pondělí 31. května

O B S A H

Co je nového v České republice:

  • Přehled událostí Odkazy:
  • Soubor nejzajímavějších článků z poslední doby NATO a Kosovo:
  • Co znamená žaloba proti Miloševičovi {právník George Robertson)
  • Jestřábi cítí tyranovu krev (Vývoj války v posledních dnech)
  • Robin Cook: Všechny alternativy jsou možné, ale NATO nyní vítězí
  • Špatný týden pro mír (Independent on Sunday)
  • Proč to nevidí? Jsou snad slepí nebo hluší? (John Sweeney, Observer)
  • Srbové utíkají do Sarajeva (Observer)
  • Jakou Evropu chceme pro naše děti? (Tony Blair)
  • Levici jde ta válka špatně (Independent on Sunday) Reakce:
  • Proč, pane Čulíku, stále dovysvětlovávat vysvětlené? aneb Smysl re-konstrukce reality v BL (Ivan Vagner)
  • Ať pošle Miloševič Albánce do Británie, ať mají problém jak s českými Romy (Robert Nohejl) Oznámení:
  • Protiglobalizační Street Party 99 se koná 5.6.99 (Earth First) Poznámka:
  • Antiglobalizace jako xenofóbie (Andrew Stroehlein)

    Kompletní Britské Listy


    Ikona pro Vaši stránku...

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|


  • Czech media, Czech politics and Czech culture: A selection of English language articles, published in Britske listy over the past year or so. (Selected Britske listy articles in English now appear in the new electronic pages of the journal "The New Presence"). - Zde je měsíčník Nová přítomnost.
  • Tady je minulé vydání Britských listů.
  • Kdo je vydavatel Britských listů? Zde je životopis Jana Čulíka.
  • Adresa Britských listů je zde. Pouze když nefunguje, pište na tuto alternativní adresu.
  • (Jan Čulík má anglicko-českou stránku materiálů a hyperlinků, týkajících se ČR, zde na Glasgow University).
  • Užitečné internetové stránky pro bohemisty a specialisty na Českou republiku jsou zde.

    (Omlouváme se, že dnešní BL vyšly až v pondělí v půl deváté ráno - byl zaseknutý poštovní server v Internet Servisu.)

    Další údery NATO proti civilním cílům

    Podle jugoslávských zdrojů zasáhlo NATO domov důchodců v jihovýchodním Srbsku a usmrtilo 11 osob. Jugoslávské zprávy uvádějí, že to bylo podruhé, co NATO zasáhlo v městě Surdulica civilní cíle. Kolem půlnoci v noci na pondělí bylo město zasaženo čtyřmi bombami, z nich dvě zničily domov důchodců. Mluvčí NATO Jamie Shea uvedl, že v Surdulici bylo bombardováno skladiště munice a kasárna a dodal, že nemá informace o civilních obětech.

    NATO přiznalo, že zaútočilo na most v městě Varvarin. Podle jugoslávské tiskové kanceláře Tanjug při tom zahynulo alespoň 11 civilistů a 40 jich bylo zraněno. Aliance charakterizovala most jako "legitimní cíl". Zaútočila však na něj ve 13 hodin místního času. Tanjug uvádí, že město bylo plné lidí, účastnících se místního trhu. Podle svědků spadly čtyři automobily do řeky a zachránci byli zasaženi druhou vlnou bomb. Most byl posledním přímým spojením mezi severním a centrálním jižním Srbskem. Podle agentury Tanjug byl v neděli také v Kosovu zasažen automobil se zahraničními novináři. Podle Tanjugu byl řidič automobilu usmrcen a tři západní novináři byli zraněni. Britské ministerstvo zahraničních věcí uvádí, že novinářka z deníku Times je v nemocnici v městě Prizren.

    Mezinárodní humanitární organizace s ústředím v  Los Angeles "International Rescue Committee" začne tento týden shazovat do Kosova balíky s potravinami, prostřednictvím velkých ruských letadel typu Antonov - jejich piloti budou riskovat sestřelení jugoslávskými jednotkami. V Kosově bylo vyhnáno srbskou armádou do lesů a hor cca 800 000 obyvatel. Žijí tam už týdny bez přístřeší a bez potravin.

    Britské a americké zdroje uvedly, že jsou Spojenci připraveni vyslat do Kosova v létě armádu o počtu 150 000 mužů, pokud Miloševič odmítne kapitulovat. Považuje se to za pokus Miloševiče přimět touto hrozbou k ústupkům.

    Srbská televize vysílala rozhovor s šéfem jugoslávské armády v Kosovu, generálplukovníkem Nebojsou Pavkovičem, který přislíbil, že pozemní jednotky NATO čeká v Kosovu od jugoslávské armády "skutečné peklo".

    Srbský časopis "Vojska" uvádí, že se v roce 1996 na setkání ve Skotsku spikli západní politikové k tomu, aby v Srbsku vytvořili "nový Vietnam". Tzv. "Bilderbergská skupina" se rozhodla "zatknout válečné zločince v Srbsku" a využít pro to mezinárodní soudní dvůr v Haagu jako nástroj. Skupina je prý "samozvanou celosvětovou vládou", která vydělává miliardy dolarů z válek, které vyvolává. Účelem krize v Srbsku má být vyvolat třetí světovou válku s Ruskem. Členy Bilderbergské skupiny jsou, uvádí Tanjug, Margaret Thatcherová, španělská královna Sofie, Helmut Kohl, Valery Giscard D'Estaing, Lord Peter Carrington, Lord Owen, Henry Kissinger, Giovanni Agnelli, David Rockefeller a Baron Rothschild.

    Na tomto místě je anglický text žaloby proti Miloševičovi.

    Co je nového v České republice

  • V sobotu byl zvolen předsedou KDU-ČSL Jan Kasal. Nenaznačuje to příliš pozitivní budoucí vývoj této strany, Kasal není výrazný politik s mezinárodním rozhledem.

  • Zdravotní stav prezidenta Václava Havla je stabilizovaný. Havel je bez teplot. Pobývá na zámku v Lánech, kde zůstane i příští týden. Havel opustil v pátek odpoledne Ústřední vojenskou nemocnici v Praze-Střešovicích. Lékaři v pátek konstatovali, že se jim podařilo zabránit zápalu plic, kterého se při každém virovém onemocnění prezidenta obávají.

  • Víkendová "Ideová konference" Občanské demokratické strany v Národním domě na Vinohradech v Praze , podle Václava Klause ukázala, že ODS je stranou jednotnou a názorově si blízkou.

  • Aktivita skinheadů je podle účastníků mezinárodní konference Romové mezi námi, pravděpodobně nejrozsáhlejší ze všech okolních zemí střední a východní Evropy. Konference se zúčastnili delegáti ze sedmi sociálně demokratických stran střední a východní Evropy a odborníci z pěti členských států Evropské unie. Účastníci konference vyzvali své strany, aby se kromě plnění mezinárodních dokumentů, které se týkají romské minority, soustředily krátkodobě na zaměstnanost a bezpečnost Romů a dlouhodobě pak na jejich vzdělávání.

  • O osudu cizinců v MFD. Mladá fronta dnes zveřejnila na titulní straně v sobotu dobrý článek o tragickém osudu cizinců, přijíždějícím za prací do České republiky. Jejich osud byl správně ilustrován na osobním, individuálním případu. (i když individuálním případem měl článek začít, a pak vést k zobecnění.) Fascinující je postoj pracovníků charitativních organizací, které zjevně v ČR rozdělují potřebné lidi na Čechy (jimž pomáhají) a na "cizince", které "nevidí příliš rádi": MFD píše o tragickém osudu jednoho Moldavce, který se stal obětí vyděračské mafie a zůstal v ČR zbitý a bez prostředků:

    Zatím mu nezbývá nic jiného než žádat o noclech v ubytovnách charitativních organizací. Ani tam však lidi jemu podobné nevítají s otevřenou náručí. "Koncepce naší ubytovny je taková, že jsme v Čechách, a tak se máme především starat o Čechy. Jsou však případy, kdy tady cizince v takové situaci jednu noc výjimečně necháme přespat. Co dělají pak, to netuším, ale chodí jich sem dost. Možná pak zkoušejí štěstí někde jinde," uvedla sociální terapeutka jedné z charitativních ubytoven.

  • Mezinárodní konference o pokročilém inženýrském (technickém) designu se bude konat v Praze od 31. května do 2. června 1999 pod záštitou Václava Havla. Organizuje ji ČVUT v Praze, Fakulta strojírenství University of Glasgow a Strojírenská akademie ČR a sponsoruje ji britská firma British Aerospace. Program konference zahrnuje takřka celou vědeckou škálu ČVUT: elektrotechniku, computer science, strojírenství a stavebnictví. Podle informací jednoho z organizátorů, Ladislava Smrčka z Glasgow University, bylo ve středu už přihlášeno 160 mezinárodních účastníků. V pondělí 31. května se bude konat tisková konference. Další informace dostanete ze sekretariátu konference, ČVUT SÚZ, kongresové oddělení, Vaníčkova 7, Praha 6 - Strahov, telefon/fax: 02 - 52 70 10, telefon: 02 52 71 10, e-mail: mailto:skopala@suz.cvut.cz/aed.

  • Čtenost Britských listů. Podle auditu firmy DCCI se podívalo na Britské listy v dubnu 1999 13,457 samostatných počítačů (IP adres). Uživatelé si celkem každý den přečetli v Britských listech podle DCCI průměrně 11,011 článků (přírůstek vůči březnu 1999 o 27 procent) a denně si otevřelo podle DCCI Britské listy 1,111 čtenářů (přírůstek vůči březnu o 11 procent).

    Jenže interní statistiky firmy Internet Servis, které jsou pravděpodobně nejspolehlivější, jsou trochu jiné. Titulní stránka BL zaznamenala v dubnu 1999 celkem 57,114 přístupů, to je 1,903 přístupů za den; počítáme-li jen všední dny, v nichž BL vycházejí, to činí 2,720 přístupů za den, tj. na titulní stránku každého vydání časopisu. Kromě toho si v každém aktuálním vydání BL přečetli čtenáři za duben 1999 celkem 60,760 článků.

    Dosti podstatné jsou podle statistiky Internet Servisu i počty přístupů čtenářů ke starším vydáním BL (mnoho lidí nestíhá číst BL v daný den a až později vydatně brouzdají staršími články časopisu.) Tak např. v dubnu 1999 si čtenáři kromě 57,114 přístupů na hlavní stránku Britských listů a 60,760 přístupů k ostatním článkům aktuálního vydání BL zároveň přečetli 44,448 starších článků za duben 1999, 37,792 starších článků za březen 1999, 10,312 starších článků za únor 1999, 9987 starších článků za leden 1999, 7,261 článků za prosinec 1998, 8,827 článků za listopad 1998, 9,133 článků za říjen 1998, 8,288 článků za září 1998, atd.

  • TEMATICKÝ ARCHÍV BRITSKÝCH LISTŮ. Za pomoci Jiřího Gallase z Internet Servisu jsme dali do provozu Tematický archív Britských listů, v němž naleznete podle obsahu roztříděné a v každé tematické kategorii chronologicky uspořádané články, které vyšly v BL od 1. září 1997. Archív sice ještě obsahuje určité množství překlepů a některé další provozní chyby, ale to opravíme v nejbližších dnech. Můžete brouzdat Britskými listy a podívat se, jak se různá témata během času vyvíjela. (Předchozí vydání BL jsou také k dispozici v jiném, starším tematickém archívu, viz zde.)

  • Pišme poslancům a dožadujme se informací a nápravy věcí veřejných!Veškeré e-mailové adresy poslanců českého parlamentu jsou zde. - Internetové stránky českého parlamentu jsou skutečně velmi dobré, zejména vynikající je knihovna dokumentů, zahrnující stenografické záznamy zasedání od roku 1861 až do současnost, včetně vyhledávajícího stroje. - Otázka však je, zda poslanci používají své e-mailové adresy. No, vyzkoušejte to. JČ

  • Nová stránka časopisu Prague Business Journal shrnuje důležité informace o Praze a obsahuje i celou řadu dalších užitečných faktů, zpráv a informací.

  • Oficiální server o zákonném pojištění motorových vozidel je na  adrese www.ruceni.cz.

