Nad pondělními pražskými novinami:

Sofistikovaný humor Lidových novin, George Robertson z vesnice Nočník, Gerry Adams povýšen na šéfa teroristické organizace, MFD bagatelizuje rasismus

Váhám, jestli mám znovu psát o špatné úrovni českých novin. Co s tím. Ono by přece stačilo jen citovat ty hlouposti a  primitivnosti, protože jsou přece ztrapňující samy o sobě? Jenže to by znamenalo, že si toho povšimnou i čtenáři a novin se začnou štítit. To se jaksi neděje... Proč?

V Lidových novinách zveřejnila agentura Wild Duck včera tuto skutečně vtipnou noticku:

Zeman u moře: střípky z pobytu

Premiér Miloš Zeman poprvé tráví dovolenou u moře - ve svých téměř pětapadesáti letech, jak se na slušně udřeného proletáře sluší. Jak strávil první den ve slovinském letovisku Koper? V letadle ho postihla drobná žaludeční nevolnost a letušky neměly becherovku. Hned po vystoupení objal kromě stewards (sic!) tři nejbližší stromy - z jednoho se vyklubal kaktus Opuntia vulgaris. Na pláži poprvé spatřil Šloufa v plavkách a poznamenal, že na těch výhradách k němu něco bude. S překvapením zjistil, že plavání není tak jednoduché, jak se z opozičních lavic jevilo. U večeře číšníkovi překontroloval účet a pohrozil mu akcí čisté ruce. Redaktorovi místního listu Kriva guba, který měl zájem o interview, řekl, že je fekální žumba (podle jiného překladu žumpální fekálie). Po osmi panácích dovezené domácí pálenky slastně usnul.

Nepůsobí Miloš Zeman navzdory mnoha svým prázdným výrokům v tomto kontextu dost přesvědčivě, když obviňuje novináře z vulgárnosti a primitivnosti?

(Mimochodem, dovídáme se, že Zemanovy útoky na novináře jsou motivovány tím, že novináři málem dohnali jeho syna k sebevraždě.)

Český intelektuálský deník Lidové noviny také zveřejňuje kreslený strip "Dlouhý nos". Jeho text v pondělí byl:

Miloš Zeman jede poprvé v životě na dovolenou k moři... Tramtaratá! Ivanko, nezapomněla jsi opalovací krém? - Mezitím: "Milí žraloci, do Slovinska přijeden jeden obvzlášť velký a tučný člověk. Váš Václav Klaus." (Dopis čte žralok lidožrout.) - Miloš Zeman: "Jdu si zaplovat." (sic) Jeho žena: "Nechoď daleko, Miloši." Zeman plave: "Ha žraloci!" Trh, křup, mlask, srk. Hm, nechutnají špatně. - The Times: "Žralok lidožrout se během jediného týdne dostal na pokraj vyhubení." - S tím Klaus nepočítal: Miloš Zeman nedovede jen tak ležet u vody. Strávil aktivní dovolenou.

Hloupost výše uvedených příspěvků je tak intenzívní, že je mi trapně tyto záležitosti rozbírat. Omezím se jen na drobný poukaz, že inventivní, nexenobofní a nenadřazený název slovinského titulu "Kriva guba" je skutečně pozoruhodným novinářským úspěchem.

(Slovinsko je mimochodem daleko více západně působící zemí s daleko slušnější obsluhou v obchodech a restauracích než Česká republika.)

George Robertson

Profil George Robertsona čtěte v tématu dne na straně 3, píší honosně Lidové noviny na titulní straně v otvíráku o tom, že tento skotský labouristický politik se má stát po Solanovi šéfem NATO.

Téma dne je pak prázdné. Pošetile jsem se domníval, že se dovím o Robertsonovi něco, co dosud není známo. Kromě několika základních informací z tiskových agentur (ano, české noviny stále téměř doslova opisují Českou tiskovou kancelář) nepřinášejí Lidové noviny o Robertsonovi vůbec nic. Jen trapnou tiskovou chybu. Uvádějí, že se narodil ve vesnici Pot Ellen na "nevelkém ostrově Islay na jihozápadě Skotska". Pot znamená anglicky nočník. Velmi jsem pochyboval, že by se nějaké vesnice, i na nejzapadlejším skotském ostrově, jmenovala Ellenin nočník, a podíval jsem se tedy na mapu: Ano, městečko na jižním pobřeží ostrova Islay se jmenuje Port Ellen.

