vůbec neexistuje, psychický obraz Boha, který představuje určitou dynamickou a psychickou strukturu, se vrací zpět do subjektu a vytváří "podobnost Bohu", totiž všechny vlastnosti, které patří jen šílenému člověku, a vedou proto ke katastrofě.

    Je to veliký problém v oblasti celého křesťanstva: kam se poděla autorita dobra a práva, která byla až dosud metafyzicky zakotvena?Je to skutečně jen brutální síla, která rozhoduje o všem? Je poslední instancí skutečně jen vůle člověka, který má právě moc?

    Kdyby Německo zvítězilo, člověk by něčemu takovému mohl skoro uvěřit.

    Jelikož však tisíciletá říše násilí a bezpráví trvala až do svého definitivního zhroucení jen několik málo roků, dalo by se z toho vyvodit poučení, že žádný strom přece jenom neroste do nebe a že ty druhé síly jsou přinejmenším stejně tak činné, aby koneckonců zničily násilí a bezpráví, a že se proto nevyplácí stavět na nesprávných výchozích zásadách.

    Ale tak rozumně to bohužel ve světových dějinách vždycky nechodí.

    Není to jen německý osud, ale je to i osud evropský. My všichni můžeme poznat stín, který se vznáší za člověkem této doby.

    Nemusíme Němci vyčítat ďábelského skřeta.

    Skutečnosti mluví srozumitelnou řečí, a kdo této řeči nerozumí, tomu není pomoci. Každý musí vlastně vypátrat sám u sebe, co je potřeba s tou strašlivou vizí udělat.

    Vždyť to opravdu není nic zanedbatelného, když člověk ví o své vlastní vině a o svém vlastním zlu, a není to zrovna výhra, když ztratí svůj stín z očí.

    Vědomí viny má totiž tu přednost, že člověk je v důsledku toho schopen na své vině něco změnit nebo zlepšit. Co zůstává v nevědomí, to se jak známo nemění nikdy, jen ve vědomí se dají provést psychologické korektury. Vědomí viny se proto může stát mocným morálním popudem. Při každé léčbě neurózy se musí vyhledat stín, jinak se nic nemůže změnit (což ostatně není žádná nově objevená pravda).

    V tomto ohledu spoléhám na ty části těla německého národa, které zůstaly zdravé, že z těchto skutečností vyvodí závěry.

    Bez viny není bohužel žádné duševní zrání a žádné rozšíření duchovního horizontu.

    Copak to říkal Mistr Eckhart?: "Proto Bůh také zavěsil bídu hříchu nejčastěji právě nad lidmi, které chtěl vyvolit k velikým věcem. Pohleďte přece: kdo byl našemu Pánu milejší a příjemnější než apoštolové? Nezůstal ani jeden, jenž by neklesl, všichni byli smrtelnými hříšníky!"

    Kde je vina velká, může se k ní přidružit také ještě větší milost. Taková událost způsobuje vnitřní proměnu, která je nekonečně závažnější než politické a sociální reformy, jež vesměs k ničemu nejsou v rukou lidí, kteří sami nejsou v pořádku.

    Na to se stále znova zapomíná, poněvadž jsme fascinováni poměry kolem nás, a proto strnule stojíme, místo abychom zkoušeli svá srdce a svědomí. Každý demagog z těchto lidských slabostí těží tím, že s pokřikem co možnán ejvětším poukazuje na to, co je vnější a co není v pořádku.

    V prvé řadě a absolutně rozhodujícím způsobem však není v pořádku člověk.

    Němec má dnes jedinečnou možnost obrátit svůj pohled k vnitřnímu člověku, i když jeho vnější život je těžký.

    A tím by mohl napravit hřích opomenutí, který se těžce dotýká celé naší kultury: všechno se dělalo pro venek, vědy člověk zušlechtil do nepředstavitelnosti, techniku vystupňoval do nezměrnosti, avšak člověka samého, jenž by měl tyto nádherné věci rozumně řídit a spravovat, toho jednoduše předpokládáme, aniž bereme v úvahu skutečnost, že mravně a psychologicky není těmto změnám ještě vůbec přizpůsoben, ale že se naivně, jako nějaký černoch těmito nebezpečnými hračkami kochá, a při tom vůbec netuší, jaký stín za ním číhá na příležitost, aby ji uchopil lačným chvatem a obrátil ji jako zbraň proti ještě nedospělému, dětinsky nevědomému člověku.

    Kdo jiný onu bezmoc, ono vydání napospas temné moci zažil bezprostředněji než právě Němec, který padl do spárů Němců?

    S rozumným přijetím kolektivní viny by se udělal veliký krok kupředu.

