Ruský tisk: spolehlivý zdroj černého humoru

Tento text vyjde v časopise Media Monitor, září 1999.

Jaký je rozdíl mezi západním a ruským tiskem? Při pročítání ruských deníků vás napadá, že život v Rusku musí být velmi těžký, ale zároveň velmi humorný - v tom černém smyslu slova. Specifika ruských médií dokonce způsobovala velké problémy při jejich analýze.

Jedním z hlavních úkolů informačních médií je pravdivý a nepředpojatý popis událostí. Nutnou podmínkou pro realizaci tohoto cíle jsou:

1) nezávislá média

2) větší množství nezávislých médií

Vývoj ruského tisku v devadesátých letech

Okolo roku 1990 začal proces liberalizace médií. Hlavní zásluhu na tom mají demokratizační procesy, které probíhaly celou společností. Rovněž faktor volné soutěže sehrál důležitou roli:

Po roce 1990 se začala objevovat nová média - noviny, časopisy, televizní i rozhlasové stanice. Každé z nich si muselo najít svůj vlastní segment trhu. Ta média, která se soustředila na seriózní publikum, musela poskytovat vyvážené informace - jinak by jejich cílová skupina přeběhla k důvěryhodnější konkurenci.

Nově vznikl především list "Kommersant". Byl to první nezávislý deník, proslulý hbitými reakcemi na probíhající události a velmi přesnými předpověďmi. "Kommersant" je pravděpodobně nejpopulárnějším deníkem mezi čtenáři zajímajícími se o ekonomiku a politiku.

Důležité jsou také nové listy "Nezavisimaja gazeta", "Obschaja gazeta", "Rossijskaja gazeta" (oficiální noviny ruské vlády).

Z médií staré školy si svou pozici dokázal udržet prakticky jen list "Izvestija".

Jiná média, jako "Argumenty i Fakty" a "Komsomolskaja pravda" vykročily nezadržitelně směrem k bulváru.

V období let 1996/97 došlo k další vývojové etapě, kterou někteří ruští analytici nazývají "oligarchizace". V důsledku absence řádné regulace sdělovacích prostředků se stal dirigentem domácí politiky soukromý kapitál.

Byl zahájen boj o vlastnictví masových médií jako nejefektivnějšího nástroje pro ovládání veřejného mínění. Pod kontrolu magnáta Borise Berezovského a jemu "blízkých struktur" se dostaly "Nezavisimaja gazeta", "Novyje Izvestija", televizní kanály ORT a TV - 6, a bohužel také Kommersant.

Témata ruského tisku

O čem psal ruský tisk v červnu letošního roku? Psal na tato témata:

Domácí politika (jmenování nové vlády, požadavky Mezinárodního měnového fondu, konflikt v Čečensku)

Zahraničí (v podstatě jen konflikt v Jugoslávii)

Hospodářská politika

Politické strany a nadcházející volby nepatřily k nejpopulárnějším tématům - není divu, vždyť volební kampaň tehdy ještě nezačala.

Jedním z pozoruhodných témat, o nichž se v červnu psalo, byl vztah Borise Jelcina ke komunistické straně (příběhy o Leninově mumii a kontrole komunistů ze strany ministerstva spravedlnosti).

Komunisté - být či nebýt?

Komunistická strana Ruska (KSR) je hlavním námětem politických článků v tisku. KSR se zabývá celá čtvrtina příspěvků o politických stranách. Druhou nejpopulárnější politickou skupinou je "Otčestvo", které vede starosta Moskvy Jurij Lužkov.

Ostatní strany a politická seskupení následují s odstupem.

Je pravda, že hodně článků o KSR bylo záporných, ale abychom si utvořili celkový obrázek, je nutno se zastavit u některých specifik politické situace v Rusku.

Během posledních měsíců vznikají stále nová politická hnutí a koalice.. Nyní jich existuje více než dvě stě. Mnoho z nich nemá jasný politický program, nebo jej alespoň neprezentuje veřejnosti. Mnoho má velmi podobná jména: "Hlas Ruska", "Celé Rusko", "Rusko", "Vpřed, Rusko", "Demokratický výbor Ruska"... Vyznat se v těchto stranách činí obtíže i člověku, který se o politiku profesionálně zajímá, natož pak prostým voličům.

Mezi strany, které zaujímají jasnou politickou pozici, nebo se alespoň objevují v tisku pravidelně, patří KSR, Otčestvo, Pravoje Delo (demokratická koalice, vedená Němcovem, Fedorovem, Hakamadou a Čubajsem) a Celé Rusko (vedené prezidentem Tatarstánu).

Proč jsou komunisté nejčastějším tématem mediálních diskusí? Názor novinářů je jasný - prezident nechce, aby byli znovuzvoleni do parlamentu.

Negativní hodnocení komunistů je jedna věc, ale ve složitých ruských podmínkách nesmíme z rovnice vypustit pověst samotného Jelcina. Jinými slovy, jakákoli akce proti komunistům, jejímž původcem je prezident Jelcin, zřejmě postavení ruských komunistů jen posílí.

Katarina Goldfain

(Studuje na univerzitě v Omsku.)