Lidové noviny se konečně zasloužily, že snad bude Gerry Adams postaven v Británii před soud?

Lidové noviny označují Gerryho Adamse za "šéfa Irské republikánské armády". Je to pozoruhodný úspěch a bylo by zajímavé, zda pro to mají nějaké důkazy. Severoirský katolický politik Gerry Adams totiž dosud přiznává jen to, že je šéfem politického křídla IRA, politické organizace Sinn Féin. Členství v teroristické vojenské organizaci IRA je totiž trestné a nikdo se k němu dosud nepřiznal. Velitelé IRA jsou anonymní. Kdyby byli odhaleni, skončili by před soudem. Že by Lidové noviny měly v tomto smyslu průkazný materiál proti Adamsovi?

Zatmění slunce nejspíš překryjí mraky

varují také Lidové noviny na své pondělní titulní straně i v příloze Léto. Jak to vědí? Britští meteorologové odmítají dělat předpovědi na dobu delší než tři - čtyři dny dopředu. Delší předpovědi počasí jsou prý nevědecké a nemožné. Je-li tomu tak, je titulek Lidových novin zcela nezodpovědná spekulace.

Na nebezpečí vážného poškození zraku při pohledu do slunce

během zatmění 11. srpna nikdo příliš neupozorňuje. Jen aby pak nebyly české nemocnice postiženy invazí lidí s vážně poškozenýma očima.

Pozoruhodnou předvídavost v tomto smyslu prokázala česká vláda. České mnisterstvo zdravotnictví konstatovalo, že žádná zvláštní aktivita, ať ohledně osvěty, nebo ohledně prevence vyvinuta nebyla. Jen aby někdo potom české ministerstvo zdravotnictví nežaloval, že opominulo svou povinnost varovat obyvatelstvo před vážnou možností poškození zraku.

V Británii probíhá v tomto smyslu velmi intenzívní veřejná debata. Odborníci varují, že většina skel, brýlí proti slunci i jiných stínítek je naprosto nedostatečná a že hrozí vážné nebezpečí, že po zatmění budou v každé zemi velké počty lidí s poškozenýma očima, budou-li se dívat do slunce.

Nejbezpečnější způsob, jak se dívat na zatmění, je udělat si dírku do papíru a slunce promítat na jiný papír.

Rasismus Mladé fronty Dnes

Nedostatek informovanosti i invence redakčních komentářů Mladé fronty Dnes je známý. Takže nepřekvapí, že v tradici tohoto omezeného listu pokračuje v pondělí i redaktor Tomáš Marek, když - snad v dobré víře - rozumuje o emigraci českých Romů do západních zemí.

Marek píše:

"Lidé, kteří chtějí žít podobně nebo stejně jako jejich o něco více bílí spoluobčané, narážejí každou chvíli na opravdu tupý malý rasismus. Nedostanou místo, protože většina zaměstnavatelů nechce riskovat a dát práci příslušníkovi národa se špatnou pověstí. Rom v obleku vyvolá u houfu školáků stejný poprask jako pop star. Jen puberťačkám nepodepisuje lýtka, ale z metra ho vyprovodí nějaká vtipnost jako 'Ses měl umejt, než ses voblík.)

[Tento důvod] emigrace [je chápán] jako důvod ekonomický, není v nich onen silný a hluboký ideový rasismus...

Vy si snad děláte legraci, pane Marek. "Vtipnost", jako "Ses měl umejt, než ses voblík"? že by nebyl rasismus? Až člověku zatrne.

Vymlouvají-li se západní vlády (třeba britská), že lidi, emigrující z Čech, neutíkají údajně před rasistickým útlakem, není to proto, že by nevěděli, že je v ČR rasismus, ale protože je jim to jedno.

Negramatická redakční práce Mladé fronty Dnes

Karol Wolf ve svém komentáři k Impulsu 99 (těžce uvažujících a banálně rozumujících komentářů k této nejasné iniciativě přinesly začátkem týdne noviny mnoho, mnoho) znovu hyperkorektně zneužívá výrazu Je pravdou...