    Avšak to samo o sobě ještě neznamená vyléčení, stejně jako se žádný neurotik neuzdraví pouhým porozuměním.

    Ještě je třebaodpovědět na otázku: Jak já žiji s tímto stínem? Jakého postoje je zapotřebí, aby se i navzdory zlu dalo žít? K tomu, aby se našly odpovědi na tyto otázky, je zapotřebí dalekosáhlé duchovní obnovy, která nikomu nemůže být dána, ale které musí člověk dosáhnout sám.

    Také není možné bez revize používat staré formule, které měly kdysi hodnotu, neboť věčné pravdy nelze mechanicky předávat: věčné pravdyse musejí v každé epoše nově zrodit z lidské duše.


    Mezinárodní seminář o rozvoji území, postihovaném povodněmi - Uherské Hradiště 19. - 26. 4. 1999

    Nadace Partnerství, Environmental Partnership for Central Europe

    "Technická řešení vytvářejí v krajině hodnoty. Mezinárodní zkušenosti však ukazují, že větší hodnotu přináší využívání vodních toků v souladu s přirozeným říčním režimem."

    Tímto mottem uvádí mezinárodní expertní tým stručné shrnutí svých poznatků z pracovního pobytu v okrese Uherské Hradiště. Během uplynulého týdne odborníci hovořili s mnoha zástupci samosprávy, odborných institucí a s dalšími lidmi, pro něž je toto téma stále živé. Odborníci na závěr předávají své zkušenosti:

    "Byli jsme do Uherského Hradiště pozváni jako mezinárodní tým odborníků, abychom porovnali své zkušenosti, získané v lokalitách s podobnými přírodními podmínkami a problémy, jaké má řeka Morava, se situací zde. Pochopili jsme, že člověk, přicházející zvenčí, potřebuje hodně času, aby plně porozuměl rodící se demokracii i živému přírodnímu systému. Přesto doufáme, že společné rysy vaší i našich společenství lidí v okolí řek, které jsme zaznamenali, mohou být užitečné pro zachování vašeho bohatství i vytvoření nových šancí pro budoucnost.

    V mnoha říčních systémech na světě pozorujeme narušení přirozené adaptability říčních i sociálních systémů, ale jak hledat cesty k pochopení tohoto stavu? Na řece Moravě nepochybně nedochází k těmto změnám proto, že by tu byl nedostatek technických znalostí; zdejší region má silnou tradici inženýrů a vědců. Nyní už ale neočekáváme, že technika může sama o sobě přinést další řešení. Spojené státy investovaly milióny dolarů do výzkumu a realizace nových technických postupů, přesto tu v letech 1903 - 1996 škody způsobené povodněmi zůstaly téměř stálou složkou státního rozpočtu. Vědecké a kulturní tradice na Moravě mohou sloužit jako globální doporučení v naší společné snaze pochopit a podpořit adaptabilitu říčních systémů.

    Díky mnoha setkáním jsme dospěli k závěru, že společenství lidí, žijících a pracujících v povodí řeky Moravy má dva hlavní cíle:

    1. Uchránit povodí řeky proti dalším povodním
    2. Trvale udržitelné využití povodí, jako je např.:

    • Zachování spolehlivé biologické i hydrologické adaptability povodí pro příští generace
    • Zachování jeho hospodářského využití

    Setkali jsme se i s řadou existujících aktivit, směřujících k dosažení těchto cílů. Podporují schopnost společnosti diskutovat a porozumět chování řek a účastnit se aktivit, které zvyšují naše znalosti a bezpečnost při povodních. Na základě našich zkušeností z jiných oblastí bycho m chtěli doporučit další oblasti, kterým by měla být věnována pozornost:

    • Umožnění lepšího přístupu veřejnosti k rozhodovacím procesům
    • Zprůhlednění způsobů společného sdílení a přístupu k zodpovědnosti
    • Zlepšení rozsahu a komplexnosti informací pro veřejnost
    • Vytvoření prostoru pro větší provázanost plánování a managementu v povodí pomocí spolupráce mezi podnikateli, nevládními organizacemi a dalšími zájmovými skupinami.

    Dále bychom rádi poznamenali několik technických postřehů:

    • Budoucí využití půdy v celém povodí řeky by mělo snížit erozi a zvýšit schopnost krajiny udržet vodu
    • Bylo by vhodné rozšířit řešení rozvoje, využití krajiny a vodního managementu z nivy řeky na celé povodí
    • Vznikající regionální samosprávy mohou zajistit integrované, multikriteriální a objektivní plánování využití a management vodních zdrojů a vytvořit dobrou společnou vizi, spojující vodní management a péči o krajinu

    Cíle společenství lidí kolem řeky Moravy může podpořit řada konkrétních projektů, například:

    • Zlepšení komunikace mezi všemi obory, sektory a úrovněmi řízení.
    • Vývoj komplexního přístupu vytvářejícího širší rámec pro různá řešení povodňových situací.

