Ke studii bezdomovství
Pane Čulíku,
posílám Vám poznámku ke studii o bezdomovství. Není pozoruhodné, že taková
věc vzniká ve Francii? JJ.
K problému bezdomovců
Kdyby nešlo o vážnou věc, bylo by možné považovat
studii "Dnešní bezdomovci v Praze" za ironický příspěvek k oslavám první
desetiletky staronového řádu.
Ve skutečnosti ovšem jde o seriózní pohled na ostudný problém, který si
žádná společnost nedává za rámeček a snaží se jej propagandisticky
umenšovat na míru únosnou vlastnímu svědomí.
Těsně před tím, než studie vyšla v BL, jsem v českých novinách četl s
odpuštěním sračkovitou zprávu o tom, jak přepečlivý pan president s láskou
a osobně rovná židle, na nichž budou sedět jeho desetiletkoví hosté, jejichž
ústy budou pracující (jak praví universální definice recepce) ochutnávat
plody své práce. S presidentem by měla mlátit hanba o zem používat, nebo
spíš zneužívat peníze daňových poplatníků na sebeoslavnou parádu.
Možná, že by politiky vrátilo na zem, kdyby před každou žranicí museli do
kamery veřejnoprávní televise pronést motlitbu: "Bože požehnej nám těchto
darů neboť je mnoho nevyvolených, kteří si nemohou nacpat nácky jako my
teď".
Vrátím se ale ke studii samé a k několika věcem, které mě v ní zaujaly.
První z nich je termín tuláctví. Byť byl použit v uvozovkách, připadá mi
nepřípadný, protože tuláctví odráží stav mysli, kdežto bezdomovství stav
peněženky.
Zajímavé je i to, že v textu chybí jinak obvyklé spojení "vyspělé
západoevropské země". Možná proto, že konstatování, že ČR má ještě co
dohánět, protože ve vyspělých západoevropských je bezdomovců ještě víc, by
vypadalo blbě.
Autorka studie bohužel zůstává poněkud na povrchu: Popisuje, zdá se
objektivně, daný stav, ale politicky korektně se ani v nejmenším nedotýká
příčin bezdomovství, natož pak, aby se pokusila naznačit řešení.
Díky tomuto přístupu pak dospívá k závěru, který se dá jen těžko
dešifrovat: "Existence bezdomovství ukazuje na jeden z největších
neúspěchů transformace".
Může to znamenat, že celá transformace vlastně nestála za likvidaci sociálně
jistějšího systému. Může to být i mlžení podstaty věci - nelze totiž
předpokládat, že jde o pouhé přehlédnutí důkazu, který autorka v textu sama
nabídla.
Bezdomovství v ČR totiž nedokazuje, že transformace selhala, ale pravý
opak. Transformace se daří (zatím z poloviny) a tak bude ještě nějakou
dobu trvat než vyspělý Západ v počtu bezdomovců dohoníme.
Jak autorka studie poznamenává, reakce českého (většinového) obyvatelstva na problém
bezdomovství není odlišná od jiných zemí. Opět ale chybí analýza, proč tomu
tak je. Totiž že jde o výsledek propagandy, která chudým připisuje zlý
úmysl a neschopnost a žádá kriminalizaci některých projevů, které chudoba
přináší (například žebrání).
V Ontariu například platí (nebo v krátké době bude platit) zákon, který
umožňuje uvěznit lidi, kteří se pokoušejí vydělat nějaké peníze mytím oken
aut na křižovatkách. A taky agresivní žebráky (kanadské nevzdělance, kteří
neznají základní Cimrmanovo pravidlo - při žebrání zásadně nevyhrožujeme).
Dát žebráka do lapáku ovšem není ekonomické řešení, protože roční náklady
na osobu jsou několik desítek tisíc dolarů (kolem 30 000, neklame-li mě
paměť), za něž by mukl vyžil i v bytě s deregulovaným nájemným.
Je tedy pravděpodobné, že zákon bude používán k tomu, aby spodinu vytlačil
z oblastí, v nichž se občan, případně turista nechce znechucovat pohledem
na lidské trosky sedící na chodníku s kloboukem na milodary před sebou.
Je pozoruhodné, jak vytrvale zaznívá (i v Kanadě) argument, že každý, kdo
chce pracovat si práci najde. Možná, že to je kvůli obecnému odporu k
matematice a aritmetice zvlášť. Při desetiprocentní nezaměstnanosti prostě
všichni práci najít nemohou. Nehledě na to, že práce sama často člověka
neuživí - proto přece máme na západě výraz pracující chudí (working poor).
My ve vyspělém kanadském kapitalismu už ovšem víme, že není pravda, že
bezdomovci jsou na ulici kvůli vlastní vůli a z ní odvozeného potěšení z
neortodoxního životního stylu, jak se údajně nevyspělí Češi domnívají.
Dokonce i politikové už tady tak nějak docházejí k názoru, že jde o
problém, jehož řešení je mimo dosah jedince, že jde o problém, kterým se
musí zabývat celá společnost a že jeho řešení podle zásady "co oči nevidí,
to srdce nebolí" se do budoucna vymstí.
Daný problém má v zásadě dvě řešení. Plynové komory pro odpadlíky ze
společnosti nebo přerozdělení bohatství, které by umožňovalo integrovat
zmíněné zpátky do společnosti.
Posledně jmenované řešení nemůže být založeno na stavbě "levných bytů" (či
spíše ghet pro chudé), armádách spásy a rozdávání konserv hladovějícím,
ale na zaručeném minimálním příjmu (který by umožnil platit neregulovaný
nájem) kombinovaném s dostupnými vydělávacími programy. Jinými slovy
skutečná integrace do společnosti.
Pro takové řešení ovšem chybí politická vůle. Ta zatím stačí pouze na
pasivní sledování toho, jak chudých a bezdomých přibývá a na občasné
prohlášení, že by se s tím mělo něco dělat.
Doufejme, že si studie o bezdomovství přeložené z CER povšimne širší
veřejnost, protože jen ta může politiky k něčemu pohnout.
Budiž francouzské studentce a jejímu profesorovi vysloven dík za to, že
suplují zjevnou nečinnost Čechů. Připomeňmě si, že "zanedbatelných" 0.35%
populace představuje již méně zanedbatelných 35 000 duší, které sedí na
špičce ledovce chudoby.
Jiří Jírovec
PS V dané souvislosti není bez zajímavosti ohleduplnost inscenátorů hry
V+W Golem, kteří se rozhodli vypustit píseň Pražská Jáva zřejmě proto, aby
pasážemi "jenže je vo voko vokolo baroka flinkat se bez floka" a "z vagonů
kolonie, v nich se to prima žije", nekazili dojem ze středověké komedie
narážkami na současno.