Česky se ale normálně říká Je pravda a výše zmíněné trapné hyperkorektnosti používají jen lidi, jimž chybí základní povědomí o české gramatice. Prostě primitivismus vládne i mezi lidmi, kteří se považují za intelektuály.

Mladá fronta Dnes však není tyto jazykové primitivismy s to korigovat - dokonce jeden z nich ve Wolfově článku vyčlenila do tučného titulku:

Pravdou je to, že Impuls 99 je úplně normálním jevem, který patří do svobodné společnosti stejně jako burza a kapitálový trh

V Právu odpovídá ministr školství na otázky Jindřicha Gintera bohorovně

V rozhovoru se ministr školství Zeman snaží na Ginterovy otázky odpovědět co nejmlčenlivěji a co nejnevstřícněji. Posuďte tuto Ginterovu otázku a Zemanovu odpověď:

Ministr školství Zeman: Ano. Akreditaci určitých oborů na vysokých školách je možno vázat na úpravu přijímacího řízení.

A co z toho vyplývá? Zeman, zdá se nám, si koleduje. Má máslo na hlavě v důsledku toho, že po skandálu s přijímacími zkouškami na právnické fakultě UK zůstalo zcela v nečinnosti, jako by se ho to netýkalo, ministr naprosto nepocítil nutnost ujistit veřejnost, že udělá vše, co je v jeho silách, aby byl jeho rezort čistý od podvodů, a nyní se vyhýbá odpovědím v novinových rozhovorech úsečnými formálními větami.

V Ginterově rozhovoru s ministrem školství se také hovořilo o zavádění státní maturity, která by měla být od roku 2001/2002 povinná pro všechny maturanty. Už se ale nikdo nezmínil o tom, zda ministerstvo nějak zaručí, aby byly výsledky maturit celostátně srovnatelné. Budou i nadále muset čeští maturanti dělat na vysokých školách podvodné a irelevantní přijímací zkoušky?

Mnozí se děsí z toho, že nová centrální "státní maturita" chce zavést také zkoušku z matematiky. Mohou ovšem, tak jako v Británii, existovat různé úrovně matematických zkoušek - jedna pro humanitní obory, jiná pro obory technické.

A co mechanické memorování na většině škol, a co nízká úroveň vysokoškolských učitelů v ČR?

Rozhovor s ministrem školství v Právu byl příliš krátký a většinu naléhavých, závažných otázek pominul.

Jan Čulík

Nemáme, nevedeme, nemůžeme

Jan Čulík

Ve včerejších Britských listech konstatoval Jaroslav Teplý, že hlavním problémem rozkládajícího se českého hospodářství je absence kvalitního managementu: prostě schopnost zorganizovat si práci a čas.

Asi tomu tak je. V neděli se mi rozbilo jízdní kolo, praskl mi obal hřídele u zadního kola a potřeboval jsem tu součástku novou. Vydal jsem se tedy hledat obchod s jízdními koly.

V Glasgow navštěvuju dosti často malý obchod s jízdními koly na předměstí. Vede ho jeden člověk, občas mívá na výpomoc jednoho nebo dva mladíky. Nevím, jak to dělá, ale většinou, když tam kolo dopoledne přivezu a potřebuju nějakou opravu, omlouvá se: bohužel to nebude opraveno dřív, než dnes v 16 hodin odpoledne, stačí to?

Pražskému obchodu s jízdními koly vévodil zachmuřený majitel. Jakýsi starší pán ve frontě přede mnou sháněl zřejmě pro vnuka vidlici pro řídítka. Přinesl si s sebou starou, poškozenou. Majitel obchodu mu ukázal dvě hlavice, které měl, ale ty byly jiné velikosti. A pak řekl podivuhodnou větu: "Jiné nemám."

Jaktože může obchodník prohlásit, deset let po příchodu takzvaného tržního hospodářství, "Jiný výrobek nemám, jděte jinam!", pane Klausi?

Jako normální reakci byl očekával, že obchodník zákazníkovi řekne: "Bohužel vidlici vašeho typu zrovna nemáme, ale budeme ji mít pro vás do hodiny, do večera, do zítřka. Obstaráme."