  • Zajímavý odkaz. Mam jeden zajimavy odkaz http://kosovainfo.com/english/politics/990305-peace.htm .- dokument predlozeny Srbum v Rambouillet. Zvlaste bod cislo 8 velice pobouril mnoho lidi u nas. Zajimave je tez vyjadreni A. Solzenicyna, ktery rozhodne nepatri k neeticky jednajicim lidem. I.H.

  • Link na srbskou televizi na internetu. Druhe bombardovani objektu Srbske TV jiste vyvola dalsi diskusi. Protoze jen malo lidi muze vysilani Srbske TV videt, dovoluji si nabidnout k uverejneni v BL link na Real video jejich zpravodajskych relaci: V diskusi by meli byt slyset i ti o nez jde, tedy Srbska TV. Zde je link na Real Video/Audio jejich zpravodajskych relaci tlumocenych do anglictiny: http://www.c-span.org/guide/international/kosovoserbiatv.asp. Marek Sojka.

    Přehled článků o krizi v Kosovu, zveřejněných v BL v minulých dnech:

    Výběr z odpovědí v anketě Britských listů o válce o Kosovo:

    Další články:

    Další články k tematice nynější války v Evropě o Kosovo najdete v přehledu nejdůležitějších textů z posledních dní, viz Obsah zde napravo.


  • To nejlepší z "českého" internetu. Jako příloha českého vydání časopisu PC World z března 1999 a  také časopisu Profit se distribuuje právě vydaný CD ROM "To nejlepší z českého internetu". Jako jeden z mála skutečných českých internetových časopisů jsou na CD ROMU zdá se mi velmi dobře prezentovány cca 5 megabyty nejzajímavějších článků přibližně za poslední rok také Britské listy. Seznamte prostřednictvím tohoto CD ROMU s Britskými listy vaše přátele.

  • Britské listy rozšiřované e-mailem. Na žádost čtenářů, zda by nebylo možno rozšiřovat BL i e-mailem, je nyní tato služba laskavostí Internet Servisu a Jiřího Gallase k dispozici. Podívejte se na adresu http://www.britskelisty.cz/blpostou.html.

  • Britské listy nyní mají novou automatickou každý den aktualizovanou upoutávku. Je na adrese http://www.britskelisty.cz/prehled.html. Obracím se na ty čtenáře-příznivce tohoto časopisu, kterým je význam Britských listů jasný a vědí, že je rozumné povědomost o tomto časopise rozšiřovat, aby upoutávku případně umístili na své internetové stránky. JČ.

    Výběr textů z posledních dní:


    Pokračování seznamu nejzajímavějších článků z poslední doby umisťuji zvlášť jako samostatný text, viz OBSAH dnešního čísla. (Toto pokračování se NENATÁHNE jako součástí Kompletních Britských listů, musíte si na ně v Obsahu samostatně kliknout.) Všechny články předchozích vydání od začátku Britských listů v červenci 1996 jsou k dispozici v archívu BL.

    Co znamená žaloba proti Miloševičovi

    Tento článek britského právníka Geoffrey Robertsona, autora knih The Justice Game, Crimes Against Humanity a Struggle for Global Justice, který se silně angažuje ve věci lidských práv, vyšel v týdeníku Independent on Sunday v neděli 30. května 1999

    Žaloba vznesená proti Slobodanu Miloševičovi otevírá novou kapitolu v pojetí mezinárodní trestní justice. Vylučuje mírovou dohodu jako na Haiti, kdy mohli všichni zločinci odejít z jeviště amnestováni se svými švýcarskými konty, a podporuje princip, že nemůže vzniknout skutečný mír bez spravedlnosti. A protože týmy právníků jsou levnější než armády a invaze, snad by bylo možné Srbsko přesvědčit, aby vydalo Miloševiče k soudu - zejména proto, že existuje reálná možnost, že by mohl být osvobozen.

    Mezinárodní trestní právo ušlo dlouhou cestu od Norimberku - to byla spravedlnost vítězů, kterou určovali soudci vítězných mocností. U tribunálu v Haagu by měl Miloševič možnost protestovat proti soudcům z členských zemí NATO, podle stejné zásady, v jejímž rámci získal Pinochet právo na nové slyšení. Jeho soud by se skládal se tří soudců z neutrálních zemí, kteří by pravděpodobně nevěřili všemu, co sděluje NATO na svých tiskových konferencích.

    Soud v Haagu dosud překvapil mnohé své prokurátory tím, že odmítl mnoho sebevědomých žalob prokurátorky Louise Arbourové.

    Soudě podle žaloby, zveřejněné minulý týden, Miloševič a jeho velitelé by se mohli hájit sice chabě, ale argument by obhajoba dohromady dala. Miloševič nebyl kupodivu obviněn z toho, že nařídil masakr ve vukovarské nemocnici v roce 1991, kdy jeho armáda samopaly postřílela 260 chorvatských pacientů, lékařů a zdravotních sester a pohřbila je v hromadném hrobě. Přesvědčivé důkazy, že je Miloševič vinen tímto masakrem, vedly k tomu, že ho americké ministerstvo zahraničních věcí jmenovalo jako válečného zločince, ale pak se rozhodlo, že je Miloševič užitečnější při vyjednávání v Ženevě a v Daytonu než na lavici obžalovaných v Haagu.

    Existuje množství důkazů, že se Miloševič podílel na zločinech Karadžičových, Mladičových a Arkanových, ale většina těchto důkazů je v materiálu, odposlouchaném britskou monitorovací službou GCHQ, který britské ministerstvo zahraničních věcí skálopevně odmítalo Haagu vydat. Kromě toho, NATO zbaběle odmítlo zatknout Karadžiče a Mladiče (kteří byli obžalováni už v roce 1995) protože, jak bylo veřejně řečeno, "to nestojí za krev jediného vojáka NATO". Soukromě vládly obavy, že kdyby došlo k soudnímu procesu s nimi, obvinili by Miloševiče - ten byl považován Západem za cenného vyjednavače a také byl - do té doby nedotknutelnou - hlavou suverénního státu.

    Bombardování NATO vedlo k tomu, že tohle všechno se nyní změnilo. Útočiště darebáků - "suverénní imunita" - přestalo existovat - nejprve soudním jendáním s Pinochetem a nyní obžalobou proti Miloševičovi. Ale Miloševič byl obžalován z letošního etnického očišťování v Kosovu a nikoliv z předchozích zločinů. Takže jeho vina bude záviset na důkazech o načasování a o rozsahu "Operace podkova", srbského plánu etnického očišťování, který, jak argumentují prokurátoři, se už prováděl před datem 24. března, kdy Západ začal bombardovat Srbsko.

    Obžaloba proti Miloševičovi se zakládá na tvrzení, že Operace podkova byla plánovaným činem vražedného etnického pronásledování - zločinem proti lidskosti, jak ho definuje článek 7 římského statutu mezinárodního trestního soudního dvora, který loni v létě schválilo 120 zemí světa (a proti kterému se, je to ironické, tehdy postavily Spojené státy).

    Žalobci musejí dokázat, že operace už probíhala před tím, než začalo bombardování. Jinak by se mohli obžalovaní hájit, že jejich etnické očišťování - o němž po začátku bombardování není pochyb - bylo aktem sebeobrany, odstraňováním potenciálních nepřátel, což bylo nutné v důsledku nezákonného útoku NATO na srbskou suverenitu.

    Kdyby se obžalovaní takto hájili, soud by musel vydat verdikt o tvrzení NATO - které odmítá Rusko a Čína - že útok na suverénní území člena OSN za účelem zabránění zločinů proti lidskosti je v souladu se zákonem, bez ohledu na to, zda ho výslovně schválila Rada bezpečnosti OSN.

    Toto je lepší názor na vyvíjející se mezinárodní právo v oblasti lidských práv, které nyní zahrnuje morální imperativ boje proti zločinům proti lidskosti, bez ohledu na mocenské hrátky v Radě bezpečnosti OSN, kde se používá neodpovědně a zkorumpovaně právo veta supervelmocí.

    Pojem "zločinu proti lidskosti", širokého a systematického využívání vraždění, mučení a pronásledování pro politické účely, začíná být uznáván jako legitimní základna pro proniknutí štítem suverenity , která dosud chránila nejhorší zločince. Proto bylo spravedlivé zatkout Pinocheta, proto byla spravedlivá šokující invaze Tanzánie do Ugandy, kterou byl svržen diktátor Idi Amin, a dokonce i americká invaze na Grenadu, kdy Spojené státy svrhly šílené vrahy vedené Mauricem Bishopem. Byly to spravedlivé války, které v době jejich konání pokrytecky odsoudili členové OSN, kterým se zároveň odstraněním těchto diktátorů velmi ulehčilo.

    Ale názor, že ochrana Charty OSN pro státní suverenitu je absolutní, s výjimkou případů, kdy porušení této státní suverenity schválí Rada bezpečnosti OSN, zastávají dosud někteří mezinárodní právníci: byli by čínští nebo ruští soudci, zasedající u tribunálu v Haagu, dostatečně nezávislí na to, aby přijali progresívnější postoj?

    Řecká stížnost, že je prý žaloba proti Miloševičovi "politicky zaujatá", je ostudná. Žalobu proti Miloševičovi schválil nezávislý soudce tribunálu, David Hunt, soudce Nejvyššího soudu Nového Jižního Walesu, který (na rozdíl od většiny jeho kolegů v Haagu) má obrovskou zkušenost s vedením trestních procesů a je velmi známý svou nezaujatostí. Právě jeho rozhodnutí, že se Miloševič musí s touto žalobou zodpovídat, si zasluhuje velkého respektu a činí Miloševičovo zatčení legitimním válečným cílem.

    Jiným nedávným vývojem v oblasti mezinárodního práva (zejména u meziamerického soudu ohledně otázky mučitelů v Latinské Americe) je to, že mezinárodní právo nyní ruší amnestie a milosti pro politické a vojenské představitele, pokud se týkají zločinů proti lidskosti. Takže se už nemůže stát, že by Miloševič odešel ze Srbska, tak jako generál Cedras odešel z Haiti s nedotčeným švýcarským kontem a luxusním domem, který na něho čekal v Panamě. Podmínkou každé dohody o Kosovu musí být, že se Miloševič musí podrobit soudu v Haagu.

    Pokud má Miloševič vůbec nějakou odvahu, je to podmínka, kterou splní, právě proto, že může očekávat spravedlnost a že existuje skutečná pravděpodobnost, že bude osvobozen. Ale odvahu v soudní síni muži, jako je Miloševič, neprojevují příliš často. Pinochet raději sedí u Londýna ve své rezidenci, než aby se vydal do Španělska a u soudu čelil několika zbývajícím obviněním proti němu. Idi Amin se neodvažuje vystrčit nos ze Saúdské Arábie ani Mengistu od ochrany u Mugabeho. Miloševič potřebuje ochránce, který ho nevydá na nátlak sankcí OSN - takže ho čeká Bagdád. V Iráku to však pro něho bude asi poněkud méně pohodlné než v Haagu, anebo (pokud by byl Miloševič odsouzen) ve Finsku, kde by byl uvězněn na doživotí.

    Churchill byl proti norimberskému soudu. Chtěl, aby byli vedoucí nacističtí představitelé na místě zastřeleni. To mu překazili americký prezident Truman, který věřil v "blahodárnou moc zákona a v moudrost soudců", a Stalin, který zastával opačný názor, jemuž se ale líbily monstrprocesy, po nichž byli nakonec všichni popraveni. Ke Stalinově velkému překvapení byl admirál Doenitz (vládnoucí hlava německého státu v době jeho kapitulace a dosud jediný precedent pro Miloševiče) osvobozen. Nebyl odsouzen za vydávání rozkazů německým ponorkám, protože Chester Nimitz, americký velitel páté americké flotily, u soudu vystoupil a poukázal na to, že on dával americkým ponorkám obdobné rozkazy.

    Mezinárodní soudní řízení může být spravedlivé a naprosto se nedá předem předpokládat, že bude Miloševič odsouzen. Z toho důvodu by už nemělo NATO bombardovat Srbsko, aby Miloševiče dostalo k vyjednávacímu stolu, ale aby ho dostalo na lavici obžalovaných.


    Jestřábi cítí tyranovu krev

    Přehled událostí minulého týdne vyšel v neděli 30. května v týdeníku Observer.