    Navrhujeme, aby byly ve spolupráci s místními zástupci různých zájmových skupin (místní správa, podnikatelé, nevládní organizace, zemědělci) vytvořeny pilotní projekty, zaměřené na alternativní vodní management a využití krajiny, zahrnující především:

    • zvýšení retenční schopnosti krajiny v horních částech povodí
    • uvolnění prostoru údolní nivy podél řek pro provedení povodňových vod v dolních částech povodí."

    Další informace poskytnou členové organizačního výboru

    Členové týmu

    Pawel Madej Jana Mejzrová Gerhard Neuhauser Kyle E. Schilling Dr. Jan Sendzimir je systémový ekolo Professor Dr. Antonius (Toine) Smits Organizační výbor:

    Městský úřad Uherské Hradiště Společnost pro trvale udržitelný život - Regionální pobočka Bílé Karpaty -Ing. Arch. Jana Hajduchová (0632 55 16 37)

    ZO ČSOP Uherskohradišťsko - Ing. Jiří Barčík (0632 523 111)

    Okresní úřad Uherské Hradiště - Referát životního prostředí - Ing. Jaroslav Hrabec (0632 523 111)

    Unie pro řeku Moravu (Brno) - Ing. Jaroslav Ungerman (05 4221 8351)

    Nadace Partnerství (Brno) - RNDr. Miroslav Kundrata (05 4221 8350)

    Finanční a odborné zajištění:

    QLF - Atlantic Center for Environment, Ipswich, Massachussetts, USA

    U.S. Information Service


    Český kras - krajina na odpis?

    Děti Země, Olomouc

    Chranena krajinna oblast Cesky kras byla vyhlasena v roce 1972 na plose 128 kilometru ctverecnich. Jedna se o nejvetsi vapencove uzemi v Cechach se vzacnymi spolecenstvy skalnich stepi, lesostepi a listnatych lesu. Dnes tvori 7 procent rozlohy teto CHKO tezebni prostory, jejichz fotografie muzete mimo jine shlednout na prave zahajovane vystave "Krajina a jeji lide".

    Nejvetsim z nich je Velkolom Certovy schody, ktery zaujima plochu 100 ha a stal se tak zaroven i nejvetsim vapencovym lomem v cele CR. Po vytezeni zdejsiho loziska by se primo pod Konepruskymi jeskynemi a narodni prirodni pamatkou Zlaty kun rozprostrela mesicni krajina o plose 352 ha.

    Deti Zeme se jiz delsi dobu snazi ochranit prirodu Ceskeho krasu, ktera je nadmernou tezbou vapence ohrozena. Asi nejvyznamnejsim uspechem v tomto snazeni bylo zastaveni projektu cementarny u obce Tman, jejiz vystavba by se stala dalsi tezkou ranou tamni prirode.

    Ani po tomto vyraznem uspechu zajem Deti Zeme o Cesky kras neopadl. Nasi snahou je v tuto chvili zejmena prehodnoceni limitu tezby v teto oblasti, aby jeji prirodni krasy mohly obdivovat i budouci generace.

    Vystava "Krajina a jeji lide" s fotografiemi Ibry Ibahimovice bude v olomoucke Galerii Caesar otevrena do 1. kvetna, kdy ji mohou shlednout take navstevnici tradicniho Ekojarmarku. Obe akce jsou soucasti Ekologickych dnu Olomouc.

    Jiří Rehounek, Děti Země, Olomouc


    Dvanáct kandidátů na Ropáka vybráno - dnes v pátek finále

    Děti Země

    O tom, kdo budou vitezi anket Ropak roku 1998 aZelena perla roku 1998 (o antiekologicky vyrok) rozhodne 119-clenna Komise, ktera je nyni vybira z doporucenych 12 kandidatu (na ropaka), resp. 18 autoru vyroku. Vysledky budou zverejneny v patek 30.4.1999 na tiskove konferenci v 11.00 hodin v Brne (Panska 7, 1.patro) a dale na veceru s kulturnim programem od 19.00 hodin v divadle za ucasti osobnosti ekologickeho hnuti a verejneho zivota.