Jak to, že obchodník neprojevil zájem zákazníkovi zboží, které neměl na skladě, okamžitě obstarat?

Se mnou to bylo taky tak. Pohlédl na zadní kolo, které jsem držel v ruce, a řekl: "Ale vy máte našroubovávací pětikolečko na přehazovačku. To já nemám." Docela vážně očekával, že strávím zbytek dne chozením po Praze po jiných obchodech s bicyklya budu se všude ptát, jestli náhodou některý z  nich nebude mít potřebnou součástku!

Řekl, jsem ať nahradí celý střed kola nasouvacím typem pětikolečka. Podíval se na mě a řekl, "No, snad do konce týdne bych vám to mohl udělat."

Podařilo se mi ho ale zkorumpovat penězi. Řekl jsem, "Poslyšte, dám vám o dvě stě padesát korun víc, když to uděláte do zítřka do rána."

Souhlasil. Odcházel jsem, když mu kdosi telefonoval, zřejmě manželka. Stěžoval si rozmrzele do telefonu, "Prosím tě, jen jsem otevřel, a nemám kam skočit. Hned ráno mi sem přišli zákazníci."

Informace a poradci

Jak tatínek Madeleine Albrightové prý zkonfiskoval majetek, který mu nepatřil

Tento text vyšel v týdeníku Sunday Times 28. března 1999, těsně po zahájení bombardování proti Kosovu, takže, byly Britské listy plné jiných zpráv. Přinášíme ho nyní, v českém překladu Vladimíra Neckáře, který na něj Britské listy upozornil. Ale není to žádná novinka, v březnu o věci referovala televize Nova a prý o tom psalo i Právo. Anglický originál je pod českým textem článku.

Otec Madeleine Albrightové si "odvezl do Ameriky válečnou kořist"

The Sunday Times 28.3.1999, napsal Matthew Campbell

Jedna bohata rakouska rodina vyhrozuje soudem americke ministryni zahranicnich veci, Madeleine Albrightove, v trpkem sporu o vzacnou sbirku obrazu a  starozitnosti. Tento spor ma pocatek v chaoticke dobe po skonceni druhe svetove valky.

V doposud nepublikovanem sporu tvrdi potomci rakouskeho prumyslnika Karla Nebricha, ze otec Albrightove, Josef Korbel, zid a urednik na ceskem ministerstvu zahranici, jim ukradl umelecke predmety a starozitnosti v hodnote nekolika milionu dolaru a po skonceni valky utekl s timto majetkem do Ameriky.

Znechuceni neustalym odbyvanim, ktereho se jim dostava od americkeho pravnika zastupujiciho bratra M. Albrightove, Johna Korbela, dedici po rodine Nebrichovych uvazuji o soudnim rizeni, ktere by jim pomohlo k navraceni techto veci, ke kterym patri sbirka obrazu od starych mistru. Zaloba by take mohla byt dosti neprijemnym vzrusenim pro prvni americkou ministryni zahranicnich veci.

"Ani nemohu verit tomu, ze ma americka ministryne poteseni z toho, ze  ji stribrnym priborem nasi rodiny", rekl minuly tyden Nebrichuv pravnuk. "Tyto veci musi byt vraceny nasi rodine".

Albrightova, ktera jako dite s rodici uprchla pred nacismem a potom pred stalinismem, uvadi, ze tyto udalosti pomohly utvorit jeji nazor na svet. Kdyz Nemci okupovali Prahu, jeji rodina odesla do Londyna a bylo ji osm let, kdyz se navratila do ceskeho hlavniho mesta v roce 1945. Korbelovi vsak zjistili, ze nekteri jejich pribuzni, kteri neutekli a byli zide, zahynuli v  koncentracnich taborech. Jako odmenu za sluzbu pro ministerstvo zahranici dostal otec Albrightove luxusni byt v prvnim poschodi domu na  Hradcanskem namesti c.11. Tento byt byl odebran Nebrichovum, presdtoze nebyli cleny nasisticke strany. V Praze prozili v klidu valku jako obcane Rise, ale po jejim ukonceni se stali tercem novych ceskych mocipanu.