    "Toto byl týden, kdy jsme před Miloševičem přirazili dveře. Myslím, že si lidé začínají uvědomovat, že není únosné, aby zůstal vládcem Srbska, až tohle skončí. Bude muset jít."

    Tento nekompromisní výrok od jednoho britského vládního činitele shrnuje vývoj minulého týdne, kdy začali jestřábi na obou stranách Atlantiku cítit, že válka probíhá podle jejich přání.

    Svržení Slobodana Miloševiče se nestane oficiálním válečným cílem, ale rozhodnutí, k němuž došlo minulý týden, vyslat na hranici Kosova 50 000 vojáků a oficiální obžaloba Slobodana Miloševiče u mezinárodního tribunálu pro válečné zločiny znamenají, že je velmi nepravděpodobné, že by přežil.

    Také je nyní pravděpodobnější, že konečné řešení bude vojenské a nikoliv diplomatické. Diplomatická cesta je sice otevřena, ale Miloševič nemá žádnou motivaci, aby jí využil.

    Rozhodnutí Miloševiče obžalovat - se všemi obrovskými důsledky - přijala, jak se zdá, nezávisle Louie Arbourová, prokurátorka mezinárodního trestního tribunálu, i když byla v pravidelném styku se západními hlavními městy a byla si zjevně vědoma, co její rozhodnutí znamená.

    Spojené státy a Británie byly o jejím rozhodnutí informovány o dva dny předem. Hovořili o něm v desetiminutovém telefonním rozhovoru Bill Clinton a Tony Blair.

    Oba vedoucí představitelé reagovali nadšeně, avšak - a to odráží širší neshody uvnitř aliance - Francie, Německo a Itálie byly opatrnější. Například francouzský ministr vnitra, Jean Pierre Chevenement, charakterizoval toto rozhodnutí jako chybu.

    Na německého kancléře Gerharda Schroedera, soudě podle jeho čtvrtečního projevu, to také neučinilo příliš velký dojem. "Někdy existují cíle - jako mír v Evropě - které jsou důležitější než jiné ohledy," uvedl.

    Načasování tohoto rozhodnutí bylo naprosto explozívní. Rozhodnutí Arbourové bylo z Haagu předem prozrazeno ve středu, v den, kdy se chystal ruský vyjednavač Viktor Černomyrdin na své čtvrté a nejdůležitější setkání s prezidentem Miloševičem, aby ho přesvědčil, aby vpustil vojska NATO do Kosova.

    Frustrovaný Černomyrdin si ve čtvrtek stěžoval: "Dnes jsme dospěli při vyjednávání do finiše, ale někdo potřeboval umístit na cestu překážky mírovému dialogu." Rusové se dotazovali, jak je možné, že byl spolehlivý partner Západu v bosenské válce najednou proměněn v páriu?

    Když ve čtvrtek obžalobu Miloševiče a jeho čtyř kumpánů dvaapadesátiletá prokurátorka Arbourová zveřejnila, zaujala chladné a vzdorné stanovisko. "Svět je pro ně nyní daleko menší místo," konstatovala. Bylo to poprvé v historii, co byla vznesena obžaloba proti hlavě státu.

    Arbourové se podařilo shromáždit důkazy za dobu kratší než pět měsíců, při pozoruhodně rychlém vyšetřování, neboť se dosud točila kola mezinárodního trestního dvora bolestně pomalu. I Arbourová přiznala, že v případě této žaloby se poprvé "tribunál zachoval jako trestní orgán, fungující v reálném čase".

    Důvodem zdržení bylo to, že během posledních několika let bylo vyšetřovatelům v  Haagu odpíráno, aby zahrnuli na seznam obžalovaných i  jméno tvůrce celého desetiletí masakrování na Balkáně.

    Bylo to hlavně proto, že Spojené státy a jiné mocnosti, které podporovaly vytvoření tribunálu, tomuto soudu odmítaly poskytnout dostatečné množství materiálu od zpravodajských služeb, z nichž by bylo možno vytvořit pevnou žalobu. "Dlouho jsme nedostávali konkrétní fakta," stěžovala si Arbourová.

    Americké postoje byly v otázce žaloby proti Miloševičovi nejednotné už dlouhé měsíce. Loni v listopadu schválil Bílý dům tajný plán na svržení Miloševiče. Ale podle mezinárodního práva je nezákonné zavraždit nebo unést šéfa státu i třeba během války. V dubnu si začínal Washington plně uvědomovat, že na Balkáně nebude mír, dokud zůstane Miloševič u moci. Kromě toho, rozsah etnického očišťování, znásilňování a vraždění byl prostě příliš obrovský na to, aby se dalo předstírat, že tyto zločiny nejsou řízeny a organizovány z Bělehradu.

    Bylo zjevné, že Miloševič, vyjednavač daytonské mírové dohody o Bosně, bude muset zmizet ze scény.

    Arbourová, prudká a rozhodná žena, začala cestovat po západních hlavních městech a vyžadovat informace. Jejích 350 zaměstnanců, včetně 70 vyšetřovatelů ze 60 zemí světa, nemá nezávislý přístup k soudně schválenému odposlouchávání. Tribunál je plně závislý na spolupráci vlád.

    Američané, Britové a v menší míře Němci se rozhodli s tribunálem spolupracovat - s drtivými důsledky.

    Britský ministr zahraničních věcí Robin Cook například jmenoval Davida Gowana jako speciálního styčného pracovníka pro spolupráci s tribunálem.

    Setkal se také s Arbourovou v Londýně 20. dubna, kdy oznámil, že organizuje dosud největší předání britského zpravodajského materiálu nezávislému úřadu. Začalo to poskytnutím podrobností o padesáti samostatných incidentech, k nimž došlo během předchozího měsíce.

    Spojené státy také otevřely svou Pandořinu skřínku zpravodajského materiálu. Ten plynul do Haagu ještě minulý týden. Amerika se také rozhodla zjednodušit složité zákony o uvolňování tajných informací, aby se proud materiálu zrychlil.

    Materiál umožnil propojit vraždy 340 jmenovitě uvedených kosovských Albánců ze 16 vesnic prostřednictvím velící struktury až k osobním rozkazům Slobodana Miloševiče a čtyř ostatních srbských vedoucích představitelů, obžalovaných s ním.

    Daleko důležitější však bylo, že materiál - videozáznamy, odposlech elektronických komunikací, satelitní snímky a další data umožnil tribunálu dokázat systematický charakter pronásledování a Miloševičovo osobní řízení tohoto pronásledování.

    Miloševič a jeho kumpáni jsou také obvinění z toho, že přispěli k organizaci ilegální nucené deportace 740 000 lidí. Také jsou obžalováni ze všech vražd, k nimž došlo v Kosovu od 1. ledna 1999.

    Ale rozhodujícím materiálem pro žalobu nebyly satelitní fotografie hrobů ani videozáznamy masakrů. Byly to specifické odpovědi americké zpravodajské služby na otázky tribunálu ohledně srbské vojenské velitelské struktury, způsobu užívání vojenských jednotek a integrovaného plánování a provádění etnického očišťování.

    Avšak existuje háček. Materiál byl poskytnut podle tzv. "Pravidla 70" charty tribunálu. To znamená, že materiál lze používat pro "předběžné účely" pro vypracování žaloby a k přípravě soudního procesu. Materiál nemůže být dán k dispozici obhajobě ani otevřenému soudu.

    Podle Pravidla 70 je zravodajský materiál odtajněn jen pro oči pracovníků tribunálu. Prokurátorka Arbourová smí vydat na jeho základě žalobu. Pak musí instruovat vyšetřovatele, aby nalezli svědky a neutajované důkazy pro tyto zločiny.

    Avšak kdyby Miloševič přijal podmínky skupiny G 8 a dostavil se náhle do Haagu, tribunál smí požádat o úplné odtajnění zpravodajského materiálu proti němu, po částech.

    Z Ameriky žalobu proti Miloševičovi podporovala skupina lidí v Defence Intelligence Agency, v CIA, v ministerstvu zahraničních věcí, v Pentagonu a v různých odborných institucích. Politicky tato skupina kritizovala prezidenta Clintona a Richarda Holbrooka, který s Miloševičem vyjednal daytonskou dohodu, a soustřeďuje se kolem bývalého republikánského prezidentského kandidáta Boba Dola, ministryně zahraničních věcí Madeleine Albrightové a nynějšího šéfa republikánů Johna McCaina.

    Proud materiálu do Haagu nenařídil prezident Clinton, ale umožnila ho celá řada amerických činitelů, kteří jsou hluboce přesvědčeni, že obžaloba Miloševiče bude mít pozitivní vliv na další vývoj a kteří nemuseli žádat o svolení z Bílého domu.

    Jeden činitel v Bílém domě vyjádřil názor, že doufá, že obžaloba Miloševiče "ochromí" diplomatické řešení, které vyjednalo Rusko. To potvrdila v pátek ministryně zahraničních věcí Madeleine Albrightová, která konstatovala, že Miloševič nedostane imunitu a dodala "Nevyjednáváme."

    V pátek večer byli někteří činitelé americké vlády připraveni svědčit pro potřeby obžaloby.

    Zdroje u mezinárodního tribunálu konstatovaly,. že žaloba se nezastaví jen u zločinů spáchaných v Kosovu. Další obžaloby Miloševiče, týkající se zločinů páchaných v Chorvatsku a v Bosně, budou následovat.


    Robin Cook: Všechny alternativy jsou možné, ale NATO nyní vítězí

    (Úryvky z pořadu Svět tento víkend, BBC Radio 4, neděle 30. května, 13 hodin.)

    James Cox: NATO popřelo zprávy, že Británie nabídla 50 000 vojáků pro pozemní armádu, která by měla podniknout invazi do Kosova. Avšak ministr zahraničí Robin Cook mi sdělil, že se uvažuje o všech alternativách a že NATO nepřipustí kompromis ohledně svých cílů donutit Miloševiče, aby splnil požadavky Severoatlantické aliance. (...)

    Přehled zpráv: NATO popřelo tiskové zprávy, že minulý týden hovořili ministři obrany NATO na schůzce v Bonnu o rozšíření armády pro invazi do Kosova. Podle těchto zpráv prý přislíbil britský ministr obrany poskytnout podstatnou část těchto vojáků, 50 000, z celkového počtu 150 000. Z ústředí NATO v Bruselu hovoří Hugh Scofield:

    Hugh Scofield: Podle zpráv, kromě hodnocení dosavadních zprávů pro posílení "realizačních mírových jednotek" pro Kosovo ministři také soukromě hovořili o návrzích na pozemní invazi, pokud by nynější letecké údery nevedly v nadcházejících týdnech k úspěchu.

    Z celkového počtu 150 000 vojáků, který se považuje za nutný pro invazi, prý Británie přislíbila třetinu, 50 000. Dnes však v ústředí NATO bagatelizují tyto zprávy. Podle mluvčího Jamieho Sheaha existují nouzové plány pro pozemní invazi, ale protože neexistuje v aliance konsensus ohledně jejich realizace, plány zůstávají teoretické. Oficiální linií je, že zintenzívněné letecké údery začínají mít úspěch, že prezident Miloševič projevuje známky, že bude ochoten se sklonit, a proto se politika nebude měnit.

    (...)

    James Cox: Slobodan Miloševič nyní konstatuje, že je ochoten vyjednávat o míru, na základě principů, které tento měsíc definovala skupina G 8. To přivítal jako podstatný úspěch ruský vyjednavač Viktor Černomyrdin. NATO však k tomu přistupuje s daleko větší opatrností, i když Francie a Německo navrhly, že by se skupina G8 měla znovu sejít a nový postoj Bělehradu zhodnotit.

    Avšak principy skupiny G8 jsou skryty v diplomatických nejasnostech. Musely být tak formulovány, aby to uspokojilo Rusko, a jsou daleko méně explicitní než vyhlášené požadavky NATO. Je to tedy skutečně podstatná změna v Miloševičově postoji, anebo je to jen další pokus vychytralého srbského vedoucího představitele rozdělit světové veřejné mínění a oddálit své vlastní zničení?

    Francois Rivesau je mluvčí francouzského ministerstva zahraničních věcí. Řekl mi, že se domnívá, že došlo v Bělehradě ke změně v postojích, ale odmítl se vyjádřit k tomu, zda to stačí:

    Francois Rivesau: Myslím, že byste se měl zeptat jich. Ale když posloucháte, co říkají, myslím, ano, domnívají se, že je to důležité.

