středa 4. srpna

O B S A H

Co je nového v České republice:

  • Přehled událostí Odkazy:
  • Soubor nejzajímavějších článků z poslední doby NATO a Kosovo:
  • Jak ovlivní George Robertson Severoatlantické společenství? (Guardian) České soudnictví:
  • Medvídek z Bogoty (Jaroslav Veis) Byrokracie v ČR:
  • Pražská energetika: Nemáte-li v ČR trvalý pobyt, nemáte právo platit za elektřinu (JČ) Sdělovací prostředky:
  • Úterní televizní zpravodajství na ČT 1 a na Nově Skandál ve Vatikánu:
  • Kniha, kterou se Vatikán pokusil zakázat



    Ikona pro Vaši stránku...

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|


  • Jak ovlivní George Robertson Severoatlantické společenství?

    Sotva jsme nám sdělili vysocí britští generálové, že klíčovou roli při ukončení západní války o Jugoslávii hrálo Rusko, hned nato se dovídáme, že kdyby byly splněny rozkazy vrchního velitele NATO Wesleyho Clarka, britští vojáci by se pokusili dobýt letiště v Prištině, což mohlo vyvolat největší krizi mezi Moskvou a Západem od konce studené války, napsal v úterý 3. srpna deník Guardian.

    "Nezahájím pro vás třetí světovou válku," řekl údajně generál Sir Mike Jackson, velitel mezinárodních mírových sborů K-For generálu Clarkovi, když odmítl vyplnil rozkaz, podle něhož měl poslat útočné oddíly, aby zabránily Rusům okupovat letiště v Prištině.

    Možná to byla nadsázka, pokračuje Guardian. Ale je zjevné, že Jackson to myslel smrtelně vážně. Clark, jak sám konstatoval, byl frustrován tím, že musel vést válku s jednou rukou přivázanou za zády a byl zjevně ochoten riskovat všechno.

    Stále trapnější a neefektivní letecké údery proti NATO skončily. Skončilo to, jak potvrdil generál sir Charles Guthrie v rozhovoru s deníkem Guardian, díky intervenci Moskvy - Moskva odmítla přijít Miloševičovi na pomoc. Tuto skutečnost výrazně podtrhl generál Jackson v rozhovoru v týdeníku Sunday Telegraph v neděli 1. srpna.

    "To, co se stalo 3. června (kdy Moskva naléhala na Miloševiče, aby se vzdal) je podle mého názoru nejvýznamnější událostí, která vedla k ukončení války," řekl Jackson. A když byl dotazován na bombardovací kampaň, uvedl jasně: "Já jsem nebyl odpovědný za bombardovací kampaň, mluvíte s nesprávným člověkem."

    Poté, co Moskva pomohla NATO ze šlamastyky, dostala se do sporu s Washingtonem ohledně statutu ruských vojáků v operaci K-for. Z důvodů efektivnosti i mocenské politiky požadoval Západ, aby byl ruský kontingent "veden NATO". Ať už to bylo se souhlasem Borise Jelcina nebo bez jeho souhlasu, 12. června se vydala skupina asi 200 ruských vojáků z Bosny - byli tam součástí stabilizačních jednotek S-For, vedených NATO a v záběru světových televizních kamer zamířili na letiště v Prištině, kde si generál Jackson plánoval udělat hlavní stan, který měli hlídat britské jednotky.

    Rusové tím učinili politický manévr, nikoliv vojenský. Na Clarka to bylo zjevně příliš mnoho. Podle amerického týdeníku Newsweek nařídil generál Clark letecký útok na letiště prostřednictví, britských a francouzských výsadkářů. Generál Jackson to odmítl udělat. Clark potom požádal admirála Jamese Ellise, amerického velitele jižního velení NATO, aby nařídil vrtulníkům okupovat letiště, aby to zabránilo ruským letadlům typu Iljušin přivézt posily. Ellis odpověděl, že britský generál Jackson by něco takového neschválil. Nakonec bylo příletu iljušinů zabráněno tím, že Washington přesvědčil Maďarsko, novou členskou zemi NATO, aby nepovolila ruským letadlům přelet nad svým územím.