    Ing.Miroslav Gregr,CSc., ministr prumyslu a obchodu a poslanec PS P CR - za tvrde prosazovani dostavby jaderne elektrarny Temelin, ktera spolykala cca 65 miliard korun a jeste spotrebuje dalsich 47 miliard korun, pricemz jeji termin spusteni je zcela nejisty, stejne jako potrebnost elektriny pro cesky stat ci jeji proklamovana bezpecnost,

    - za mareni sestaveni mezinarodni komise, ktera zkoumala ekonomickou vyhodnost, bezpecnost a smysluplnost dostavby JETE a za oklesteni jeji naplne prace,

    - za zamer vybudovat dalsi jaderne elektrarny v CR jako napr. na Ostravsku, vcetne zbyvajicich dvou bloku v arealu JETE,

    - za vyrazne posileni tlaku na dostavbu JETE pri obmene clenu predstavenstva CEZu,

    - za nekompetentni pristup pri vytvareni energeticke politiky, ktera je v rozporu s udrzitelnym zpusobem zivota, nebot podporuje vyssi rozvoj jaderne energetiky,

    - za zpochybnovani procesu utlumu tezby uranu v CR, prestoze napr. cena vytezeneho uranoveho koncentratu u nas je asi dvakrat vyssi nez ve svete,

    - za podporu zameru vybudovat kanal Dunaj-Odra-Labe, prestoze ekologicke, dopravni i ekonomicke hlediska tento projekt jednoznacne zpochybnuji,

    RNDr.Jiri Hanzlicek, poradce ministra prumyslu a obchodu a predseda dozorci rady s.p. Diamo

    - za prosazeni obnovy mleti cementu v Beroune bez posouzeni vsech vlivu na zivotni prostredi, cimz dojde k pokracovani tezby vapence v Ceskem krasu, pricemz odpad z teto tezby jiz nyni naplnuje cernou skladku u Vraze u Berouna.

    - za vehemenci pri prosazovani dostavby jaderne elektrarny Temelin, prestoze je znamo, ze jde nejmene z energetickeho a financniho hlediska o neefektivni stavbu,

    - za podporu znovurozsireni utlumove tezby a zpracovani uranu v CR, prestoze krajina v jejim okoli je silne postizena.

    - rovnez za soustavne obhajovani projektu, ktere maji negativni dopad na zivotni prostredi.

    Ing.Ivan Zlabek, reditel Narodniho parku Sumava

    - za trvale pouzivani tvrdych opatreni proti kurovci na uzemi parku a za odpor proti verejne kontrole jeho rozhodnuti, cimz doslo k nevratnemu naruseni vodniho rezimu v dusledku vytvoreni velkoplosnych tezebnich holin, coz je zcela nepristupne ve smrkovych porostech v nadmorske vysce nad 1.200 metru,

    - za podil na devastaci pudniho krytu v jadrove casti parku.

    profesor MUDr.Jaroslav Kotulan,CSc., Ustav preventivniho lekarstvi LF MU v Brne

    - za nedostatecne hodnoceni vlivu ruznych prumyslovych provozu na zdravi obyvatel, v nichz vzdy dojde k zaveru, ze negativni vliv na zdravi je neprokazany nebo je zanedbatelny:

    * v cervnu 1998 slo o cast textu dokumentace o vlivu modernizace provozu mleti cementu v cementarne v Kralovem Dvore u Berouna, kde podcenil vliv vyfukovych plynu na zdravi obcanu mesta, nebot dostatecne nehodnotil negativni vliv uhlovodiku,

    * v cervenci 1998 slo o text posudku na dokumentaci o vlivu malesicke spalovny v Praze, kde nehodnotil vliv dioxinu dostavajicich se k lidem potravnim retezcem, pricemz ve svem posudku navic prehlednul fakt, ze provoz spalovny zpusobi prekroceni doporuceneho limitu koncentrace dioxinu ve venkovnim ovzdusi,

    * v srpnu 1998 slo o cast textu dokumentaci o vlivu centralniho skladu vyhoreleho jaderneho paliva lokality Skalka a o vlivu meziskladu v JE Dukovany.

    Ing.Jiri Drda, poslanec PS P CR a byvaly primator Liberce

    - za snahu zmenit zakon c.125/1997 Sb. o odpadech tak, aby mohl byt do CR dovazen ke spalovani i odpad ze zahranici,

    - za podporu budovane velkokapacitni spalovny odpadu v centru Liberce a v zatopovem uzemi reky Nisy s financni zarukou mesta bez dioxinoveho filtru, prestoze jeji zprovozneni zabrani ekologictejsimu zpusobu nakladani s odpady ve meste a v regionu,

    - za prosazovani projektu SKI 2003 na usporadani mistrovstvi sveta v klasickem lyzovani v CHKO Jizerske hory na Mezinarodnim kongresu FIS v Praze a na zasedani ceske vlady; to by vedlo k vykaceni a naslednem ohrozeni nekolika hektaru jiz tak oslabeneho lesa a k poskozeni mokradnich ekosystemu,

    - za navrh usporadat MS v klasickem lyzovani v roce 2005 v CHKO Jizerske hory bez predchozi dohody s mistnimi predstaviteli a zastupitelstvy obci,

    - za politickou podporu vybudovani prehrady ve veseckem udoli u Liberce, prestoze se jedna o ekonomicky mrtvy projekt, pricemz jeji vystavbou by doslo k likvidaci ekologicky a rekreacne hodnotneho uzemi.