    James Cox: K jaké dohodě by tedy mohlo podle vašeho názoru dojít? Pět principů, které NATO vyhlásilo, a osm principů, které vydala skupina G8, se od sebe podstatně v podrobnostech odlišují.

    Francois Rivesau: Naše postavení je takové, že zastáváme tyto principy, ale samozřejmě, musíme se snažit vyřešit ten problém s Ruskem. Pokud by došlo k úplné dohodě, už by existovala rezoluce OSN.

    James Cox: Takže stále potřebujeme rezoluci OSN?

    Francois Rivesau: Samozřejmě, samozřejmě.

    James Cox: Mezitím válka pokračuje. Má-li pravdu zpráva v dnešním týdeníku Sunday Telegraph, Británie zastává stále tvrdší postoj. Sunday Telegraph píše, že je Británie připravena vyslat až 50 000 vojáků jako součást obrovské armády 150 000 mužů, kteří mají ovládnout Kosovo. NATO to popírá, ale to by byla, pokud je to pravda, invazní armáda. 150 000 je přesně ten počet, o němž se vyjádřili vojenští stratégové, že ho bude zapotřebí pro vstup vojsk NATO do Kosova, proti němuž by jugoslávská armáda nemohla vyvíjet odpor - tedy pro pozemní válku. Tak jsem se zeptal ministra zahraničních věcí Robina Cooka: Je to pravda?

    Robin Cook: V současnosti nečiníme žádná rozhodnutí. Ani nemáme žádné návrhy v tomto smyslu. Ale vždycky jsme říkali, že všechny alternativy jsou možné. Bylo by nemoudré od každé vojenské organizace, kdyby neuvažovala neustále o všech alternativách, aby je mohli ministři zvolit, pokud by nadešel čas takové rozhodnutí učinit, ale takové rozhodnutí dosud nebylo přijato.

    James Cox: Dosud, a to kvůli pochybnostem v USA, v Německu, ve Francii. Možnost invaze - což navozuje počet 150 000 vojáků - se dosud nebrala vážně. Dosud byla tato možnost vylučována. Znamená to, že je nyní britský postoj razantnější -

    Robin Cook: Ne, prezident Clinton přece jasně řekl, že všechny alternativy jsou na stole a nic se nevylučuje. Jenže tyto vaše otázky jsou v současnosti poněkud neaktuální. V současnosti totiž přichází množství důkazů, že letecké údery mají podstatný efekt, likvidují velmi podstatným způsobem Miloševičovu válečnou mašinérii v Kosovu. Musí ovšem ještě pochopit, že jediným východiskem je pro něho přijmout stoprocentně naše požadavky.

    James Cox: Co nabízí pan Miloševič? Uvedl, že je ochoten souhlasit s návrhy skupiny G8, ty se ale v podrobnostech odlišují a jsou mlhavější než požadavky NATO.

    Robin Cook: Požadavky NATO jsou naprosto jasné. Vítám, že prezident Miloševič nyní souhlasil, že přijme principy, ale jak jsem řekl včera, musí jít dál než je jeho včerejší opatrně formulované prohlášení, v němž přijímá všeobecné principy, ke konkrétním problémům. A konkrétní problémy jsou uvedeny v požadavcích NATO.

    James Cox: Francie a Německo navrhují, že by se snad měl znovu sejít summit G8 a projednat celou věc. Jste přesvědčen, že změnil pan Miloševič dostatečně podstatně své postavení, anebo, jak zjevně vyplývá z toho, co říkáte, že jsou jeho slova stále ještě příliš vyhýbavá, takže na ně nelze spolehnout?

    Robin Cook: Zaprvé musíme zjistit, o čem přesně se v Bělehradě jednalo. Řekněme to jasně: když hovoříme o cílech a požadavcích NATO, to nejsou abstraktní vyjednávací návrhy. Jsou to podstatné, základní podmínky, které musejí být splněny: uprchlíci musejí mít právo vrátit se domů, etnické očišťování musí být zvráceno.

    James Cox: Je možné vyjednávat s někým, kdo byl obžalován jako válečný zločinec?

    Robin Cook: Británie plně spolupracovala s tribunálem pro válečné zločiny. Poskytli jsme mu jako jediná země nejvíce informací o tom, co se děje v Kosovu. Uvedl jsem, když byl vydán zatykač na prezidenta Miloševiče, že budeme s tribunálem dále spolupracovat a budeme naléhat, aby byli všichni obvinění postaveni před soud. O tom není pochyb.

    James Cox: Pan Miloševič ale nemůže například nikdy cestovat na jednání do Rambouillet, protože by byl pravděpodobně zatčen. Nyní nemůže ven ze srbské pevnosti. Takže musí být velmi obtížné s ním vyjednávat.

    Robin Cook: Máte naprosto pravdu, že se Srbsko nyní nachází v podivném a já bych řekl pro ně naprosto neuspokojivém postavení, že mají hlavu státu a vládu, která se nesmí odvážit vycestovat mimo hranice vlastní země. Pokud tomu tak zůstává, Srbsko nemůže doufat, že se stane součástí mezinárodního společenství. Velmi silně to zvyšuje tlak na ty, kteří by dali raději přednost demokratičtějšímu, pokrokovějšímu politikovi, kteří se dívá do budoucnosti a ne do minulosti, jako prezident Miloševič. Co se týče budoucnosti a urovnání konfliktu, řekl jsem to zcela jasně: ohledně našich požadavků my vyjednávat nebudeme.


    Špatný týden pro mír

    Tento redakční komentář vyšel 30. května 1999 v týdeníku Independent on Sunday.

    Mír nemůže být bez spravedlnosti, ale to, co učinil v uplynulém týdnu jménem spravedlnosti Mezinárodní tribunál pro válečné zločiny, asi věci míru nenapomůže. Ani to asi nepomůže věci spravedlnosti. Není pochyb o tom, že Louise Arbourová, hlavní prokurátorka, jednala z nejlepších motivů, ale načasování žaloby proti Slobodanu Miloševičovi - i když nikoliv samotná žaloba - má, jak se zdá, mnoho společného se strategií, stejně jako se zákonností.

    Miloševič je zlý a brutální člověk. Nyní, poté, co byl oficiálně obviněn z vraždy 340 Kosovců a z vyhnání 740 000 dalších z jejich domovů, propagandisté NATO si budou muset však připomenout, že je Miloševič jen údajně genocidní tyran. Podle zákona je nevinný, dokud mu nebude prokázána vina.

    To ilustruje, jak obtížné, ano jak šílené je to, když se mezinárodní právo používá na podporu nevyhlášené a pravděpodobně nezákonné války. (To, že je válečný tribunál OSN institucí, kterou OSN podporuje, nijak neruší skutečnost, že NATO jedná proti Chartě OSN. Kromě toho zůstává ústřední rozpor, a ten nedokáže zakrýt ani to největší množství právní argumentace - bojujeme, abychom odvrátili humanitární katastrofu, a  přitom pomáháme vytvořit humanitární katastrofu. Nyní se ta katastrofa ještě zhorší, a to všechno pro věc "demokracie, svobody a zákonnosti", abychom citovali britského premiéra, který to píše ve svém článku na straně 19. (Viz toto vydání BL na jiném místě.)

    Tony Blair je počestný, i když v tomto případě pomýlený člověk, ale nový světový pořádek, jehož jménem jedná, je schopen lhaní a humbuku. Samozřejmě, práce soudkyně Arbourové pro tribunál válečných zločinů je nezávislá na zájmech stratégů NATO, ale tato prokurátorka byla nutně závislá na podstatném množství usvědčujícího materiálu z amerických a britských špionážních zdrojů.

    V článku na straně 19 (na jiném místě v tomto vydání BL) argumentuje velmi přesvědčivě právník George Robertson, že je naprosto ostudné označovat tuto žalobu za politickou záležitost. Podle našeho názoru je však nemyslitelné, že by načasování spolupráce britské a americké tajné služby s tribunálem pro válečné zločiny nebylo ovlivněno širšími strategickými úvahami. Vždyť právě tyto tajné služby odmítly spolupracovat s vyšetřováním Miloševičových válečných zločinů v Bosně.

    Žaloba bezpochyby posílí Miloševičovu rozhodnost bojovat dál. Co jiného lze čekat od údajného válečného zločince, který čelí zbytku života ve vězení? Bezpochyby bude pro NATO obtížnější vyjednávat se srbským vedoucím představitelem (i když agilní mozky v americkém a britském ministerstvu zahraniční jistě najdou, pokud se jim to bude hodit, způsob, jak vyjednávat i s obžalovaným válečným zločincem). Samozřejmě, možná že NATO očekává v Běhradě revoluci, ale neexistují známky, že by k tomu mohlo dojít.

    Takže je tento týden diplomatická dohoda méně pravděpodobná, než byla minulý týden. Podle propagandy od britské vlády se aliance připravuje na pozemní válku. Většina tisku podporuje tuto válku. Mezinárodní cesty Robina Cooka - do Říma, do Paříže, do Bonnu - údajně vyvolaly velkou podporu pro pozemní invazi. Jednotky, které Británie vyslala k dosavadním "mírovým sborům" obsahují i četné bojové oddíly, které nejsou zrovna proslulé stavěním domů a poradenstvím pro uprchlíky.

    Jestliže bude Kosovo dostatečně ochromeno, aby bylo možné podniknout invazi, nebudou to útoky na jednotlivé cíle, ale velmi pravděpodobně tupý instrument rozsáhlého dělostřeleckého bombardování. Pozemní válka bude znamenat další ničení a další smrt. Z Kosova tak už příliš mnoho nezůstane, kam by se mohli uprchlíci vrátit, a je otázka, jestli se vrátit budou chtít. Zdá se nám tedy, pokud nedojde k válce o totální vítězství, jaká byla nemyslitelná i ve válce v Perském zálivu, konflikt přece jen skončí nějakou dohodou s Miloševičem. Buď to, anebo dojde k tak deprimujícímu vývoji, že se o tom ani nedá uvažovat.

    Alternativou k válce o Kosovo bylo nikoliv neudělat nic, ale dál vyjednávat prostřednictvím diplomatických kanálů. Je ale nutno říci, že neudělat nic by bývalo lepší než to, co děláme nyní - tupě vyhrožujeme a riskujeme životy nejen mnoha dalších Albánců a Srbů, ale (a ve věci, v níž nejde o národní zájem) také mnoha našich vlastních lidí.


    Proč to nevidí? Jsou snad slepí nebo hluší?

    Tento článek Johna Sweeneyho vyšel v neděli 30. května v týdeníku Observer.

    "Vidím nyní, jací jsme byli hlupáci, že jsme si nedokázali představit Osvětim," napsal Hubert Butler, vynikající, nyní už zemřelý anglo-irský esejista, když uvažoval o tom, co věděl svět o nacistickém zacházení se židy v roce 1938.

    Butler vzpomíná, jako chodil v roce 1938 po ulicích ve Vídni, spolupracoval s quakerskými organizacemi ve snaze dostat židy do zahraničí, do Peru, do Bolívie, do Irska, kamkoli. "V ulicích muselo být hodně židovských obchodů, protože všechny měly rozbité výkladní skříně, obsah obchodů byl vypleněn a na dosud nerozbitých okenních tabulkách byly nápisy V OZDRAVOVNĚ V DACHAU. Ovzduší bylo plné primitivní nenávisti, která se ve válce, vyvolávající naše nejnižší instinkty, proměňuje ve vraždění."

    Někteří lidé jsou hlupáci i dnes.

    Oddíl C přílohy obžaloby z válečných zločinů proti Slobodanu Miloševičovi uvádí jmenovitě seznam osob, usmrcených 26. března 1999 ve vesnici Malá Kruša. Seznam mrtvých mužů a chlapců zaujímá čtyři stránky formátu A 4 a obsahuje i členy rodiny Batušových. Minulý měsíc jsem seděl kdesi v díře v Albánii a díval jsem se, jak mrtví z rodiny Batušových znovu ožili, jak pijí a tančí na videu natočeném na svatebním mejdanu.