Nebrichovi tvrdi, ze si Korbel vzal obrazy, stribro a starozitny nabytek, prestoze tyto veci nebyly uvedeny v rozkazu o zabaveni. "Vzal si vsechno, vzal i  ty hrebiky ze zdi" rekla dcera Nebrichovych, Doris Rennerova. Kdyz byl Korbel jmenovan velvyslancem v Jugoslavii, prestehoval svoji rodinu a  udajne i  tyto nepravem nabyte veci do Belehradu.

O tri roky pozdeji byl v Ceskoslovensku prevrat a Korbel byl v nebezpeci. Cela jeho rodina odjela do Ameriky, kde se stal profesorem na Denverske universite.

Dlouhou dobu hledali Nebrichovi v Americe nejakeho "dr. Korbela", ale az v 1996, kdy Albrightova jako americka velvyslankyne u Spojenych narodu navstivila Prahu, kde mluvila o svych krasnych vzpominkach, si teprve Nebrichovi uvedomili, ze ona je Korbelova dcera.

Harmer zastupuje dve Nebrichovy dosud zijici deti, Doris Rennerovou, ktera je jeho prateta, a prababicku Ruth Harmerovou. Prave jeho prababicka zacala bombardovat urad Albrightove faxy a dopisy se seznamem veci, ktere jim Korbel udajne odebral. Mezi ne take patri 20 obrazu, jako treba dilo od benatskeho mistra Tintoretta a jeden od Andrea del Sarto, ktery byl nejvyznamnejsim umelcem sestnacteho stoleti.

"Zila jste v nasem byte jako osmilete dite a tak jsem si jista, ze si pamatujete na obrazy v prilozenem seznamu", napsal Harmer Albrightove v  unoru 1997. Take navrhl, ze by se meli setkat. Odpoved vsak nebyla moc nadejna. Ministerstvo zahranicnich veci mu napsalo: "Jestli chcete, mel byste tuto zalezitost projednavat s vladou Ceske republiky". Neodrazen, Hamer letel loni do Washingtonu, kde navstivil pravnika Korbelovych. "V podstate nam rekl, ze nemame zadnou nadeji a varoval nas abychom moc nekriceli, nebot jde o velmi mocnou zenu".

Pravnik odmitl o pripade hovorit a Korbel ,ktery pracuje pro ucetni firmu Price Waterhouse Coopers v Arlingtonu, Virginia, se k veci nechtel vyjadrit.

Hamer uvazuje o zazalovani Albrightove, Korbela a jejich sestry Kathy. Nedavno vsak byl potesen tim, ze Albrightova se sverila zurnalistum pri psani sveho zivotopisu o tom, ze nektere obrazy stale jsou ve vlastnictvi jejiho bratra nebo sestry. Zadny z techto obrazu udajne nevisi v byte Albrightove ve washingtonskem Georgetownu.

Hamer mluvil o domnence jeho rodiny, ze pravdepodobne Korbel senior nektere obrazy prodal, aby mel na finacovani sveho zacatku v Americe. "Prijali jsme to, ze deti Josefa Korbela nejsou zodpovedny za jeho ciny", napsal ve faxu zaslanemu Korbelovu pravnimu zastupci, "presto vsak rozhodne od nich ocekavame, ze vsechny nase veci poctive sepisi do seznamu a  vrati nam je."

Rennerova rika, ze si pamatuje, kdyz Josef Korbel argumentoval o naroku na  majetek Nebrichovych, nebot ho pry naciste pripravili o jeho majetek.

"To, ze vsichni jeho pribuzni zemreli v koncentracnich taborech, je velmi smutne ale neopravnuje ho to zase vzit vsechno nam", rekla minuly tyden ze  sveho bydliste na brehu jezera Wolfgang nedaleko Salzburku.

Albright's father 'took war loot to America'

by Matthew Campbell, Washington

A wealthy Austrian family is threatening legal action against Madeleine Albright, the American secretary of state, in an acrimonious row over a priceless collection of paintings and antiques that has its roots in the chaotic aftermath of the second world war.

In a hitherto unpublicised dispute, descendants of Karl Nebrich, an Austrian industrialist, claim that Albright's father, Josef Korbel, a former Czech foreign ministry official who was Jewish, stole millions of dollars' worth of art and furniture from them, then fled with it and his family to America at the end of the war.

