Odumírání lesů v Orlických horách je zpráva okurkové sezóny
Vazeny pane Culiku,
hromadne odumirani lesu v Orlickych horach je zprava okurkove sezony.
Velmi
pravdepodobne nejde o "vycerpanou odolnost lesu".
Na Krusnych horach byly v letech 1995 a 1996 nezvykle inverze, pri nichz
koncentrace SO2 dosahovaly na Medenci (vychodne od Klinovce) az 3000 mg/m3.
Ty silne poskodily cast zbytku smrku ztepileho na ceske strane (od Klinovce
priblizne po Novou Ves) a poskodily ho i v Sasku natolik, ze Nemci
prehodnotili svuj kriticky pristup k ceskemu zpusobu obnovy tamnich porostu
pres holosece. Cisla bych musel hledat, tusim, ze v CR bylo poskozeno 6000? ha, v Nemecku udajne 16000.
Hygienicka norma pro cloveka na 24 hodin je 150 mg/m3 (v USA byvala 70, me informace jsou stare).
Kriticka hranice u smrku jsou prumerne rocni koncentrace 50 (jedle 30, borovice 70).
Skody ale zrejme souvisi ci primo zavisi na velikosti kratkodobych kladnych extremu od prumerne zateze, ktera muze byt relativne i velmi nizka - viz Jizerske nebo prave Orlicke hory.
Poskozeni brizy se objevilo masove na Krusnych horach po zime 1996/97
(poskozeno 1905 ha).
Jsou to zcela nove projevy a presna pricina neni dosud znama. Byla zjistena destrukce epikutikularnich vosku (totez bylo pozorovano i na smrku pichlavem), coz byva charekteristicke pri poskozeni ozonem.
K
tomu byla zjistena nedostatecna vyziva horcikem, i kdyz se obsah MgO ve
vapenci predtim tam pouzivanem k vapneni pohyboval kolem 20 %.
Prozaickou pricinou muze byt i opakovane spaleni vyhonu pozdnimi mrazy.
Ta briza, ktera tam je, je do tak extremnich pomeru vetsinou geneticky nevhodna - ale zaplat panbu za ni!
Pokud vim, olse v prostoru Nove Vsi v horach byla 1997 a 1998 naopak velmi zelena.
Ono je to ponekud slozite.
Trvajici poskozovani se svadi na poskozeni pudy. Zmena chemickych vlastnosti
s vyjimkou kyselosti se od zacatku osmdesatych let ale vubec neda
statisticky prokazat.
Obecne receno, tento vliv se muze projevit az pote, co
zmeny presahnou urcitou mez, ktera je ruzna pro ruzne dreviny (drive k tomu
dojde pochopitelne na pudach chudych).
Spis ale jsme v obdobi, jez by se dalo chrakterizovat dvema fakty:
(i) Prumerna zatez SO2, ktera mezi lety 1965 a 1990 zpusobovala akutni
poskozeni, se podstatne snizila. Nekam tesne pod hranici nebezpecnosti.
Porosty jsou ale dosud oslabene a udrzovany oslabene chronickym poskozovanim (obvyklym v ostatni Evrope) a citlive az bourlive reaguji na nahodne extremy.
(ii) Jsme v obdobi, kdy se zasadne meni priciny poskozovani. Ustoupil SO2 a
roste vyznam NOx (a s nimi logicky O3). Tim se meni i prostory, kde ke
skodam dochazi. SO2 silne poskozoval porosty v nadmorske vysce zhruba od 700 (Z) az 900 (V) metru, coz ze vseho nejvic souvisi s vyskou kominu emitentu a vzdalenosti prenosu emisi.
NOx a ozon pusobi v nizsich polohach (casto v udolich, kam se snad dostava z poloh vyssich pri vymene ruzne teplych mas vzduchu a kde se podstatne pomaleji rozpada nez na vrcholcich, kde ho samozrejme fotochemickymi reakcemi z NOx vznika nejvice).
Pan Kuzvart bohuzel nema na ministerstvu lesniky, kteri o problemu znaji
neco podrobnejsiho.
Vladimír Henzlík
