Jenže kvalitním zahraničním vzděláním učiníte své syny nekompatibilními s českým prostředím, pane Madero
Vazeny pane Madero,
diky za uprimne vyliceni skolni historie vasich synu. Velice si vazim vaseho
clanku i jako navodu pro ostatni.
Mam s ceskym skolstvim podobnou zkusenost:
Na zakladni skole jsem byl prumerny zak. Mel jsem sice uz tehdy na vic, ale
vyzadovalo by to zvlastni pristup. Jiny, nez bylo v 80. letech na zakladnich
skolach zvykem. Kdyz se na to tak divam zpet, zda se mi, ze jsem sve mladi
promrhal. Rodice se sice snazili me zapojit, ale ja jim v tom branil.
Dokonce jsem neprosel prijimackami (matematika) na jedno konkretni
gymanzium. Dostal jsem se na odvolani na stredni prumyslovou skolu. Kde jsem
byl opet prumerny. V podprumerne tride. Az v poslednich rocnicich jsem se
zacinal pod tlakem sveho otce zlepsovat, protoze si pral, abych studoval
vysokou školu. Pri priprave na prijimaci zkousky pak uz moji rodice
neponechali nic nahode. Musel jsem se pilne doucovat. Maturita byla 1,2,1,2
a prijimacky snad 1,1,1.
Presto, ze podobny vysledek se dal vytusit uz s predstihem, presto jsem
nedostal na stredni skole doporuceni ke studiu na vysoke skole (tehdy velmi
dulezite) s vysvetlenim, ze nejsem studijni typ!
Stejne jsem se na technickou vysokou skolu s vynikajicim vysledkem z
prijimacek dostal. Prijimacky jsem delal jeste za totality a vedel jsem,
proc jdu na techniku. Tuhle skolu jsem take absolvoval. Opet s prumernymi
vysledky, ale v predposlednim rocniku jsem byl jeden z mala lidi,
pripravenych odjet na pulrocni staz na spratelenou nemeckou skolu.
Vyuzival
jsem take moznosti studovat i netechnicke obory. Uz pri studiu jsem take
pracoval v ceske pobocce exkluzivni zahranicni spolecnosti a studoval radu
oboru od informatiky po hospodarstvi.
Po skole jsem nastoupil ke globalne pusobici zahranicni spolecnosti,
dodavateli informacnich systemu pro velke podniky. Delam ted to co me bavi,
a jeste se pri tom mam dobre.
O muj uspech se zaslouzila rodina. I kdyz me nedavali do vyberovych trid,
stacilo, ze mi pomohli projit skolskym systemem, motivovali me k rozvijeni
urcitych schopnosti a to mi pozdeji pomohlo ziskat dobre uplatneni.
Abych vysvetlil sve prumerne vysledky. V rodine mame kriticky nazor na
autority. At uz je za autoritu povazovana vyberova skola nebo konkretni
pedagog. Nevazili jsme si tedy vyberovych trid a skol natolik, abychom se
jim byli ochotni nejak zvlast obetovat. Tusili jsme take, co se za totality
za tou vyberovosti casto skryvalo - mj. se toho dotykate ve vasem dopise.
A ja sam si vice nez nekterych svych studijnich uspechu vazim situaci, ktere
se mi podarilo zvladnout.
Ke skolam jsem si odnesl spis negativni vztah. Formalnich skolnich zkousek
se nebojim, ale nevyhledavam je. Nehromadim certifikaty. Radeji se ucim
efektivneji sam nez na oficialnim skoleni. Nejsem ten spravny karierni typ.
Rozsirovani vedomosti a zkusenosti je mi nade vse. Moje averze ke skolam mi
ale ted brani se konecne rozhodnout, zda zacit studovat MBA.
Tak a ted, kdyz jsem vam uprimnost oplatit uprimnosti, mi take dovolte si
trochu rypnout :
Nejste prilis fixovan na skolni uspechy svych deti? Vazite znamku kvalitou
toho, kdo ji vystavil?
Ve svych synech vychovavate elitu. Ale pro jinou spolecnost, nez v jake pak
budou muset zit! Obavam se, ze vas nejstarsi syn bude muset zustat v
zahranici, protoze ceska spolecnost uz ho nebude akceptovat. A ostatne ani
ho nebude uspokojovat.
Tim se dostavame k obecnemu problemu, spocivajicimu v tom, ze zivot v
elitnim kolektivu, v elitni rodine, nepripravi dite na normalni zivot, kde
je z 80% obklopovano lidmi s jinou (zivotni) kulturou. S nimi si pak
nejspis nerozumi.
Nebojite se, ze toto nastane?
Pokud ne, mohu Vasemu starsimu synovi doporucit ze zkusenosti:
a) Bud v zahranici zustat.
b) Nebo se odtamtud rozbehnout svymi skvelymi studijnimi vykony tak, ze se
mu tady podari preskocit rovnou do dobreho postaveni v nejake zahranicni
spolecnosti nebo na ministerstvu. Ale pozor, musi to byt mezi zahranicni
manazery.
c) Nastoupit do poradenske firmy.
Mejte se hezky a pozdravujte syny.
Marek Housa