    Jacksona v jeho odmítnutí splnit rozkazy amerického generála plně podpořila britská vláda. Když si Clark stěžoval ve Washingtonu, prý byl odmrštěn.

    Neúspěšné vydání Clarkova rozkazu zanechalo pachuť, vzhledem k tomu, že se americké jednotky přidaly k jednotkám K-for až po dlouhých odkladech. Byly to odklady, které byl Jackson ochoten tolerovat, i když se tím zdržel vstup vojsk do Kosova. Kdyby býval britský generál vyplnil Clarkův rozkaz, veškerá naděje na kompromis s Rusy by byla ztracena. Nakonec dosáhly NATO a Moskva kompromisu a generál Jackson ochotně poskytl vodu a další zásoby izolovaným ruským výsadkářům na prištinském letišti. Spolkl raněnou pýchu tím, že zdůrazňoval, i když to nebylo úplně přesvědčivé, že kontrola nad letištěm není důležitá.

    Tato epizoda vyvolává vzpomínky na korejskou válku, píše dále Guardian. Tehdy chtěl generál Douglas MacArthur, velitel jednotek OSN, provést invazi, dokonce chtěl bombardovat Čínu jadernými zbraněmi, než ho zkrotil prezident Truman. Tak znepokojen byl britský premiér Clement Atlee, že naléhavě letěl do Washingtonu, aby skoncoval s tímto šílenstvím. Mac Arthurovi bylo odebráno velení ve válce.

    Srovnání přirozeně není přesné, ale stojí za zaznamenání. Minulý týden bylo sděleno Wesley Clarkovi, v rozhovoru s generálem Henry Sheltonem předsedou amerického spojeného velení, že musí opustit svou funkci předčasně a uvolnit ji pro staršího člověka, generála Josepha Ralstona, kterého prosazuje americký ministr zahraničních věcí William Cohen. Clark se stal obětí nejen kontroverze ohledně prištinského letiště, ale také svého napjatého vztahu s Washingtonem během války - opakoval žádosti o další letadla, včetně vrtulníků Apache, které nebyly nikdy použity, protože by to bylo pro piloty příliš riskantní, požadoval plán pozemní invaze a efektivnější strategii proti Miloševičovi, člověku, kterého Clark dobře poznal během vyjednávání o Bosně v Daytonu v roce 1995. Když byl Jackson dotázán, aby se vyjádřil ke Clarkově odchodu, řekl: "Je to můj nadřízený, nebudu se k tomu vyjadřovat."

    Tak bude mít NATO nového vrchního velitele blízkého Cohenovi a nového generálního tajemníka - George Robertsona - který je také velmi blízký americkému ministru obrany, jak dokazují dokumenty, uvolněné ve Spojených státech podle zákona o svobodném přístupu k informacím. I když NATO chtělo Němce - ministr obrany Rudolf Scharping odmítl - Robertson má prý nadšenou podporu francouzské a německé vlády. Španěl Javier Solana přejde do nové funkce , v níž bude rozvíjet vznikající společnou zahraniční a bezpečnostní politiku Evropské unie.

    Co znamená Robertsonovo jmenování? O Robertsonovi se soudí, že pod jeho vedením bude NATO v bezpečných rukou. Je velmi nepravděpodobné, že by Robertson zbytečně riskoval. Jeho hlavním úkolem je být spojkou mezi oběma stranami Atlantického oceánu, odstraňovat neshody v alianci, která se během války o Kosovo téměř rozložila, a přesvědčovat Evropany, aby spolupracovali efektivněji v oblasti obrany a bezpečnosti.

    Robertson hodně hovoří o "obranné diplomacii". Bude to muset uvádět hodně do praxe, zejména ve vztazích NATO s Ruskem, v době, kdy Severoatlantická aliance pohlíží směrem na východ. Povrchní rétorika, angloamerická arogance, a nebezpečně stereotypní postoj vůči Moskvě, budou muset být rychle opuštěny, míní Guardian.



    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|