úterý 14. září

O B S A H

Co je nového v České republice:

  • Komentovaný přehled událostí Odkazy:
  • Soubor nejzajímavějších článků z poslední doby Česká politika:
  • Ke Kudláčkově prémii na odstranění Klause (Ondráš) Počítačový problém roku 2000 a Česká republika:
  • Proč se s tím nic nedělá? (Jiří Nezval) Česká média a spiknutí kolem smrti princezny Diany:
  • Jenom takový docela malý hyenismus (Karel Koecher)
  • Stíhání proti Karlu Koecherovi ve věci spiknutí ohledně smrti princezny Diany zrušeno (Guardian) Etika v novinářské praxi:
  • Měl člen managementu deníku Guardian přijmout od britské vlády čestné vyznamenání? Poznámka na okraj:
  • MMF a kardiologové (Ivan Hoffman) Restituce v ČR:
  • Majetek Němcům a Maďarům Česká republika vrátí, Čechům nikoliv (Jiřina Fuchsová) Lidové noviny:
  • Blahodárné účinky legalizace polygamie (Juliana) Znásilnění v ČR:
  • Další něžné, výstižné, české barbarství Poznámka na okraj:
  • Euroskepse (Jaroslav Teplý) Výstavy:
  • Plzeňské památky v několika podobách



    Ikona pro Vaši stránku...

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|


  • Jenom takový docela malý hyenismus

    Karel Koecher

    O pokusu o podvod na Al Fayedovi, kterého se loni ve Vídni dopustil jistý Le Winter, a v souvislosti s tím o mé osobě se v BL toho napsalo už věru dost a mám pochopení pro každého, v  kom ještě jeden můj návrat k té aféře vyvolá nevoli. Omluvou mi budiž to, že v žádném případě nehodlám tu aféru dále rozdupávat.

    Oč mi jde, je zcela něco jiného, totiž o příležitost  ke srovnání etiky jednoho britského novináře a několika českých.

    Záplavu všech těch článků o mně a Le Wintrově aféře v českém tisku, včetně v BL vyvolal, více než rok po tom, co se ta věc ve Vídni udála, článek  v The Guardian, který vyšel někdy koncem července v souvislosti s tím, že Al Fayed podal v USA občanskoprávní žalobu na údajné organizátory toho podvodu.

    Ačkoli jsem mezi žalovanými osobami nefiguroval, The Guardian napsal, že jsem údajně byl jedním ze dvou LeWintrových spolupachatelů, kterým se podařilo uprchnout. Den po tom, co vyšel článek v The Guardian, vyšel na první straně Lidových novin (byla to zrovna sobota, takže si každý jó početl) článek Petra Peška, ve kterém se ale už psalo zcela kategoricky,  že jedním z pachatelů, kterým se podařilo uprchnout, jsem byl “zřejmě" já. 

    O něco později vyšel článek Jaroslava Kmenty v Dnes, jehož nosné téma bylo, že mě vyšetřují vídeňské  úřady a že v této souvislosti požádaly české státní zastupitelství o pomoc.

    Třetí, kdo mě postavil do špatného světla jako podezřelého bylo Slovo spolu se Zemskými novinami. Tam se zase psalo, že o pravdivosti mého tvrzení, že s podvodem nemám nic společného “není přesvědčena rakouská policie, která české orgány požádala o Koecherův výslech, a dále pan redaktor Pokorný ještě podotkl, že fakt výslechu zlehčuji.

    Neměl jsem nejmenší chuť držet pusu a  rozhodl jsem se protestovat přímo u zdroje, tj. obrátit se přímo na The Guardian. 

    Protože jsem na ně žádné lepší spojení neměl,  poslal jsem jim  na jejich e-mailovou adresu pro běžné dopisy čtenářů protest adresovaný zcela obecně Dear Sir/Madam, zvědav, jestli se něco bude dít.

    Dělo.

    Během tří dnů mi odepsal autor článku Stuart Millar, také e-mailem. Omluvil se za zpoždění, zaviněné tím, že dopisů čtenářů chodí redakci spousty a také že to chvíli trvalo, než ho lidé z oddělení dopisů našli, a projevil ochotu uvést celou věc na pravou míru, když mu k tomu dodám více faktů.

    To jsem udělal, a koncem srpna vyšel v The Guardian další článek, který mě za  spolupachatele, ani údajného, nejen neoznačoval, ale  naopak konstatoval, že “tento měsíc rakouský státní zástupce rozhodl zastavit své vyštřování", a že “od předběžného právního postupu proti Karlu Koecherovi bylo upušteno pro nedostatečné   důvody k žalobě".

    Nový článek v The Guardian také uvedl jako fakt, že jsem z Vídně normálně odejel ještě před tím, než se LeWinter sešel s Al Fayedovým zástupcem, a že “přesto  se  Al Fayedův tábor snaží mě do celé věci zatahovat." 

    Byl jsem ovšem nadšen. Konečně  už netvrdím jenom já, že jsem se na tom podvodu nepodílel, ale soudí tak i rakouská policie a soud, i ten The Guardian vzal svoje nařčení zpátky, takže moje čest je zachráněna. A  jistě, vedeni anglickým příkladem, uvedou věc na pravou míru i Lidové noviny, Dnes a Slovo.

    Omyl. Lidové noviny, ač zřejmě jejich pan Pešek čte The Guardian bedlivě, zaujaly polohu mrtvého brouka. Kmentovi do Dnes jsem osobně přinesl dotyčný článek z The Guardian, ale  dozvěděl jsem se že to se musí ověřit ve Vídni. Prý faxem, telefonem že to nejde, a to že ovšem bude trvat. Měl pravdu, trvá to dodnes. 

    Panu Pokornému do Slova jsem článek z The Guardian poslal faxem. Reagoval na to tím, že napsal sám nový článek, v němž o ukončení vyšetřování referoval, ale - redakce mu ho prý nechce uveřejnit,  že to už není zajímavé.

    Takže jako materiál  “for the record" články o tom, že jsem vyšetřován a kdoví jak to bylo, přetrvávají, novinářská etika neetika.

    Ale abych české novináře nezatracoval zcela.  O původním nařčení v The Guardian referovalo také Právo, které si dalo práci spojit se s  mluvčím státního zastupitelství ve Vídni a pak ještě prezidentem Zemského soudu a zjistilo, ještě před tím než to zveřejnil The Guardian, že vyšetřování skončilo a že mé jméno v celé aféře nefiguruje.

    A pak tu ovšem byly BL, které mi poskytly prostor, abych na nařčení aspoň odpověděl. Což ovšem bylo také všechno.

    Že The Guardian - o jehož prvním článku BL informovaly bez prodlení, zjistil a uveřejnil, že vídeňské vyšetřování skončilo fiaskem (a že tedy moje vysvětlení, otištěné v BL bylo zřejmě  pravdivé) dodnes do BL neproniklo. Škoda.  



    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|