Tired of endless brush-offs from an American lawyer acting for John Korbel, Albright's brother, Nebrich's heirs are considering legal proceedings to reclaim the property - including a collection of old masters - in what risks becoming an embarrassing distraction for America's first female secretary of state.

"I cannot believe the American secretary of state enjoys eating with my family's silver," Philip Harmer, a great-grandson of Nebrich, said last week. "These things must be handed over to my family."

Albright fled from Nazism and then Stalinism as a child and has cited these events as having shaped her world view. After escaping to London when the Germans marched into Prague in 1939, her family returned to the Czech capital in 1945, when Albright was eight. They found that several of the family's Jewish relatives who had stayed behind had died in concentration camps. A luxurious first-floor flat at 11 Hradsanke Street in Prague was assigned to Albright's father as a reward for his services to the Czech foreign ministry. It had been expropriated from the Nebriches, who, although not members of the Nazi party, had lived comfortably as citizens of the Reich during the war but then found themselves out of favour with the Czech authorities when the war ended.

The Nebriches allege that Korbel took possession of paintings, silver and antique furniture, though these were not included in the expropriation order. "He took the lot, even the nails from the wall," said Doris Renner, a daughter of Nebrich. When Korbel was appointed ambassador to Yugoslavia, he moved his family - and, allegedly, the treasure trove of art - to Belgrade.

Three years later, however, Czechoslovakia's communists staged a coup and Korbel, an opponent of the communists, was in danger. The family fled to America, where he became a professor at the University of Denver.

The Nebrich family tried for decades to track a "Dr Korbel" in America. But it was not until 1996, when Albright - then America's ambassador to the United Nations - revisited her childhood home in Prague and spoke of her happy memories, that the Nebrich family realised she was Korbel's daughter.

Harmer, acting for Nebrich's two surviving children - Renner, his great-aunt, and Ruth Harmer, his grandmother - began bombarding Albright's office with faxes, letters and lists of items allegedly taken by Korbel. Among them were 20 paintings - including one by Tintoretto, the Venetian master, and one by Andrea del Sarto, another of the most important artists of the 16th century.

"You lived in our flat as an eight-year-old child and I am sure you will remember some of the paintings mentioned on the attached list," Harmer wrote to Albright in February 1997. He suggested a meeting. The response was not promising. "You may wish to raise this matter with the government of the Czech Republic," a State Department official wrote back.

After more faxes from Harmer, Albright handed the file to John Korbel, her younger brother. Michael Jaffe, his lawyer, wrote to Harmer in October, 1997, saying: "There is no basis whatever for thinking that any artworks of the late Ambassador Korbel came to him improperly."

Undeterred, Harmer flew to Washington last year to see the lawyer. "Essentially he said we have no case and warned us not to make a noise since this powerful woman is involved," Harmer alleged.

The lawyer declined to discuss the case last week and Korbel, who works for the accounting firm Price Waterhouse Coopers in Arlington, Virginia, was unavailable for comment.

Harmer is considering taking Albright, Korbel and their sister, Kathy, to court. He was heartened recently by Korbel's reported acknowledgment to a journalist writing a biography of Albright that at least some works on the Nebrich list belong either to him or to Kathy. None of the paintings is believed to be hanging in Albright's home in Georgetown, Washington.

Harmer said the family believed that Korbel Sr might have sold some of the paintings to finance his start in America. "We accept that Josef Korbel's children are not responsible for their father's activities," he wrote in another fax to Korbel's lawyer last week. "However," "we definitely expected them to list any items honestly and to hand them over."

Renner says she recalls Josef Korbel arguing that he was entitled to take the Nebriches' belongings as compensation for having lost everything to the Nazis.

"All his relatives died in concentration camps," she said last week from her home on the shores of Lake Wolfgang near Salzburg. "That is very sad. But it doesn't justify him taking everything from us."

Na útěku

Britské ministerstvo vnitra se obává, že bude perzekvováno za to, jak zachází s uprchlíky. A taky by perzekvováno být mělo, napsal v sobotu v deníku Guardian Jeremy Hardy

Svého času se chválilo podvádění jako inteligentní způsob, jak uprchnout. Britští školáci vyrostli s příběhy, jak angličtí váleční zajatci přelstili Němce prostřednictvím falešné totožnosti a falšovaných dokumentů.