    Ing.Josef Hojdar, poslanec PS P CR

    - za podporu zameru rozsirit tezbu hnedeho uhli v severnich Cechach i za hranici tezebnich limitu schvalene ceskou vladou usnesenim c.444 v roce 1991,

    Jan Fencl, ministr zemedelstvi CR a senator S P CR

    - za trvale lpeni na vyhradach ke v roce 1997 prijate Bernske konvenci, ktere nestandardne povoluji odstrel dvanacti chranenych druhu zivocichu a ze seznamu prisne chranenych zivocichu de facto vyskrtly sedm druhu,

    - za obhajobu myslivecke vyhlasky, ktera umoznuje lov vybranych chranenych zivocichu,

    - za zpochybnovani potrebnosti prijeti zakona o nahradach skod zpusobenych chranenymi zivocichy a za podporu jejich odstrelu,

    - za prosazovani pozadavku, aby MZP CR prehodnotilo seznam chranenych zivocichu z roku 1992 tak, aby z kategorie "silne ohrozenych" druhu byly mezi (jen) "ohrozene" zarazeno techto osm druhu: vydra ricni, rys ostrovid, vyr velky, mihule potocni, skeble rybnicna, ostrucha krivocara, mnik jednovousy a jelec jesen,

    - za obhajobu nadmerne produkce veproveho masa z velkovykrmen, coz je energeticky velmi narocne a ekologicky dlouhodobe neudrzitelne.

    Ing.Zdenek Kovarik, radni mesta Prahy pro uzemni rozvoj a bytovou politiku

    - jako betonovy pragocentrista prosazuje schvaleni navrhu noveho uzemniho planu Prahy, v nemz pro automobilisty zjevne nedokonalou vysokokapacitni severojizni magistralu, ktera vede pres okraj Vaclavskeho namesti, chce nahradit jeste dalsimi dalnicemi primo k Prazskemu hradu a to hned ze tri stran, takze dojde ke zhorseni kvality ovzdusi a ke zvyseni hluku uvnitr mesta,

    - za prosazovani zasahu do ochrannych pasem zvlaste chranenych uzemi, prirodnich parku a rezervaci (udoli Kunratickeho potoka, Sarecke udoli, Kosire-Motol apod.),

    - za podporu vystavby mnoha podzemnich garazi v pamatkove rezervaci mesta.

    Mgr. Jiri Kinsky, pracovnik Spravy CHKO Ceske stredohori

    - za podporu vydani souhlasneho stanoviska MZP CR na vystavbu dalnice D8 pres CHKO v ramci spravniho rizeni, prestoze zakon novou vystavbu dalnice v teto oblasti zakazuje a prestoze je znama alternativni trasa do Saska, ktera se CHKO vyhyba,

    - za podporu vydani souhlasneho stanoviska Spravou CHKO na otevreni dvou novych kamenolomu (u Libouchce a u Rtyne nad Bilinou) na uzemi CHKO.

    JUDr.Milan Duda, vedouci pravniho odboru Magistratu mesta Plzne, drive predseda pravni komise Rady m.P. a pravni zastupce spolecnosti GEBO Immobilia, s.r.o.

    - za amoralni konflikt zajmu pri prosazovani hypermarketu Kaufland v centru Plzne, jehoz realizaci by mj. doslo k zasahu do panoramatickych pohledu na historicke mestske jadro a ke zvyseni dopravni zateze v centru Plzne az o 5.000 vozidel/den.

    JUDr.Frantisek Mikes, prednosta OkU v Ceskem Krumlove

    - za trvale mareni vyhlaseni CHKO Novohradske hory a prirodnich parku v okrese,

    - za prosazeni zameru vybudovat lyzarsky areal v 1.zone NP Sumava na Smrcine.

    Ing.Vaclav Kosacky, provozni reditel Povodi Moravy, a.s. v Brne

    - za bojkot snizovani hladiny Novomlynskych nadrzi a za propagaci vystavby novych prehrad na rece Morave.


  • |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|