    Rád bych je vyjmenoval všechny, dovolíte li:

    Ahmet Batuša, 38

    Amrush Batuša, 32

    Asllan Batuša, 34

    Avdi Batuša, 45

    Bekim Batuša, 22

    Bequir Batuša, 68

    Burim Batuša, 18

    Enver Batuša, 22

    Feim Batuša, 23

    Fnu Batuša, syn Ismaila, 19

    Haxhi Batuša, 28

    Lirim Batuša. 16

    Milaim Batuša, 32

    Muharrem Batuša, 69

    Njazi Batuša, 39

    Osman Batuša, 65

    Sefer Batuša, 19

    Skifer Batuša, 22

    Sulejman Batuša, 46

    Zaim Batuša, 50.

    Jména, obzvláště exotická cizí jména albánských Kosovců, otupují mysl. Ale jména v oddílu C jsou reálnými jmény pro jejich příbuzné. Haxhi Batuša byl na svatbě ženichem. Jediná jeho fotografie, která se zachovala - ostatní byly zničeny v jeho domě, když ho vypálily srbské jednotky smrti - je stará, má na ní černou koženou bundu a šikmo nasazenou čepici. Na videu ze svatby je vidět, že byl Haxhi fešák a plný energie, pořád se smál do objektivu kamery.

    Lirim byl výrostek, Burim měl tlusté brýle a byl mentálně postižený. Chodil ve městě Prizren do zvláštní školy. Na seznamu není babička Batušová, matriarcha klanu. Je hvězdou svatebního videa, směje se tam jako malé dítě: "Tady jsme! Všichni jsme spolu." Babička přežila. Svým způsobem by to bývalo milosrdenství, kdyby byla taky na seznamu.

    Z ostatních na seznamu, ne z rodiny Batušových, byl Sahit Hajdari, 36, chromý, Avdyl Limoni, 45, trpěl poškozením mozku. Nejstaršímu muži, Balimu Avdylimu, bylo 72, nejmladšímu Xhelalu Shehu, bylo 13.

    Většina mužů a chlapců z vesnice Malá Kruša zemřela, protože byli popraveni střelbou ze samopalů ve stodole babičky Batušové. Někteří přežili, byli jen zranění, ale Srbové pak zapálili slámu ve stodole, takže i ranění uhořeli. Doufám a modlím se, že ti nejmladší a ti duševně postižení zahynuli už při střelbě. Alternativa je příliš děsivá, aby se na ni dalo vůbec pomyslet.

    Poté, co jsem se seznámil s dětmi, manželkami, matkami a babičkami z Malé Kruše, a viděl jsem, jak se doslova třesou hrůzou a bolestí, zdají se mi argumenty některých komentátorů, kteří odsuzují agresi NATO, ale ignorují její příčinu, totiž srbské pronásledování etnických Albánců, naprosto tupé.

    Takto píše John Pilger, dosud jeden z největších novinářů naší doby, minulý týden v týdeníku New Statesman: "Důkazy z nedávné historie jsou pomíjeny. Kdy proboha hrála morálka nějakou roli v britské zahraniční politice? Zeptejte se 10 000 Kypřanů, kteří demonstrovali minulý týden na Kypru u britské vojenské základy proti bombardování NATO?"

    Je to pravda, motorem britské zahraniční politiky byla příliš často chtivost a zloba. Když minulý týden požadoval bývalý britský konzervativní ministr zahraničních věcí Douglas Hurd přerušení bombardování, připomnělo mi to - jak bychom jen mohli zapomenout? - že Douglas Hurd krátce poté, co odešel z ministerstva zahraničních věcí se vydal do Bělehradu vyjednávat s Miloševičem o kontraktu na modernizaci srbské telefonní sítě pro britskou banku NatWest.

    Časy se změnily. Je to pravda, zatčení generála Pinocheta v Londýně znamenalo, že britské zbrojovky přišly o velký kontrakt od chilského námořnictva. Byl to nový začátek. (Pánbůh mi pomoz, až se vrátí pravidelný autor, píšící tento sloupek, ale Pinochetův trest způsobila bestie, která sedí na britském ministerstvu vnitra a jmenuje se Jack Straw.)

    Rasismus pravoslavných církví - ať už jsou to řečtí Kypřané, Rusové, nebo Srbové vůči muslimským podlidem není dobrým argumentem, aby demokracie přestaly se zbraní v ruce bránit vražedným důsledkům tohoto rasismu.

    A co si myslí John Pilger o 800 000 Kosovcích, kteří byli nuceni odejít - ne, byli nucení klopýtat, kulhat, plazit se po čtyřech - do bezpečí mimo Kosovo? A co těch 500 000 Kosovců, kteří jsou v Kosovu pořád ještě v pasti, které loví jako psy srbské popravčí čety?

    Harold Pinter napsal v předmluvě k vydání svých her: "Čelíme obrovské obtížnosti, ne-li nemožnosti verifikace minulosti. Nemám na mysli události, k nimž došlo před lety, ale včera, dnes ráno. Co se dělo, co bylo podstatou toho, co se dělo, co se stalo?"

    Pinterovi se ale zdálo velmi jasné, co bylo podstatou toho, co se stalo, když NATO vybombardovalo srbskou televizi a usmrtilo jednu paní maskérku. To byl "válečný zločin". Nikdo neobhajuje toto groteskní zabití, zoufalou válečnou nehodu.

    Britský dramatik Tariq Ali je symbolem divokých rebelantů šedesátých let, kteří pak udělali velkou kariéru. Je autorem hry Collateral Damage, Vedlejší škody, která se nyní hraje v Tricycle Theatre v Londýně. Problémem s Pinterovou rétorikou a s hrou od Tariqa Aliho je to, že důkazy z nedávné historie - abychom použili Pilgerových formulací - byly vynechány.

    Jestliže bylo usmrcení jedné paní maskérky válečným zločinem, co bylo to, když na jaře 1991 poslal Miloševič proti srbským studentům tanky? Setkal jsem se s přáteli jednoho srbského studenta, který se stal prvním mrtvým tohoto Miloševičova útoku. Měl rád skupinu Pogues a dostal střelnou ránu do krku. Nebylo válečným zločinem Miloševičovo ostřelování nemocnice v Osijeku v roce 1991? Viděl jsem tam muže, jemuž střelná rána vyrazila oči z hlavy. Je to pohled, který se hned tak nezapomíná.

    Anebo bombardování Dubrovníku? Viděl jsem chlapce, o nic víc staršího než je můj syn, tehdy mu bylo pět let, kterého zasáhla střela v rozkroku. Šel s maminkou na nákup.

    Anebo hromadná vražda 200 bezbranných pacientů a zdravotních sester v nemocnici ve Vukovaru? Anebo Sarajevo v letech 1992, 1993, 1994 a 1995? Nebo Prijedor? Nebo Banja Luka? Nebo Srebrenica, chladnokrevný masakr 5000 mužů a chlapců, k němuž došlo v roce 1995? Co se stalo? Co se dělo?

    Všechna tato zvěrstva mají jedno společné. Jsou "vedlejšími škodami", napáchanými Miloševičem. A Kosovo, až otevřeme hromadné hroby, to bude nejhorší. Pilger, Pinter a Ali se budou stydět, až budou vykopávány mrtvoly, jedna po druhé, desetitisíce z nich.

    Na smutku těch členů Batušovy rodiny, kteří přežili, není nic hloupého. Trochu je znám, a tak si myslím, že až se dovědí, že zavraždění 22 členů jejich rodiny je součástí žaloby proti Miloševičovi, budou mít trochu pocit hrdosti. Ale to jejich mužům nevrátí život.

    Nic jim nevrátí život.


    Srbové utíkají do Sarajeva

    Tento článek Mariny Bowderové ze Sarajeva vyšel v neděli 30. května v týdeníku Observer.

    Veljko Pejič, 38, vyučoval strojírenství ve Vojenském ústavu v Bělehradě. Když v březnu začaly letecké údery NATO, jeho zaměstnání přestalo existovat. Krátce poté dostal povolávací rozkaz z vojenské správy.

    "Naložili jsme děti do auta a vydali jsme se rovnou k bosenské hranici," konstatuje. "Dojeli jsme do Bosenské srbské republiky bez problémů. Kdyby přišel povolávací rozkaz trochu později, moje žena a děti by bývaly mohly odjet, ale já bych musel zůstat: hranice je nyní uzavřena pro muže, kteří musejí vykonávat vojenskou službu. Moc rádi jsme neodjížděli. Nechali jsme tam rodiče, přátele, byt - všechno kromě auta."

    Veljko, jeho žena a jejich děti ve věku tří a pěti let jsou nyní uprchlíky v bosenském hlavním městě Sarajevu. Bydlí v bytě muslimských přátel.

    Když bylo Sarajevo v letech 1992 - 1995 obléháno a bombardováno jednotkami bosenských Srbů, podporovanými bělehradským režimem Slobodana Miloševiče, Pejičova rodina se snažila dopravovat sarajevským přítelům peníze a potraviny. Je ironií osudu, že se v  Sarajevu nyní skrývá mnoho lidé z Bělehradu.

    "Většina lidí, kteří chtějí odjet do třetí země, přijela sem, aby si to mohla vyřídit na zahraničních vyslanectvích," říká Veljko, který se s rodinou snaží dostat se do Rakouska. "Budapešť a Sarajevo jsou jediná hlavní města, kam se můžeme dostat bez víza."

    Každou noc je slyšet nad Sarajevem americké bombardéry. Mnoho Sarajevanů se otevřeně radovalo, když začaly letecké údery: "Otevřeli jsme koňak, když jsme slyšeli tu zprávu," konstatuje Omer, 60.

    Veljko a jeho rodina se jako Srbové nyní skrývají, bojí se registrovat se u úřadů nebo jakkoliv projevovat svou přítomnost. "Všichni sousedé jsou na nás opravdu hodní. Jeden, policista, mi pomohl schovat mé auto, které má pořád bělehradskou poznávací značku. Bál se, že by ho někdo mohl zničit."

    V Sarajevu nyní žije přesně nezjištěný počet lidí z Bělehradu. Jsou to většinou mladí, vysokoškolsky vzdělaní lidé. Mnozí z nich mají disidentské zázemí, nebo spolupracovali s cizinci a bojí se pronásledování, anebo prostě chtěli odejít.

    "V Srbsku není žádné hospodářství," říká Jadranka (30), která doufá, že dostane vízum do Spojených států. "I čelní lékaři vydělávají jen 300 marek měsíčně."

    Je si jistá, že se nikdy nebude moci vrátit do Bělehradu. "Moji přátelé jsou nyní terčem bombardování a já jsem v bezpečí," říká Jadranka. "I kdybych se vrátila, něco mezi námi bude navždy jinak."

    Bělehraďané líčí srbské hlavní město, které opustili, jako město neustálého odposlouchávání telefonů, tajných seznamů zakázaných osob a skrytého donucování. "Snad si nemyslíte, že ti srbští dělníci, co demonstrují na mostech jako lidské štíty to dělají dobrovolně," zdůrazňuje Jadranka. "Moji přátelé nemohou se mnou otevřeně mluvit telefonem - bojí se, že se to odposlouchává."

    Jadrančin přechod do Bosny byl stejně jednoduchý, jako když přešli Pejičovi. "Nasedla jsem do autobusu, ukázala jsem občanský průkaz, a to bylo všechno. Z Bosenské srbské republiky se dá cestovat do Sarajeva anebo do nějaké jiné části Bosny."

    Bosenská srbská republika zaujímá 49 procent bosenského území a je to památník úsilí Bělehradu sjednotit všechny Srby. "V Srbské republice není nikdo, kdo nemá alespoň jednoho příbuzného v Srbsku," říká Zoran, bosenský Srb, který žije v hlavním městě Bosenské srbské republiky Pale. "Bydleli jsme u příbuzných v Srbsku, když tady byla válka - teď jsou vítáni oni u nás."

    Muslimové, prchající ze Srbska, svědčí ale o jiném přijetí cestou do Bosny. "Jeli jsme s velkou skupinou, autobusem, a projeli jsme deseti hraničními kontrolami, než jsme se dostali do Srbské republiky," konstatuje Meho, 36, muslim z Nového Pazaru, města s muslimskou většinou v Srbsku, v regionu Sandžak. "Když jsme dojeli do Srbské republiky, museli jsme každý zaplatit bosensko srbským pohraničníkům 1000 marek. Ptali se nás, 'Proč odjíždíte? Proč nezůstanete doma a nebojujete za vlast?' Byl to vtip, ale peníze nám sebrali."