Vzhledem k tomu, že jsem dospěl při vědomí, že chce-li někdo odněkud uniknout, je nutno při tom využívat lstivosti a falešných dokumentů, jsme velmi zmaten tím, že britské úřady v současnosti zatýkají stále větší počty uprchlíků za podvádění. To, že britský Nejvyšší soud je při tom osvícenější než ministři britské vlády, je něco, na co si začínám pomalu zvykat. Tři žadatelé o asyl vyhráli minulý týden u britského soudu základní precedenční soudní případ, který má obrovský význam pro mnoho dalších případů. Paragraf 22 nového zákona o asylu, jehož působením by došlo k vzrůstu počtu takovýchto žalob, je nyní ohrožen.

Neznamená snad to, že člověk k odjezdu ze své země použil falešných dokumentů, že jeho odjezd z té země byl problematický? Odstavec 31 konvence OSN o uprchlících jasně uvádí že osoba nesmí být trestána za to, že vstoupí do země ilegálně.

Pokud budeme soudně stíhat lidi za to, že přijeli se zfalšovanými dokumenty můžeme je rovnou stíhat i za to, že mají na tváři výraz strachu.

Samozřejmě, britská vláda nevězní jen uprchlíky, kteří přijeli s falešnými pasy. Takových případů je ročně přibližně 500 - 1000 ale podle Rady pro uprchlíky (Refugee Council) zadržuje britská vláda ve vazbě více než 10 000 přistěhovalců, mnohé z nich po dlouhé měsíce a bez soudu.

Je to velmi obtížná oblast k prostudování neboť ministerstvo vnitra si chce udržet své tajnůstkářství. Toto ministerstvo by bylo možno obvinit ze strachu z otevřenosti, že se bojí, že by bylo možno zjistit že porušuje zákon a mohlo by být pohnáno před soud.

Britské ministerstvo vnitra jasně uvádí, že většina lidí ve vazbě patří mezi případy, jimž byl odmítnut asyl a čekají buď na odvolání nebo na deportaci.

Je to lež. Většina lidí je uvržena do vazby v britských přístavech. Ti, kteří přijedou s falešným pasem, mají sotva čas na to, aby otevřeli pusu.

Není příliš lehké přijet do Británie, aniž by člověk už předem nebudil dojem, že sem jede jen jako turista. Britská velvyslanectví nejsou ochotna poskytovat vízum osobám, které jim předem řeknou, že chtějí v Británii žádat o asyl. Nejlepší by ale bylo napsat do rubriky "Účel návštěvy" něco jako toto: "Chci převzít velkou loděnici, získat na několik let obrovské státní dotace, a pak zmizet." Skoro všechny země, odkud přicházejí do Británie uprchlíci, mají vůči Británii vízovou povinnost. Na země, která mají s Británii bezvízový styk, je uvalován vízový režim, jakmile odtamtud začínají přicházet lidé do Británie ve větším počtu. To se stalo s naším přítelem Tureckem, které pronásleduje Kurdy jako je Dylan Sorani, který vyhrál minulý týden případ u britského Nejvyššího soudu.

Jiný žadatel Chouki Adimi, majitel restaurace v Alžíru, kterého ohrožovali islámští extrémisté, sice už v Británii asyl dostal, ale státní prokuratura ho stejně žalovala za to, že do Británie přijel s falešným pasem. Avšak jak soudce Brown na to poukázal u Nejvyššího soudu,

"dokud tito uprchlíci nevznesli žalobu proti britskému státu, žádný státní úřad prokuratura, ani nikdo jiný, vůbec nepomyslel na to, že Velká Británie má určité zásadní povinnosti vyplývající z článku 31 konvence OSN o uprchlících."

Jestli to nebylo lepší za konzervativního ministra vnitra Michaela Howarda.

Dodržuje i Česká republika konvenci o uprchlících, podle níž nesmějí být uprchlíci trestáni za to, že do nějaké země vstoupí ilegálně?

Vyhýbá se časopis Vesmír informacím o kontroverzi ohledně geneticky modifikovaných potravin z ideologických důvodů?

Cesta z Prahy do Saska přes Most po R28 je reálná