    Muslimové ze Sandžaku se domnívají, že budou Miloševičovými dalšími obětmi: asi 50 000 muslimů odtamtud už ze Srbska odcestovalo, ostatní jsou nuceni jít do armády.

    Meho, který stejně jako Veljko odjel ze Srbska v té chvíli, co dostal povolávací rozkaz, nyní žije se sestrou a s jejími třemi dětmi ve sklepě v Sarajevu. Doufá, že dostane povolení odstěhovat se do Německa. Jeho bratru a manželovi jeho sestry se nepodařilo uniknout ze Srbska.

    "Jediný způsob, jak se nyní mohou dostat mladí muži ze Srbska, je podplatit někoho, aby je převedl přes horské průsmyky anebo lodí. Nikomu, koho znám, ani Srbům, ani muslimům. se za posledních čtrnáct dní nepodařilo dostat se z Jugoslávie.


    Jakou Evropu chceme pro naše děti?

    Tento článek britského premiéra Tonyho Blaira vyšel 30. května 1999 v týdeníku Independent on Sunday.

    Válka o Kosovo je boj o hodnoty. Je to boj mezi demokratickými principy svobodných společností a zlou diktaturou Miloševičova režimu.

    Veřejné mínění velmi silně podporuje, co děláme. Jsem si velmi dobře vědom, že také existují kritikové, a to nejen v těchto novinách. To jen podtrhuje můj argument, že je toto boj o hodnoty. Bráníme svobodu projevu. Věříme ve svobodný tisk. Lidé mají právo kritizovat a zpochybňovat. Ale je dobré si uvědomit, že takové právo nemají lidé, kteří žijí v Miloševičově režimu.

    Co se týče malého počtu incidentů, kdy bomby NATO poškodily civilní majetek a životy, toho litujeme. Tato lítost je autentická. Úsilí, které vyvíjíme, aby k těmto incidentům nedocházelo, je obrovské. Znovu, srovnejte to s režimem, který zabíjí lidi jako součást své politiky, který odděluje syny od rodin a znásilňuje ženy před jejich příbuznými jako součást své státní politiky.

    Tohle leží u kořenů tohoto konfliktu. Jeho výsledek také pomůže utvářet budoucnost Evropy.

    Jakou Evropu chceme pro své děti? Chci stabilní region, založený na spravedlnosti, demokracii a svobodě. NATO mělo odpovědnost. Muselo jednat na obranu těchto hodnot pro budoucnost. Miloševičova politika - založená na etnické nenávisti, na lžích a na brutálním útlaku - patří do minulosti. Stojí zato se zamyslet nad některými rozdíly mezi dnešními otevřenými společnostmi a mezi středověkým světem Miloševičovým.

    Velká Británie je živoucí demokracií. Náš tisk je svobodný. Naše politická debata je otevřená.

    NATO samotné je svobodnou asociací 19 států. Každý z nich má svou vlastní historii, své vlastní zájmy, svůj vlastní vztah k Balkánu. Ale všichni jsme jednotni a máme jasné cíle, a tato jednota je o to silnější, že je založena na svobodné volbě.

    Jsme otevřeni vůči sdělovacím prostředkům. Vysvětlujeme své chyby. Každou minutu každý den někdo někde vysvětluje politiku Aliance. Jsme si vědomi, že se musíme zodpovídat voličům. Miloševič ne. Ten nevysvětluje své činy, ani nepociťuje žádnou povinnost podrobit se požadavkům veřejného zkoumání jeho politiky a sdělovacím prostředkům. Jeho svoboda je založena na bezohledném ignorování demokratických hodnot. To je sobecký luxus diktatury.

    Miloševič lže svému národu. Jeho politika rozsáhlého vyvražďování a deportace celé etnické rasy je prováděna skrytě, aniž by to viděli Srbové.

    Miloševič lže celému světu: desítky úředníků na ministerstvu informací tráví celý den cenzurováním zpravodajství. Nic se nedostane ven z Bělehradu, pokud Miloševič nechce, abychom to slyšeli či viděli.

    A nepohodlné skutečnosti jsou vysvětlovány: Miloševičův režim například tvrdí, že jsou kosovští uprchlíci placenými herci. Jeho státem ovládané sdělovací prostředky šíří lži o podstatě a důsledcích ofenzívy NATO. Miloševičova diktatura potlačuje veškerou veřejnou debatu. Političtí soupeři jsou propouštěni, nezávislí novináři jsou umlčováni - nejméně jeden byl zastřelen.

    My respektujeme mezinárodní právo. Miloševič je nyní obviněným válečným zločincem, obžalovaným ze zločinů proti lidskosti.

    Obžaloba od Mezinárodního soudního tribunálu pro válečné zločiny není politicky zaujatá. Je to obžaloba od nezávislého soudního dvora, který byl vytvořen autoritou OSN.

    Soud sdělil Miloševičovi, že se buď musí vystavit soudnímu procesu, anebo bude navždy psancem. Soud ukázal obětem Miloševičova teroru v Kosovu, že spravedlnosti bude učiněno zadost. Není do pomsta: je to zákonnost.

    Žaloba obsahuje strašlivý seznam Miloševičových zločinů v Kosovu. Šest masakrů v Račaku, v městech a vesnicích Běla Crkva, Velika Kruša, Djakovica, Crkolez a Izbica. Deportace přibližně 740 000 kosovských Albánců, jejich pronásledování z politických, rasových a náboženských důvodů. Vraždy 385 indentifikovaných lidí.

    Žaloba popisuje, jak bylo lidem nařízeno pod hrozbou smrti, aby opustili své domovy. Byli donuceni vytvořit konvoje, které směrovala srbská armáda k hranicím. Byli biti a hladověli. Muži byli izolováni od rodin a odvezeni, aby byli popraveni. Na hranici byl uprchlíkům odebrán zbývající majetek - to málo, co si s sebou mohli vzít - peníze, šperky, automobily, dokonce i jejich průkazy totožnosti - jim byly ukradeny.

    Miloševič byl obžalován z plánování, nařizování a vykonávání těchto zločinů. A z toho, že nezabránil svým jednotkám v provádění těchto zločinů, o nichž věděl, že se je chystají páchat.

    Ale žaloba se týká jen zlomku Miloševičovy brutality. Statisíce uprchlíků - vyhnaných, znásilněných, ovdovělých, sirotků a lidí bez majetku - stojí jako svědci jeho zločinů proti lidskosti. A neměli bychom mít žádné pochybnosti, že až vejdeme do Kosova, nalezneme tam další hrůzy.

    Hodnoty, které Miloševič ignoruje, jsou podstatou akcí NATO. Ty sjednodily a posílily rozhodnost mezinárodního společenství. Tyto hodnoty vyznává také mezinárodní soudní tribunál. Tyto hodnoty vytvoří základnu pro ukončení násilí a pro začátek trvalého míru.

    Miloševič nemá žádné hodnoty. V obžalobě soudkyně Arbourové se ukazuje, co je to za člověka - není to státník, není to hrdina, není to mistr taktik - je to zloděj a vrah.

    Soudkyně Arbourová sdělila mnohým z nás v mezinárodním společenství, co se Miloševič snažil před námi a před svým národem utajovat mnoho let. Ale pravdu nelze utajit a srbský národ ji také začíná objevovat. Matky protestují, protože nechtějí, aby jejich synové šli zpět na frontu. Jejich synové se tam také nechtějí vracet. Šíří se dezerce. Roste nesouhlas. Miloševičův režim se začíná hroutit.

    Naše ofenzíva začíná mít úspěch. Nesmíme nyní ustoupit a musíme pevně dospět až k závěru. Naše vítězství v Kosovu bude poctou zásadám, které jsme šli v této válce bránit.

    Miloševič neponese hrůzy minulosti do naší budoucnosti. Budoucnost bude založena na hodnotách, které NATO bránilo po dobu posledních 50 let. Tyto hodnoty přežijí a Evropa bude prosperovat, zatímco Miloševič se setká se spravedlností.



    Levici jde tato válka špatně

    Tento článek Joan Smithové vyšel v neděli 30. května v týdeníku Independent on Sunday.

    Jeden den minulý týden mě citovali na protiválečné internetové stránce (www.antiwar.com jako kritika bombardování Jugoslávie. Také na mě zaútočili v časopise New Left Review, že jsem představitelka "nových válečných štváčů" a "liberalismu řízených střel". Tak jak je tomu tedy?

    No, podle Tariqa Aliho, ti z nás na levici, kteří podporují intervenci v Kosovu, jsou "liberální váleční štváči", kterým "nevadí porušování státní suverenity". Ve stejném čísle charakterizuje Edward Said balkánskou krizi jako příležitost "pro Spojené státy prosadit svou vůli a ukázat světu, kdo je tady pánem."

    Přesto však řešení, která doporučují oba muži, více mírových konferencí a "konstruktivní vyjednávání" na nichž by se podíleli Rusové, nepřinesou mír o nic pravděpodobněji než jednání v Rambouillet, která selhala. Další kritik války, John Pilger, učinil neuvěřitelné tvrzení, že Srbové sestřelili téměř 40 letadel NATO, což se prý na Západě tají, protože tolik novinářů je nekritickými stoupenci Severoatlantické aliance.

    Toto jeho tvrzení zní nepravdivě nejen proto, že Pilger nemá vůbec žádné důkazy, ale také v důsledku netypické mlčenlivosti Srbů, který jaksi nenesli triumfálně kusy sestřelených letadel NATO ulicemi Bělehradu. Jinak si velmi vážím Johna Pilgera a nepoukazuji na tyto skutečnosti s potěšením. Ale je nepopiratelné, že pro levici jde tato válka špatně. Některé části levice přicházejí na veřejnost s pochybnými tvrzeními a škodolibě se pak hádají.

    Podle Tariqa Aliho jsou mezi stoupenci bombardování "šéfredaktor bulvárního deníku The Sun a jeho obdivovatelé v Guardianu a Observeru".

    To je groteskně nespravedlivé vůči žurnalistům v těchto seriózních novinách, kteří jsou docela schopni si sami rozhodnout, jaký zaujmout názor na situaci v Jugoslávii, bez primitivního ultranacionalismu šéfredaktora deníku The Sun. (Konec konců, právě deník Guardian poskytl prostor Johnu Pilgerovi, aby na jeho stránkách odsoudil bombardování NATO.)

    Vznikla tady směsice primitivního antiamerikanismu a zkostnatělé mentality, vytvořené vietnamskou válkou.

    Velmi pozoruhodné je, že vycházejí protesty proti válce o Jugoslávii jen z jediné generace, od mužů, jimž je nad padesát - jsou to veteráni demonstrací ze šedesátých let proti americké intervenci ve Vietnamu. Tito padesátníci emocionálně útočí na mladší kolegy, kteří podporují ozbrojenou intervenci na Balkáně. Toto se potvrdilo minulý týden, kdy jsem potkala jednoho levicového novináře, který se mi svěřil, že "tahle válka mě skutečně vybičovala k nesmírné energii". Dodal nadšeně: "Nenávidím lidi, kteří podporují tuto válku." Když jsem řekla, že podporuju vyslání pozemních vojsk do Kosova, civěl na mě mlčky. Nenávidí mě jako "válečného štváče"? To je logický důsledek jeho prohlášení. Mně se ale vždycky zdálo, že je možno vůči nynějšímu konfliktu zaujmout alespoň tři poctivé postoje.

    Jedním z nich je otevřená opozice proti válce, jak je systematicky vyjadřována redakční linií tohoto listu. Druhý je nepříliš nadšená podpora pro letecké údery, i když ta je nutně ochromována tím, že NATO rozšířilo seznam svých cílů, a to způsobem, který ohrožuje životy civilistů. Třetím postojem, který systematicky zastávám já, je že měla být intervence podniknuta dříve,. a to pozemní invazí i ze vzduchu.


    Proč, pane Čulíku, stále dovysvětlovávat vysvětlené?

    aneb Smysl re-konstrukce reality v BL

    Ivan Vágner


    Ad: "Pročetl jsem je, jsou to dosti drastická svědectví o národu v obležení, ve strachu z náhlé smrti špatně mířenou bombou. Pozoruhodná je xenofobie vůči vnějšímu světu a neporozumění celkové situaci, ve stavu autentické úzkosti. Je však pisatelka skutečně natolik odříznuta od informací o tom, k jakým zvěrstvům dochází v Kosovu, anebo si zakazuje přemýšlet o tom, co nynější situaci způsobilo?" (viz BL 28.5.99)

    Četl jsem a děsil se. Proboha, proč stále tolik té ideologie? Proč tolik toho patriarchálního mesianismu a sarkasmu? Proč opět a opět kacéřování vývojově "vyšší" etikou vývojově "nižší" etiku (zde absurdními výtkami xenofobie)? Připadá mi obludné nadnášet nad větami: "V těchto dnech chápu, že v osudovém okamžiku jsi sama se sebou, že myslíš jen na základní věci, abys mohla dýchat vzduch, který tě neotráví, abys měla vodu, a aby tvoje děti zůstaly na živu. Ostatní není důležité." (viz) , že si "pisatelka (...) zakazuje přemýšlet o tom, co nynější situaci způsobilo"!!

    Krom toho, být věren své vlasti je přece stejně ctné jako být věren nadnárodnímu seskupení pod vlajkou EU, NATO či OSN. Proč by člověk, kterému nepřítel ničí vše, co má rád, likviduje jeho blízké, kteří se ničím neprovinili, jeho kulturu, která možná nedala světu tolik, jako jiná, ale je svá a imanentní; a nadto je inteligentní a proto rozeznává propagandu (a to na obou stranách) a na vlastní kůži zažívá lživost a cynismus tzv. "humanitární pomoci" (a není snad celá tato válka "humanitární operací"?!); proč by tento člověk měl s postupem armád NATO souhlasit? Proč by měl souhlasit s vyrážením klínu klínem, když pod tím druhým klínem je on sám? Proboha - cožpak je biologicky přirozené akceptovat násilí páchané na sobě a svých blízkých v zájmu skončení násilí páchaném někde jinde a na někom jiném?!

    Napadá mě, že může jít jen o jediné vysvětlení, jak by se dal takovýto požadavek akceptovat: Kdybychom jej kryli latentním náboženským imperativem, v němž je vševládný Bůh ztotožněn s "nejlepšími mozky" euroamerické kultury a proti jeho vůli - potopa, boží trest - není možné se bránit, protože je to vyšší, prostě "zjevená" pravda. Nastav hřbet, člověče, protože proti vůli Jeho se nemůžeš protivit. Tvé utrpení je ve jménu skončení utrpení jiného. Pak by ovšem bylo možné prostě onou "xenofobií" v Čulíkově komentáři mínit "neporozumění pohnutkám" moderního, transnacionálního, liberálního Boha...

    Navíc sentence Jana Čulíka o "neporozumění celkové situaci" je zcela v duchu všech dějinných "osvícených" ideologií, katolicismem počínaje a marxismem konče, patriarchálních ideologií - jak nerad to píšu! - bohužel rovněž. Proč bychom měli mít pouze MY to PRAVÉ "porozumění celkové situaci", vidět ji lépe, nezkresleně, proč by měl být jen NÁŠ výběr prostředků výrazně lepší, než těch druhých?

    Nemylme se, zde vůbec nejde o situaci jako takovou (jak by patrně připojil a možná i připojí pan Čulík ve svém komentáři), zde jde o úhel náhledu, o interpretaci a její legitimizování, o dobrovolně přijaté myšlenkové schéma, které se pak vnucuje člověku přes očividnosti, nutí jej dovysvětlovávat vysvětlené a tím ukazovat, že už mu nejde jen o obraz skutečnosti, nýbrž především o výklad obrazu skutečnosti.

    Média mají ohromnou moc. A to nikoli pouze faktickou, realizovanou skrze komunikaci, objektivizaci a pluralifikaci světa, ale rovněž metafyzickou, konstrukcí a zvláště re-konstrukcí reality.

    Je úděsné, když si člověk uvědomí, že Britské listy, které tvoří současný vrchol žurnalistiky, kterou lze číst v češtině, pracují hned s několika způsoby konstrukce a re-konstrukce reality (nechci zde používat slovo manipulace, které má příliš pejorativní podtext). Například...

    • tím, že kontroverzní a odmítavé články zařazují obvykle až na konec
    • tím, že jejich vydavatel připojuje k těm článkům, s nimiž nesouhlasí, závěrečné "vysvětlující" komentáře
    • tím, že provádí předběžnou selekci příspěvků, mění titulky atd. tedy běžně rediguje podle svého pojetí vydavatelské činnosti ALE ZÁROVEŇ tuto praxi u jiných odsuzuje
    • a patrně i tím, že osou a duchem existence BL je misionářské nadšení na vylepšování morálního profilu těch zaostalých v ČR z pozice těch lépe znalých na Západě (viz třeba polemiky s arogancí některých angloamerických přispěvatelů)

    Ano, i tak zůstávají BL (svou otevřeností) vysoko nad "smetím" - jak skvostně napsala jedna kanadská čtenářka - ostatní česky psané žurnalistiky. A nemohu dost vyjádřit svou vděčnost, že je mohu číst. Při uvědomění jejich limitů mě však obchází mráz.

    Ivan Vágner

    Poznámka závěrečná: I já si samozřejmě uvědomuji, že ryze "objektivní" médium nemůže možná ani existovat. Jednak jsme všichni nějak "světonázorově" zaměření, máme své osobní preference, dané životními zkušenostmi, získanými informacemi a pojetím smyslu své existence (a tedy jednání zde na zemi), své chápání světa, "oblek", z nějž jen tak nevylezeme. A jednak je možná i v naší přirozenosti zajímat se více o věci konfliktní, než o pouhé výčty - jinak řečeno, BL by bez jistého osobního zabarvení a regulace svým vydavatelem byly mdlé, ploché a nezajímavé, pouhou snůškou nekompatibilních referátů. Prostě by to zde "nejiskřilo", zdravě by nás to nedopalovalo a nenutilo je číst a se čteným se konfrontovat. Nezaškodí však bránit se i zde dogmatům, jakkoli "dobře míněným".

    Nietzsche ostatně tvrdil, že důkazem úpadku evropské demokratické a liberální civilizace je to, že "o hodnotě nějakého jednání nenechává rozhodovat následky, nýbrž jeho původ." Jinak řečeno, "dobře míněná" střela, která dopadne omylem na čínské velvyslanectví či doprostřed tržiště je vlastně v pořádku.


    Ať pošle Miloševič Albánce do Británie a USA, ať tam mají problém jako s českými Romy

    Robert Nohejl

    Vsichni lide pohlizeji na bombardovani Srbska, jako na jediny neresitelny problem, ktery je zavinen hlavne panem Milosovicem. Na hranicich kosova a Albanie dochazelo od roku 1992 ke stalym stretum mezi pohranicniky a pronikajicimi skupinami moslimu vseho druhu na uzemi suverenniho statu. Na kazde teroristicke akci vedouci ke vetsimu konfliktu se da z hlediska prodeje zbrani znacne vydelat a tak ulehcit i svym domacim problemum; jeden ztraci na zivote a druhy na tom pohodlne bohatne. Desitkami roku se zmensujici populace Srbu v Kosove, jez nemohla celit velke populacni explosi Albanskych moslimu nakonec vedla k nynejsi situaci, ktere zapadni svet nechce rozumet a ani se nesnazi rozumet. Anglie se jiz poucila spolecne s Kanadou prilivu cikanu z Ceske republiky, jako se Cesi poucili prilivu cikanu ze Slovenska, ktere se jich radostne zbavilo. Toto je cesta pro pana Milosovice, aby umoznil vsem, co proniknou na jeho uzemi, co nejrychleji je poslat letenkou do USA a Anglie, at si take oni uziji trochu toho jejich propagovaneho humanismu s vydelkem na dolarech. Jsem si jist,ze cele Kosovo s 90% muslimu by toto jen rado uvitalo a rychle by se zbalilo na cestu. Italie poznala, co to jsou Albanci, kdyz zaplava utecencu-mulimu prijela do zcela katolicke zeme.Pan Blair sice mluvi o potrebe zasahnout ve prospech Albancu a dat jim uzemi statu Srbska, nebot dava, neco, co jemu-tedy Britanii nepatri, nebot ta vzdy brala druhym o cemz svetci Britske imperium, ktere zabralo pomalu ctvrtinu sveta, tak tato vlada s panem Blair ma, co do ceho mluvit,ale jaksi skutek utek a pan Blair doposavad nevzal do Britanie vice jak 300 Kosovanu oproti Nemecku, ktere primulo desetitisice uprchliku. Etnicke problemy by nebyli, kdyby kazdy zustal tam, kde je jeho misto a to by mel pochopit pan Clinton, ktery mimochodem v roce 2050 bude mit v USA na 50% barevnych oproti 50 % bilych atake pan Blair, ktery by se mel podivat do historie, jake to "Etnicke stehovani" bylo, kdyz Britove museli ven z Indie a odjinud a jak se tomu roky branili si zbalit sve veci a ject domu do rodne Anglie. Velka cast Britu tmave pleti, jsou pozustatkem byvaleho kolonialismu, kdy za sluzby svym panum se museli zbalit take, aby unikli hnevu odplaty svych vlastnich spoluobcanu, kteri kolaboraci soudili trestem smrti. Diktator Milosovic, mimochodem trikrat zvoleny si opravdu nevi rady a politikou prav Srbu na rizeni svych vlastnich veci se tak dostal na obetni oltar zapadnich monopolu, jez propagandou vsech zdelovacich prostredku byl oznacen za Hitlera, ackoliv Hitler nikdy nepouzil plynu proti vlastnim lidem, jako tomu bylo v Texasu v pripade WACO a o Britskem svetovem panstvi a jeho chovani v koloniich, jako tomu bylo za Burskych valek a koncentracnich taborech pro deti a zeny bojujicich Buru se nema cenu vubec zminovat. Rozum mi zustava stat, jen na jedne veci, ze prosti lide se nechaji tak snadno oblbnout svetovima mediema a vubec nevznesou svuj hlas protestu proti temto "Rozdel a panuj" diktatorum v berancim rouse. Tragedie je na obou stranach Kosovskeho problemu a mozna, ze vsichni v Evrope zjistime, ze to byla i tragedie Evropy zavinena hrabivou politikou velkych zbrojnich koncernu a jejich vlivu na politice vladcu, kteri jsou jim poplatni po vitestvi ve volbach, nebot jen a jen penize vlozene do voleb a kandidatu jsou silou prosazeni cesty k budoucim ziskum,-uprimne receno kazda valka je velkym obchodem na nestesti druheho a dnes si jiste cast Abanskych provokateru jiste uvedomilo, ze veci zasli prilis daleko a je nad slunce jasne, ze jen tak tento konflikt nezkonci. Jak Srbove, tak Albanci by se meli poohlidnout podle porekadla, ze, kdyz se dva perou, tak treti ma uzitek. Rovnez prosti lide zivici se cely zivot rukama by meli vedet, ze nexistuje zadna spravedliva valka a ani duvod k ni. Amerika i Anglie vzdy bojovala na jinem uzemi a nikdy nemeli valku doma na svem uzemi, jejich politika byla na rozsirovani sveho vlivu a nikdy neztratili jediny ctverecni metr ze sveho. Pani Albrichtova nema jedineho prava zasahovat do jednani suverenniho Srbska a at rika svetove jednotna propaganda, co chce, rozumni lide nenaleti na tento trik. V soudu celeho sveta prostych lidi oprostenych od expertu na prava, kteri nejsou obrazem spravedlnosti, by za kriminalni cinnost proti humanite byla v plnem zneni obzalovana za svoji cinnost, ne pan Milosovic, vzdyt i "velky Causesku" zkoncil u zdi .Kosovo pole je pro Srby, co pro Cechy Bila Hora a tomu nikdo nemuze, jak z Londyna, tak z Washigtonu rozumet. Albanci sami by si meli uvedomit, ze z navstevniku se nemohou stat domacimi pany, vzdyt i Nemci zaplatili draze za sve Sudety, celkem mezi 15-17 miliony etnickych Nemcu bylo vyhnano ze vsech koutu sveta s pozehnanim, jak Anglie, tak USA. Pan Solzenicin v nahledu na politiku dnesnich dnu ma uplnou pravdu, ze jsme sice ve stoleti kompjutru, ale myslenim jsme stale v dobe kamenne. Nasili a nadrazenost dava pravo rozhodovat o jinych a ani vsemocna propaganda nemuze tuto zkutecnost zastrit, naopak jen to potvrzuje, ze je nastrojem zla pachane na lidech.

    Pane Milosovic, par volnych letenek a listku pro Albance do Anglie a USA by se Vam a i vsem Srbum vyplatilo a Albancum take. Amerika je velka zeme a Britove jsou prece demokrati, ty to jen a jen uvitaji a i ostatnich devatenact statu take, ze ano.

    Nam sem do Australie priplouvaji jedna lod za druhou s nelegalnimi emigranty a vlada je neschopna tomu celit a tak budeme se muset tomu branit, coz bude take duvod k bombardovani Australie, kdyz nebudeme chtit byt pohlceni Asiaty vseho druhu -co tomu rikas ctenari? Mam dojem, ze celosvetovy pravni system zakonu je jen pro kocku, pod taktovkou vselijakych odborniku na humanismus a lidska prava se svet stal jednym velkym blazincem v nemz si par samovyvolencu hraje na dozorce. Robert-Australie.


    Protiglobalizační Street Party 99

    Street party pořádáme v sobotu 5.6.1999 od 14 hodin na pražském Těšnově. Touto akcí, která kombinuje pouliční zábavu s politickým protestem, navazujeme na loňské Global street party (GSP) a Local street party (LSP). Zároveň se přihlašujeme k červnové celosvětové kampani odporu v centrech globalizované ekonomiky.

    Důvody

    Zůstávají stejné, snad jen stále naléhavější. Svůj hlas opět pozvedneme proti ekonomické globalizaci, která soustřeďuje moc do rukou nadnárodních společností mimo veřejnou kontrolu, pro profit menšiny ožebračuje celé národy a žene Zemi do ekologické katastrofy. Na lokální úrovni protestujeme proti zhoršujícím se životním podmínkám v našem městě, od nesnesitelného nárůstu automobilismu, smogu a přízemního ozónu, přes vzrůstající nezaměstnanost a prohlubující se sociální rozdíly až po katastrofální bytovou situaci. A konečně brutální bezpráví, kterého se dopustily policejní složky po skončení GSP. My nezapomínáme - to, že státní moc nehodlá nikoho z policejních násilníků potrestat, bereme jako významnou vstupní informaci.

    Cíle Kořeny všech probémů vidíme v systému, v němž jsou politická a ekonomická moc vzájemně závislé, systému, jehož hnacím motorem je zisk - kapitalismu. Systému, který globalizací nabývá stále zrůdnějších podob. Naším konečným cílem je odstranění kapitalismu a vybudování společnosti na základních a nezadatelných principech svobody, rovnosti, samosprávy, respektu k naší planetě i příštím generacím. Jsme přesvědčeni, že streetparty činí v tomto směru další krok. Streetparty organizujeme jako protisystémovou akci, jejímž cílem rozhodně není jen zábava, nebo pozvání na besedu organizátorů s vládou. Cíle tedy vidíme:

    Dovnitř streetparty: shromáždit co nejvíc lidí, kteří již bojují proti výše uvedeným zlům. Posílit je a současně nabídnout zábavu, radost. Symbolicky si dobýt ulice zpět. Vyzkoušet si samosprávu. Nabídnout informace a možnost aktviního zapojení každému nově příchozímu.

    Navenek: společně protestovat, společně demonstrovat sílu a odhodlání. Oslovit co nejširší část společnosti a rozvířit celospolečenskou diskusi k výše uvedeným problémům.

    Účastníci

    Ekologičtí aktivisté, lidskoprávní aktivisté, antifašisté, pracující i nezaměstnaní, studenti, odboráři - ti všichni a mnozí jiní jsou co nejsrdečněji zváni. S největší radostí mezi sebou uvítáme účastníky Interkontinentální karavany, indické rolníky, ve své zemi vystavené těm nejbrutálnějším následkům procesu ekonomické globalizace. Naopak na naši akci rozhodně nejsou zváni ti, kteří vědomě globalizovaný kapitalismus budují, tedy politické a ekonomické špičky. Na streetparty nechceme ani ty, kteří tento systém udržují silou, tedy příslušníky represivních sil. A konečně: do ulic by ve vlastním zájmu neměli vycházet fašisté a jim podobní, jejichž ideologie jsou pro svobodomyslnou lidskou bytost nepřijatelné.

    Průběh

    Od čtrnácti hodin se Těšnov promění v zónu radosti - proběhne živé vystoupení hudebních skupin Švihadlo, Polemic (SR) a Fast food, zazní rytmy z několika soundsystémů a samozřejmě projevy zúčastněněch aktivit. Organizujeme shromáždění účastníků a program na Těšnově. Další průběh odpoledne necháváme na samotných účastnících, což je u streetparty jako spontánní akce bez autorit samozřejmé. Jestliže fašisté pochodovali 1. máje ulicemi Prahy při nenahlášeném pochodu pod policejní ochranou, nevidíme žádný důvod, proč bychom měli trasu případného pochodu nahlašovat my. Na možném symbolickém zablokování dopravy nevidíme nic neobvyklého. Pražské ulice zažily za poslední měsíc dvě invaze lidské radosti do automobilových zón - po vítězství českěch hokejistů na MS a při Pražském mezinárodním maratónu. Vybočení z "běžného chodu" velkoměsta při případné blokádě nebude větší a nevidíme proto důvod, proč by se účastníci blokády tentokrát měli stát cíli policejní represe. Akci pořádáme jako nenásilnou a jsme hluboce přesvědčeni, že bez zásahu zvenčí i tak dopadne. Masivní nasazení policejních sil, stejně jako opětovné nasazení provokatérů, budeme proto muset - po mnoha zkušenostech - brát jako neodůvodněnou provokaci.

    Další formy protestu

    Násilné zakončení GSP připoutalo masivní pozornost - kromě formy protestu se zaměřila na samotné důvody. GSP otevřela diskusi o ekonomické globalizaci a účelu demonstrace bylo dosaženo. Po bezproblémovém průběhu LSP, pro který jsme jako organizátoři udělali vše, se situace neopakovala. Nezájem byl též reakcí na korektní průběh 1. pouliční slavnosti v Brně, která proběhla 22. května tohoto roku. Jestliže některým aktivistům připadne nenásilná taktika jako neúčinná, od odchodu z Těšnova za radikálnější akcí je tentokrát rozhodně odrazovat nebudeme.

    Zahraničí

    Akci chápeme jako předstupeň 18. červnu, celosvětovému dni protestů a přímých akcí v centrech globalizované ekonomiky. Pražskou streetparty organizují ve svém volném čase výhradně čeští aktivisté níže uvedených kolektivů a další dobrovolníci. Rovněž finance pocházejí z domácích zdrojů, v drtivé většině byly získány na benefičních kulturních akcích.

    Místo konání

    V místě, kde nádherné nádraží padlo za oběť magistrále, vidíme silnou symboliku. Právě na Těšnově si účastníci street party mohou posílit své sympatie k hromadné dopravě a antipatie k individuálnímu automobilismu.

    V Praze 25.5.1999

    Organizátoři streetparty:

    Earth First! Praha

    časopis Konfrontace

    kolektiv Ladronky

    Za správnost ručí mluvčí organizátorů Jan Křeček

    telefon: 0601210947

    ODKAZY:

    KONFRONTAACE - noviny odporu konfrontace.fd.cz

    EARTH FIRST - ekologická organizace

    http://www.geocities.com/rainforest/canopy/1651


    Antiglobalizace jako xenofóbie

    Andrew Stroehlein

    Vyšlo původně v Britských listech dne 8. září 1998.

    Nedávno byla Česká republika svědkem několika demonstrací mladých lidí, protestujících proti "globalizaci".

    Člověk si často myslí, že by mladí lidé měli být tolerantnější vůči jiným kulturám a všeobecně otevřenější vůči zahraničním myšlenkám, avšak součástí těchto protestů byla znepokojující míra úzkoprsého nacionalismu.

    Vykládat lidem o ničení dešťových pralesů a o obrovském množství odpadu, které vzniká fungováním široce rozšířených světových koncernů lidových restaurací, to je víceméně v pořádku (i když by bylo lepší hovořit o hodnotách spotřebitelské kultury obecně) a pokud se vám nelíbí restaurace McDonald's, nemusíte tam chodit.

    Nedávné protesty ale jdou dál za tyto argumenty. Zdá se, že nám protestující osoby chtějí říci, že se stavějí i proti celkovému globalizačnímu vývoji, v jehož důsledku vzniká "jednotný svět". Zahraniční firmy jsou považovány jen za ničitele: měli bychom se stůj co stůj bránit proti multinacionálním koncernům. Demonstranti neprostestují jen proti těmto podnikům a proti tomu, že údajně ovládají místní trh, ale také proti tomu, že prý multinacionální firmy údajně standardisují to, jak dnes vypadá celý svět. Svět všude vypadá úplně stejně, tvrdí demonstranti a nelíbí se jim to. Nechtějí, aby byly v každém městě na světě tytéž restaurace a tytéž obchody. Nechtějí, aby Praha vypadala jako New York a Tokio (jako by to bylo možné). To, že bojují proti multinacionálním společnostem, znamená, jak se zdá, že bojují proti všemu mezinárodnímu - a v tom spočívá jejich nacionalismus.

    Samozřejmě, mít trochu místního koloritu je vždycky příjemné, a turista je potěšen, že Praha nikdy nebude příliš vypadat jako New York. Avšak výlučné úsilí konzervovat "místní kolorit" je prostě jen nacionalismus, oblečený do romantických snů fiktivní, minulé éry. Je to postoj, který odmítá změny a bojuje proti modernizaci. Je to neofóbní a zápecnický pohled na svět.

    Je ironické, že mnoho lidí, kteří veřejně protestují proti globalizaci a kteří jsou ovlivňováni tímto úzkým nacionalismem, jsou titíž lidé, kteří veřejně protestují proti rasismu. Jaksi jim nedochází, že je v tom vnitřní rozpor. Xenofóbie - strach ze všeho, co je cizí - je motorem v jedné jejich kauze - v druhé své kauze tito lidé naopak proti xenofobii brojí.

    Xenofóbie demonstrantů, kteří protestují proti globalizaci, je prostě zpátečnická. Svět je jediný, jednotný trh. Je jednotným trhem už léta. Komunikace z jedné části světa do druhé dosud nebyla nikdy tak lehká, jako dnes, ani dosud nebyla ničím tak obyčejným jako dnes. Svobodný pohyb zboží, kapitálu a lidí nikdy nebyl svobodnější, než je dnes. V důsledku tohoto vývoje dochází k sjednocování lidí po celém světě - měli bychom takový vývoj přivítat.

    Kromě toho, jakou alternativu nabízejí demonstranté? Omezit český trh jen pro české občany? Zakázat zahraničním firmám, aby v ČR podnikaly? Znovu odříznout českou společnost od světa?

    Andrew Stroehlein

    Poznámka JČ: Z 31. května 1999: Asi daleko rozumnější než demonstrovat proti "globalizaci" by bylo zaměřit energii na to, vymyslet, jak nynějších globalizačních trendů využít co nejefektivněji pro Českou republiku. Globalizace je totiž neobyčejně demokratická. Přináší i obyčejným lidem obrovské, celosvětové možnosti uplatnění, jaké dosud nebyly nikdy k dispozici. Jistě, v první řadě využívají těchto možností velké multinacionální firmy, avšak nikdy dosud nebyly právě velké multinacionální firmy vystaveny tak silné konkurenci od obyčejných lidí jako nyní. Jen je nutno mít schopnost se na tuto konkurenci trochu připravit a využít nabízených možností - třeba obrovského obchodního potenciálu internetu. Měla by pomoci vláda. Možná že by čeští anarchisté měli spíše demonstracemi nutit vládu, aby globalizačních možností lépe využívala pro Českou republiku. Přečtěte si tuto analýzu Simona Hoggarta, (byly to dokumentární pořady natočené pro britskou televizi) vyšla v Britských listech v listopadu 1996 (zde je první část, zde je druhá část.)


  • |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|